Asi jsem tyran, ale barzojíci mají v obýváku ohrádku pro štěňata, kterou jsme začali používat třetí den, co jsme si je přivezli. Důvodem tehdy byla jejich hyperaktivita, létali vzduchem, všechny chtěli honit, vše sežrat…., problém byl, že byli sourozenci a ikdyž jsme se jim věnovali hooodně, stejně jeden vždycky začal něco vymýšlet a druhý to hned zrealizoval🙈. Jak jsme jim omezili akční rádius, vše se velmi rychle srovnalo. Když jsme zhruba po půl roce ohrádku uklidili, tak kluci z toho byli tak vyvedení z míry, že ji mají zpět. Jen jsme dokoupili další díly, aby byla větší. Na výšku má 60cm, takže ji od prvopočátku snadno přeskočí, teď už ji dlouho nezaviráme, ale musím říct, že pro kluky je to jejich nejoblíbenější pelech, jejich pocit bezpečí a doslova komfortní zóna. Když někam jedu a mám tam být déle, tak vezmu část ohrádky a kluci jsou spokojeni, když jsem to nedělala, tak byli velmi neklidní.
Prostě, ohrádka, klec, EO a já nevím co ještě nejsou to špatný, jen nesmí být zneužity kvůli lenosti, blbosti, neschopnosti…. Můj názor, ikdyž se třeba nebude líbit.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 06.04.2024, 21:26:44
Jj, jsme kousek, dcera chodí do Bruntálu na gympl , už jsem uvažovala, že napíšu SZ, jestli neuděláme venčící sraz
Bydlíme v podhůří Jeseníků a dudky tady míváme každý rok, a nejen je, od maličkých zpěváčků, přes chřástaly až po orla vlastně kde co. Jsou všichni krásní a komunikativní.
Yodova tlama si žije vlastním životem. Je prostě kouzelný, šťastný pes😁
Ale tady i udavači fungovali, ale měli nad sebou ochranou ruku SVS a hamižnost je prostě taky svině. Bohužel to odnesli ti, co se nemohli bránit.
Tak tedy nevím, ale v kauze nahoře - čtyři mrtví koně na pastvinách a 16 zabavených trosek. Ještě k tomu pod záštitou jezdeckého klubu a azylu pro koně. Hojná podpora sponzorů a města. Asi jsem už na toto vše moc stará, ale nepochopím 🙈
Vyzkoušejte difuzér, my vyzkoušené máme a to s 50% úspěchem, jednou zabral úžasně, podruhé u jiné kočky vůbec, ale je to jednoduché a ne drahé. Jinak já měla kdysi peršana a ten byl “já hanlivě říkala” psycho🙈. Bohužel, na jakýkoliv stres reagoval agresí a tam nezabralo nic. Jen eliminovat jakékoliv možné spouštěče.
Asi jak u nás, psi jsou doma jen s pánečkem a vše je sluníčkový, poslušnost na myšlenku, chovaní jak v internátní škole, vztahy ukázkový…., vstoupím na scénu já a už vznikají vlny. Ne nic tragického, ale prostě spousta drobností - pošťouchneme kocoura, ukradnem sušenky, děláme, že není slyšet…, i občasné dělání ramen na ostatní členy smečky - vždycky to začíná “blbě čumím”. Myslím si, že je to opravdu vámi 😉
Problém je, že opravdu ne každý veterinář umí kočky a chce se vzdělávat. S Matesem jsme mezi svátky chodili na dobrou kliniku, hromada vyšetření, milion injekcí, Soňa, rentgeny, kapačky…, nevadilo by těch dvanáct nebo kolik tisíc, ale Matýsek byl jen horší. Prostě klinika pro malá zvířata ještě neznamená kvalitní kočičí internista. Bohužel naše Dr nebyla k dispozici, řešila své zdraví. I tak nám poradila, kam výše jmenované veterináře směřovat, ale když jsem jim to řekla, tak se mi více méně vysmáli, že nic takového není možné. Léčbu jsem ukončila, dva dny do návratu mé MVDr udržela Matese při životě krmením a napájením násilím a pak naše kočičí Dr kocoura vyšetřila, začala léčit a výsledky byly vidět do 24h.
Prostě jsem asi blázen, ale já i mezi veterináři vyhledávám specialisty. Pokud by jste měla zájem, tak vám do SZ pošlu kontakt na kočičí MVDr, třeba s Vikťou poradí.
Používáme voňavý červený Zverilit, kočky, když jsme přecházeli z jiného, měly možnost volby, v jednom záchodu staré stelivo, v druhém nové a od začátku jej mají rády. Zkuste jinou značku, jinou vůni, třeba najdete kompromis .
V Olomouci a okolí, ale i na dalších místech republiky teď uhynulo bohužel větší množství koček právě na komplikace způsobené koronaviry. Příznaky bohužel různé, od pouze nechutenství, přes dýchací obtíže, trávicí problémy…., žádné teploty, antibiotika samozřejmě k ničemu. Kolegyně takto přišla o tři mladá zvířata a kdyby se Mates nedostal včas k správné MVDr, tak už tu také není. Náš kocour se nakazil od dcery, té bylo jeden den zle - zvracela, průjem, kocour do dvou dnů úplně jiné příznaky, hlavně velká spavost.
