Příspěvky uživatele

Já teda nemám bull plemeno, ale už víc jak rok přihlížím tomu, jak na Malinu chodí vrčet a štěkat různí psi a ona většinou jen kouká, ale zrovna v sobotu bílý střapatý pes, o něco větší než Malina,  prostrčil hlavu plotem a kolem jdoucí Malině se pokusil zakousnout do krku. Malina se lekla a hned útok opětovala, pes se schoval zas za plotem, nicméně jak vždy klidná Malina šla střelhbitě do útoku, mě dost překvapilo. Nicméně asi rozlišuje stupeň ohrožení, yorky a jim podobné doposud nebrala vážně.  

Teda, tak jsem asi právě přestala jíst houby, když to tu tak čtu. Já znala jen hřib satan jako jedovatý, ale  ze by to šlo se otrávit i jiným? Já hůře snáším modrající houby, ale pokud projdou delší tepelnou úpravou, stejně jako žampióny, tak mi nic neudělají.  

Jo jo, taky jsem napomínala dítě, aby mi neodstrkovalo jídlo “Neříkej mi fuj, ale děkuji nechci”…no a za poměrně dlouhou dobu, třeba i měsíců, jsem si dala v kavárně kafe a omylem jsem si to osladila, nesnáším sladké kafe, takže hned “no fuj, to je sladký” a hned moje holčička podotkla “Mami, fuj se neříká, říká se, děkuji, nechci”  🤭

Na Malinu funguje, když se k ní rozběhnu. To jí tak zaskočí, že mi běží naproti. 

Zrovna dneska: “Malí ke mně” “ "Jo hned, jen tady těm lidem proběhnu po neoplocené zahradě a v cuku letu jsem u tebe”. Paní vyšla na verandu, co se jí tam řítí za černou potvoru, která pak radostně letěla ke mně.  To se blbě dělá, že ten pes není váš. Tak jsem jí teda připla, brbrala pochvalu jen Malině do ouška, že tede přišla a hnali jsme pryč 🤭.

Po dvou psech jsme neměli žádné stopy na zahradě, kam chodili čůrat. Kam se mi vyčůrá fena, tak tráva neroste. Což jsme teda nevěděli a chvíli jsme přemýšleli, od čeho máme v trávníku vypálený kola.  

Já o tom čtu prvně. Nicméně jsem si ho vygůglila a fakt krásný pejsek. 

Ano. Malina taky ze začátku lehala Timíkovi na hrob.  Přemýšlela jsem, proč to dělá. Určitě věděla, že je tam ten pes, kterého všude ještě musela cítit.

Tak jo, já se každý rok snažím o úhlednou zahradu, ale pak stačí pár deštíků a 14 dní to nechat ladem a začne se to vymykat kontrole a teď v září si už jen říkám “ale příští rok si to pohlídám”. Teď se mi nabízela tchýně, že přijedou na prodloužený víkend. Oni mají zahradu jak z obálky časopisu, kdyby viděli tu mou, tak je z toho trefí. Těžko vysvětlím, že u nás víc prší a mám déle mokrou zem a když je hezky, tak jsem vlastně v trapu 🤭.

Jinak v sobotu jsme se s mužem krapítek pochlapili a šli 14 km. Když totiž plánuji delší trasu, tak mi to doma brble, jestli to musí být tak dlouhé, ale muž vybral sám trasu 10 km, ale hned jsem věděla, že to dá víc. Nicméně procházka z Kralup na přívoz a zpět do Kralup byla moc hezká. Hlavně nás zastihl západ slunce a ty barvy teda byly neskutečné.

Já si to o osobě taky myslím, že nemám žádný orientační smysl, ale jednou kámoška vyprávěla mému muži, co jsme se spolu najezdili a že vždy obdivovala, jak se všude zorientuju.  Je fakt, že mám za to, že spolujezdec by měl být vždy v pohodě a tak když si nejsem jistá, nehlásím to nahlas.  Takže v duchu si říkám, to jsem zvědavá kam to jedu, ale spolujezdec kolikrát ani nezjistí, že jsem během hodinové cesty propadla tak 5x panice 😄.

Já zrovna nedávno viděla zajímavý dokument o tygrech v Indii a tam docela často pasáci spí v ohradě s dobytkem. Zajímavé bylo i to, že žádný ten pasák koz, ovcí a podobně neříkal, že nejlepší by bylo, kdyby se tygři pozabíjeli. Tak nějak to brali, že tam patří a oni se musí starat, aby o svá zvířata nepřišli.

