Příspěvky uživatele

Předadopční, adopční, poadopční, přepadovky a kdoví jaké kontroly mne vytáčí do ruda. Zmínka o takové kontrole u nějakého zařízení mne rovnou odradí. To jako naprosto cizí člověk potřebuje zjistit, jestli mám uklizeno, co vše doma mám, prohlédne mi postel, jestli v ní pes spí nebo nespí?  A do nepříčetnosti mne vytáčí příspěvky - Holky, nemáte někdo někoho v Horní Dolní na předadopční kontrolu? To ke mně jako pošlou na “šmejděníčko šmejdění” někoho, koho neznají ani ony samy? 

No a vybírání peněz na léčbu neléčitelných nemocí, které se “dají vyléčit” nákladnou operací jenom v cizině, mi přijde sprosté. Je to jen využití nemocného psa k zajištění vyšších příjmů, pardon darů od dárců. Kdysi jsem sledovala osud jednoho psa v jednom zařízení, vybral se snad milion na léčbu v Bundesu, najednou pes zmizel, přestalo se o něm psát. Pak se objevilo hluchoslepé štěně, skončilo ve stejném zařízení, taky se vybralo pár desítek, možná stovek tisíc na operací očí, a taky zmizel a už o něm nepadla ani zmínka. Myslím, že by sledující/dárci snad měli vědět, co se s penězi i psem stalo, ne? 

Já jednou objevila podle svých představ, neměli dotazník, jen chtěli, abych napsala něco o nás. Napsala jsem, reakce žádná, pesu adoptoval někdo jiný a byly tleskánky na FB, jak ji nikdo nechtěl a konečně se dočkala. Po pár letech podobná pesa ve stejném zařízení. Absolvovala jsem to podruhé, ale už to bylo horší, chtěli zprávu na messengeru, tak jsem napsala tam, když nebyla žádná reakce, domáhala jsem se jí, dozvěděla jsem se, že mám o sobě něco napsat do emailu. Sedla jsem a napsala to samé do emailu s odkazem na ten messenger. Zase nic, tak jsem zase napsala email a odpověď byla, ať o sobě něco napíši do sms. Napsala jsme sms a zase urgovala odpověď, reakce byla, abych o sobě napsala něco do messengeru. To už jsem si myslela, že si ze mne dělají srandu. Opět jsem to napsala znova do messengeru s tím, že už nevím, co dalšího bych napsala, že jsem před měsícem psala na messenger, před 14 dny na email a minulý týden do sms. Na to konečně 15. přišla smysluplná odpověď, ať zavolám po 20., že se domluvíme na osobní schůzce. No a 16. jsem si na FB přečetla: Hurá, xy konečně včera odjela do nového domova. No evidentně si ze mne dělali srandu, jinak si to neumím vysvětlit. 

Dogpoint a Bouchalka nemají dotazníky? To je dobré vědět.

My si před 12 lety pořídili štěně wořešici z Jimlína, nechtěli po nás nic, jen OP a myslím tenkrát 500 Kč. Je pravda, že jsme kousek byly s dcerou a pesama na psím táboře a tenkrát jsme se všichni dohodli, že pojedeme venčit, stříhat a nafotit lepší fotky zdarma, jen tak, protože jsme všichni pejskaři. Tenkrát si jedna holka vzala pejska (vypadalo to, že ho měla vyhlédnutého) a my jsme s dcerou objevily štěně, které nikdo nechtěl. Byla ze 6 sourozenců a každé štěně bylo jiné a mámě se nepodobalo ani jedno. Opravdový pel-mel 🙂. Jeden den se venčilo a druhý den jsme si pro štěně jely. 

