Příspěvky uživatele

No zrovna v úterý jsem koukala, jak si Malina vykračuje v oranžovém postroji a na flexině, co byla v akci, takže je modrá, a říkala si, že sakra nikdo nepozná, že mám princeznu a to ještě měla normální červené vodítko, které brácha ztratil a koupil místo toho šedé, tak nejenže nikdo nepozná, že máme holčičku, ale ještě díky tomu, že je černá, tak si lidi myslí, že je to zabijácká potvora, malé pejsky lidi schovávají do kapes a co je Malina dospělá, tak si ji chtělo pohladit jen jedno dítě.  Před ní jsem měla béžového psa, který nesnášel děti a to se mě ptal každou chvíli někdo,jestli si ho může pohladit.    

sutrik:

Díky za pochvalu. Čekala jsem horší čas.  Nikdy jsem takovou vzdálenost nešla. Kdysi dávno jsem šla 40 km, bez návyku na chůzi, všude jsem jezdila na kole. Byla jsem týden totálně zlámaná. Mile mě teď překvapilo, že kromě jednoho puchýře jsem v cajku. Že bude Bonnie v pořádku, jsem čekala. Už včera pár hodin po příjezdu domů se honila s piraňou a vypadala úplně normálně.

Limit je 24 hodin. Šli to i pomaleji než já. A běželi to mnohem rychleji. Jsem časově v polovině žen, nejrychlejší ženy to měly za 5 hodin! A trasu přes 92 km uběhla nejrychlejší žena za 12 hodin a fousek. 😲

Foto z poloviny, cca 23. km. Na to malé černé se těžko zaostřuje, s oranžovým postrojem je to téměř nemožné.

Docela mě zajímá jaký byl terén, asfalt, kopce?

Mě to poslední dobou láka, ale nejspíš by mě to zabilo 😄. Jednou jsem šla netrénovaná 30 km a nemohla jsem pak na záda. V poslední době jsem šla 17km   naročným terénem, tedy půl trasy a poslední dva km jsem si říkala, že mě to už neba. No a teď jsem byla nemocná a pak dcera ,tak jsem moc nechodila a pak jsem šla asi 9 km a měla totálně vše namožené. Trasa byla do kopce a já hnala, jak urvanej vagón. Takže jsem totální chcípáček, ale přesto mě laká něco takového vyzkoušet.    🙂

1. května už neseženeme rozkvetlý strom, pod kterým by se dalo dát pusu. Třešen už mi kvete a jabloň podle mě během víkendu taky a kvete mi i rododendron, takle bzry mi ještě nikdy nekvetl, já ho mívala vždy velmi pozdě, třeba až koncem května, začátkem června.

Aluška:

No prostě jí potřebuju mít každej večer pod peřinou 😀, kdo ví co si zažila za těch 5 let na Slovensku…..

To je jasný, že jí to musíte nyní vynahradit a držet jí v noci za pacinku 🤭.

Já teda se psem v posteli nespím, ale taky by mě zneklidňovalo nechat pejsana přes noc venku a moc bych se nevyspala. Takhle vím, že spí na posteli po našich, kde se jí teda tenhle víkend budou rozvalovat tchýňoví a ona chuděrka bude muset spinkat v pelíšku. 

Láskyplné přikrývání jsem si ani u jednoho psa neužila. Všichni se odkopávali. U Maliny jen pod stanem. To jí v noci kontroluji, jestli je teplá a jak se mi zdá, že jí začíná být zima, už na ní dávám slaboučkou deku. Pak zkontroluji nad ránem a popřípadě přidám další deku. Někdy zamačkám dítě do spacáku, aby mi taky nenastydlo a pak zkontroluji muže, jestli se mi v tom super zimním spacáku, co on má, neuvařil 🙂. 

Naše Malina už taky schytala dvakrát ránu od elektrického ohradníku. Poprvé to bylo dost překvapení. Bylo to v zimě a nebyla tam žádná zvířata. Dotyčný dal pod proud louku, aby mu na ní nejezdili s bobama nebo přes ní nějak nechodili, což jsme zjistili až v okamžiku, kdy Malina schytala ránu. Hned hnala ke mně a ona tak zajímavě kvílí a dost nahlas, skoro jakoby to byly její poslední minuty. No a pak zhruba za 3 měsíce to schytala znova a to od ohradníku od krav. Od té doby se ohradníkům vyhýbá. Nejspíš taky pozná, který kope a který ne. U některých, které stráží prázdná luka jde i blíž, já jí nepustím, ale u jiných, kde si taky myslím, že jsou pod proudem, jde velmi způsobně po cestě.

