LK:U vás neexistuje tzv. “červená známka”? Aspoň v našom meste/okrese to funguje tak, že pokiaľ pes niekoho napadne, dostane tzv. “červenú známku” a majiteľ by mal ísť na cvičák - teda pokiaľ nechce prísť o psa, pri druhom napadnutí je pes odobratý a …
A kdo ten cvičák vybere? Kdo ho zaplatí? A kdo zhodnotí, že výcvik dopadl dobře a pes už nikoho nenapadne?
“Demokracie na ruby” v praxi. Majitel i pes mají svá práva. Mělo se zahájit přestupkové řízení - s někým, kdo by pravděpodobně na žádné jednání nepřišel, poštu nepřevzal, pokutu nezaplatil, exekutor nevymohl. Několik lidí by dělalo zbytečnou práci, stát by to stálo peníze, které se nikdy nevrátí. Jaké by bylo ponaučení pro majitele psa? Dovedu si to představit. Pes má taky svá práva, mělo se zahájit dlouhé řízení o odebrání, kdoví jestli by se podařilo a mezitím by pes pokousal pár dalších lidí. Pak by se možná povedlo ho odebrat, skončil by v útulku/spolku asi na věky, protože by ho nikdo nechtěl a utratit ho nelze.
A ti slušní? Ti v naší “demokracii” práva nemají, musí trpět a chápat, že ostatní, nazvu je neslušnými, mají svá práva, měli špatné příklady z dětství nebo mají nemoci, které nechtějí léčit. Nějak se poslední dobou zapomnělo, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného.
Ne, neschvaluji zastřelení psa, ale nebyla jsem, nežiji tam a neviděla jsem to video. Ale řešit se to evidentně mělo již dávno. Možná se to řešilo např. pokutou nebo domluvou. A to se už nedozvíme.
megi-the-pes:Aspoň tak, ale po tolika letech… insolvence je velmi vážný problém, je to, jako by byl člověk trestaný, v podmínce, nedostanete spoustu pracovních pozic… veškeré dokumenty jsou volně přístupné online, kdokoli se na vás může dívat.
Docela ostudná se mi zdá reakce státu - nemoh počkat, až rozhodne soud. Trapné.
Involvence problém je, myslím, že se člověk dostane i do nějakého registru.
Reakce státu - nikdo z nás neví, proč byla exekuce uvalena. Možná měla nevidomá nějaké prostředky, z kterých by to uhradila a stát to věděl, napadá mne třeba dědické řízení. Nevím, jestli se strhává exekuce ze sociálních dávek a důchodů (což paní Andrea asi pobírala), pokud ano, mohla být aspoň část příspěvku uhrazena. Možná díky Meggie nebyly prostředky na jiného psa pro jiného nevidomého, který ho potřeboval stejně jako paní Andrea. V reportáži to bylo zmíněno dost manipulativně, žádné další info. Vrácení příspěvku pro nepoužívání pomůcky - dluhy - insolvence - příbuzní. Nebo to prostě byla velká částka a zákony se soucitem nepočítají a tak musel úředník konat. Nakonec to dopadlo “dobře”, pí. XY složila peníze v bance někomu na účet a odvedla si 9tiletou Meggie.
Stejně to funguje u příspěvku na auto, nepoužívá se, je potřeba příspěvek vrátit. Zažila jsem to v okolí, pán po amputaci nohy, požádal o příspěvek na auto, dostal ho, auto se koupilo a pán do půl roku bohužel zemřel. Manželka musela částku příspěvku, tenkrát to bylo cca 99500, vrátit. A viděla jsem reportáž, kdy matka dostala příspěvek na auto na postižené dítě a auto jim někdo ukradl. Nepamatuji si, jestli bylo pojištěné a jak se to řešilo, ale problém to z pohledu státu a příspěvku byl.
Co si tak vybavuji, tak s ní byla i nějaká reportáž, kdy vodící pes od Flip stáhl nevidomého majitele (nevidím, jestli to byl muž nebo žena) do vozovky. Flip, která si za psa nechala vyplatit asi 200 nebo 250 tisíc jako za pomůcku, si vzala psa zpět s tím, že majitel zkazil sám. Peníze nevrátila a nevidomý majitel byl bez psa, obecní úřad požadoval částku zpět a požadoval ji po nevidomém majiteli. Pí. XY se k tomu postavila, že ona nic, že ona psa správně vycvičila a proto jí patří odměna. Nový majitel si zdravotní pomůcku zničil sám, protože….. důvod už nevím. A v té reportáži byl i další podobný příběh, kde to bylo jak přes kopírák. Myslím, že to bylo na ČT1 (možná v černých ovcích), ale už to asi nedohledám.
