Příspěvky uživatele

Z jednoho rohlíku ve školce děti fakt obézní a podvyživené nebudou. Asi nevíte, že spotřební koš v dětských zařízeních se neustále mění směrem ke zdravější stravě. Bohužel až tak, že to, co budou moci ve školských zařízeních vařit, jak to budou moci ochutit (především nebudou moci solit ani tak, jak solili dosud, tedy málo), nebudou děti chtít jíst, protože to bude bez chuti a neatraktivní. Samé luštěniny, ryby a málo masa. Žádné omáčky a knedlíky. Z toho se děti nenají, zejména kluci v pubertě. Jídlem se ale bude plýtvat, protože děti budou jídlo, které jim nechutná, vracet. A půjdou si koupit něco nezdravého. Povede to k tomu, že do školní jídelny bude chodit méně dětí a když to tak půjde dál, tak se dočkáme toho, že budou školní jídelny časem zrušeny.

Babiš, jo? Jak vás to napadlo?

To Piráti koketovali s myšlenkou lidem zabírat volné byty a ubytovávat tam potřebné, třeba migranty. 

Nevím už kdo napsal, že si dnes můžeme koupit všechno, a mnozí oponovali že ne, protože na to nemají. Podle mě to bylo myšleno tak, že je dnes všechno k dostání. Bez front, bez úplatků. 

Z hlediska toho, jestli na to kdo má, tak si nemůže koupit všechno skoro nikdo. Protože čím víc peněz lidi mají, tím víc toho chtějí a vždycky bude něco, co je nad jejich možnosti. 

Ten přímý prodej ale existuje - my jsme si třeba byli nasbírat brambory samosběrem na  farmě. Máme na celou zimu. Jenže my je máme kde uskladnit, máme skvělý sklep v pískovcovém masivu. Kdybych byla odkázaná jen na sklep v bytovém domě, tak bych to tak dělat nemohla. Stejně tak jablka jsme byli koupit v sadu za městem, protože se nám neurodila.

Zemědělec zase třeba nemá skladovací prostory. A tak nemůlže realizovat postupný prodej “ze dvora” po celou zimu, i když by si lidi rádi došli či dojeli pro kvalitní brambory a další zeleninu a ovoce, které vypěstoval. 

Můžete se odstěhovat kam chcete, třeba na druhou polokouli. Nikdo vás na hranicích nebo u letadla nezastaví.

Myslete si co chcete. Třeba že kecám. Je mi to úplně jedno.

Naši opakovaně žádali o devizový příslib do Jugoslávie pro celou rodinu - rodiče a dvě děti. Dostali ho, ale jen pro sebe, my děti ne. Nejeli, bez nás by je dovolená netěšila. Mohli jsme do ciziny jen do zemí socialistického tábora. A to prosím v osmdesátých letech. Nebylo to o penězích, teda možná jo, úplatek ale naši nedávali. 

Proč ale poukazujete na to, co je teď, když řeč je o době socialismu? Přece nikdo netvrdí, že je dnes všechno dobré, růžové, atd. Proč nepřiznat, že těch 40 let socialismu se na naší zemi podepsalo strašně moc? Důkazem je i tato diskuze, v níž je vidět, jak je lidská paměť krátká a selektivní. Jak si mnozí vůbec neuvědomují, na čem byl ten socialistický blahobyt vystavěn. 

Nikdo přece neříká, že je teď všechno růžové. Ale žijeme ve svobodné zemi, můžeme dělat, co chceme, jet, kam chceme, odstěhovat se kam chceme, nikdo nám neříká, co si máme myslet, protože si sami můžeme vyhodnotit dění na základě různých, i protichůdných, informací. Nikdo nikoho za názor nezavírá.

Nezaměstnaní nebyli, protože byla umělá zaměstnanost. Nemít zaměstnání bylo trestné, tzv. příživa. Takže sice nebyli nezaměstnaní, ale kdo nechtěl dělat, cestičku si našel. Akorát obtížnější. 

Bezdomovci taky byli, jen ne takhle oficiální jako dnes, a byl jich zlomek proti dnešku. Dnes jsou mnozí lidé na ulici programově, ne proto, že by jinou možnost neměli. Neziskovky pomáhají všem, kteří se chtějí zvednout ze dna, pomáhají najít bydlení, práci, mají sociální programy. Fůra těch lidí nechce, protože jim ten způsob života, to přežívání, vyhovuje. Fůra z nich má dluhy, z kterých  se nevyhrabou do konce života a tak nemají motivaci začít pracovat, protože by museli začít ty dluhy hradit…

Vy jste věděla, že se dá žít jinak? 

Samozřejmě! Copak vy jste si fakt myslela, že se všude žije jako u nás, za dráty a “kdo nejde s námi jde proti nám”? Nikdy vás nenapadlo, proč existuje železná opona, proč je pro nekomunisty těžké získat potřebné souhlasy pro vycestování na dovolenou i jen do Jugoslávie, natož na Západ? A když už, tak pustili jen část rodiny, třeba jen rodiče s tím, že děti musí zůstat v republice (jako rukojmí)? Nikdy vás nenapadlo, proč je u nás nedostatek základních životních potřeb, těch samozřejmostí, jako je toaletní papír a dámské vložky, nedostatek tropického ovoce, které bylo jen před Vánoci a prodávali jen určité množství, třeba kilo na osobu?  Proč se na různé nedostatkové zboží stály fronty i kolik dní a nocovalo se ve frontě a dávaly úplatky? 

