Já ani nevím, zda třeba na základkách nebo středních jsou nějaká takováto lejstra na vyplňování…???
Ne, Jani, nikde, ani na ZŠ, na SŠ nebo na VŠ. Mám 3 děti a nikdy se nic takovýho nikde nevyplňovalo. Jen v případě nějaké společné několikadenní akce, třeba lyžařský výcvik, se musel přinést papír o bezinfekčnosti. Jinak nikdy nic.
Osobně děti umějí být zlé, ale pokud by to mohlo zachránit život. Pokud nějaké dítě např. bude mít silnou alergickou reakci, tak sanitka ani nemusí stihnout dorazit. Zde je potřeba zvážit rizika, která zamlčení skutečnosti sebou nese.
Navíc i praktický lékař by měl vědět, že se jeho pacient léčí na psychiatrii, protože nasazení nevhodných léků muže snížit účinnost psychofarmatik nebo případně může nějaké nemoci vyvolat např. cukrovku. Tedy nejsem odborník, ale pouze laik.
Tak ono to není úplně zamlčení skutečnosti, protože žádná povinnost informovat vedení školy neexistuje. A znovu opakuju, možná jste to nečetla v mém původním příspěvku, že lékaři by se mezi sebou měli umět elektronicky informovat a ne stále vypisovat papíry, jak v minulém století. Proč to třeba v jiných institucích jde a ve zdravotnictví ne? Banky mají centrální registry, městské úřady a PČR taky. Je asi jasný, že kdo bude psychiatricky nemocný a ten zbroják chtít bude, tak to přiznávat nebude, ne? Je to prostě jednoznačně na lékařích a ti v tomto případě selhali. A nevěřím, fakt ne, že se to v brzké době zlepší. To máte úplně stejný, jak s řidičákama nad 65 let. Povinný prohlídky zavedený jsou, doktoři dají razítko, nic pořádně nezkoumají a pak to tak vypadá.
“Milé děti, tady Janička má noční můry, bere tabletky a proto na ni budeme hodní.” A milé děti často hodné nejsou.
Tak já jsem na střední škole. Veterinární. Neboli ty děti mají nějaké medicínské povědomí. A vědí a chápou, že spolužačka má třeba cukrovku a musí si píchat inzulín. Takže šikana z tohoto důvodu se nekoná.
Já vím, proto píšu to, co píšu, že brát to šmahem a ustanovit povinnost informovat vedení školy o medikaci dítěte nebo studenta je nesmysl.
My občas nějakou boudu na zahradě měli a když měla předsíň, psi nikdy nechtěli jít dál než do té předsíně , právě proto, aby měli přehled. Takže možná ta dvířka a prosklené okno nemusí být špatný nápad..
Ale u nás se nikdy bouda nepoužívala k opravdovému bydlení, když se chtěli vyspat, šli prostě dovnitř.
Teď mám jednu velikou boudu u které jsem úplně odstranila přední stěnu, myslela jsem, že za deště by si tam kluci mohli ležet a hlídat, ale ani tam nepáchnou. Je sice umístěná u vchodu, ale bez výhledu, takže nezájem.
Taky mám na zahradě boudu, předchozí generace psů v ní většinou pobývala, když jsme byli v práci a venku pršelo, jedna fenka si na léto vyhrabala noru pod boudou. V noci tam nebývali. Nynější smečka tam nevleze, maximálně si lehne na verandičku, která je součástí, když pracuju na zahradě.
Tak samozřejmě, že to nebudu šířit dál. Ctím lékařské tajemství a nepotřebuji k tomu ani GDPR. Jenže viz výše - zaměstnaci jsou dospělí a odpovídají sami za sebe. Ve škole za děti odpovídám já. A tak jsem radši, když o potencionálním průšvihu vím dopředu.
Jenže není takový každý učitel a jak to rodiče mají poznat. Znáte děti, jak často umějí být zlé. Je dobře, že Vy tu zodpovědnost berete takto vážně. Stačí si jen představit tuto situaci: “Milé děti, tady Janička má noční můry, bere tabletky a proto na ni budeme hodní.” A milé děti často hodné nejsou.
Tak když odškodné dostal, tak vše fungovalo nakonec jak mělo. Firma i pojišťovna se musejí zkusit zacukat, protože spousta lidí mávne rukou, to by byli blbí, chtějí vydělat peníze, je jim jedno, že na lidech.