Fikovnice: Až teď jsem si všimla zmínky, že byly detekovány agregované destičky…
Příčina: Technická chyba??, nějaký imunitní problém (protilátky)??
Řešili jsme podrobnou záhadnou nemoc mezi svátky, nakonec to vyřešilo dlouhodobé podávání antivirotik. Bohužel, pokud není veterinář kočkař a nemá s nimi dostatečné zkušenosti, tak bývá ouvej. Nechte jej testovat na koronaviry, ale i při negativním výsledku bych velmi uvažovala o nasazení antivirotik. Chce to specialistu na kočky a tuto možnost s ním konzultovat.
Ten je úplně sladkej 🤗, to naši dva blázniví barzojíci koukají zásadně na zadních a já mám nervy, že vypadnou nebo nedej bože, vyskočí.
Velký a ještě k tomu blázen co lítá vzduchem, na čtyřech nad pas, na zadních o 2 hlavy vyšší. Co taky čekat od psů 87 a 92 v kohoutku 😁. Já teda miluju ten jejich pohled z očí do očí, když oba sedíme, oni ovšem na zemi. Můj první barzoj měl jako kamaráda dogu harlekýna, bydleli jsme v Brně a rabiát harlekýn byl uchvácen, že existuje někdo, kdo má hlavu stejně vysoko a tak, ač na psy velmi ostrý, s Larrym byl kámoš převeliký.
Krásně napsáno, úplně přesně vím o čem píšete 😁, máme fakt velký obývák, cca skoro 150m², ale barzojíkům stačí skok a půl a když jsou dva, tak je to napříč : nos- tělo -ocas- další nos- zas tělo - další ocas a už nemáme místo 🙈, a to naštěstí vědí, že do výšek vevnitř moc nemůžou 🤗. Radost ze života je v jejich pojetí pro mě výbuch bomby, ale prostě milujeme je takoví jací jsou a možná právě proto.
Měli jsme pastevce středoasiatku, Anatola a byli skvělí, miluju pastevce, ale je pravda, že povaha složitá. Jak už jsem někdy psala, tak zamykáme jen proto, aby někdo náhodou nevešel, neboť by, když bychom nebyli doma, už neodešel 🙈. Dina Sao byla princezna, chytrá, něžná, ale vládce smečky. Naši malou dceru milovala a když ji ona měla kdekoliv na vodítku, tak vždy respektovala, že má váhovou a silovou převahu a chovala se tak. Ale je pravda, že člověk musel být pořád ve střehu. Teď z velkých psů máme barzoje. Jsou praštění, milující nás, ale i svoje pohodlí. Co je trošku nevýhoda tak spokojený barzoj = aspoň 2x barzoj, spíš 3x,4x… milují svoji smečku. Ale z chrtů pozor na to, že barzoj umí být taky radikál. Oba kluci umí hlídat, jsou samostatní v rozhodování, nejsou to zkrátka taky jednodušší hafíci. Vlastně, když tak zpětně hodnotím, tak jsou si s pastevci v ledasčem podobní.
Dítě mám, kočky a psy taky, vyrůstali spolu. Takže asi to můžu posoudit . Nikdy mne nenapadlo je oddělovat. Pokud nemáte rozmazlené a nevychované jedince a to na obou stranách, tak si myslím, že bude vše v pohodě. Riziko nikdy nemůžete úplně vyloučit, ale spíš vás někdo zabije v autě, než mimi zalehne kočka. Myslím si, že dceru soužití s kočkami jen pomohlo a to se narodila o 6 týdnů dříve a když jsme si ji přinesli domů, tak měla zhruba dvě a půl kila. Nejmenší chlupatec v té době byl teda min 2x těžší 😁
Varaxi: Nene, můj brouček půjde spinkat v sedm večer a vstávat bude též v sedm. Mezi tím se maximálně jednou vzbudí a po základní péči ihned zase usne.
Přes den bude spinkat od dvou do čtyř.
Bude plakat, jen když se bude něco vážného dít, takže nikdy. Bude rád pít mlíčko a nebude slintat, kousat ani žužlat. Bude ho bavit berany berany a takhle jedou malí páni a kovej, kovej, kovářičku. Bude mít rád dlouhé procházky, nebude tahat zvířata za uši a nebude mi ujídat žížaly z kompostu.
Ale toto není až tak sci-fi 😁. Měla jsem takovou dceru. Spinkala od jedenácti do osmi,( máma je sova), je do dneška velmi samostatná, přebalit, nakrmit, šup do postýlky a tam si hrála nebo koukala a pak zas spinkala. Nebrečela skoro nikdy - pouze když vázlo jídlo v obvyklém čase. Když poprvé bulela kvůli tomu, že se lekla, zhruba v půl roce tak mi náš rotvajler málem urval ruku - já ji utěšovala, jeho andílek měl trable - logicky kdo za to mohl? Když se to stalo byl vedle, neviděl důvod. Zvířátka miluje, procházky taky. A ještě k tomu vodu😁, je to ryba. Fakt moooc hodný miminko, samý úsměv, blonďatý velmi komunikativní anděl 😁, ale nic netrvá věčně - vyrostla z toho😁, zhruba od tří převtělení v ďábla 🙈, je jí skoro sedmnáct a doufám, každý rok v další změnu 😁. Zvířátka sice miluje pořád, vodu taky, ale ten zbytek je věčný boj, ale mi ji za trest milujeme i tak😁.
