Příspěvky uživatele

No všichni mí psi k tomu měli tendence. Prvního štípla včela do jazyka a myslím, že i vosa a pak  ho to přešlo, chytat hmyz, co bzučí do tlamy.

Druhý se nechal zastavit a prostě jsem ho hlídala.

No a Malina zrovna tudle měla v tlamě čmeláka a to se nechala pak odvolat, aby se ho nesnažila vzít do huby zas. Takže se to odnaučil jen ten s negativní zkušeností, jinak jsem musela pořád hlídat.

Já vám nechci kazit radost, ale podlě mě to psal dotyčný na mobilu a nepřečetl si, co mu tam automatická oprava vyrobila.

Já měla teda chvíli problém i docela pochopit, proč se dotyčný nemohl hýbat, když měl jen něco s nohou, ale můj táta, když měl špatný cukr, tak se ze země sám taky jen tak nezvedl.

Rezzzy:

Já mám jestebdalsi 3 kousky, ale ty o venek nestojí, Forda chce ven hned, jak jde někdo z nás ven, ale kdyby byly otevřené dveře, tak jej vyběhne a zase jde domů, potřebuje společnost, ještě chci letos dělat venkovní voliéru, že si budou moci chodit tam a sem, tak jsme na to zvědavá. Jinak znám ženský, co s kočkama jezdí na výlety, dovolené, ... a kočkám se to líbí 

A já myslela, že je to rarita v tom kempu a tchýně odmítla pendlovat s kocourem mezi bytem a chalupou, že by si nezvykl. Raději trávila skoro celou zimu na chalupě.

Jak píše Fatia. Chodila jsem takhle s kámoškou a měly jsme dva psy a dost jsme hlídaly, aby se neporvali a obvykle se vrčení objevovalo na úzké pěšině. Jestli se vám do sebe pustí pět psů, tak buď se na tenhle typ venšení vybodnout úplně a nebo ty košíky. Nebo jestli tušíte, který to vyvolává, tak ho prostě nespusit z očí.

Rezzzy:

On je s náma rád na zahradě, ale kdyby se lekl, tak aby nevyletěl třeba pod auto, tak je na flexin. Takže už čeká u dveří, dáme postroj, jde přes celou zahradu a peleší se u sezení a já muži v klidu něco dělat a hlídat deti.Kdyz si někdo sedne, přijde se pohladit. Z jedné strany máme pole a les, z druhé silnici, tak si ho jistim. Plot jen na půl, ale dodělává se, máme 1800m zahrady

Tak to je krásný. Já kolikrát zvažovala, zda si nepořídit kočku. To když se někde našlo bezprizorní kotě, ale mít jí jen doma se mi nepozdávalo a vypustit jí ven "a děj se vůle boží" se mi nepozdávalo ještě míň. Máme tady kousek silnici, kde se jezdí celkem rychle, i když je uprostřed města. Takže tenhle způsob, co máte vy, by se mi i zamlouval.

To mi připomnělo dětství. Jeden u nás v ulici měl NO, chodil s ním akorát na cvičák a to bylo celé vyžití toho psa. Přes den ležel u vchodových dveří, kde byl naprosto potichu a nikdy neštěkal, ale v noci ho pak zavírali do kotce a tam vyl prakticky celou noc.

Jak je vlastně pes starý? Jinak nevím, ale myslím, že tyhle plemena prostě v noci hlídaj a tak štěkat budou no. Asi je lepší si brát na noc domů. Asi bych to zkusila bez klece.

Vy venčíte kocourka? Nebo si to na něm jen zkoušíte?

Jednou jsem viděla lidi v kempu, že cestovali s kočkou a pak jí tam i vodili na vodíktu. Ten výraz naší Maliny, když to uviděla, byl k nezaplacení 😄.

Jsem si nechtěně lajkla svůj příspěvek a nejde to odebrat 🙄

Anonymní:

Narodil se na jaře 2013, je to útulkový kocour...