Nakonec dostal, ale trvalo to dlouho, dělaly se různé posudky, zamítalo se, podávaly se stížnosti atd., prostě z hlediska psychiky toho člověka to bylo dost blbé. Každej na to nervy nemá. Ale teď už je myslím v pohodě.
Firma nic neplatí, firma je ze zákona pojištěná, cuká se pojišťovna. Firma se cuká možná z toho důvodu, že když pojišťovna má u té firmy pojistnou událost, často zvýší pojistné, jako u povinného ručení u auta.
Nebo teda samozřejmě pokud pojišťovna firmě sdělí, že pojistnou událost neuzná, protože zaměstnanec neměl třeba potřebné školení nebo firma porušila zákoník práce a podobně, tak se i firma určitě cukat může.
Moc to teda tady nechci pitvat, už je to cca 5 let, zaměstnanec měl jednoznačně poškození sluchu z hlučnosti ve výrobě, na povinné prohlídky chodil a sluch se mu prokazatelně zhoršoval. Trvalo to hrozně dlouho, nakonec musel odejít do předčasného důchodu, nebyla pro něj práce. Odškodné dostal.
Dokud je někdo zdravý honí ho po vyšetřeních, ve chvíli, když má zdravotní problém, tak nejsou odborní lékaři, nejsou pro ně peníze a nejsou léky. K čemu tam funguje závodní lékař ?
( Malá firma, závodního neměla, před 4mi lety se objevil, všichni mu donesli papíry od obvoďáka - cca 300, - až 500,-, každému vypsal papír, že zná jeho zdravotní stav - houby znal. Od té doby ho nikdo neviděl. Za co bere peníze, které jinde chybí? Jít k němu asi nikdo nemůže, kde má ordinaci asi nikdo neví )
Bylo tady myslím zmíněno, že kvůli nemocem z povolání. Moje zkušenost je ale taková, že závodní doktor do toho vůbec nemá možnost zasahovat, spíš ani nechce, řeší se to přes firemního právníka a firma se cuká, co to jde, aby nemusela platit.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 17.04.2024, 09:26:58
Píšu výš, pokud Vám to matka sdělila se souhlasem dítěte mezi 4 očima a Vy to nebudete šířit dál, tak je to podle mě v pořádku, bylo to jejich rozhodnutí. Pokud by Vám to nesdělila, tak nenaděláte nic, není to jejich povinnost. Je to úplně stejné jako v zaměstnání…já jako správce docházky taky vím, kam který zaměstnanec chodí k lékaři, ale mám povinnost mlčenlivosti a má ji celé personální oddělení. A zaměstnanec nemá žádnou povinnost hlásit zaměstnavateli, s čím se léčí a jaké bere léky. Koneckonců z článku vyplývá, že se mezi spolužáky vědělo, ale stejně nikdo nic neudělal.
A tak závodní lékař dneska není už co dřív, že byl ve fabrice pořád, dneska se nasmlouvá nějaké zdravotní zařízení a jednou za rok vyšlou jednoho dva doktory do fabriky na dva dny, kde položí lidem dvě otázky a podepíšou papíry.
Teď už to alespoň zrušili pro kancly, to byl úplně totální nesmysl.
U nás je to tak, že zaměstnanci se k doktorovi 40 km svážejí taxíkem, protože doktor odmítl sem do firmy jezdit. Bohužel jinýho se firmě nedaří sehnat.
Ono s tím léčením se na psychině je to ještě záludnější. Pokud dotyčný nechce, nemusí tuto info sdělit praktikovi. Alespoň mi to takto někdo říkal. Sice si nepamatuji kdo, ale myslím, že jsem dotyčnému věřila. ;-)
Já odkaz od Biacy ještě nečetla…ale souhlasím s Tebou. V něčem je GDPR pořád a na vše, a jinde se zas nedodržuje. Čert aby se v tom vyznal!
No, to nemusí. A proto vidím jako hodně velký problém to, že si elektronicky nepředávají informace. Všude jinde už to jde, jen ve zdravotnictví ne. Pořád se vedou papírové karty a když doktor skončí, tak je vyhodí někam do popelnice a kdokoliv tyto informace může zneužít.
Mně osobně třeba nejvíc vytočil závodní doktor, který po mě chtěl zprávy od všech odborných lékařů a po všech operacích, tak to jsem se mu na to pěkně vykašlala. Musí mu stačit výpis od praktika. Jiná věc je, že ten praktik tam skoro nic nenapíše, ale to mně nemusí zajímat, já za to platím tuším 400.
proč by škola měla vědět, že se student léčí na psychiatrii a bere psychofarmaka.
