Příspěvky uživatele

Můj první pes byl cca roční a měl jméno, které se mi líbilo. I kdyby nelíbilo, nepřeučovala bych ho na jiné, zvykla bych si já. Další tak stejně, říkalo se mu jménem, co měl v PP. Třetí byl štěně a dostal pěkné jméno od chovatelky, takže se mu říkalo také jménem z PP. Další fenu jsem získala jako dospělou, neříkalo se jí jménem z PP a nechali jsme jí jméno, na které byla zvyklá. První i druhé kavkazance jsme říkali jménem z PP. První i druhé chodce jsme jméno vymýšleli. Té první mamka s manželem, té druhé, současné, mamka a celá rodina. Zvítězil návrh, který vymyslela moje mamka s mým synem, je to jméno z dávné české historie. A dnes se tak nikdo nejmenuje.

Tak se přizpůsob ty, není nutné, aby malamutka po zahradě běhala a skákala, ale můžeš ji učit cviky (nemám ráda slovo triky, ty dělá kouzelník, psa učíme cviky) v klidu, takové, na jaké její fyzický stav stačí. 

Je dost divné, že malamutka už v osmi letech trpí takovými bolestmi, že ji to omezuje i když dostává léky proti bolesti. 

Mám dojem, že malamutce se nikdy nikdo nevěnoval, že byla pořízena jen jako ozdoba na zahradu (a přitom seveřan je nejšťastnější, když “polyká kilometry”, tedy na dlouhé procházce, či při běhu, když už netahá). Protože kdyby se tvoje máma (nebo táta, nebo někdo z rodiny) malamutce věnovala, cvičila ji aspoň minimálně, tak by ses taky zapojila, kdybys to viděla a nasbírala tak zkušenosti.

Proč ne? Malamut sice není ovčák, tedy módní bordera, ale učit poslušnost a “triky” můžete i jeho. A aspoň by si Any vyzkoušela, jaké to je a jestli ji to bude dlouhodobě bavit. 

Bolest zubů je jedna z nejhorších bolestí… Kdo to zná osobně, tak ví… Asi bych volila operaci i s rizikem, že ji nezvládne. Pejskovi je 16,5 roku, to je krásný věk, a myslím, že riziko smrti při zákroku je pro něj a mělo by být i pro majitele, akceptovatelnější, než život s bolestí zubů bez zákroku. 

Plyšového nebo dřevěného - na celoroční pobyt v kotci. To znamená žádný živý. 

Na co chcete psa, když ho chcete mít pořád v kotci?

Slýcháváte od trenérů… doporučuji spíše zapojit zdravý selský rozum, vlastní mozek. Ne každý trenér je odborník, dnes si trenér říká i člověk, který jakžtakž vychoval sotva jednoho psa. Pozor na to.

Klec je prostě módní, protože majitelé nemusí řešit nějakou výchovu k tomu, aby pes v jejich nepřítomnosti neničil byt. Je to cesta nejmenšího odporu, ale za jakou cenu? Za cenu zavření nejlepšího přítele do cely, za cenu brutálního omezení pohybu. Jak moc se to liší od množky, kde jsou psi taky zavření v klecích? 

Nemůže místnost opustit, ale může vstát, projít se, v závislosti na velikosti místnosti si pohrát, nemusí ležet na jednom místě. A klec? Může vstát, může změnit polohu na jednom místě a to je tak všechno. 

Nejde o to, jestli se pes přesunul nebo nepřesunul, když jste výjimečně spali pod širákem, ale o to, jestli může nebo nemůže. 

Hmm, nejdřív bude pes zavřený v kleci v rámci nácviku. Vy zjistíte, že je to vlastně pro vás velice pohodlné, zavřít psa do klece na hodinku než nakoupíte. Pak třeba na dvě, vždyť on to vydrží, už je v kleci zvyklý, aspoň doma či v práci nic nezničí aniž byste ho neničit učila… A nakonec to dopadne tak, že vždycky, když bude zůstávat sám doma, nebo když se vám to bude hodit, ho do klece zavřete.  