Už jsem to psala na fauně. Kamarádka toužila po kavalírovi a protože jsme tak nějak všechny postižené tou charitou a záchranou, začala sledovat 2 zařízení pro kavalíry. Už si nepamatuji, v kterém objevila psa, který by se jí líbil a její ségře se tam zalíbila fenka. Holky si řekly, že by bylo fajn, že by psi bydleli kousek od sebe v jednom městě, když jsou na sebe zvyklí z toho zařízení. Obě vyplnily sáhodlouhý dotazník, jedna na psa, druhá na fenku. Otázky byly, kromě těch na bydlení, zaměstnání, finanční rezervu, atd, typu - popište celý den psa. Holky odpovídaly, fotily a vše odeslaly. Na jakoukoli odpověď “čekají” dodnes. Po nějaké době si přečetly, že byli pejsci adoptovaní. Napsaly pod příspěvek o adopci těch dvou psů komentáře ve smyslu, že poslaly dotazníky, fotky a chtěly psům dát super domov, téměř společný, nikdo se jim neozval, bla bla……a vysloužily si blokaci. Nevím přesně jak je to dlouho, ale ta moje kamarádka pak narazila na nestandardního PP, ten se dožil 9 let a už je to pár let, co nežije. A ta její ségra časem objevila nějakého nechtěného, takže ségry měly své kavalíry. 

No, já hledám určitý “vzhled” psa. Vím, že je to možná malicherné, ale nechci psa, který se mi nebude líbit. Plánuji ho mít dalších 10-15 let a chci se na něj pořád dívat se zalíbením. Takže, jak vidím štěně/pesu, která by velikostí i vzhledem vyhovovala, začnu se zajímat o psa i zařízení. A dost často narazím na otázky, na které odpovídat nechci.  Zatím se mi nepovedlo vidět “požadovaného” psa v nějakém městském útulku, který s tím takové štráchy nedělá. 

To jsem ráda, že nejsem sama jediná “na hlavu”, že jsme minimálně 2 🙂

Všechny asi na hlavu nejsou, ale postižené tím být musí (jako po určité době v každé profesi). Já bych to dělat nemohla. Vypiplat štěňata nebo uzdravit fyzicky i psychicky psa, který byl naprosto v háji a pak věřit nějaké neznámé, že štěně bude milovat, vychovávat a nebude ho množit a opravenému psovi nebude ubližovat, to bych asi nezvládala. Takže se jim ani nedivím, že dávají takové otázky. Z woka do woka nebo i po telefonu bych s některými otázkami neměla problém, ale písemně emailem, kdy si to pak může každý vytisknout a nebo přeposlat na další a další emaily…… to je fakt moc. 

Ale jo, jsem divná a asi mi to ani nevadí 🙂, jen asi doma nebudu mít psa z takového nějakého zařízení.

Dostal se mi do ruky adopční dotazník jednoho zařízení pro opuštěné psy (nechci jmenovat). Už kdysi jsem měla jasno, že některé otázky nebo požadavky jsou podle mne až moc. Za těch pár let se asi nic nezměnilo. Otázky, kdo vlastní byt/dům, kde bydlím a 100% pak žádost o souhlas majitele, kolik lidí a z toho děti (uvést věk), jak dlouho by byl pes doma sám, dotaz na zdroj mých příjmů (pak asi důkaz o zaměstnání), adresa trvalého a skutečného bydliště, dotaz zda mám finanční rezervu a jak velkou, žádost o poslání fotek, kde bude mít pes pelíšek, žádost o poslání fotek z okolí domu, kde se bude venčit,…. Sdělovat takové informace někomu, koho vůbec neznám a který už za měsíc v tom zařízení vůbec nemusí být a ještě písemně, to mi přijde fakt moc. Možná jsem divná a moc koukám na kriminálky, ale v podstatě zmapuji náš život, včetně doby, kdy bude byt prázdný, včetně fotek, pro někoho naprosto cizího.

Jsem jediná, komu to přijde moc? Jak jste se ke svým útulkáčům dostali? Přes takové dotazníky?

Dotazy na názor na kastraci, výchovu, výživu a očkování, požadavek na zasílání info a fotek, jak se pes má, atd…. to je naprosto pořádku, s tím problém nemám.   

efe:

…nikomu to nerikejte, ale ona neni pes, ale chipmunk 🤣

To jsem zvědavá, jestli bude čipmánek Eliška trimovací. Jestli ne, tak Vás celkem lituji, 3 psi, 3 druhy srstí, z toho 2 línající každý s jinými chlupy a poslední trimovací. Ale je fakt, že po mopskomandu jste na línání asi zvyklá a ta radost, z placatky, skoroplacatky a neplacatky z línání dělá zanedbatelnou maličkost.

