Záměrně jsem sem fotku toho hřbitova dala bez komentáře. Chtěla jsem vědět, jestli taky na někoho tak zapůsobí, jako na mě. Mě ten pohled na chvíli přimrazil k zemi a kdyby s námi nešla dcera, řekla bych nahlas muži, co mi prolétlo hlavou.. “jestli někde straší, tak tady”. Staré náhrobky a staré části hřbitova se mi líbí a nepůsobí to na mě nijak děsivě, spíš většinou hloubám, co to bylo asi za lidi. Tenhle pohled mě ohromil a teda nejít tam ve dne, ale někdy večer a sama nebo jen se psem, tak se asi budu bát. Já měla pocit mrazení i za bílého dne vedle svého dvoumetrového muže..
O víkendu jsme byli v Českém Švýcarsku. V sobotu jsme si dali výšlap asi 11 km Kyjovským údolím. Bylo to super. Šli jsme tu hřebenovku, Malina byla štěstím bez sebe, lítala po těch dírkatých schodech, skalách…jako kamzík a pořád stála už nachystaná u dalších schodů a strááášně jí otravovalo to naše přiblblé focení, odpočívání a kdoví co ještě…no trochu odmítala i pít, prý bez smočení nožiček si teda trochu cucne, ale jinak to nebude přehánět. Vedro teda bylo neskutečný, ale myslím, že v těch skalách bylo i docela příjemně. Horší byl pak závěr cesty, který vedl sice jen 3 km do kopce, ale fakt teda hodně dlouhé 3 km.
No já jsem sova neskutečná, kdyby mi to nebylo blbý, tak snad chodím spát až ráno. Nicméně pokud mě nenutí nic ráno vstávat, ráda jdu spát ve dvě a vstávám v půl desáté. Do práce nyní chodím na osmou, ale minulý týden jsme museli stávat na půl sedmou a s mužem jsme do sebe lili kafe už v devět, abysme vydrželi do konce pracovní doby.. a to jsem dřív vstávala na šestou a když jsem viděla psa, jak na mě mžourá a odmítá vstát, jen mě to utvrdilo v tom, že vstávat takhle brzy je proti přírodě. Malině se někdy nechce vstávat ani před sedmou.
Ponocuji a pak ráno vstávám a nadávám si, že jsem nešla dřív spát a že zítra se polepším, ale pak přijde večer a ze mě v drtivé většině ta únava zase spadne a nakonec jdu spát pozdě…
Jack se snaží sežrat jakejkoliv hmyz…dávám pozor na včely, vosy, čmeláky…včera objevil mravence.
Jinak venčení teď nic moc. Přes den je vedro, takže chodíme rychlo venčit a v pracovní pauze se projdem po parku, tam je alespoň stín. A večer zase trpím já, protože si ze mě dělají hmyzáci švédský stůl (a taky ne že by bylo o moc líp, jen nepraží sluníčko). Jsme z toho horka všichni otrávení 😀 - a to bude i hůř.
Mě žerou komáři, úrodu mi žerou slimáci a obě s Malinou trpíme, když je moc hic. Dneska mi skočila málem z mostu do potoka…Taky jsme dneska potkali její kamarádku fenku a holky po sobě vystartovaly. Tedy ta fena po Malině a Malina nehodlala stáhnout ocas a vyklidit bojiště. Velké a malé psy tak nějak ignoruje, ale už se mi to stalo podruhé, že když na ní vystartoval pes stejné velikosti, rozhodla se, že to vrátí.
Dneska jsem dceru s Malinou doprovodila na kroužek, měli to v parku a jak Malina uviděla děti, bylo úplně vidět, jak se jí rozlil v ksichtíku blažený výraz “jééé, děti”. Žádné děti jsme jí ale na hraní nepůjčili, dovedu si představit, jak by je popoháněla něžnými “štípanci” do zadele, ony by pištěly a Malina by se přetáčela štěstím 😄.
Tento víkend jedeme do Českého Švýcarska, tak snad nás to vedro neporazí…
Psí fotku novou nemám, tak něco jiného, co mě zaujalo
Arosku, smekám a musím říct, že se mi na těch psech nejvíc líbí, jak u vás viditelně rozkvetou… Zároveň mi z té vaší plejády pejsků je i dost smutno, tolik odložených nechtěných pejsků, ještěže jste jim zpříjemnila i třeba ten týden života ❤️.