Jak to dopadlo nevím, nikde info neproběhlo. Ale myslím si, že si to nikdo ze zainteresovaných nenechal líbit, takže asi peníze vrátila.
Taky jsem četla, že křížení psů, aby byli merle, je podle pí. XY správné, protože i nevidomý chce mít hezkého psa a má na to nárok, takže ona jim to dopřeje. Jednou jsem se s merle labradorem potkala a protože jsem se divila, že je merle, byl mi odvyprávěný příběh, jak měl být slepeckým psem, ale měl problém s ušima, které se pak musely u nových majitelů odoperovat, a byl vlastně na výcvik nevhodný, tak byl “včas” za poplatek darován jako rodinný pes.
A jestli si dobře pamatuji, byla to ona, kdo začal snad jako první prodávat miniaustraláky, nazvané miniaussie.
Je no, ale štěňátku je skoro 10 let, takže nemá cenu je nutit, aby se ho vzdali a našli mu nový domov. Nikdo mu neubližuje, asi ho mají i rádi, krmí ho dobře, bydlí uvnitř a vyžití má kolem plotu. Takhle a ještě hůř žijí v ČR tisíce psů, jsou to přece hlídací psi u baráku.
Všude to bohužel nedopadne tak dobře jako u vás doma.
Známá (nepejskařka) chtěla malého pejska jako mazlíka, manžel (údajný pejskař, vyrůstající s NO) chtěl NO. Ona se z lásky přizpůsobila a on vybral křížence NO (nyní ucho sem, ucho tam). Štěně ho bavilo asi 2 měsíce a najednou se zjistilo, že sice vyrůstal s NO, ale absolutně se na výchově a výcviku těch psů nepodílel, takže věděl, stejné kulo jako ta známá. Ona si naštěstí uvědomila, že takhle velký pes potřebuje nějakou výchovu, i když je u baráku. Takže nějakým stylem pokus omyl psa jakž takž vychovala. Ale pes je nebaví ani jednoho, takže se mimo zahradu dostane velmi málo ☹️.
Psa je mi líto a jen doufám, že až přijde jeho čas, tak sami uznají, že psa nepotřebují a u každého baráku nemusí být řvoucí bestie, lítající kolem plotu při každém pohybu. Jim jezdí kolem domu celkem dost aut, takže štěkotu a pohybu je celkem dost.
Nevím, kam s tím (nové vlákno je zbytečné zakládat)
FB - daruji psy, jen s PP (veřejná skupina). Jsou tam PP psi, kteří si z nejrůznějších důvodů museli sbalit batůžek a hledají nový domov. Třeba by někoho některý zaujal.
efe:Andy Maria Magdalena od Zlaté flory alias Andulka ❤️
Toy pudlík, boží pejsek, povaleč i sportovec, samovychovatelný klauník, chodila se mnou všude bez vodítka, byla skvělá.
Efe, jak se stalo, že jste se od pudlíka dostala k placatým tvářím, které jsou evidentně Vaše krevní skupina 🙂?
Gertruda:Jako začátečnici a majitelce prvního psa mi nejvíc pomohlo najít si trenéra, který je mi sympatický, a učit se přímo od něj (případně pokud má nějaká videa, Instagram apod.). A to nejen na individuálních lekcích, ale klidně i skupinových, spousta jich dělá různé procházky a další akce, kde jsem toho ve výsledku naposlouchala a odpozorovala nejvíc i podle toho, jak se pracovalo i s jinými psy, nejen s tím mým. Třeba jak keriton doporučuje Evu Štemberovou a její víkendovky, tak ty jsou na tohle super, ale podobné akce dělá i spousta jiných trenérů.
Co s týče nějakého obecného povědomí o psech (jsem z rodiny, kde v užším příbuzenstvu nikdo psa neměl), pomohly mi knihy, které zmiňuje Tenurri, případně další knihy od nakladatelství PLOT, podcasty (již zmiňované Pejskárium, ale taky Loype podcast, Neštěkej na svého psa…) a samozřejmě také možnost se na všechno možné vyptat chovatelů, od kterých jsme si pejska vzali.
Jak naprostý laik s prvním psem pozná sympatického trenéra, když ho hledá?
Doron:Viz. Psí bible.🙄
Psí bibli jsem si půjčila v knihovně, ani mne nebavilo ji prolistovat, natož se vyloženě začíst. Přečetla jsem pár listů a vše bylo o klikru, ten já nepoužívám a používat nechci. Takže pro mne to nebylo k ničemu.