Brouček jeden, určitě ho najdete. Chápu vás, že smutníte nad jeho nemocí. Není to fér. Nicméně třeba najdete i někoho, kdo mu ten inzulin píchne. Nenapadá vás někdo, kdo má třeba v rodině cukrovkáře? Já jsem si taky dřív myslela, že bych tohle dělat nikdy nemohla a nakonec jsem tátovi píchala inzulín do břicha.

Můj pes obvykle, když táta upadl, se ho pokoušel zvednout. První pes kolikrát pro mě přišel, když bylo něco špatně.

Tak dneska to bylo víc v pohodě. Trochu jsem se inspirovala už na tom FB u té Dostálkové a použila zkušenost, že Malina má ráda kecání. Oznámila jsem ji veselým hlasem, že jdeme ke škole, mírně mě tam táhla (na tom musíme ještě zapracovat), došly jsme ke škole, oznámila jí, že zazvoníme na zvonek a pak poodešla, řekla jí "a teď počkáme". Ona byla klidná, já jí trochu drbala za ouškem a ona střídavě sledovala dveře školy a zahrádku bistra sousedící se školou, přesně po pěti minutách, kdy obvykle dcera vyjde, znejistěla. A já taky na chvíli přestala komunikovat. Bylo mi trochu trapně, že tam kecám se psem jako magor, ale holt bude mít moje dítě mámu magora. Ještě jedna věc byla jinak, obvykle stojím bokem od vchodu do školy a zády k té zahrádce, třeba i to jí mohlo být mírně nepříjemné.

Každopádně bylo vidno, že jsem udělala něco, co Malinu potěšilo, páč šla mnohem lépe na vodítku, nakonec přestala úplně tahat, sama od sebe čekala a pořád po mě loupala okem a já byla na obláčku jaká je to šikulka. 

Fíkovnice a jak vlastně je ten váš koucourek starý?

Jinak ty příznaky, co popisujete, znám u lidí cukrovkářů.

Taky se mi stalo s prvním psem, že přes veškerou socializaci neměl rád děti, i když by jim neublížil, tak je spíš jen trpěl a náměstí se bál. To Malina je první, která tam ochotně jde a zatím se bála jen výšky a teď teda nově klavíru a u školy. No a teď mě  napadlo, že vlastně napodzim naposledy byla se mnou u školy, když tam bylo dítě, které z ní dostalo hysterák, že se bálo psů a já pak jí tam přestala brát, důvod teda byl i ten, že jsme tam dlouho čekali a začala být zima, tak aby nenastydla, ale to Malina neví, třeba si pamatuje, že vyšlo dítě a děsně brečelo a od té doby tam nechodí? Mohla by se bát, že se to stane zas a ona tam už pak zas nebude moct? No zkusím ta cvičení, sedni, dej pac třeba....nějakou změnu to chce.

hmn:

"Hmm: jak to myslíš, co dělám? Jako když vyšiluje? Když se mi nepodaří jí na mě přesměrovat, tak s k ní čupnu a jen s ní tak mluvím."

no, tak nějak to myslím

souhlasím s keriton, taky si myslím, že zde chybí jasné vedení, pravidla, rituály. To potřebuje nejistý pes jako prase drbání.

No to je ten probém, ona vypadala tak sebejistě. V podstatě mě nenapadalo, co dělat za rituály.  Nějaké máme, neže ne, ale spíše doma, po procházce, před procházkou, při nástupu do auta. Před obchodem, když dcera čeká se psem venku. U školy zatím jen sedni, zkoušela jsem pamlsek, to si vzala, což byla známka toho, že není mimo.

Zítra jdeme zase ke škole, tak poreferuju. Asi s ní nyní málo na procházkách komunikuji. Tedy jen stůj, čekej, na kraj, nalevo, napravo, ke mně, sedni, nežer to, ale jen v rámci, potřeby a někdy teda hledej. Nahlásila jsem se do té FB skupiny, co mi doporučovala Keriton a snad tam najdu něco, co nám pomůže.