Buggyra:

V bytě 1/1 má Kocour k dispozici jen 1. Druhá 1 je moje, zavříno, vyřízeno. Tam můžu mít hraček, klávesnic, papírů, nezajištěných otvíracích skříněk a šuplíků a vochcávacích hadýrků kolik chci a dokud nenechám otevřené dveře, nic se nestane. Když nechám otevřené dveře, tak najdu vyleželý důlek v peřině 😂

Sousedi měli kočku Mindu a nedá se říct, že bychom se s ní nějak kamarádili. Mamka jí neřekla jinak, než “ty potvoro” a vyháněla jí od nás ze zahrady. Přesto, se stalo a ne jednou, že jí našla u nás v ložnici v peřinách, jak se tam spokojeně rozvaluje. Jo to ona pak vypálila a zase metla domů, ale nějak odmítala fakt, že není vítána. Zřejmě zkoušela mojí mamku zlomit a makala na tom asi 18 let. Vtipná byla, když měla koťata a nešla je ukázat nikomu jinému, než té mé mamce a dmula se u toho: “Hele, vím, že mě nemáš ráda, ale koukej, co mám." Je fakt, že s koťatama jí mamka ze zahrady vyhnat nedokázala 🙂.

orionka-2:

Nevyznám se v očkování. Ale….psy jsem nikdy nenechala očkovat mnohovakcínou( blbý výraz ), co šlo rozdělit, to jsem chtěla rozdělené. A teď slýchám, že děti jsou očkované hexavakcínou. Psa mi vždycky před očkováním vyšetřili. Dětem ani nezměří tepoltu a nekouknou jim do krku.

Tak to bude špatný pediart. Moji dceru vždycky proklepla ze všech stran. Ta by jí snad do krku koukla i kdyby jsme šli se zánětem močáku. Hexavakcínu zrovna teď Malina dostala taky a ani mi to nepřišlo divné a dcera jí měla taky. Ani u jedné jsem nepozorovala nic zvláštního. Na doporučení lékařky dcera dostala navíc  prevenar 13, což by mělo chránit před zápalem plic, mozkových blan, zánětem středního ucha. Sama jsem prodělala tolik zánětů ucha,  že na jedno ucho téměř neslyším a nechtěla jsem, aby si dcera tím musela procházet taky. Nevím, zda to očkování mělo vážně takový význam, ale opravdu zánět středního ucha něměla ještě žádný a to měla období, kdy odmítala smrkat.  Klepám na všechno možné. Teď spousta biomatek odmítá očkování, líbil se mi jeden výrok renomovaného lékaře “Dnes je medicína na takové úrovni, že lidé se přestali bát nemocí, kterých bych se bát měli.” Byla to reakce právě na to, že lidé odmítají očkování pro své děti.

Tak Jožin mě nenapadl, ale na podivné síly dokážu sebe taky vyděsit.  Zvlášt když pak jdeme stejným místem s dcerou, já, si na to už nevzpomněla, protože mluvím s dcerou a nemám čas myslet na nic jiného a ona se mě dcera najednou chytne a řekne “mami, já mám strach” “proč?” “Ten les je divnej, jakoby mrtvej” a já si najednou uvědomila, že je to totéž místo na naší 8 km dlouhé procházce, kde jsem před časem iracionální strach dostala i já…no tak jsem pak pátrala v kronikách, našla jsem údajnou informaci, že v blízkém lese byl snad hromadný hrob protestatnů, ale historický fakt to nebyl, spíš nějaká pověst a pak jsem teda na mapě v tom místě našla křížek, který jsme my z cesty neviděly, ale šly jsme kolem. 

Doron:

To je nějaká hloupost, ne ?☺️

Papíráci přece nemají větší potřeby než vestajové.

A řekla bych, že Malina nasadila laťku dost vysoko, když jste zvládla ji, zvládnete leccos.😅

Spíš to bylo myšleno tak, že Malina nasadila laťku tak vysoko, že po ní snad každý pes bude nudný 😂. Malina je v zásadě velmi hodný pes, jen jsme si to museli zasloužit 😄. 

Kanadský retrívr je těžko dostupný, dlouhá čekačka a když si vezmu jaký problém jsme měli při získání vořecha, tak co teprve tohle, ale je to krásný pes. Nikdy neříkej nikdy. Jen si říkám, že pokud budeme mít štěstí a Malina se dožije kloudného věku, tak já už půjdu pomalu do důchodu a kdo ví, jak na tom budu se zdravím. Prostě bude hrát roli spoustu okolností. Uvidíme. Nikdo nemá křišťálovou kouli.