Pro mě jako pro učitele je to informace dost důležitá. Stejně jako je fajn vědět, že má dítě cukrovku nebo epilepsii.
Tady se neshodneme. Nejsem proti tomu, aby u sebe člověk měl třeba v peněžence nebo v pouzdru u mobilu nějakou kartičku s informací o zdravotním stavu, většinou to cukrovkáři nebo epileptici nosí, zrovna tak jako informaci o krevní skupině. Ale ne že bych při nástupu na školu musela hlásit, kde se léčím a s čím. Pokud to teda není moje svobodný rozhodnutí a nechci třeba nějaký úlevy, jak se to občas dělá. 😉 Docela se mně líbí, jak teď každý tvrdí, že kluk byl divnej a říkal, že mu není dobře a že se léčí. Hm. Po bitvě je každý generál. Podle mě by se škola měla pořádně připravit na to, kdyby se to nedejbože v budoucnu znovu stalo. Nebylo by od věci, kdyby někteří vyučující vlastnili taky ZP a chodili pravidelně na střelby.
Škola ne, ale praktická lékařka ano. Tyhle informace by se měly ve zdravotnictví předávat - pokud k získání zbrojního průkazu stáčí pouze potvrzení od obvodní lékařky. Navíc pokud má průkaz pojišťovny, tak není důvod proč by do něj nemohl nahlédnout jak praktik, doktor nebo psychiatr.
Tak tedy doopravdy se jedná s selhání jednotlivců.
Nevím no, třeba nechápu, proč by škola měla vědět, že se student léčí na psychiatrii a bere psychofarmaka. Po tom škole nic není. Furt se řeší nějaký GDPR a o tomhle by měla vědět celá škola? Tady to především zanedbal praktik a potažmo psychiatr. Ukázalo se vlastně, jak moc je ohledně PC techniky zdravotnictví zaostalé. Neumějí si navzájem elektronicky předávat informace, neustále vypisují papíry, které posílají po pacientovi. A ten samozřejmě buď nemá zájem to někam nosit, anebo je úplně normálně ztratí. Minulý týden jsem zrovna prodělala kvůli zdravotním problémům takové kolečko praktik - odborné vyšetření - specialista a opět jsem se zhrozila, jak to funguje, resp. nefunguje. Jeden doktor kydá špínu na druhýho, druhej vás posílá tam, kde vám to před 5 lety údajně zvorali a zdr. sestra u třetího vás varuje, že tady v okrese na operaci proboha ani náhodou. Myslím si, že Rakušan může slibovat hory doly, ale moc se toho nezmění. Praktiků je čím dál míň a pracují tak, jak pracují, jiný to nebude. Je to běh na hódně dlouhou trať. A jinak teda samozřejmě taky selhali rodiče, pokud kluk bydlel s nimi.
Ali, zcela narovinu: Já si třeba o sobě ani nemyslím, že bych se důchodu dožila… Mmch. se pomalu blížím věku, kdy šla do důchodu máma. Tuším v 56 letech.
To je pravda, dožije se málokdo. Takže peníze pro ty, co nepracují, se najdou. Bohužel.
Tak na západě už jsou s nimi velké problémy a nemyslím si, že se to tak rychle vyřeší. Ti lidi sem do Evropy určitě nepřijeli pracovat, prostě chtějí to, co máme my. Jenže my si na to musíme vydělat, zadarmo to nemáme. Asi před 10 lety jsem byla několikrát v Neuköllnu, tehdy tam žila spousta imigrantů z Turecka, kteří se integrovali, měli tam svoje obchůdky a žili si v poklidu. Dnes bych vůbec neměla odvahu tam vlézt za bílého dne, tehdy jsme chodili po Volksparku za tmy úplně bez obav. Ta imigrace je hrubě nezvládnutá, plno lidí tam zůstává nelegálně a úřady už vůbec nemají přehled. Jen by mě zajímalo, kdo pak bude na ty dávky pro ně dělat, když populace hrubě stárne a už teď se ví, že nebude na důchody.
Já teda polostahovák nedoporučuju, protože mám zkušenost a teď čtu, že i jiní vejš, že šikovnej pes se z něho snadno vyvleče ve chvíli, kdy to nejmíň potřebujete.
