Příspěvky uživatele

Villach, pak už cesta na ledovec a ledovec 

A teď i pár fotek Malina ve stanu,  Dunaj, Minimundus v Klagenfurtu a výhled z Landskrona ve Villachu

My jsme teď venčili týden v Rakousku. Manželovi z různých služebních cest zbyla eura, tak vymyslel cestu po Rakousku. Hlavní cíl byl dceři ukázat ledovec než roztaje a celé to pojal tak, aby na všechny naše cíle mohl pes. Spalo se ve stanu a téměř každou noc v jiném kempu. Celé to bylo super a dcera řekla, že to byla nejlepší dovolená. 

S Malinou jsme měli zvláštní zážitek. Vzali jsme ji po domluvě s personálem do pizzerie, která byla plná muslimských rodinek na večeři. Když nám číšník energicky ukázal kam si můžeme sednout, Malina to vyhodnotila jako ohrožení a zaštěkala na něj, v tu chvíli se všichni začali zvedat, dívat se na nás a o něčem vzrušeně debatovat, jedni dokonce odešli. My se vklidu  navečeřeli. Pak jsme pozorovali, že i na ulici se muslimové naší Maliny viditelně bojí. Pak jsem si přečetla, že muslimové věří, že černý pes je převtělený ďábel 😄. Náš ňuňánek ….

Nějakou chvíli jsem tu nebyla. 

Takže zpětně upřímnou soustrast Alušce… držte se

Sarah01 gratuluji k těm úžasným štěňátkům

Elišakovi ke svatbě a k těm schopným kilům, to smekám…

Opravdu Můj první pes je vlastně nynější Malina, ale náš první pes, který byl zatížen na mě, byl tátův Stypík, čistokrevný vořech.

Doma jsme nemohli mít psa, protože mamka je neměla ráda, ale tátův sen byl, že až půjde do důchodu, tak si nějakého pořídí. Pak přišel jednou brácha z hospody s tím, že má pro tátu zamluvené štěně a bude velký, je to štěně NO.   Celé dětství jsem po něm toužila, ale tohle přišlo v době, kdy jsem nejen po psovi netoužila, ale navíc jsem měla hodně těžké období. Pak přišel den D a brácha na své narozeniny přinesl dárek tátovi k svátku. Nalezence, lidi, co ho našli jako slepé štěně u školy, už měli tři psy a dalšího nechtěli. Veterinář ani moc nečekal, že to přežije, ale paní ho vypiplala a pak mu hledali nový domov. Moje máma prohlásila, buď já nebo pes, ukecali jsme jí, že by šel pak do útulku. Tak se stanovilo, že bude jen na chodbě a domů nesmí…taky to vyprávěla sousedce a když se za měsíc na to sousedka ptala, protože její muž taky přinesl domů psa, tak na to moje mamka, že ten náš už může všechno. Ano, probojoval se postupně až k našim do postele. NO z něj ale nebyl, do velikosti dospělého psa mu dorostly jen uši a když je poprvé postavil, celkem jsme se vyděsili a doufali, že mu do nich dorostě hlava…nedorostla, ale nakonec jsme viděli, že budou velmi praktické, třeba při běhu ze schodů u nás doma s jedním brzdil o zeď…. 

Pes to byl úžasný, dopustili jsme se na něm spoustu chyb, které nám odpustil a tak nějak časem nejvíc tíhnul ke mně. Dožil se 14-ti let a počkal než umře až se vrátím z víkendu domů. Celou neděli prý apaticky ležel a když jsem přišla domů zvedl hlavu a zkusil se postavit, ještě ten den umřel na selhání asi všeho možného. 

Jak já ho milovala, časem fungoval na myšlenku. V lese a kdekoliv jsem s ním šla, si hlídal mě. Byl osobnost, uměl si lidi omotávat kolem packy, že i naprosto nepsí lidi po seznámením s ním, kolikrát řekli, že kdyby psa, tak takového. 

Velikostí byl jezevčík, ale srdcem německý obvčák.

