Příspěvky uživatele

Já svým pesám šiji takové jako přehozy (jako pro koně) z softshellu s fleecem, jsou jednoduché, lehké, neprofouknou a rychle se sundavají. Nejsou do procházky na x hodin v 10ti stupňových mrazech, to my taky v Praze nemáme 🙂 Bohužel momentálně nemůžu nabídnout ušití, protože mám stroj v servisu (po pár letech si to zaslouží) a bude hotový možná někdy v polovině října (takže počítám s listopadem 🙂). Je to jednoduché, pod krkem suchý zip, který tam být nemusí (když se vymrmlal, sešila jsem to k sobě a přetahuji přes hlavu) a suchým zipem na upevnění. Jestli jste trošku zručná, zvládnete to sama. Pošlete rozměry a já kouknu na mé střihy (spíš omalovánky) a můžeme se nějak dohodnout, že pošlu střih. 

Nafocené oblečky nemám, jen jednu, kdy jsem jaksi blbě naměřila (to černé je sucháč, který skoro nešel zapnout). Moc to taky není vidět, ale lepší fotku nemám.

Taky je používám jako pamlsky. Krmit s nimi nechci. Nějak mi vadí, že nenabobtnají 🙂.

Znám osobně 2 psy z “ciziny”. 

Jeden je něco jako mohutná border kolie z Bosny nebo Chorvatska (prostě bývalé Jugoslávie), který je takový samorost a samorostem zůstal, ale neškodí, neútočí a páníčkům to nevadí. Jediné, co by mne dost nepříjemně zarazilo bylo, že vybírali podle fotek a celou dobu žili v dojmu, že jim k tenkrát asi 7leté holčičce dorazí pes do roka a do cca 8 kg. Prý jim to bylo, že je to malý pes. Dorazil cca 1,5 letý vykastrovaný velký chlupatý asi 25 kg vážící pes. Pes pro holčičku to teda nebyl, bála se ho, on s ní nekomunikoval, byl divoký svéráz, který ji neublížil. Časem pes zestárnul a holčička taky, takže se komunikace vylepšila a snad s ním i začala chodit na cvičák, aby se sehráli, takže to dobře dopadlo. 

Druhá je taky jako border kolie ze slovenské osady, je krátkosrstá a má plotny a v nich takové jako puntíky (neumím to pořádně popsat). Panička se domnívala, že bude mít společníka na dlouhé procházky přírodou. Štěně bylo od malička bázlivé, nedůtklivé a takové zůstalo, je jí už asi 7 let a je strašně ustrašená, uštěkaná, je taková nevyrovnaná, nevychovaná a skončila na kšírách a flexině. Bylo to problematické štěně a páničci se k tomu tak nějak nepostavili čelem, nebo to neuměli, nevím. Už si nepamatuji, jak k ní přišli, jestli byla v ČR útulku nebo si pro ni jeli do SR útulku, jen vím, že byla z osady. 

Vím, že s tím nemají útulky na Slovensku (nebo kdekoli jinde) nic společného. Spíš je to o tom, že nebyl správně vybraný pes k té správné rodině. K rodině bez zkušeností se psem a s malou holkou bych asi 25kg divocha úplně nenapárovala. A k paničce, která vypadá jako víla a ráda by se hodiny procházela po lukách a lesích s “věrným Pátkem” u nohy, bych taky asi nevybrala bojácnou jako border kolii řízlou ohařem. 

Určitě Vás nechci zrazovat od adopce ze Slovenska, jen jsem popsala jaké znám 2 adoptované psy mimo ČR. 

Mně se taky líbil a mám dojem, že se stal trvalou součástí smečky RR 🙂. 

Zas tak jsem to nezkoumala 🙂

Efe, už jste viděla plyšáky v Penny za body? Divila bych se, kdybyste jednoho nepotřebovala (černý mops) 🙂 

efe:

Kámošky

Eliška bude mít celý život “ukřivděný” pohled. Naše útulkačka taky takhle čumí a trvalo mi než jsem se srovnala s tím, že jiný výraz neumí 🙂

Nechala bych si je, ale nemám nafukovací byt.

balu:

Co myslíte, ozve se zadavatelka s nějakým upřesněním? 🙂

Podle zkušeností z ifauny je moje odpověď NE. 

