"Dvakrát denně jdeme jenom venčit, je tam takový travnatý ostrůvek mezi dvěma silnicemi, vyvenčí se, dostane odměnu a hotovo, deset minut max" "jednou až dvakrát denně chodíme cvičit, to je dvacet minut max" "Jednou do týdne ještě chodíme na delší procházku a jednou měsíčně jedeme metrem, tramvají, autobusem nebo jdeme na Václavák"
"Nemusím třeba spěchat večer domů, protože pes musí dostat v sedm večer nažrat.
A nemusí?
Nemusí. Protože já nekrmím do misky.
Aha? Jak tedy?
Ari má na den těch 300–320 gramů granulí, ty si ráno odměřím, dám do kapsy a během dne ho s nimi odměňuji. Za vyvenčení, za spolupráci. Měl bych ho odměňovat i za to, že jde do klece a zůstane tam, ale to bych těch granulí už neměl dost, a protože mu to taky chci zpříjemnit, tak do klece někdy dostane pamlsek nebo kost na čištění zubů. Ale jen tam.
K vodě má přístup neomezený, předpokládám.
Nemá. Opět vysvětlím. Jasně, že jsem to tak chtěl, protože mi to někdo řekl. Jenže když měl v kleci misku s vodou, tak ji vždycky převrhl. Čili to nefungovalo. V bytě však stále miska plná vody je. Takže přijdeme domů, Ari se napije, jak chce, jde do klece a odpočívá, tedy spí."
"A jak bych to měl asi udělat se svým stafordem? Pes tu návštěvu kousne, jeho utratí a mě zavřou"
Ne, nezavřou, ale měli by, do knihovny. Stafford/pitbull NIKDY nekouše do lidí!
Pitbulíkovský pes je mezi lidmi šťastný. Pokud vydrží (jak jako vydrží, však jemu se v hospodě líbí) deset minut ležet, tak se jde vyčůrat a pak zas dostane povel lež a neolizuj všecky lidi. Easy. Neumím? Nezakládám si psí školu.
Dávkovat vodu... omg... cvičení sice má být krátké, ale kde je nějaká obyčejná psí výprava za pesemeskami, nějaké volno venku, dobrodružství, kamarádi?
Za vše odměňovat jen granulí? Tak tady jasně vidíš, že ten pes pracuje pro tvoje modrý voči. Obrazně. Což u pitbulkovitého není nic zvláštního. Asi o nich nic neví.
Už mi to celé do sebe zapadlo. Chtěla jsem vidět, esi teda po tolika letech výcviku umí ten pes fungovat vedle jiných psů. To je (spolu se zvěří) nejtěžší pro tyhle psy. Tak prý jsem blbá nebo navedená, cože to chci, když to je nějaké zatížení... Takže sem ještě nedošli. Což mě u absolventa akademie... zapomněla název... dosti překvapuje.
Dohodly jsme se s Megy, na základě těchto poznatků, že založíme psí školu. Budeme mít aj bus, kterým pséky ráno svezeme do školy. Akorát že neumím řídit. Ale to je podle mě úplně malinký, zanedbatelný trabl, neb trenér psů je dnes taky každý.