Přeji ať je noha ok. Za supercela šla asi celou republikou. U nás taky jsou prostě místa, popadané větve, vyrvané stromy i s kořeny a Malina se mi to snažila asi naznačit. Já nechápala, proč do mě šťouchá a pochopila jsem to až při procházce. 

impact:

Dneska jsem zkusila tento repelent a vypadá to, že docela funguje. A nebo jsme šli nějakou bezkloší zónou. 

Akorát nechápu tu poznámku jemně parfémovaný. Fuj, jsem se toho nadechla a málem jsem se zblila. 😂

https://m.alza.cz/maxi/predator-cool-100-ml-d5878535.htm

Tenhle asi funguje, používali jsme ten junior a nikdy jsme nic neměli. Letos asi zase zavedeme používání, už jsme měli všichni klíště aspoň jedno. 

Sardullah:

To byste se divila, Gina už pár takových matek zahrdlit chtěla .

Jo tohle taky Malina řeší, násilí na dětech jí vadí. Jednou si špatně vyložila výskání dítěte, myslela si, že brečí, tak ty rodiče preventivně seštěkala. 

Malinu by si asi žádné dítě jen tak pohladit nešlo, nemám roztomilého medvídka, mám černého fousatého psa. Obvykle se děti ptají, zda můžou. 

Občas jsem Malinu u obchodu nechala, ale taky je u nás povinnost mít náhubek, ale to jsem jí nedala. I když možná mohla, v tichosti by se odvést nenechala, ale taky si říkám, že když už na to uvázání dojde, tak ať je jasné, že zuby má volné a není bezbranná.

Jo takový dotazník mi přjde přes čáru. Sama mám psa ze spolku a bylo mi sympatické, že jsem paní napsala jen nějaké info na whats up a pak mi sama zavolala a popovídali jsme si. Předtím jsem zkoušela adpoci u jiného spolku a ti poslali dotazník a většina otázek v podstatě měla jen zjisitit, jestli vím, do čeho jdu.. Sice tam padla otázka, kde pracuji, ale nemyslím, že by chtěli vědět skutečného zaměstnavatele, ale spíš jestli třeba nedělám dvanáckty a pes bude celou dobu sám. Celkem chápu, že ty spolky kladou přespříliš otázek, ale podle mě to má i ukázat míru odhodlání, co pro toho psa jste ochotní udělat a jak jste na něj připravení. Ono tahat psy z nějakých sr..ek a pak zjistit, že je v tom zas nebo se má ještě hůř než se měl není jistě nic příjemného. Já bych tohle dělat nemohla, asi bych z toho měla žaludeční vředy…

assil:

Já viděla dva jiné návrhy a oba se mi líbí víc než ten ofiko

https://www.facebook.com/zuzanamajerova.cz/photos/%EF%B8%8Fano-takhle-m%C3%A1-vypadat-reprezentativn%C3%AD-oble%C4%8Den%C3%AD-na%C5%A1ich-olympionik%C5%AF-%EF%B8%8Fu-n%C3%A1s-to-boh/1016437626505805/?_rdr

https://justit.cz/2024/07/02/navrh-nastupove-kolekce-ceskych-olympioniku-od-umele-inteligence-budete-ho-milovat/

Máte pravdu, oboje se mi líbí, ale proč mít něco slušivého  že? 

Záměrně jsem sem fotku toho hřbitova dala bez komentáře. Chtěla jsem vědět, jestli taky na někoho tak zapůsobí, jako na mě. Mě ten pohled na chvíli přimrazil k zemi a kdyby s námi nešla dcera, řekla bych nahlas muži, co mi prolétlo hlavou.. “jestli někde straší, tak tady”. Staré náhrobky a staré části hřbitova se mi líbí a nepůsobí to na mě nijak děsivě, spíš většinou hloubám, co to bylo asi za lidi. Tenhle pohled mě ohromil a teda nejít tam ve dne, ale někdy večer a sama nebo jen se psem, tak se asi budu bát. Já měla pocit mrazení i za bílého dne vedle svého dvoumetrového muže.. 