Co si tak vybavuji, tak jediná Tenurri četla, poptávala se a pak pořídila štěně a představila ho celému osazenstvu. 

keriton:

Znám z okolí cca 3 a asi bych to začátečníkovi jen tak nedoporučila. Při správném přístupu asi ok, ale jinak vidím nezanedbatelnou tendenci k bázlivosti až strachové agresi.

Nejsme začátečníci. O tom, že jsou to labilové mluvili ti naši vet. Říkali, že mají 2 kousky a oba stejně strašné. Z lagotta se stává módní pes, takže si ho pořídí kde kdo. Potkala jsem v reálu na chvilku fenka a pak i psa, ale od majitelů jsem se o povaze moc nedozvěděla. 

Občas mne udivuje, proč si někdo pořídí PP psa a vlastně o tom plemeni ani moc neví. Tak podle čeho vybírají?

Před pár lety se u nás objevilo štěně, vypadalo jako lagotto, portugal nebo divný pudl. Byla jsem zvědavá, dozvěděla jsem se, že je to barbet (předchůdce pudla, musela jsem hledat, nikdy jsem o něm neslyšela), v ČR je jediná CHS. Podle mého museli psa vybírat, aby objevili takové plemeno, museli hledat CHS, museli čekat na štěně (když je to jediná CHS) a prý stálo 30tisíc. Když jsem chtěla něco vědět o povaze a třeba barvách, tak panička nevěděla a po půl roce se divila, že je pes tak velký, že myslela, že bude nízký (jako třeba jezevčík). Nic ho nenaučili, chodil na flexině, celé dny štěkal a vyl, psa začali dávat “ke kamarádce”, aby nebyl doma sám a nakonec se odstěhovali. Jak pes dopadl, netuším. První věta na wiki je Barbet je staré francouzské psí plemeno, známé již z doby před 16. stoletím, dnes je však nepříliš známé. Prostě mi uniká, proč si nepejskař, najde takové neznámé plemeno.

Lidské ho.no je výzva. Kdysi dávno naše první celá bílá se v lidském vytírala od čumáku po špičku ocásku z jedné strany a když jsem zařvala, rychle stihla i tu druhou stranu. To bylo pošušňáníčko dostat ji do vany a pak umýt, když se mi obracely všechny vnitřnosti a draly se z těla ven. Ta nejmladší pesa, skoro bílá, se v nich neválí, ale s ráda si kousne, nebo aspoň lízne. Dřív jsem měla přehled o všech lidských v okolí (pach se drží klidně 3-4 měsíce), dnes už mám přehled o místech, kde všude by lidské být mohlo, takže jsem ve střehu a jen by pesa pomyslela, že by se šla kouknout, už to má zakázané. 

Někde na FB jsem četla, že když pes sežral lidské po nějaké smažce, že se otrávil a skončil na veterině. Naštěstí včas, takže přežil. Už nevím, jestli to byla marjána nebo co, ale že nevím kolik % té látky vyjde z těla ven a psovi stačí trošku.   

sutrik:

Máte prosím nějaké s články o hladkosrstých pinčech? Jakékoli velikosti.

To nemám, mám celé časopisy a  hledat to v nich nebudu, sorry. 

Já mám u štěňátek oči na šťopkách, abych zahlédla pochutinu dřív než štěně a včas nás odklonila, když to vidí i štěně máme povel "ne" a změna směru. Když vidí blivajz dřív než já a je u něj dřív než já, máme povel “fuj”. Když to nezabere, nekompromisně nepříjemně sahám do huby a vyndám to. Pokud zabere “ne” nebo “fuj” dostane místo blivajzu odměnu. Štěňata rychle přijdou na to, že většinou o úlovek přijdou a ještě to není nic příjemného, když si pro to sáhnu až do krku. U nejmladší pesy se mi nějak samovolně povedlo, že když se mi zdá, že má v hubě většinou kost (lidi jsou dobytci a vyhazují je tu z oken nebo puberťáci rozhazují zbytky z KFC kolem sebe do trávy), tak řeknu Ukaž, co to máš a ona mi pustí kost k nohám. Je pochválená, dostane mňamku a jdeme dál. Jednou jsem jí jako malé musela sáhnout do huby a vyndat si to a pak už na ukaž, co to máš, reaguje takhle. Ale uznávám, že to není díky mým výcvikovým metodám,  ale nějakou náhodou při správné konstalaci hvězd 🙂 

Sarah01:

Tak asi jedině pejska z útulku, který je na zahradu zvyklý a nebude mu to vadit.