Přeji, ať se spolu rychle zžijí a vymýšlí blbosti fšichni společně.

hmn:

cit pro psa nerovná se vědomosti, rozhled o možnostech výcviku/výchovy. Dokonce se to ani nerovná slušnému zacházení se psem.

a jak se pozná, že dotyčný je kynologický empatik, když dosud žádného psa nemá?

Cit pro psy (nebo “to něco”) zajistí u slušného člověka kvalitní výchovu i bez znalostí výukových metod. Člověk ho vychová k tomu, co sám považuje za užitečné. Výcvik zvládne i laik s citem, když mu někdo předvede, co má pes umět  a jak ho to naučit (nemluvím o sedni, lehni, fuj, zůstaň, ke mně, pac  - to považuji za výchovu). Kdežto člověk bez citu dokáže podle videa, knihy, rady řvát na 3kg čivavu séééédni a když pes nesedne, je pes naprosto tupý debil. A časem začne pán bez citu pro psy ostatním vysvětlovat, jak je pes blbý, jakou má smůlu na blbého psa (už je to třetí blbec v pořadí) a že zrovna neposlechl, protože…..támhle letěl pták a podobné blbosti. 

Mockrát jsem vysvětlovala, že důraz není řev a respekt není strach. Ale jak se trefně říká……komu není z hůry dáno, v apatyce nekoupí.

efe:

Musim říct, že je hrozně fajn mít zase po letech letoucích doma štěně, je to prča 🥰

To je Bára tak malá? Nebo fotka zkresluje? Jsem si myslela, že Bára váží tak 8kg a netuším, kolik může vážit štěně xmopse Eliška.

Výchova psa je hodně o intuici, empatii i míře dominance, prostě člověk to má v sobě nebo nemá. Psa dokáže vychovat k obrazu svému i empatický laik a naopak ten, kdo to v sobě nemá “trápí” sebe i psa. Není to o tom, že je člověk začátečník. Empatickému literatura a rady pomůžou k lepšímu pochopení svého psa. V opačném případě je vše na sílu, člověk se snaží napasovat psa a situace do načtených rad, mouder a příběhů a stejně jim to neklape. Vidím to na sídlišti denně. Psa by prostě neměl mít každý, stejně jako třeba kočku (to je můj případ).

Není to nic proti Vám, každý jsme jednou začínali svým prvním psem, nasekali spoustu chyb a něco se naučili. Jen stojí asi za zamyšlení, jak jste na tom se psy Vy. A jak jsou na tom psi s Vámi. Určitě má někdo z okolí nebo přátel psy různých velikostí, stáří i povah - jaký s těmi psy máte vztah? 

assil:

Klidně šlo Alfa Jerry, můj to má podobně a pár takových znám co se to muselo takhle zkombinovat.

Šlo, ale všechna štěnda měla jedno jméno, měla ho i Alfa. Když se panička dozvěděla, že to bude podle PP Alfa, zajásala, že Alfička je hezká a je to Alfička celý život (za cca měsíc jí bude 9 let)  

To abyste se naučila trimovat 🙂

My jsme měli před výběrem jmen jen jednu zájemkyni na 100% (Jerry/Alfa) a té bylo jedno, jak se bude jmenovat, protože pro ni to bude Jerry. Zkoušeli jsme nějak Jerry zamontovat do jména od A (nechtěli jsme třeba A-Jerry), ale nenapadlo nás nic a proto to je Alfa. Ostatní mají hezká domácí jména, ale s těmi PP to nemá nic společného. 

Hm….. trošku se mi to připomíná, jak lidi neradi darují/prodají svého psa po pár měsících nebo letech z důvodu náhlé alergie, narození dítěte, stěhování do menšího bytu, najednou majitel bytu psa neschvaluje, najednou celá rodina pracuje v zahraničí nebo dělá 12tky,….možná jsem na nějaký “důvod” zapomněla. U Vás se bude mít jako v ráji, takže šel do lepšího.  

