Příspěvky uživatele

efe:

Kámošky

Eliška bude mít celý život “ukřivděný” pohled. Naše útulkačka taky takhle čumí a trvalo mi než jsem se srovnala s tím, že jiný výraz neumí 🙂

Nechala bych si je, ale nemám nafukovací byt.

balu:

Co myslíte, ozve se zadavatelka s nějakým upřesněním? 🙂

Podle zkušeností z ifauny je moje odpověď NE. 

Co si tak vybavuji, tak jediná Tenurri četla, poptávala se a pak pořídila štěně a představila ho celému osazenstvu. 

keriton:

Znám z okolí cca 3 a asi bych to začátečníkovi jen tak nedoporučila. Při správném přístupu asi ok, ale jinak vidím nezanedbatelnou tendenci k bázlivosti až strachové agresi.

Nejsme začátečníci. O tom, že jsou to labilové mluvili ti naši vet. Říkali, že mají 2 kousky a oba stejně strašné. Z lagotta se stává módní pes, takže si ho pořídí kde kdo. Potkala jsem v reálu na chvilku fenka a pak i psa, ale od majitelů jsem se o povaze moc nedozvěděla. 

Občas mne udivuje, proč si někdo pořídí PP psa a vlastně o tom plemeni ani moc neví. Tak podle čeho vybírají?

Před pár lety se u nás objevilo štěně, vypadalo jako lagotto, portugal nebo divný pudl. Byla jsem zvědavá, dozvěděla jsem se, že je to barbet (předchůdce pudla, musela jsem hledat, nikdy jsem o něm neslyšela), v ČR je jediná CHS. Podle mého museli psa vybírat, aby objevili takové plemeno, museli hledat CHS, museli čekat na štěně (když je to jediná CHS) a prý stálo 30tisíc. Když jsem chtěla něco vědět o povaze a třeba barvách, tak panička nevěděla a po půl roce se divila, že je pes tak velký, že myslela, že bude nízký (jako třeba jezevčík). Nic ho nenaučili, chodil na flexině, celé dny štěkal a vyl, psa začali dávat “ke kamarádce”, aby nebyl doma sám a nakonec se odstěhovali. Jak pes dopadl, netuším. První věta na wiki je Barbet je staré francouzské psí plemeno, známé již z doby před 16. stoletím, dnes je však nepříliš známé. Prostě mi uniká, proč si nepejskař, najde takové neznámé plemeno.

Lidské ho.no je výzva. Kdysi dávno naše první celá bílá se v lidském vytírala od čumáku po špičku ocásku z jedné strany a když jsem zařvala, rychle stihla i tu druhou stranu. To bylo pošušňáníčko dostat ji do vany a pak umýt, když se mi obracely všechny vnitřnosti a draly se z těla ven. Ta nejmladší pesa, skoro bílá, se v nich neválí, ale s ráda si kousne, nebo aspoň lízne. Dřív jsem měla přehled o všech lidských v okolí (pach se drží klidně 3-4 měsíce), dnes už mám přehled o místech, kde všude by lidské být mohlo, takže jsem ve střehu a jen by pesa pomyslela, že by se šla kouknout, už to má zakázané. 

Někde na FB jsem četla, že když pes sežral lidské po nějaké smažce, že se otrávil a skončil na veterině. Naštěstí včas, takže přežil. Už nevím, jestli to byla marjána nebo co, ale že nevím kolik % té látky vyjde z těla ven a psovi stačí trošku.   

sutrik:

Máte prosím nějaké s články o hladkosrstých pinčech? Jakékoli velikosti.

To nemám, mám celé časopisy a  hledat to v nich nebudu, sorry. 