A zase…jako začátečník, nepolíbený psem, bych si koupila klikr a začala na psa klikat, asi blbě klikat, takže by to nefungovalo a tak nějak bych si kapáček kur.vila psa. Snažila bych se napasovat situaci z knihy na reálnou situaci. Nebo bych se na to vyprdla a zkusila další metodu a pak další a další, až bych přišla na to, co vyhovuje mně i psovi. Takhle j sem to vlastně měla u své první pesy, literatury po málu, internet nebyl, v rodině ani v okolí nikdo neporadil, na cvičák jsme se nedostali (na volné místo od roku 2002 čekáme dodnes a ještě vloni tam ten cvičák stále byl) a tak jsme vychovávali stylem pokus omyl. Pesa byla úžasná, takže nám všechny chyby odpustila a fungovala super. U její výchovy jsme si ujasnili, co vlastně od psa chceme a co rozhodně nechceme.
Ph:tech dobrych /kvalitnich zdroju informaci - volne pristupnych na netu uz moc neni.
Ted to myslim tak, ze neni moc zdroju , ktere by od A do Z rikali celou skutecnost. Bud se jen naznacuje - zbytek v zaplacenem kanalu(seminari, nebo se uplne fabuluje atd.
je to trend poslednich let. Jeste cca 10let zpet se slo dopatrat relevantnich informaci na netu ☹️
Je to jako se vším, všude je informací dost, ale… jsou věrohodné? navazují? neprotiřečí si? Nikde v žádném oboru nenajdete vše v jedné např. knize od A do Z. To Vás naučí jenom život 🙂. Na internet může napsat kdokoli cokoli naprosto bez odpovědnosti a bohužel i knihu plnou blbostí může někdo vydat. A je jen na čtenáři, aby se zamyslel, jestli jsou to věrohodné informace .
To, že si zaplatíte seminář, jakýkoliv kurs, víkend nebo intenzivku, neznamená, že se dozvíte něco, co Vám zaujme a budete s tím souhlasit. Když vidím video od 20ti leté slečny, která se nazývá výcvikářkou, protože už má 2 letého psa, ideálně BOC, a naučila ho 4 triky, řekne si za to neslušné peníze a pak plácá z mého pohledu blbosti, říkám si: šmárjá za tohle někdo platí a snad se tím i řídí, chudák pes i člověk ☹️.
orionka-2:Moc jim to sluší !
Fuj a blééééé.
sutrik:GDPR, zákon o ochraně osobních dat. V tom dotazníku chtějí i údaje, na které nemají nárok, porušují tím zákon.
Pochybuji, že když jim do dotazníku napíši, že jim nic nenapíši, protože GDPR, že mi dají psa 🙂
Ve čtyřlístku nebyl žádný dotazník? Já si teď otevřela jejich smlouvu o předání psa, předávájící má jen práva, přebírající má jen povinnosti. To jste podepsala?
Předadopční, adopční, poadopční, přepadovky a kdoví jaké kontroly mne vytáčí do ruda. Zmínka o takové kontrole u nějakého zařízení mne rovnou odradí. To jako naprosto cizí člověk potřebuje zjistit, jestli mám uklizeno, co vše doma mám, prohlédne mi postel, jestli v ní pes spí nebo nespí? A do nepříčetnosti mne vytáčí příspěvky - Holky, nemáte někdo někoho v Horní Dolní na předadopční kontrolu? To ke mně jako pošlou na “šmejděníčko šmejdění” někoho, koho neznají ani ony samy?
No a vybírání peněz na léčbu neléčitelných nemocí, které se “dají vyléčit” nákladnou operací jenom v cizině, mi přijde sprosté. Je to jen využití nemocného psa k zajištění vyšších příjmů, pardon darů od dárců. Kdysi jsem sledovala osud jednoho psa v jednom zařízení, vybral se snad milion na léčbu v Bundesu, najednou pes zmizel, přestalo se o něm psát. Pak se objevilo hluchoslepé štěně, skončilo ve stejném zařízení, taky se vybralo pár desítek, možná stovek tisíc na operací očí, a taky zmizel a už o něm nepadla ani zmínka. Myslím, že by sledující/dárci snad měli vědět, co se s penězi i psem stalo, ne?