No vidíte a já bych měla pocit, že mi tu cenu nechtějí říct, protože mě chtějí děsně natáhnout, abych si pak nezjistila, že tahle rasa opravdu běžně nestojí 60 tisíc, ale třeba třicet. Já třeba ještě rasu nikdy nekupovala a líbí se mi kanadský retrívr, což není běžné plemeno a vůbec bych nevěděla, jak dlouho si mám na něj šetřit, protože opravdu netuším, co právě takové plemeno může stát.

Tak se omlouvám, pár  dní jsem večer padala únavou a nebyla tu.

Hmm: jak to myslíš, co dělám? Jako když vyšiluje? Když se mi nepodaří jí na mě přesměrovat, tak s k ní čupnu a jen s ní tak mluvím. V minulosti to dost pomáhalo. Já jsem si říkala, že jsem to asi přehnala s chozením do přírody. Protože Malina zvládala město skvěle, tak jsem to asi podcenila, ale nevím. Víc dětí pohromadě jí nějak nevadí, jen ta škola a čekání. Byli jsme dnes na pouti, tam jí nějaké děti hladily a nevypada vůbec rozhozeně. Rozhozeně vypadala, když jsme stáli a poslouchali nějaké vystoupení.

Keriton: Ano, cvičák kolem nás asi žádný moc dobrý není. Co jsem zatím viděla, tak to byla dost hrůza. Zařadili jsme víc socializačních procházek. Přece jen jsme oba s mužem chodili raději do přírody než po městě. Zkusím se kouknout na ta videa.

V sobotu jsme si udělali výšlap na Devět skal.

No s tím taháním teda taky teď zkoušíme a nejen s tím. Má nebojácná Malina se začala bát. U školy například, ne nějak moc, ale ocásek prostě má rozvinutý a někdy mě zkusí odtáhnout. Přitom se tam nic zvláštního neděje.

No a v pátek mě táhla z náměstí pryč, protože tam hráli na piáno. Z toho jsem byla úplně vykolejená, jak je to možný, když má hudbu ráda. Zatím vždy, když jsme potkali něco nového, tak pozorovala. Jo teď chvíli taky, ale situace, kdy lidi stojí na nezvyklém místě, piáno tam taky nikdy nebylo a ještě se tam hraje a pak lidi tleskají.. I když si vlastně uvědomuji, že loni v červenci jsme byli na venkovním koncertě operních árií a tam to vzládla na výbornou. No prostě jsem z toho špatná, že dělám chybu a nevím jakou.

Teď o víkendu jsme byli na chalupě, kde bylo asi cca 20 lidí včetně dětí a to zvládla docela dobře. Loni měla tendenci vyštěkávat na každého chlapa, který se pohl, ale letos už štěkla jen sem tam na někoho. Hlavně, když něco ukradla a chtěli jí to sebrat. Děti žužlala taky už trochu míň, ale to hlavně proto, že se rychle naučily metodu strom, běžely a když viděly, že běží za nima, tak zkameněly. Asi je to naučilo moje dítě, jak přišlo mi to celkem vtipný, když jsem viděla, jak po kouskách běží a pokud zaujmou Malinu, tak zkamení .

sutrik:

Tento týden je pro Bonnie plný novinek. Prvně dovolená - prvně hory, kameny, spaní s psí kamarádkou v jedné místnosti, lanovka (a rovnou otevřená sedačková)... A dnes mě prvně viděla "v sedle". První fotka je hned po nasednutí. Bonnie byla fakt překvapená.

• ');" onmouseout="UnTip();" height="60">
• ');" onmouseout="UnTip();" height="60">

To se nedivím. Když to viděla poprvé Malina, tedy jezdit lidi na koních. Tak nejdřív ztuhla a  zírala a pak si k tomu rovnou sedla a  museli jsme asi čvrt hodiny sledovat jak jezdili studenti od nás ze Zemědělky na koních.

To je právě to, jak jsem tu plakala, kam zmizely louky s kopretinama a jiným kvítím. Místo toho tam všude roste tohle. U nás za plotem jsem mámě trhla zvonečky a jiné kvítky (kopretiny tam nikdy nerostly) a teď je všude jen tahle podivnost. Co ale s tím? Dá se proti tomu nějak bojovat?