Myslím, že brzy pochopí, že buď se nechá na gauč vysadit bez keců nebo bude dřepět dole 🙂 

efe:

Eliška má zvláštní srst, takovou tvrdou, ale příjemnou na dotyk. Nikdo neví s čím je sprsklá, já tipuju branantíka, ale bůh ví. Ale je to takovej vylepšenej funkční mops s nosem a širokýma nozdrama, co může dejchat. A mazlítko největší ❤️

Takže ona nakonec hruboška bude a já Vám ji budu fakt závidět 🙂 Odkud ji máte?

efe:

Mno…. a jelikož měli v “obchodě” s plyšákama akci 1+1 zdarma… tak tohle je Vasil, ukrajinský mopsík…

DYCKY MOPS!!

🥳🥳🥳  Další mopslíci 👍

Eliška je krasavice. Víte, po kom má ty barvy? Kdyby byla hrubosrstá, chci ji taky. Vasil přifrčel až z Ukrajiny? Vím, jsem zvědavá, ale prostě to tak je, jsem zvědavá, resp. chci být v obraze 🙂

Bax, Bor, Bob, Baxa, Bora, Bona, Buggy, Bobby, Baby. Znám 2 Baby, z jedné je Bibinka a druhá je asi 50kg Bejbinka :-) 

Blbé na tom je, že se některý chovatel snaží vymyslet jména, která se dají použít nebo zkomolit v běžném životě a majitelé je pak stejně přejmenují po svém.  Známá dávala jména, která byla snad vytvořena náhodným generátorem slov, použít se nedala, ale asi se jí líbila 🙂

My měli jenom vrh A, vymýšleli jsme hezká jména. Jedna zájemkyně stála o štěně konkrétní barvy a bylo jí jedno pohlaví a věděla, že to bude ta/ten Jerry. V té barvě se narodila jen jedna holčička, takže bylo “jasné”, že to bude Jerry. Nad jménem jsme moc nedumali, protože bylo jasno, takže dostala jméno Alfa, protože byla první holka. No a nakonec jí jako jediné zůstalo PP jméno i v životě. Paničce se jméno Alfa moc líbilo a i když na něj fenka neslyšela (netrénovali jsme štěnda na jména), nechala jí ho.  Všem ostatním štěňatům říkají úplně jinak než mají v PP.

marcelaamax:

Tam bude hrát roli asi i genetika, ne? 

Pes má skoro v 9 letech zuby hezčí než fena v necelých 6. Okusují oba stejne, krmeni jsou stejne, dostávají stejné doplnky. Plus feně jsem nějakou dobu zuby cistila, ale zlepšení žádné. Stejně tak má pes třeba odjakživa krasne lesklou srst (mel to tak i jeho první roky, kdy byl ještě na granulích, zůstalo mu to i po kastraci). U feny bych se mohla postavit na hlavu a tak lesklou srst mít nikdy nebude. Naopak třeba pes mel snad od roka otlaky, i když lehává výhradně na měkkém, to fena otlaky vůbec nemá. 

Genetika určitě svou roli hraje. Veterinář mi řekl, že pes bude mít možná čisté a zdravé zuby, když se mu budou pořádně čistit 2x denně, ale že jistota to není. A tak hledám nápady.  

Jak pečujete o zuby svého psa?

Mám pesu, která nestojí o klacky, kosti, parůžky, olivové dřevo (koupila jsem drahý 15cm kousíček větve a ani se ho nedotkla). Krmím granulemi, občas zuby vypucnu kartáčkem, cca jednou za rok dcera odrbe zuby zubařským srpečkem (nebo jak se to jmenuje). Přesto má pesa zuby nic moc. I když je nejmladší, zuby má nejhorší. Teď je jí 7 a nechala jsem jí zuby vyčistit u veterináře, ale pochybuji, že jí vydrží nějak dlouho čisté. 

Nechci ji třeba každý 2.rok nechat čistit zuby pod narkózou, utrazvukový zub.kartáček jsem zavrhla, kelpa nepomáhá, nic okusovat nechce ☹️