O víkendu jsme byli v Českém Švýcarsku. V sobotu jsme si dali výšlap asi 11 km Kyjovským údolím.  Bylo to super. Šli jsme tu hřebenovku, Malina byla štěstím bez sebe, lítala po těch dírkatých schodech, skalách…jako kamzík a pořád stála už nachystaná u dalších schodů a strááášně jí otravovalo to naše přiblblé focení, odpočívání a kdoví co ještě…no trochu odmítala i pít, prý bez smočení nožiček si teda trochu cucne, ale jinak to nebude přehánět. Vedro teda bylo neskutečný, ale myslím, že v těch skalách bylo i docela příjemně. Horší byl pak závěr cesty, který vedl sice jen 3 km do kopce, ale fakt teda hodně dlouhé 3 km. 

Skeeve:

Já mám kobylku trochu větší, heč.. 😉

ale ta “moje” je zelenější 😄

No já jsem sova neskutečná, kdyby mi to nebylo blbý, tak snad chodím spát až ráno. Nicméně pokud mě nenutí nic ráno vstávat, ráda jdu spát ve dvě a vstávám v půl desáté. Do práce nyní chodím na osmou, ale minulý týden jsme museli stávat na půl sedmou a s mužem jsme do sebe lili kafe už v devět, abysme vydrželi do konce pracovní doby.. a to jsem dřív vstávala na šestou a když jsem viděla psa, jak na mě mžourá a odmítá vstát, jen mě to utvrdilo v tom, že vstávat takhle brzy je proti přírodě. Malině se někdy nechce vstávat ani před sedmou.

Ponocuji a pak ráno vstávám a nadávám si, že jsem nešla dřív spát a že zítra se polepším, ale pak přijde večer a ze mě v drtivé většině ta únava zase spadne a nakonec jdu spát pozdě…

Tenurri:

Jack se snaží sežrat jakejkoliv hmyz…dávám pozor na včely, vosy, čmeláky…včera objevil mravence.

Jinak venčení teď nic moc. Přes den je vedro, takže chodíme rychlo venčit a v pracovní pauze se projdem po parku, tam je alespoň stín. A večer zase trpím já, protože si ze mě dělají hmyzáci švédský stůl (a taky ne že by bylo o moc líp, jen nepraží sluníčko).
Jsme z toho horka všichni otrávení 😀 - a to bude i hůř.

Mě žerou komáři, úrodu mi žerou slimáci a obě s Malinou trpíme, když je moc hic. Dneska mi skočila málem z mostu do potoka…Taky jsme dneska potkali její kamarádku fenku a holky po sobě vystartovaly. Tedy ta fena po Malině a Malina nehodlala stáhnout ocas a vyklidit bojiště. Velké a malé psy tak nějak ignoruje, ale už se mi to stalo podruhé, že když na ní vystartoval pes stejné velikosti, rozhodla se, že to vrátí.

Dneska jsem dceru s Malinou doprovodila na kroužek, měli to v parku a jak Malina uviděla děti, bylo úplně vidět, jak se jí rozlil v ksichtíku blažený výraz “jééé, děti”. Žádné děti jsme jí ale na hraní nepůjčili, dovedu si představit, jak by je popoháněla něžnými “štípanci” do zadele, ony by pištěly a Malina by se přetáčela štěstím 😄.

Tento víkend jedeme do Českého Švýcarska, tak snad nás to vedro neporazí…

Psí fotku novou nemám, tak něco jiného, co mě zaujalo

sutrik:

Takže tam přijedu s trpasličím pinčem a odjedu s dobrmanem? 😀

Jojo, místo kapesního dobrmana bude vopravdickej, nejen srdcem, ale vzrůstem 😄. 

Arosku, smekám a musím říct, že se mi na těch psech nejvíc líbí, jak u vás viditelně rozkvetou… Zároveň mi z té vaší plejády pejsků je i dost smutno, tolik odložených nechtěných pejsků, ještěže jste jim zpříjemnila i třeba ten týden života ❤️.

