Hmm, většina máte dlouhé vlasy, tak to chápu, že kadeřníka často nebo vůbec nevyužíváte. Nosím krátké, ale ne na sjetí strojkem, a tam je precizní střih důležitý, ten se samodomo dělat nedá a musí se často obnovovat, aby hlava pořád dobře vypadala.
Jak jsem psala, chození na kosmetiku a nehty jdou mimo mě, nikdy mě to nijak nebralo.
Ráda se namaluji, udělám make-up, používám Mary Kay. Nepíšu to jako reklamu, i když to vlastně je, ale proto, že až přípravky této firmy mi sedly a vydrží na mně celý den až do večera aniž by se mi rozmazaly oči či nějak líčení poškodilo.
Oblékám se normálně, nosím výhradně kalhoty, sukně ani nemám. Nemůžu nosit boty na podpatku a nejradši chodím v botaskách.
Mně to tady připadá, jako by to, že se nechodí do kadeřnictví, na kosmetiku apod., bylo nějaké hrdinství, nebo nějaké plus. Taky na kosmetiku nechodím, ale ke kadeřnici jednou za 7 - 8 týdnů vždycky. Střih mi udělá jenom ona, obecně prostě odborník, nedovedu si představit, že bych se nějak okudlala sama. Nechodím na nehty, protože se mi líbí a jsou mi příjemné co nejkratší nehty, ale do práce a do společnosti se maluji. Kvalitními přípravky.
Nikomu to nevnucuji, ale tady tohle je další specifikum místní komunity, po tom, jaká je zde koncentrace žen, které nemají a nechtějí děti. Že by to nějak souviselo?
Stárnutí je přirozená věc. Někdo se s ním neumí smířit a trápí se. A nebo začne blbnout a dělat ze sebe mladíka či mladici. A pak je to někdy jak se říká “zezadu lyceum, zepředu muzeum”.
Můžeme být rádi, že žijeme, že jsme relativně zdraví. Není to klišé, já to opravdu za štěstí považuji. Zemřela mi kamarádka, několik spolužáků, já sama jsem utekla hrobníkovi z lopaty. Je mi fuk, jaké tělesné změny stárnutí přináší. V mém životě jsou důležitější věci než vzhled. A jsem hlavně ráda, že žiju.
Odpověď na příspěvek uživatele orionka-2 z 09.11.2024, 15:10:56
Jestli jste byla tak nevšímavá matka, že byste dítě nekontrolovala a nevšimla si, že má vaše dítě nudli u nosu, pak chápu, že jste musela mít dítě otočené na sebe.
Otočený kočárek, sporťák, tak, aby dítě sedělo po směru jízdy není nic proti ničemu. Mluvit s ním maminka může, když chce. A dítě lépe vidí okolí, než když sedí zády po směru a před sebou vidí maminku tlačící kočárek. Ta zas na dítě takto lépe vidí. Každé má své pro a proti. Jednoznačně je ale potřeba s dítětem komunikovat, mluvit, ukazovat, vysvětlovat, přiměřeně věku, což dnes dělají málokteří rodiče. Většinou v parku vidím matku zahledědnou do mobilu jak zombie a dítě nudící se v kočárku, nebo hrající si samo, nebo v nejhorším případě už též s mobilem. A pak děcka neumí ve třech letech při nástupu do školky pořádně mluvit, některé dítě dokonce neumí vůbec mluvit, a některé děti se ještě počurávají. Jo, prý ještě mají čas, říkala jedna maminka takového dítěte.
Odpověď na příspěvek uživatele eva z 08.11.2024, 17:17:49
Na druhou stranu, vy s dítětem nemluvíte, když ho přebalujete? Takové to “táák, teď vyměníme plinečku, abys byl v čistém, sundáme dupačky, áno, tak seš veliký, jejda, kdopak ti tam tolik načural? Táák, dáme čistou, zapneme, oblečeme dupačky, no vida, ty jsi hodný kluk, hotovo!”
Odpověď na příspěvek uživatele bambule z 09.11.2024, 08:20:33
Tak řezník… to je věc názoru. Jasně, u nás je kupírování uší zakázané. Můžeme se bavit o tom, jestli je to dobře nebo špatně, jestli to těm plemenům prospělo nebo ne…