Příspěvky uživatele

Když to tak pročítám, tak jsem si vzpomněla, že Malině říkáme i dalšími jmény. Piraňa, Démon a můj muž jí říká “to je psina, viď ty Psino jedna” a samozřejmně je to taky ňuňánek, pišíšulka a celkem dobře slyší na princeznu 🤭

Vahine:

Děkuji za tip, možná se tam tedy taky podíváme. Chystáme se i na hrad Kost. Na jaře vyšel článek

https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-tipy-na-vylety-se-psem-na-hrad-kost-nektere-pamatky-se-oteviraji-i-mazlickum-40428278

Právě Kost mě na ten nápad přivedla, že jsem se vůbec zeptala. Ještě na Svojanov se může se psem. 

balu:

Psy miluji a historii taky, ale nevím, proč bych měla psa tahat na prohlídku zámku, hradu… proč bych cíleně jela na výlet se psem s tím, že obrazíme nějakou takovou památku… Pro psa to přínos nemá a pro mě by taky nemělo, chci si prohlídku užít bez rušivých vlivů, aniž bych musela hlídat psa… A přijde mi to i takové neohleduplné vůči ostatním návštěvníkům…

A nesouhlasím, že si to ten pes neužije. Malinu to zajímalo. Samozřejmě ne výklad, ale bylo to něco jiného a nového a celkem se zájmem se rozhlížela. Prohlídka na Kokoříně je na 25 minut. 

Dítě beru na památky taky od poměrně útlého věku. Nejdřív jsem využívala dětské okruhy. Jsou kratší stručnější. Vždycky to dceru bavilo.  

A ještě zbytek fotek z toho výletu. 

Jenže takový výlet je obvykle na celý den a jsme momentálně na chalupě. Tak by tam Malina musela být sama a upřímně radši budu sedět na nádvoří než jí nechat doma, které pro ní není doma. Navíc jsme to spojili s vycházkou. Manžel vybral cestu přímo od toho Kokořína na parkoviště aniž bysme potkali nějaké lidi. Bylo to super. Za ty roky, co jezdím po památkách, jsem absolvovala tolik prohlídek s ukřičenými dětmi, že se ze mě stal sobec a vzala tam jednoho tichého psa, když mi to dovolili. Malina byla zlatá, nevypadala, že by kohokoliv obtěžovala. 

My jsme dneska Malinu vzali na Kokořín.  V podstatě poprvé jsme zkusili, jak by to tam zvládla. Prý se nesmí hárat, na někoho štěkat, nebo se tam vyčůrat. Tak naštěstí jí nenapadlo, že by hrad byl náš a má to hlídat. Za to jedno dítě tam ze začátku brečelo, že jsem nerozumněla průvodci. Jelikož jsme nevěděli, zda nás dovnitř se psem pustí, tak jsme byli připraveni, že jeden bude venku. Tak naštěstí jsme nemuseli a dokonce mi přijde, že Malině se prohlídka líbila. Byly tam příkré schody a vycpaná zvířata, oboje bylo pro ní zajímavé 

Rapotačka:

Nevím. Samozřejmě zvíře potěší asi vždycky. 

Jednou jsem “to” viděla při akci, bylo to nějaký 

předvádění a hodně se mi to nelíbilo. 

Na naháče uložili důchodkyni, za nadšení všech přítomných.

Pes pod závalem nadšený nebyl, vydržel … babka 

na něm neležela, měla ho pod hlavou-krkem. ..

Tak to mi přijde hodně ujetý. Nemohlo to být příjemné ani pro psa ani pro pacienta. Myslím, že to byl nějaký rádobycanisterapeutický extrémista. Viděla jsem třeba nějaké ukázkvy v televizi nebo na videu a probíhalo to vždy jinak. V podstatě si pacient pomazlil psa, který u toho vypadal blaženě. 