Sardullah:

Včera u nás hic neskutečnej…tak Gina říkala, že bude procházovat v leže ve sklepní prádelně, kde je jí příjemně. No a já teda vytáhla drtič na větve a drtila…a to moje berňuší asistenční zlatíčko pomáhalo….já si dotáhla na dvůr hromádku větví a on to zase tahal pryč…prý aby ta hromada rychle ubývala a panička toho neměla moc…pak pomáhal ještě uklízet posezení, dosívat trávu, zalévat, dávat prádlo do pračky, věšet prádlo a nakonec ještě úklid větví, které jsem rozřezávala řetězovkou…a to teda jak dlooouhých nenařezaných, tak “roznos” těch klacků, co mi panička tak pěkně nařezala, po zahradě…a pak zase asistoval při jejich sbírání a pak jsem ještě čistila akvárka, tak pomáhal nosit kýble nahoru, dolu..tedy dělal mi doprovod…..no večer padnul za vlast i na večeři jsem ho musela budit…jako pokud jde o utahání, unavení psa, tak kam se hrabe nějaká procházka…

Tak bodejď by nepadnul za vlast, když v takovým hicu udělal tolik práce 😄.

Malina mi pomáhá zas jinak, snaží se, abych nezahálela. Třeba umyju umyvadlo, otočím se, jak se mi to povedlo a na té bílé keramice už na mě “svítí” 3 černé chlupy…Malina byla tou dobou venku a pomáhala muži stříhat plot.

Jak je Malina jiná oproti třeba prvnímu psu, je krásně vidět zrovna na tom stříhání živého plotu. Kdyby místo Maliny pomáhal Stypík, tak zatím co muž by stříhal plot, pes by se střelhbitě vypařil, šel by se kouknout na námko a na sídliště, jestli je to tam všechno v cajku a pak by ještě zkusil dělat, že je celou dobu poblíž. Malina prostě JE celou dobu poblíž, je na ulici a kreje mužovi záda, aby ho u toho stříhání plotu třeba někdo nepřepadl…

Mýma očima…no pardon, pořád si říkám, že si to po sobě přečtu, než to pošlu…omlouvám se, občas mi to ujede a řekla bych, že většinou na to přijdu, jen to už pak nejde opravit 🙄

Bobca:

Krásné fotky-ti motýli🦋miluju luční květy,a dřív,když jsem víc jezdila,jsem u pole zastavila a natrhala si vždycky kytici domů..Veškerých trav,obilí,šťovík,vlčí máky,chrpy..kopretiny..penízek,žebříček..To žluté si nevzpomenu…🙂

Co Malina? přišla domů a hned se chladila,co?

Já myslím, že jsem se na té procházce normálně usmívala. Tchýňoví to mají za humny, ale nikdy tam nebyli. Po návratu jsem byla tak nadšená, že jsem je navnadila, aby tam šli taky…ale nevím, jestli to budou vidět míma očima, jestli se umí taky tak radovat z každé kytičky, motýlka….🤭. 

Malina hned šla vypít pár misek vody, lehla si nejdřív do stínu do trávy, nakonec do baráku do chodby, kde je příjemný chládek, ale asi za půl hodiny nebo za hodinu se už zas “opalovala” na sluníčku 😄.

No tyhlety výlety, kdy si jdeme jen my dvě, začínají u ní vypěstovávát závislot na mé osobě. Dneska jsem jí předala muži, aby s ní šel on a já mezi tím “ulovím” v Lidlu něco k večeři a nejdřív odmítla vůbec jít a nakonec jsem koukala ve zpětném zrcátku, že se snaží běžet za autem a mého dvoumetrového muže táhnout…no on ale fakt s ní kousek běžel, což je teda úkaz, kterému by asi nikdo neuvěřil. Není běhací typ 😄. Přitom tahle situace, dojdu k muži do práce s Malinou, vezmu si auto a on jde domů se psem, není u nás nic tak vzácného, minimálně jednou do měsíce to proběhne, takže pro Malinu normální situace. Takže mě to i dneska překvapilo, jak se rozhodla, že teda beze mě nikam…