Včera u nás hic neskutečnej…tak Gina říkala, že bude procházovat v leže ve sklepní prádelně, kde je jí příjemně. No a já teda vytáhla drtič na větve a drtila…a to moje berňuší asistenční zlatíčko pomáhalo….já si dotáhla na dvůr hromádku větví a on to zase tahal pryč…prý aby ta hromada rychle ubývala a panička toho neměla moc…pak pomáhal ještě uklízet posezení, dosívat trávu, zalévat, dávat prádlo do pračky, věšet prádlo a nakonec ještě úklid větví, které jsem rozřezávala řetězovkou…a to teda jak dlooouhých nenařezaných, tak “roznos” těch klacků, co mi panička tak pěkně nařezala, po zahradě…a pak zase asistoval při jejich sbírání a pak jsem ještě čistila akvárka, tak pomáhal nosit kýble nahoru, dolu..tedy dělal mi doprovod…..no večer padnul za vlast i na večeři jsem ho musela budit…jako pokud jde o utahání, unavení psa, tak kam se hrabe nějaká procházka…
Tak bodejď by nepadnul za vlast, když v takovým hicu udělal tolik práce 😄.
Malina mi pomáhá zas jinak, snaží se, abych nezahálela. Třeba umyju umyvadlo, otočím se, jak se mi to povedlo a na té bílé keramice už na mě “svítí” 3 černé chlupy…Malina byla tou dobou venku a pomáhala muži stříhat plot.
Jak je Malina jiná oproti třeba prvnímu psu, je krásně vidět zrovna na tom stříhání živého plotu. Kdyby místo Maliny pomáhal Stypík, tak zatím co muž by stříhal plot, pes by se střelhbitě vypařil, šel by se kouknout na námko a na sídliště, jestli je to tam všechno v cajku a pak by ještě zkusil dělat, že je celou dobu poblíž. Malina prostě JE celou dobu poblíž, je na ulici a kreje mužovi záda, aby ho u toho stříhání plotu třeba někdo nepřepadl…
Mýma očima…no pardon, pořád si říkám, že si to po sobě přečtu, než to pošlu…omlouvám se, občas mi to ujede a řekla bych, že většinou na to přijdu, jen to už pak nejde opravit 🙄
Krásné fotky-ti motýli🦋miluju luční květy,a dřív,když jsem víc jezdila,jsem u pole zastavila a natrhala si vždycky kytici domů..Veškerých trav,obilí,šťovík,vlčí máky,chrpy..kopretiny..penízek,žebříček..To žluté si nevzpomenu…🙂
Co Malina? přišla domů a hned se chladila,co?
Já myslím, že jsem se na té procházce normálně usmívala. Tchýňoví to mají za humny, ale nikdy tam nebyli. Po návratu jsem byla tak nadšená, že jsem je navnadila, aby tam šli taky…ale nevím, jestli to budou vidět míma očima, jestli se umí taky tak radovat z každé kytičky, motýlka….🤭.
Malina hned šla vypít pár misek vody, lehla si nejdřív do stínu do trávy, nakonec do baráku do chodby, kde je příjemný chládek, ale asi za půl hodiny nebo za hodinu se už zas “opalovala” na sluníčku 😄.
No tyhlety výlety, kdy si jdeme jen my dvě, začínají u ní vypěstovávát závislot na mé osobě. Dneska jsem jí předala muži, aby s ní šel on a já mezi tím “ulovím” v Lidlu něco k večeři a nejdřív odmítla vůbec jít a nakonec jsem koukala ve zpětném zrcátku, že se snaží běžet za autem a mého dvoumetrového muže táhnout…no on ale fakt s ní kousek běžel, což je teda úkaz, kterému by asi nikdo neuvěřil. Není běhací typ 😄. Přitom tahle situace, dojdu k muži do práce s Malinou, vezmu si auto a on jde domů se psem, není u nás nic tak vzácného, minimálně jednou do měsíce to proběhne, takže pro Malinu normální situace. Takže mě to i dneska překvapilo, jak se rozhodla, že teda beze mě nikam…
Ano, tak nějak tuším, že toller je sice krásný pes, ale nejspíš nic pro mě. Jinak ta cena, to jsem si vycucala z prstu, aby tu nevznikl dojem, že tolik ten pes stojí. Já vůbec netuším, kolik stojí. Ono jich není moc, je na ně čekačka a prověřovačka, takže věřím, že na 5 štěŇátek se najde 30 lepších budoucích majitelů než jsem já.