Já se hnala dneska ke schránce, ale byla jsem zchlazena, že tento týden už pošťák chodil a je dost možné, že přijde až příští týden. Jsem na chalupě a jak to teď na poště pročistili, tak má jeden pošťák tři rajóny a chodí jednou za tři dny. Tak snad v pátek to klapne.

eena:

Nuž ja som sa už dostala viackrát do situácie, že som pomaly až ľutovala, že mám nadpriemerne inteligentné dieťa - školské osnovy sú teraz ako niekedy pre pomocnú školu - aby som teda svoje dieťa nenechala úplne osprostieť musela som sa realizovať ešte aj ja (no ešteže tak do piatej triedy som mu stačila). Ale bojovať s učiteľmi, že on nebude výsledky násobilky kresliť smajlíkmi (neznášal maľovanie odjakživa), ale napíše im to číslom bol teda zaberák! Odhliadnem teraz od toho, že on násobilku vedel v druhej triede a smajlíkov mal malovať ako štvrták! Mal jedinú kamarátku, ktorú poslali na psychiatriu, pretože bola divná - áno bola lebo bola fakt geniálna (rodičia to našťastie vyriešili prestupom na inú školu) - v ôsmej triede sa bavila počítaním integrálov! Viem toto sú výnimky, ale aj ten učiteľ by snáď mal na takéto dieťa zareagovať a nie ho poslať na psychiatriu! Integráciu sme zas ako spoločnosť poňali úplne debilne - neťaháme slabšie deti hore, ale ubíjame tie múdre (ono to ide ľahšie - múdri nemajú žiaden problém zakrpatieť)  

Asi to tak bylo vždycky, že se moc nerozvíjel talent inteligentních dětí. Učitelky kolikrát nebyly moc chytré. Zažila jsem i učitelku, co opravovala matematiku podle jedničkářek. Zažila jsem učitelku, co mi neuznala správě vypočítané příklady, protože jsem si zjednodušila postup. Jakékoliv odoboční z “normálu” bylo špatně. Nicméně dcera nyní chodila do první třídy a přišlo mi celkem divné, kolik toho uměla už ve školce a na konci první třídy toho ví třeba míň než já, když jsem vyšla první třídu a to jsem byla dvojkařka. Ona má samé jedničky. První půlrok se ve škole flákala, protože všechno uměla ze školky a když začali dělat věci, co už neuměla, dělá jí problémy zabrat a snažit se. 

Vahine:

Je to hezký, ale bála bych se, aby si to pak jinde nespletla s nějakou jinou rostlinou či keřem s plody podobnými borůvkám, ovšem jedovatými…průšvih by byl hned!

Je krásná moc ta Vaše princezna 🙂

Tak oni ti psi se asi orientujou čichem, takže záměna se asi nestane. Narazili jsme na různé plody a keře a Malina neomylně kontrolovala jen ty, na kterých byly borůvky,

Mužskej to Malinu taky naučil. Prý “jez to modrý s keříku” zachvíli “ona je blbá, ona mě nechápe” já: “to bude tím, že jí to blbě říkáš”, tak jí to názorně ukázal a zachvíli už sbírala sama 🤭

A pak něco z Českého Švýcarska. Omlouvám se za palec ve fotce. Mám nový futrál.  

Takže jedna od Vltavy 

Aha, tak v anonymním okně to funguje. Upřimně jsem ani nevěděla, že tohle můj mobil umí. Nefungovalo mi to ani v Google ani v Chrome. Psalo to “tato stránka nefunguje”

Naše Malina je přátelská ke všem psům, zatím. Pořád po ní startujou nějací psi a většinou majitele a podotýkám starší ročníky, to prostě nechají být. Jednou jsme museli couvat, aby se jí pes nezakousl do zadele. Zatím Malina vždy jen zírá s kamennou tváří a neřeší.

V neděli jsme byli na parkovišti, Malina na vodítku a z auta se vyřítilo odrostlé štěně německého ovčáka, majitelé křičeli “nebojte, on je hodnej”. To byl, vrhl se k Malině a rovnou naší psí dámě začal olizovat čumák, jí ta láska a nadšení nebyla ani trochu příjemná. Je zvyklá se psem nejdřív očuchat než se začne přátelit. Rozhodilo jí to tak, že rozvinula ten svůj zakroucenej ocásek a mírně ho stáhla. Kdybych měla nějakýho psího zabijáka, nevím, jestli bych stihla vůbec reagovat. 