Já jednou objevila podle svých představ, neměli dotazník, jen chtěli, abych napsala něco o nás. Napsala jsem, reakce žádná, pesu adoptoval někdo jiný a byly tleskánky na FB, jak ji nikdo nechtěl a konečně se dočkala. Po pár letech podobná pesa ve stejném zařízení. Absolvovala jsem to podruhé, ale už to bylo horší, chtěli zprávu na messengeru, tak jsem napsala tam, když nebyla žádná reakce, domáhala jsem se jí, dozvěděla jsem se, že mám o sobě něco napsat do emailu. Sedla jsem a napsala to samé do emailu s odkazem na ten messenger. Zase nic, tak jsem zase napsala email a odpověď byla, ať o sobě něco napíši do sms. Napsala jsme sms a zase urgovala odpověď, reakce byla, abych o sobě napsala něco do messengeru. To už jsem si myslela, že si ze mne dělají srandu. Opět jsem to napsala znova do messengeru s tím, že už nevím, co dalšího bych napsala, že jsem před měsícem psala na messenger, před 14 dny na email a minulý týden do sms. Na to konečně 15. přišla smysluplná odpověď, ať zavolám po 20., že se domluvíme na osobní schůzce. No a 16. jsem si na FB přečetla: Hurá, xy konečně včera odjela do nového domova. No evidentně si ze mne dělali srandu, jinak si to neumím vysvětlit.
Dogpoint a Bouchalka nemají dotazníky? To je dobré vědět.
My si před 12 lety pořídili štěně wořešici z Jimlína, nechtěli po nás nic, jen OP a myslím tenkrát 500 Kč. Je pravda, že jsme kousek byly s dcerou a pesama na psím táboře a tenkrát jsme se všichni dohodli, že pojedeme venčit, stříhat a nafotit lepší fotky zdarma, jen tak, protože jsme všichni pejskaři. Tenkrát si jedna holka vzala pejska (vypadalo to, že ho měla vyhlédnutého) a my jsme s dcerou objevily štěně, které nikdo nechtěl. Byla ze 6 sourozenců a každé štěně bylo jiné a mámě se nepodobalo ani jedno. Opravdový pel-mel 🙂. Jeden den se venčilo a druhý den jsme si pro štěně jely.
Už jsem to psala na fauně. Kamarádka toužila po kavalírovi a protože jsme tak nějak všechny postižené tou charitou a záchranou, začala sledovat 2 zařízení pro kavalíry. Už si nepamatuji, v kterém objevila psa, který by se jí líbil a její ségře se tam zalíbila fenka. Holky si řekly, že by bylo fajn, že by psi bydleli kousek od sebe v jednom městě, když jsou na sebe zvyklí z toho zařízení. Obě vyplnily sáhodlouhý dotazník, jedna na psa, druhá na fenku. Otázky byly, kromě těch na bydlení, zaměstnání, finanční rezervu, atd, typu - popište celý den psa. Holky odpovídaly, fotily a vše odeslaly. Na jakoukoli odpověď “čekají” dodnes. Po nějaké době si přečetly, že byli pejsci adoptovaní. Napsaly pod příspěvek o adopci těch dvou psů komentáře ve smyslu, že poslaly dotazníky, fotky a chtěly psům dát super domov, téměř společný, nikdo se jim neozval, bla bla……a vysloužily si blokaci. Nevím přesně jak je to dlouho, ale ta moje kamarádka pak narazila na nestandardního PP, ten se dožil 9 let a už je to pár let, co nežije. A ta její ségra časem objevila nějakého nechtěného, takže ségry měly své kavalíry.
No, já hledám určitý “vzhled” psa. Vím, že je to možná malicherné, ale nechci psa, který se mi nebude líbit. Plánuji ho mít dalších 10-15 let a chci se na něj pořád dívat se zalíbením. Takže, jak vidím štěně/pesu, která by velikostí i vzhledem vyhovovala, začnu se zajímat o psa i zařízení. A dost často narazím na otázky, na které odpovídat nechci. Zatím se mi nepovedlo vidět “požadovaného” psa v nějakém městském útulku, který s tím takové štráchy nedělá.
To jsem ráda, že nejsem sama jediná “na hlavu”, že jsme minimálně 2 🙂
Všechny asi na hlavu nejsou, ale postižené tím být musí (jako po určité době v každé profesi). Já bych to dělat nemohla. Vypiplat štěňata nebo uzdravit fyzicky i psychicky psa, který byl naprosto v háji a pak věřit nějaké neznámé, že štěně bude milovat, vychovávat a nebude ho množit a opravenému psovi nebude ubližovat, to bych asi nezvládala. Takže se jim ani nedivím, že dávají takové otázky. Z woka do woka nebo i po telefonu bych s některými otázkami neměla problém, ale písemně emailem, kdy si to pak může každý vytisknout a nebo přeposlat na další a další emaily…… to je fakt moc.
Ale jo, jsem divná a asi mi to ani nevadí 🙂, jen asi doma nebudu mít psa z takového nějakého zařízení.