Dnešní venčení jsem si užila. Šla jsem po obědě s tím, že je pod mrakem, tak se nám půjde hezky. Nejdřív i šlo, ale pak teda vylezlo slunko a nebyly potůčky, Malině jsem dávala napít své vody, ale neměla si kde zchladit packy. Ve třičtvrtě cesty mi začala koukat po autech, jetsli nás náhodou nejede někdo zachránit. Po cestě jsem viděla spoustu krásných kytiček, motýlků…
Pak v místě, kde jsem nešla poprvé, jsem si poprvé všimla, že je tam krásně vidět Říp a za ním, si myslím, je vidět Milešovka.
Tak já když to vezmu ze svého úhlu pohledu. Líbí se mi třeba kanadský retrívr, ale vůbec nemám tušení, co to plemeno může stát. Tak uvidím inzerát, že někde budou štěňata. Vzhledem k tomu, že stejně uvětšiny zkratek bych musela studovat, co vlastně znamená a po zhruba hodině studování toho všeho, bych teda napsala chovateli a přišlo by mi hodně blbý se hned ptát na cenu. Upřimně bych uvítala, to vědět dřív než začnu vůbec psát chovateli, protože vyptávat se na kde co, abych ve finále zjistila, že na to vlastně vůbec nemám, protože třeba 100 tisíc je fakt moc a chovatel by se ještě urazil, co jsem si jako myslela, že to je naprosto běžná cená, ale jak bych asi já jako laik, který nekupuje kanadského retrvíra každou chvíli, vědět že?
Jinak k povaze štěněte, když jsem si vyhlédla Malinu, tak jen z fotek a z nich jsem vydedukovala, že to bude chytrá hlavinka. Paní dočasářka mi řekla, že je to hrozně hodná fenečka, jedeno z nejhodnějších štěňat, co kdy měla…Narovninu, byl to převlečený démon, potřebovala jen pár dní na rozkoukání a pak teda jsme si užili. No a teda mohla jsem si za to dost sama, protože vybrat si chytrého psa s tím, že s ním nebude nuda a všechno se rychle naučí…tak to ona se všechno rychle naučí, ale musím jí vysvětlit, proč by to měla umět a když se to naučila, tak prý “to už jsme dělali, to je nuda, co tam máš dalšího”.
Odpověď na příspěvek uživatele orionka-2 z 17.06.2024, 12:06:50
Ze všech těch psů mi přijde, že nejhorší je nezvladatelný bull. Když pak člověk vidí ta videa,jak bull je zakousnutý do jiného psa a paní majitelka v podstatě jen přihlíží, protože nemá sílu s tím cokoliv udělat…
Já dneska šla s Malinou a kamarádkou hřebenovku z Čenkovic, Buková hora, Červenovodské sedlo, cca 9 km. Co jsme teda nevychytaly, že byly závody nějakých “bajkerů” a když jsem si našla v mapě, abych šla pouze značených trasách pro turisty a ne po jejich stezkách, tak oni měli část závodů na úzké zeleně vyznačené turistické značce. Což o to, jejich problém, mohla jsem tam jít, ale kdo se chce nechat srazit, že. Takže nakonec jsme to šli cestou necestou. Narovinu, bylo tam sice krásně, ale tohle mě dost otrávilo. Jak mám pocit, že Dolní Moravu těmi turistickými lákaldy už totálně zkazili, tak taky dva kopce rozryli bajkeři a to jim ještě nestačí a rozryli pěknou zelenou stezku. V zimě tam člověk nemůže, protože tam lítají běžkaři a v létě kvůli bajkerům, asi jdu dělat plákáty, vraťte hory turistům.
Zase se tady pomlouvaj hodná roztomilá štěňátka? 😄
Mně teda Malina jako štěně se takzvaně přetáčela, co chvíli. Zkoušela jsem ty pešky, míň akce, víc akce a prostě jsem na to většinou nepřišla, proč se to stalo. Jedině, kdy jsem si byla jistá, tak u školy, když jsme čekali na dceru. Čekání plus děti, co chodily kolem a které milovala, byl na ní těžkej kalibr. Co mi nakonec zabírá a zabíralo, je mluvení. “Tak Mali, teď počkáme na autobus. No já vím, dneska je to dlouhý, ale neboj..Tak dneska půjdeme tak a tak.…” U té školy mi to právě nešlo, tam to moc nevysvětluji, aby se dceři ve škole děti nesmály, že má hráblou mamku.
Doma, když se nemohla zastavit a konečně si odpočinout, tak mi na ní zabírá hraní na zobcovou flétnu.Říkáme tomu “uspávání démonů”. I když už to většinou není třeba, jednou za čas na to dojde.