Sardullah:

Jo taky to tak mám… ještě bych chtěla to a tamto. Ne… kecám už vím, co je pro mě to pravé ořechové, ale bohužel vím, že čas se naplnil a že už další pes nebude a taky bych chtěla ještě barzoje…. Zvláštní, jak je ten život krátkej, když ho člověk rozkouskuje  na psí životy a když ví, že už další pes nikdy nebude, protože by to ode mne bylo nezodpovědné…. ach jo…

Můj muž řekl, že Malina je náš poslední pes, prý by mu vadilo, kdybysme měli psa a byl hloupější než Malina, že by ho nebavil pes, který se nebude tak čile zajímat o své okolí. Já si někdy říkám, že bych chtěla papíráka, ale zas ta plemena, co se mi líbí, tak už nebudu schopna pokrýt nároky toho plemene a co se líbí mně se nelíbí mužovi. Snad jediný, co bysme akceptovali oba je JRT parson a kanadský retrívr, ale u toho retrívra vím, že to nikdy neklapne. 

Zrzavci, nemáte náhodou fotku, jak si ten Ešus nosí pelíšek? Celkem by mě to zajímalo 😊.

Jinak se u té knížky dost bavím, zatím jsem u teprve u Ešusa, ale dost mi připomíná kámoščina bígla. Akorát jsem zjistila, že to není knížka na čtení předspaním, moje hihňání budí muže a ptá se, co se děje 😄.

Já teda letos opravdu pozoruji, co se týče množství a rozmanitosti druhů u nás na krmítku, méně druhů a i málo ptáků. Sýkorky, těch je asi pořád dost, před pár dny se konečně objevili zvonci, kteří vždy přiletí zároveň s jedním vrabcem domácím. Čížci se ukázali jen jednou, červenku ani pěnkavu jsem tuto zimu vůbec neviděla, stejně tak hýla. Jednou přiletěli stehlíci. Furt si říkám, že lítají někam, kde je to pro ně hezčí. Ze začátku zimy hodně lítali brhlíci. Přilétl i hřivnáč, ale ten si sedl jen na zábradlí a krmítko okukoval, aby oznámil, že se mu nelíbí a letí jinam. No a pak mi tu lítají dvě hrdličky, které se v tom krmítku přehrabují, jako by měl být na dně poklad.

Čápy jsem ještě neviděla, ale prvně jsem viděla hřivnáče u nás na zahradě 

Malina po kastraci taky zmohutněla, přitom téměř vůbec neodstává žádné pamlsky a jídla má celkově méně a přitom mi přijde, že je tlustá. Bohužel je na tom jak žena po přechodu, ani nemusí jíst a stejně je oplácaná.

Sarah01:

Já teda nechodím, ale nemám pocit, že by to nějak pomáhalo. 😊 Mám tak nepříjemnou doktorku, že se mně tam vůbec nechce.

Mimochodem, nemáte někdo zkušenost, že by na nějaké neduhy pomohla kurkuma?

Nejsem si jistá, jestli mi fakt pomohla, ale mám pocit, že mi pomáhá na trávení, má snad mít pozitivní účinky na pohybový aparát a tam taky pociťuji v poslední době zlepšení, ale jestli je to opravdu tím, fakt nevím. Třeba loni jsem ušla 8 km a děsně mě bolely chodidla, “housera” jsem měla jednou do měsíce. Kurkumu mám ráda, tak jsem loni si jí začala občas dávat, buď nápoj z ní, nebo do kafe, ale jestli je to fakt tím nebo jen náhoda, nejsem schopna říct. Ještě loni jsem se chystala se zažívacími potíži na vyšetření, ale už několik měsíců mé několikaleté potíže s trávením, jsou téměř pryč. Pořád si kladu otázku, co je jinak, že se všechno tak zlepšilo. Třeba ta kurkuma, třeba je to náhoda…

Na rovinu, když chci vyfotit Malinu ve stínu a krajinu, není to žádná sranda. Fotoaparát v mobilu je z toho celý tumpachový, jak fotit to černý v černým a “panorámata”.

Jinak dneska mi udělala Malina radost, potkaly jsme srnky, sice kníkala a koukala, ale nepokoušela si mi urvat ruku a vydat se za nimi. Minulý týden ve středu to zkusila, zjistila, že to nejen nejde, ale ještě odmítám chodit v tahu.

impact:

Tak my dneska Hostýnské vrchy. Krásně bylo! Ale nožičky zítra budou dělat au au au .. 😂

Koukám, že dneska měli blbý “kecy” zas jiní a vyfásli putovní náhubek 😄.

impact:

🙃

Tý jo, tři dny péče a už je to na něm znát.

sutrik:

Možná účinek řepky.

Myslíte, že jsou sjetý ještě teď? No ale myslím, že tyhle líný srnky zrovna byly v místech, kde řepka loni nebyla.

Mně přijde, že potkám srnku spíš ve vsi než v lese. Zrovna dneska jsme na ní narazili ve vesnici a celkem to už není nic neobvyklého. Většinou jen čumí a pak teda buď milostivě odkráčí nebo odhopkají, ale jen velmi neochotně. Já teda záměrně v lese vyrábím mírný hluk, aby do mě nejaké zvíře nenarazilo, aby veděli, že tam jsme. Třeba občas promluvím na Malinu a tak.