Doron: No, Buggyro nevím jestli výcvik je trefné slovo.
Spíš nenásilná výchova, děti se to učí stejně jako jiné sociální chování.. Ten kdo chce děti cvičit, obvykle empatického člověka nevychová….
Já těm úplně nejmenším dětem říkám, že pes je “Mimi”, tak pochopí, že se mají chovat opatrně a něžně. Stejně to říkám psům, takže je to u nás jak u blbejch v poledne 🤣. Kočka je u nás bohužel pro děti jen na koukání nebo ji můžou dát masíčko, u slepic se neběhá…, u koní se nekřičí…, husám se vyhneme, ptákům v zimě nasypeme.
Takže chování je zvířatům se děti naučí úplně stejně jako chování k lidem, když mají možnost s nimi být a mají dobrý vzor.
A něco je určitě i vrozený, u lidí i u zvířat.
🙂 🙂 říkám Megy - je malinkej, jako náš Kocourek, pomalu. A říkám to aj na koně. Funguje, tak co mám dělat. Ale ona by asi byla v pohodě, i kdybych nic neřekla, protože jak se blíží k důchodcovi nebo děcku, tak už se sklání, aj ocasem mete u země, teoreticky by i drápy zatáhla. Nechci z ní dělat boha (ona boží teda je…), ale přijde mi, že i pozná, kdo má strach, a zkamení. Včera si ji hladil skoro dospělý kluk, který se bojí psů, jeho matka z toho tak mimo, až si to musela vyfotografovat. A možná to nebude nějaká výjimka, Megynek, bude to teriérstvím s buldogovstvím a musí se to hodně rozmazlovat.
Myslím, že když se dítě narodí ke psu, je to jednodušší, plyne to, vyplyne, učí se postupně.
Ale taky to chce psa, který na to je.
Třeba některý není. Já ho neznám, ale určitě takový existuje.
Pro začátek by asi stačilo, kdybych dítě lezoucí směrem k pelechu se psem otočila s povelem - pejsek spinká, žvýkej hračku.