Já mám u štěňátek oči na šťopkách, abych zahlédla pochutinu dřív než štěně a včas nás odklonila, když to vidí i štěně máme povel "ne" a změna směru. Když vidí blivajz dřív než já a je u něj dřív než já, máme povel “fuj”. Když to nezabere, nekompromisně nepříjemně sahám do huby a vyndám to. Pokud zabere “ne” nebo “fuj” dostane místo blivajzu odměnu. Štěňata rychle přijdou na to, že většinou o úlovek přijdou a ještě to není nic příjemného, když si pro to sáhnu až do krku. U nejmladší pesy se mi nějak samovolně povedlo, že když se mi zdá, že má v hubě většinou kost (lidi jsou dobytci a vyhazují je tu z oken nebo puberťáci rozhazují zbytky z KFC kolem sebe do trávy), tak řeknu Ukaž, co to máš a ona mi pustí kost k nohám. Je pochválená, dostane mňamku a jdeme dál. Jednou jsem jí jako malé musela sáhnout do huby a vyndat si to a pak už na ukaž, co to máš, reaguje takhle. Ale uznávám, že to není díky mým výcvikovým metodám,  ale nějakou náhodou při správné konstalaci hvězd 🙂 

Sarah01:

Tak asi jedině pejska z útulku, který je na zahradu zvyklý a nebude mu to vadit.

Chtěla jsem poradit lagotto romagnolo, než jsem si přečetla jako požadavek tu zahradu, takže nic.

Máte zkušenosti s lagottem? Dcera je z nich nadšená a plánuje si, že snad jednou si ho pořídí. Když se o tom zmínila před našimi vet (jsou to manželé), tak reagovali, ať si k lagottu pořídíme ale jiného veterináře. 

rapotačka:

Poradíte mi plemeno, které splní  moje podmínky …

“”""""

😲

Oblíbené téma ……. chci psa, nevíte jakého? 🙂

já jí půjčuju xxx let časopisy o psech-Psí sporty,Pes přítel člověka a Psí kusy

Použiji Váš příspěvek jako oslí můstek….

Nevíte někdo, kam s psími časopisy? Máme jich spousty, v těch starých si dcera občas něco vystřihla, ale ty novější jsou jak nové. A nějak nevíme, kam s nimi. Nabízela jsem je v městské knihovně, tak mi řekli, že je můžu odložit na poličku s nápisem Čtenáři čtenářům, což se mi jako moc nechce. Co s nimi děláte vy?

My máme taky kliku, že si vždy pořídíme v podstatě už vychované a vycvičené štěně, nestojí nás to žádné úsilí, prostě jsme klikaři. Na druhou stranu jsou naše pesy chudáci, protože nespí v posteli a musí poslouchat. To si člověk nevybere. Už dávno na takové výkřiky nereaguji. Jen přikyvuji, ano jsem klikař a ano, jsou to chudáci, musí poslouchat.

Kdysi jsme měla tendenci vysvětlovat a vysvětlovat zdarma opakovaně, event. předvést teď hned s jejich psem, že to jde….. Často jsem slyšela: No, jo ale on/ona nechce, nemůže, nemusí…. Pár let jsem to vydržela, dneska už neradím. Když někdo doráží, řeknu mu, ať si zaplatí trenéra. Z pohledu dotyčné je vidět ta myšlenka: No, kdybych ti zaplatila, tak bys mi poradila, co? Ale zadarmo se ti nechce. A má pravdu, nechce, je to zbytečné plýtvání slov. 

Dnes jsem vyslechla: Koupila jsem drahou kovovou kostičku se jménem a telefonem (netuším proč, když je pes už 7 let na vodítku a jiné to nikdy nebude, je to cca 12 kg pes, žádný pidipes). Takovou mi to dalo práci mu to dát na obojek a on stál a nešel, prostě nešel, nechce to nosit. Tak jsem musela sundat obojek a zase kostičku sundat. 

Naprostý souhlas 🙂 

Minulý týden opakovali Výměnu manželek, kde měli odrostlé štěně labradorky v kleci vlastně pořád. Majitelka se tam obhajovala, že když zavoláte chovatelce, že pes doma ničí a chovatelka doporučí klec, tak pořídíte klec. Tenhle díl je někdy ze začátku toho pořadu a pamatuji si, že tenkrát se zvedla vůči majitelce vlna nevole a fenka jí snad byla odebraná (nebo se jí vzdala ve prospěch nějakého spolku).  Kdoví kolika lidem přišlo normální mít zavřenou klec v bytě a psa v ní. 

