No, mně se ztratil Kocourek. Asi šel léčit bláznivost někomu jinému.
A tak moje druhá polovina, když viděla, že bez něj asi zahynu, pravila, že doveze od sousedů kotě, jich mají hodně a chcou utopit… a pak otevřela se dvířka a tam v přepravce tři kočky a co jsem měla dělat, říct - tobě už taky hráblo? Tak je mám doma. Už jsou tu chvíli, nechtěly se bavit s Megy, tak byly většinou s dítětem v pokoji nahoře. Dítě je nezodpovědné a věčně pryč, tak jsem je donutila být tady, Megy se líbí, včera už jedno stvoření spalo s Megy a se mnou, ještě úplně nechápe hodiny, tak mě to v noci pusinkuje, pak bije psa… a zajímavé je, že tahle kočka, to je kocour, se mi nelíbí, jenže ty dvě další chodí spát nahoru, takže já do toho nemůžu mluvit, kocour rozhodl.
Mám takovou menší alergii na kočky. Aby byla legrace. Takže jednu dvě ještě budu muset darovat. Líbí se mi taková malinká, co má kožich jak Sibiř, ale nebaví se se mnou a z kožichu budou trable, to už je jasné.
Je to takové, no, ne jednoduché jako se psem a po špatných zkušenostech, to je pravda. Tak my chodili na veterinu jen tak, nebo jen kolem, prostě že přepravka (nebo očkovák do ruky a tak, něco, co připomíná, že se jde k dr.) neznamená, že veterinář bude zvířátku něco blbého dělat, taky to chce spolupracující dr., co zvíře pohladí, nakrmí, naše vet je hodná, jde za zvěří i ven nebo píchne v čekárně…
A když tam nebyla a byla nějaká mladá zástupkyně, tak Megy řekla, že tam nejde. Normálně v čekárně chytla paniku, vylezla na mě - zachraň se, kdo můžeš.
Přitom ta dr. nebyla zlá, nepříjemná. Ale Megy měla pravdu, kozu na provázku jsem trošku silou vtáhla do ordinace a paní dr. se jí bála. Měla jí jen dát očkování, ale bylo to strašné. Kdyby mi nešlo o čas (záznam v pase), tak na to kašlu a jdu pryč, počkám na naši.
Myslím to tak, že vlastně to zvíře potřebuji často plést - jdeme stejnou cestou k veterině, ale nejdeme tam, nebo venku děláme něco jiného, jdeme si tam ke stromům hrát, jíst a zase jdeme pryč. Kočku v přepravce budu teď nosit jen tak s sebou kamkoli. Než bude těžká. Tohle stvoření, co mě furt matlá hubou, bude těžké jak prase, je to samý sval a furt žere.
Ale možná dám vodítko. Ono je to takové chytré, už i šlo pozdravit slépky a se mnou domů. Mohl by i jezdit busem, vlakem. Jo, koupím postroj.
Jeho oblíbená hračka je třešeň. Jedna nahnilá třešeň se šťopkou.
Je po mně.