Znovu - zkuste si takový režim na sobě, pořiďte si klecové lůžko a ať vás tam někdo zavírá… 

keriton:

Já bych to viděla spíš takhle - jak moc prostoru potřebuju na to, abych se vyspala? Vždyť spousta lidí má ložnici podobně velkou, jako v přepočtu ten pes prostornou klec nebo kotec. 
A náš pes to vidí zase tak, že je úplně jedno, jestli je zavřený v kleci nebo v místnosti nebo v bytě. Pokud se rozhodne, že v něčem z toho jednoduše nechce být, udělá různé věci pro to, aby se dostal ven. 

Ložnici ale můžete opustit kdy chcete, projít se po bytě, atd., nikdo vás nenutí v ní být, když nechcete. Přirovnání klece k ložnici je tedy mimo. Moje přirovnání klece ke klecovému lůžku je mnohem příhodnější.

Může pes opustit klec, když je v ní zavřený? Ne! Bude na sto procent spát celou dobu, kdy bude v kleci zavřený? Ne! 

Vy jste se vašeho psa ptala, jestli je mu jedno, jestli je zavřený v kleci nebo v místnosti, nebo v bytě? 

Je samozřejmé každého věc, jestli chce svého psa věznit v kleci, já to ovlivnit nemůžu. Ale, je mi líto, o takovém člověku si nemůžu myslet nic dobrého. Copak vy, zastánci klecí pro psa, si nedokážete představit jak by vám bylo, kdyby vás někdo zavíral do klecového lůžka? 

Pes bude v kleci a kočky kolem volně? 

Můj názor na klece je stálým diskutérům známý… Je to jako by vás zavřeli do klecového lůžka na x hodin. Líbilo by se vám to? Nikdy bych to svému psovi neudělala, takové brutální omezení možnosti pohybu. V bytě se dá psu vyčlenit jedna místnost, kočkám druhá, pokud je nechci nechávat zprvu spolu samotné… Doma i v práci se dá pes naučit na místo na pelíšek. Nechápu tuto módu zavírání psů do klecí. Je to jen pohodlnost a bezohlednost…

Naše chodka loví včely, vosy, čmeláky, některé letící brouky,… Zakázat jí to nejde, protože s ní pořád nejsme, je na vetší zahradě, kde je plno kvetoucích rostlin, a tím pádem spousta hmyzu. Už mockrát dostala žihadlo, jak do tlamy, tak do packy. Zakvičela si poprvé, ale stejně to dělá dál a při dalších žihadlech už se jen chvíli olizuje. Máme štěstí, že není alergická. Před pár dny zemřelo na anafylaktický šok štěně choda, než dojeli k veterináři… 

Není u biewerů ten PP spíš jen cár papíru, když se jedná o neuznané plemeno? 

To je jako “nechci slevu zadarmo”…

Já vám to štěně daruji, ale zaplaťte za něj… jak chytrá horákyně - ani oblečená, ani neoblečená…

To je přece jasné, že pozornost věnovaná psu je víc než nejmodernější a nejluxusnější kotec, ve kterém je pes sám. Psovi nemusím kupovat hračky, nemusím mu kupovat pamlsky, to jsou věci, které jsou zbytné. Nezbytné je žrádlo, veterinární péče a aby měl vodítko, obojek a náhubek. A když se mu budu věnovat, bude se mnou, bude součástí mého života, bude šťastný.

Díky, Fíkovnice!

Takové situace jsme zažívali taky. A často.

Tohle je už fakt buď k smíchu nebo k pláči. 

Bambule, rozumím. I my jsme volili po smrti kavkazanky něco menšího na zahradu a máme chodku. To je o těch podmínkách, které se v průběhu života mění. A proto já, milovnice velkých psů, teď nemám žádného svého. Kdo ví co bude v budoucnu, ale pokud bych měla mít někdy malého psa, bude to mops. A bude mi jedno jestli se někomu líbí nebo nelíbí a jaké poznámky budu slýchat. 

Tady u  nás nepozoruji, že by byli vychovanější malí nebo velcí psi, spíš je to o lidech. Tady lidi se psy hodně tranzitují, jezdí sem z celého města, protože jsme okrajová část, máme řeku, louky, blízko les a kopce. Takže vzorek velmi pestrý.