Chtěla jsem poradit lagotto romagnolo, než jsem si přečetla jako požadavek tu zahradu, takže nic.

Máte zkušenosti s lagottem? Dcera je z nich nadšená a plánuje si, že snad jednou si ho pořídí. Když se o tom zmínila před našimi vet (jsou to manželé), tak reagovali, ať si k lagottu pořídíme ale jiného veterináře. 

rapotačka:

Poradíte mi plemeno, které splní  moje podmínky …

“”""""

😲

Oblíbené téma ……. chci psa, nevíte jakého? 🙂

já jí půjčuju xxx let časopisy o psech-Psí sporty,Pes přítel člověka a Psí kusy

Použiji Váš příspěvek jako oslí můstek….

Nevíte někdo, kam s psími časopisy? Máme jich spousty, v těch starých si dcera občas něco vystřihla, ale ty novější jsou jak nové. A nějak nevíme, kam s nimi. Nabízela jsem je v městské knihovně, tak mi řekli, že je můžu odložit na poličku s nápisem Čtenáři čtenářům, což se mi jako moc nechce. Co s nimi děláte vy?

My máme taky kliku, že si vždy pořídíme v podstatě už vychované a vycvičené štěně, nestojí nás to žádné úsilí, prostě jsme klikaři. Na druhou stranu jsou naše pesy chudáci, protože nespí v posteli a musí poslouchat. To si člověk nevybere. Už dávno na takové výkřiky nereaguji. Jen přikyvuji, ano jsem klikař a ano, jsou to chudáci, musí poslouchat.

Kdysi jsme měla tendenci vysvětlovat a vysvětlovat zdarma opakovaně, event. předvést teď hned s jejich psem, že to jde….. Často jsem slyšela: No, jo ale on/ona nechce, nemůže, nemusí…. Pár let jsem to vydržela, dneska už neradím. Když někdo doráží, řeknu mu, ať si zaplatí trenéra. Z pohledu dotyčné je vidět ta myšlenka: No, kdybych ti zaplatila, tak bys mi poradila, co? Ale zadarmo se ti nechce. A má pravdu, nechce, je to zbytečné plýtvání slov. 

Dnes jsem vyslechla: Koupila jsem drahou kovovou kostičku se jménem a telefonem (netuším proč, když je pes už 7 let na vodítku a jiné to nikdy nebude, je to cca 12 kg pes, žádný pidipes). Takovou mi to dalo práci mu to dát na obojek a on stál a nešel, prostě nešel, nechce to nosit. Tak jsem musela sundat obojek a zase kostičku sundat. 

Naprostý souhlas 🙂 

Minulý týden opakovali Výměnu manželek, kde měli odrostlé štěně labradorky v kleci vlastně pořád. Majitelka se tam obhajovala, že když zavoláte chovatelce, že pes doma ničí a chovatelka doporučí klec, tak pořídíte klec. Tenhle díl je někdy ze začátku toho pořadu a pamatuji si, že tenkrát se zvedla vůči majitelce vlna nevole a fenka jí snad byla odebraná (nebo se jí vzdala ve prospěch nějakého spolku).  Kdoví kolika lidem přišlo normální mít zavřenou klec v bytě a psa v ní. 

A jak to se psem dopadlo?

Chytli se páníčci za nos a pustili se do výchovy sebe i psa? Nebo se ze psa stal darovací pes z důvodu alergie, narození dítěte, zákaz majitele bytu mít v bytě zvíře, nevhodného dědictví, nenadálé změny zaměstnání či pracovní cesty do zahraničí?