Příspěvky uživatele

No já právě nikde moc nenašla info, jak moc je může poškodit. Pokud se něco narodí, bude to dýchat, sát a celkově na pohled normální štěně, jaká je šance, že se něco projeví třeba po třech měsících, půl roce? 

Já bych je po porodu asi radši utratila, ale včera jsem to ještě konzultovala s místní vetkou, a ta naopak by je nechala žít. Taky je proti kastraci teď, že je to podstatně větší risk než ji nechat porodit. V tomhle jsem stejného názoru. 

Né, já si ji v žádném případě nechci nechat. Ani ji nemám kam dát, popravdě jsem na tom tak bídně, že nemám ani na to jí koupit granule. Jen mám pořád špatný svědomí, že jsem Kevinka nechala na pospas osudu, a našla jsem ho ve stavu, kdy už mu nebylo pomoci. Chtěla jsem ji jen vykastrovat a měla jsem už domluveno místo v jednom depositu, kde by ji naočkovali a hledali domov. Z toho pochopitelně kvůli psince sešlo. Momentálně je Ťapka zpět na ulici. 

Nožku má zlomenou nad zápěstím a křivě srostla.

Vzhledem k tomu, že posledních patnáct let jsem v Mexiku, tak s žádným důchodem nepočítám. 🙈 

Já koupila tuhle spolu s čipy, a nemůžu si stěžovat. Ale používám jen k občasnému oskenování mých psů. Ještě jsem ji asi ani nenabíjela, maximálně jednou, nepamatuji si. Mám ji několik let. 

Mám tu pravděpodobně březí fenu, kterou jsem chtěla nechat vykastrovat cca desátý den březosti, ale místo toho jsme museli léčit psinku. Teď zhruba 23-25 den březosti má antigen test negativní, plíce ok, má pořád rýmu, suchý nos a trochu výtok z očí, jinak ok. Nechali byste ji vykastrovat nebo radši nechali porodit? Jeden veterinář, ten co ji měl kastrovat, tvrdí, že skoro určitě jí operace znovu rozjede psinku a dost pravděpodobně může umřít. Druhá veterinářka, ta co darovala druhý test, naopak tvrdí, že jí kastrace nijak neovlivní co se psinky týká, protože už se z toho dostává, a je určitě lepší ji co nejdřív kastrovat. 

Co byste dělali na mém místě? Jde mi hlavně o zdraví té fenky. Pokud si pamatujete na Kevinka, co mi umřel, tak tohle je náhrada za něj, od stejného debulla souseda, ta druhá jeho fenka už se z psinky taky dostává, obě prakticky na ulici. 

Nepohybuje se. 

Já bych řekla, že ten můj se taky nepohybuje. Zapnu a kouknu se.

Takhle se venčí dneska nám (Trixie a Čert). Brook se řekla, že to vydrží, pláštěnku si prý mám strčit někam. 

Jen pro příklad, prošlapy u naší Tori. První den - odhadem jí bylo pět měsíců, po dvou týdnech a po třech měsících. 

🙂

Taky jsem se s tím nikdy nesetkala. Chci s ní zajít na kliniku na ultrazvuk, právě zjistit, jestli má i dělohu. 

Štěňátko roztomilé, (kousavé a žravé) ale já už vážně dalšího psa nechci. 🙈 

Jo, odhadem 15, manžel tvrdí, že víc, ale vsadit se nechtěl. A je to zevnějškem holka a má varlata. Roste z ní spíš kluk. 

Ano, opravdu hledá domov.

Takhle jsem včera venčila já. Ušla jsem docela kus cesty, než jsem si všimla, že za sebou vedu prázdné vodítko a pes se tomu z povzdálí tlemí. 😂

Tak vám taky přidám nějaký před a po. Pojmenovala jsem jí Bailey, jak příhodně, je to holka s kulkama. 😱 Nechcete jí někdo?

Projděte si třeba atlas na rybicky.net, není důvod to tu opisovat do diskuse. 

Bohužel někteří opravdu ne. Možná občas zakňučí, hrábnou packou na dveře, ale jinak oddaně čekají na svého člověka, nevidí v něm tu zrůdu, která je týrá. 

A co teprve válení se v hnusech. 🙈 To už je snad lepší, když to sežerou, jsou aspoň čistý. Zatímco taková koupel v kryse, ze které už je jen tekutý mastný flek s červy…🤮 Andí byla expert, ta měla ve sbírce možná i lidské ostatky, jen jsem nikdy nenašla odvahu ty pytle otevřít. 

Přesně. Já bych se tu mohla chlubit s Trixie a Brook, jak stačí jim to nedovolovat a nenaučí se ty hnusy sbírat. A pak tu mám Megalodoně, co se dostane do úplného transu a jde žrát, věci jako ovčí bobky třeba. Nějaký povel, i kdyby ho měla naučený, je v tu chvíli úplně jedno, je tak přetočená, že nevnímá. Většina smečky je něco mezi. Občas něco schlamstnou, na povel to vyplivnou, občas přijdou třeba s kostí, koňským bobkem nebo suchým kočičincem, že prý jestli bych náhodou nepovolila. (Kočičince nepovolím) 

Mictláněti jsem vždycky hrála divadýlko, když chtěl nějaký hnus sežrat, tvářila jsem se jak kdybych kousla do citrónu, prostě brr, fuj, blé, a on se tvářil jako “mně to teda přijde jako ňaminka, ale když se ti to tak ekluje, tak já to jíst nebudu.” Ale u zvířat to moc nefungovalo. Myší dáreček od koček nebo sraženého vrabce do sebe vcucnul tak rychle, že kdybych nevěděla, že tam byli, ani bych si ničeho nevšimla.

Mě jednou na fakultě ulít samec strašilky, přeletěl celou halu a přistál nějaký prvačce na rameni. A tam teda ječela ona, strašilák se tvářil, že jeho se to netýká.