Příspěvky uživatele

Ano. Copak jste to tak nemyslela, když jste odpovídala na to, že tu vyvrácenou hlavu mají psi naučenou pomocí míčku?

Žádný argument nemáte, tak aspoň opakujete moji odpověď. Hezké.

Taky peru látkové boty a crocsy v pračce, ale než je tam dám, tak hrubé nečistoty odstraním a s těmi osinami bych měla strach. 

Schopnost se koncentrovat na psovoda - před tím, než se začalo s tím vyvracením hlavy se psi na psovoda nekoncentrovali? 

Neřešme to už. Pro mě bude vždycky to vytáčení hlavy a s ním spojený divný chod psa a to, že jde někam, kam nevidí, hloupost. 

Vám gratuluji ke zkouškám s HW, to se jen tak nevidí, kor dnes, kdy se s HW moc necvičí. Ostatně, jako s řadou dalších plemen, se kterými se dřív běžně cvičilo, protože pro zařazení do chovu potřebovali složit zkoušku/zkoušky. 

Samozřejmě. 

Nevím, co tím vaším příspěvkem chcete říct. To, že něco dělá váš pes, není norma pro všechny. 

Jako - zaneřádit si pračku osinami? 

Ja bych se osiny pokusila vytahat - rukou, pinzetou - jak to půjde. 

Interakce je možná jen když ze mě padají pamlsky? To nemyslíte vážně…

Kdepak hujera. Hujer by plnil páníkovi cokoliv i bez odměny ve formě pamlsků, která z páníka padá, právě proto, že je hujer a ty pamlsky neočekává. Hujer to dělá v podstatě pro “páníkovy modré oči”. Stačí mu odměna formou pochvaly - pohlazení, slovní pochvala.

Tam, kam jsem chodila já, se cvičilo se všemi plemeny, se kterými tam lidi přišli, i s kříženci. Samozřejmě bylo nejvíc NO a služebních plemen. Na tehdejším výcviku se mi líbilo, jak je zaměřen na praktičnost. Žádné zbytečné blbosti typu “při předsednutí sedí o centimetr vedle”, revír v přírodě, ne na zástěny na hřišti, ale figurant se schovával za keřem, stromem, prostě reálné podmínky. 

Metodika je samozřejmě jinde, ale to neznamená, že vytočená hlava je nutnost. Tedy je to nutnost, protože to vyžaduje zkušební řád… A jsme zase u toho, že podle mě nesmyslně a podle vás správně. 

Je mi líto, já ten požadavek na vytočenou hlavu prostě nikdy nepochopím. 

Není to smutné ? - “…pokud ze me padaji odmeny v 10ti vterinovych intervalech - udela “pro me” cokoliv a kdykoliv. neni odmena? Neni vykon”

Nevím, proč píšete zrovna metr od nohy, tak jsem žádného psa na zkouškách nebo na soutěži neviděla, ani s ocasem pod břichem, asi jsem nebyla na těch správných akcích jako vy…  

Radostný projev může mít pes i když nevyvrací hlavu…

Bohužel, jak se mi před čtyřiceti lety výcvik, tehdy služební, líbil, tak už dlouho se mi nelíbí ten nový, sportovní. Mně se teda nelíbil ani podle IPO, když k nám dorazil, už tehdy to bylo jak cirkusové představení. Z takového výcviku bych radost neměla…

Já furt nechápu, proč má pes jít s hlavou nepřirozeně vytočenou, jako že pořád kouká na psovoda (a vykopává předníma nohama jak kůň při španělské škole). V čem tkví ten důvod? Někomu se to zdá hezké? Ego psovoda, že ho pes napjatě sleduje? Přičemž je to naučeno sledováním míčku? Vím, že je to exhibice na hřišti a s praxí to nemá nic společného, ale přijde mi to ujeté. 

Mám podobnou zkušenost jako Acher, jen s černým ruským teriérem, tedy terierkou. Nikdy nebyla na cvičáku, figuranta nikdy neviděla. Jednou na dovolené mě chtěli kamarádi z legrace hodit do bazénu a ona byla u toho. No, stihli mě jen chytit za ruce a už u mě stála a temně vrčela. Dál nepokračovali…

Až jsem přečetla všechny příspěvky, vidím, že už to napsaly některé přede mnou. Rychlé šípy bylo moje dětství, na nich jsem se naučila v první třídě číst. Nikdy bych neřekla Rychlošípáci, protože tak jim nadávalo Bratrstvo kočičí pracky. Foglarovky jsem přečetla všechny, mám je v knihovně.

Bublina byl pes Rychlých šípů. 

Máte naprosto skvělého rodinného psa. Já bych byla spokojená, cvičila bych si s ním pro radost a užívala si jeho příjemnou prorodinnou povahu. 

Jo, a ještě k tomu je moc hezký 🙂.

Mám zkušenost se dvěma kastrovanými fenami. 

Kavkazanka, kastrovaná v devíti letech, protože měla skrytou pyometru, taktak jsme ji zachránili. Po kastraci se srst nezměnila, možná paradoxně trochu zlepšila. Zemřela - museli jsme ji nechat odejít - ve dvanácti letech, měla rakovinu. Krmená byla granulemi i masem. 

Černá ruská teriérka, kastrace v 2,5 letech. Srst se nezměnila. Krmená granulemi, později i masem. 

Nějaké kožní problémy nebo něco, co před kastrací nebylo, se neprojevily ani u jedné. 

Já teda nemůžu říct, že bych cizí děti nějak milovala, ani, že by mi nějak vadily, pokud nejsou vyloženě otravné. Cizí mimina nechovám, ale nejsou mi odporná.

Vadí mi spíš bezohlednost dospělých, kteří vezmou malé děti tam, kde ruší ostatní, třeba na prohlídku zámku. Nebo nechají děti obtěžovat ostatní lidi v restauraci tím, že jsou hlučné, pohybují se mezi stoly, atd.

Nevím, no… říkat na miminka něco jako že je fuj a tak podobně mi přijde divné. Ano, někdo děti nemá rád, obzvlášť cizí, někdo jen neví jak se k nim chovat, když nemá vlastní… ale fuj?