Všude, kde žijou lidi, je hluk. Mně třeba nesedí hluk v paneláku. Vadilo mi, že bylo slyšet souseda spláchnout. Za to hluk vesnice miluju od dětství. Babička bydlela na vsi u potoka, kde hučel splav, ráno mě budil kohout, sousedům štěkal pes celej den, jak blbej, a toho dřeva, co se tam nařezalo. Vždyť já mám ráda i zvuk, když se řeže dřevo. Městský hluk je jiný a ne tak milý.  

Právě můj táta, když měl horší cukr, tak to jako první poznal na nohou. Měl v nich horší citlivost, když měl vysoké hodnoty, tak se na nich neudržel.  

Běhání nesnáším od dětství. Bolely mě z toho kotníky a paty. Někdy musím kousek běžet, když nestíhám, to mi neva. Malině by se líbilo, kdybych běhala. Zkusila jsem to nyní dvakrát, poprvé jsem si podvrtla kotník, který cítím ještě teď, podruhé mě bylo děsně špatně. Když už, tak prostě chodím ostrou chůzi. Nicméně ty kilometry Elisaka mě teda taky zahanbují. Chodíme v kuse do deseti km, pak mě to přestává bavit, hlavně mě pak doma shání, kde jsem tak dlouho.    

Ano, to napojení znám. Nemyslím, že i když je Malina chytrá jako byl ten můj první pes, že se někdy dosteneme do toho napojení jako jsem měla se Stypíkem. U něj, když jsem přišla domů a kouknula na něj, věděla jsem, jaký měl den. To se prostě i těžko vypráví. On byl totiž dopoledně s našima a pak taky někdy jsem jezdila třeba někam pryč a hned jsem viděla, jestli se měl dobře a nebo se něco nepovedlo a to samé já. Stalo se mi něco nebo mě něco bolelo a on mi třeba šel hned lehnout k nohám a nebo se nacpal vedle mě a položil mi hlavu na srdce. Bylo by to na román…

Jinak dneska jsem se u venčení i trochu pobavila. Šla jsem cestou mezi vzteklými vlčáky a pes na řetězu a jak se tak blížím k tomu domku, kde mají něco jako labradora na řetězu a já si už dva roky v duchu kladu otázku, zda ten pes vůbec někdy byl za plotem, tak tam stojí ženská u branky a sleduje mě, jak jdu. Malina si dávala na čas, šla se vykoupat do potoka a pomalu jdeme k ní a když jsme u ní a paní stále ze mě nespouští oči, popřeji jí dobrý den, paní odpoví a zetpá se mě, kam jdu, tak já že jen tak na procházku a následuje celkem upřimný údiv…no nechtěla jsem se vybavovat a šla jsem dál, ale už po pár metrech jsem zalitovala, že jsem jí neřekla nahlas, co mi prolétlo hlavou “vy se svým psem na procházky nechodíte?”…no ale zas, kdybydy mi potvrdila, co už stejně asi vím, tak by mi to leželo v hlavě ještě víc než doteď.

Tak to jsem teda v šoku z toho, co tady čtu. Mně přišlo, že dočaska, ze které jsem brala Malinu spíš lpěla na tom, abych nekastrovala psa před jedním rokem, myslím, že něco podobného měli ve smlouvě všechny, na které jsem koukala.  I když jsme si původně vyhlédli psa ze Slovenska, jsem ve finále ráda, že máme holku od Kolína a když sleduju, kam to spěje s těma vořechama, vypadá to, že příští pes asi bude muset být papírák, i když mám pro vořechy celoživotní slabost.

Tohle napojení jsem měla na svého prvního psa. 

MOc na vás oba myslím a doufám, že to bude lepší. Fido je úžasňák a bojovník a vím, jak moc je to nyní těžké. 

Tak my teda máme pelech, co asi splňuje hodně bodů, ale nedáme všechny. Nešustí a není přespříliš měkký. 

Koupili jsme ho na SunySunypelíšky…, třeba by se i dalo domluvit, aby vám vyšli vstříc s vašimi speciálnimi požadavky.

Kolem druhého roku, ale u drtivé většiny psů platí, unavený pes, hodný pes.