Kdo měl štěstí, chytal v televizi Vídeň (ORF) nebo jiné západní stanice a mohl si udělat obrázek o tom, jak se žije ve svobodném světě, kde nevládnou komunisti. 

Politika, tedy komunistická ideologie, nám byla tlačená do hlavy od školky. Různé básničky, obrázky, později již zmiňovaný Pionýr a jeho předstupeň Jiskry, pak na druhém stupni ve škole v předmětu Občanská výchova…  

Ptáte se na můj věk - za pár let jdu do důchodu. Dětství a mládí, svatbu a narození prvního dítěte, jsem prožila za socáče. Bylo to dětství a mládí, vzpomínám ráda, v mnohém bylo skvělé, ale jen proto, že jsem byla mladá, ne proto, že to byla tak výborná doba, jak se z některých příspěvků zdá.

V sedmnácti letech by snad už člověk měl mít rozhled a základní věci chápat. To je člověk skoro dospělý. Byl. V osmnácti se končilo maturitou na střední škole, výuční list na tříletém oboru se získával v sedmnácti, osmnácti a šlo se do života. To dnes jsou mnozí mladí nedospělí ještě v pětadvaceti. 

Mrkněte se, jaký byl poválečný vývoj v Rakousku a v Německu (západním), které bylo po válce daleko víc zničené než ČSR. Kdyby tu nevládli komunisti, mohlo se to tu vyvíjet podobně. A to dětství jste mohli mít mnohem lepší. 

Vy jste nechodila do školy, nikdy nečetla noviny, neviděla ani jedny zprávy v televizi, nemluvila s lidmi, nemyslela? Jinak byste věděla, když už tedy ne proč skončil Junák a mohl být jen Pionýr, tak ve vyšším školním věku co se děje. Já to nechápu, jak jste napsala příspěvek na který reaguji, mám pocit, že jste žila v nějaké bublině, do které se žádné jiné informace než oficiální doktrína nedostaly. 

Asi si to nějak pletete, nikde jsem nepsala, že jsem hrůzy padesátých let zažila. Ale že ty hrůzy jsou historickým faktem. To, že člověk něco nezažije, neznamená, že to neexistuje či neexistovalo. Měl by o tom vědět a nestrkat před tím hlavu do písku, a měl by si uvědomit proč se tak dělo. Že ten pro něj dobrý život byl vykoupen utrpením jiných. 

A taky jsem nenapsala nikdy a nikde, že život dětí za socialismu byl hrůza. To jste si doplnila vy. Špatné bylo, že pro děti byla jediná organizace, Pionýr, který ať to teď kdo sebevíc popírá, byla zcela pod taktovkou KSČ a spolu se SSM sloužila jako předvoj KSČ. 

Proč v krátkosrsté verzi? V obou verzích. 

Každá indoktrinace je špatná. Tím, že poukážete na extrém v podobě bytosti říkající si Black, nezmenšíte to, co se dělo za socialismu. Vaše snaha to bagatelizovat je zbytečná.

K Blackovi - normální dítě nemusí přemýšlet, jestli je kluk nebo holka nebo  cokoliv jiného. Zde selhala řada lidí v čele s odborníky a rodiči. A hlavně ti odborníci by měli za svoji roli v této kauze nést odpovědnost. 

Mrkněte se na skotskou kolii.

Bobčo, vy jste zažila zákaz skautingu v sedmdesátých letech. Ale první zákaz byl po osmačtyřicátém. A tehdy byli skautští vedoucí a vůbec skauti pronásledování a nezřídka vězněni. 

Pěkně jste popsala táboření. Ale tohle všechno se dalo dělat i bez jakékoliv organizace. My jsme jezdili s rodiči a posléze, od čtrnácti, sami.  

V tom popisu jste zapomněla na jednu věc, a to, že pokud jste byla pionýrkou, musela jste skládat slib. A co v něm bylo, vzpomenete si? 

Snaha nahnat všechny děti do jediné organizace, tedy do Pionýra, měla jeden cíl, a to indoktrinaci komunistickou ideologií. Kdo do Pionýra nevstoupil, ten byl za černou ovci. Bylo nás ve třídě naprosté minimum. 

Ovšem Sokol byl komunisty perzekvován. Tak těžko pokračování. To je jako byste napsala, že Pionýr byl pokračováním Junáku a Skautu. 

Spartakiáda byl v podstatě obšlehnutý Sokolský slet. Soudruzi se inspirovali. Na něm ale, na rozdíl od Spartakiády, cvičili všichni dobrovolně a byla to pro ně čest. 

Já nikomu neberu, že se mu cvičení na Spartakiádu líbilo a že jet do Prahy na Strahov byl pro někoho sen a byl na to hrdý, ale já to prostě mám a měla jsem jinak. 

Tak já jsem chodila do školy a ve škole jsme nacvičovat museli. V rámci TV.

Já jsem to jako holka vnímala. Nešlo to nevnímat. Spíš to někomu vadilo a někomu - asi většině - ne. Přece jsme věděli, proč je spartakiáda.