Už jsem potkala i vyloženě agresivní borderku. Malina se s nima chtěla očichat a ty borderky se málem poprali, ale na dovolené měl jeden známý psa border kolii a to byl přátelský mazlivý chytrý úžasňák.

Asi od včera mi nejde zobrazit tato stránka na mobilu. Zkusila jsem restart mobilu. 

Jinak celý minulý týden jsme byli v kempu v Českém Švýcarsku. Spali jsme ve stanu. Malina to celé celkem zvládla. Jen měla občas tendenci nepřiměřeně štěkat na lidi, co šli příliš blízko u našeho stanu. Ve stanu se chovala tiše, jen jednou v noci vrčela a to se opravdu motal někdo kolem stanu. 

Parkrát  jsme parádně zmokli, to nesla i docela dobře, na to, že nemá déšt ráda. Největší zážitek byla pro mě cesta Jetřichovické vyhlídky. Potvrdilo se, že Malina není pes, ale kamzík. Vylezla na všechny vyhlídky a že tam vedly kolikrát hodně příkré schody, nebo ty železné mřížované nebo se tam lezlo po kluzké skále. Malina se vždy zarazila a po pár vteřinách přemýšlení se do všeh výzev nadšeně vrhala a sbíhala a vybíhala vše s takovou lehkostí…Ohromila nás, že má ráda svahy vím, ale tohle byl přece jen těžší level. Ona sama byla nadšená a bylo vidět, jak jí to baví. 

Tak já zatím vymýšlela jméne pro vořechy. Tomu prvnímu chtěl táta dát Míšu, tak se u nás jmenoval každý vořech. Tak jsem v práci v elektrofirmě koukala na přístroj a různě přehazovala písmenka v nápisech, co tam byly a až mi z toho vylezl Styp. Líbilo se mi to a našim taky, tak mu to zůstalo. Druhému psovi, taky vořech, jsem vypsala jména na papír, co se mi líbily a naši vybrali Tim, protože byl takový hrozně čiperný a mohli jsme mu pak říkat “ty míčku" a poslední vořešice? Měli jsme vybranou fenku Borůvku, ale moc se nám to nelíbilo, jak to jako zdrobnit, tak jsme vymýšleli kde co, dcera chtěla Miu a podobně, nakonec jsme se rozhodli, že zůstaneme u toho ovoce a bude to Malina, ale Borůvku jsme nakonec nedostali, takže další vořešice, co jí pěstounka dala jméno Meggy, které se mně hodně nelíbilo a ani mému muži, dostala tu Malinu, co jsme měli nachystané pro Borůvku. Já to zdůvodnila, že je tak sladká. Voláme na ní nejčastěji Malíí někdy ze srandy Maríno. Tak jí říkala dceřina kamarádka zdůrazem na to “r”. Dcera totiž neuměla dlouho “r”, tak si nejspíš kamárádka myslela, že tam to “r” patří a jen to dcera neumí říct.

Fotky dodám později. Teď jsem na noťasu a nemám tu databázi. Minulou sobotu jsme venčili v okolí Vltavy. Manžel zas vybral cestu necestu, tak jsme narazili i na krásnou kamennou pláž. Manžel házel žabky a my s dcerou Malině klacky do vody. Malina moc vodu ráda nemá. Já jí to jednou omylem hodila do větší hloubky, takže si namočila i půlku trupu, klacky vynášela jen na břeh, neaportovala, no tenhle mi teda donesla a oklepala se u mě, až jsem z toho měla mokro v botech. “Když jsi mi to tak blbě hodila, tak si tu vodu užij se mnou”. No a pak teda štěkala na muže, že hází kameny daleko a ona je nemůže nosit. Bylo celkem zajímavé, že ona si na to házení předměty nijak extra nepotrpí. Toho tahání klacků z vody se nemohla nějak nabažit.