A jak to se psem dopadlo?

Chytli se páníčci za nos a pustili se do výchovy sebe i psa? Nebo se ze psa stal darovací pes z důvodu alergie, narození dítěte, zákaz majitele bytu mít v bytě zvíře, nevhodného dědictví, nenadálé změny zaměstnání či pracovní cesty do zahraničí? 

Nemyslím si, že až tak záleží na povaze psa. Vychovaný a vycvičený pes, splní mé přání/povel/žádost (říkejte si tomu, jak chcete). Obojek a vodítko je od první chvíle s námi součást běžného života, buď se jde na vodítku, nebo se čeká na vodítku nebo vodítko třeba 14 dní nevidí. Vodítko není na hraní, vodítko nahrazuje ruku, kterou dáte dítěti, když potřebujete jít rychleji nebo bezpečně přes přechod. Nebo udržet pesu na místě, aniž by se musela neustále slovně umravnostňovat. Je mi protivné neustále opakovat povel, který mají naučený na chvíli, to je radši uváži na vodítko k plotu.

Nevím, co máte za vodítko, ale protože i během odložení pes na vodítku je skoro neustále sleduji, nepřipadá v úvahu, že by některá vodítko překousla. A pokud by to fakt některá dokázala a ještě opakovaně, uvazovala bych ji v takových případech na kus řetízku. Je to součást povelu a chci, aby byla u plotu a tak tam prostě bude stát/sedět/ležet. Není to každý den několik hodin o samotě.  

Stává se to tam, kde se dominantní štěně ocitne v rodině, kde se vychovává láskou a domluvou. Vše se omlouvá (je malý, nerozumí tomu, ten je roztomilý) a štěně se do ničeho nenutí, nic se nezakazuje (je to přece psí osobnost). Pes se stává rozcapenější a rozcapenější a když pak dojde k situaci, že je potřeba psa k něčemu přinutit nebo ho omezit, neváhá kousnout. Když štěně není dominantní, stává se z něj uňafaný vynervovaný uzlíček, který je neustále ve středu, sice tak rychle nekousne, ale hysterčí a nakonec taky kousne. Naopak, štěně, které má od mala stereotyp, jasná pravidla, ví, co může, co nemůže, co musí, co se kdy bude dít, prostě má řád, je pohodový.  

Půjčují se i sportovní psi. Pes champion může závodit třeba s dítětem (vlastním nebo cizím), aby dítě získalo pozitivní zkušenosti. Nebo závodník si vezme cizího psa začátečníka na pár tréninků, aby pro změnu pes získal pár pozitivních zkušeností. Šikovný pes v dobré kondici běží s dobrým běžcem (canicross), protože páníček, ač by chtěl, svému psovi prostě nestačí.  

balu:

Ano, jak to píšete, to dává smysl. Ale budete to trénovat “nasucho” když máte jednoho psa a dalšího neplánujete pořídit? Nebo máte více psů a vyplyne to z toho, že jezdíte po závodech a vaši psi se učí od sebe za provozu, tedy mladý pes okouká chování staršího, který bude na úvaze vedle něj? Tak bych to dělala já. 

Jsem asi jiného ražení, nic netrénuji “nasucho”, protože mne ani nenapadne, že bych to měla trénovat. Spíš to mám celý život stylem: hop a plav :-). Vyplývá to ze situace.  

Úvaz jsme taky netrénovali, prostě bylo potřeba dělat něco, bez asistence pesy, tak než první pesu pořád umravnostňovat (protože odložení mají natrénováno krátké na startech), šla na vodítko třeba ke stromu nebo plotu. Pesa vidí, co se děje a čeká. No a jak pesy přibývaly, tak najednou byly uvázané 2 nebo všechny 4, když je potřeba, aby neasistovaly. U jednoho psa, který nesportuje to může být třeba potřeba na návštěvě, kam jsem z nějakého důvodu dorazila i se psem a vím, že jim pes na zahradě vadí, protože pes očůrá kytky, fena vypálí flek na trávníku, atd. Tak, když už tam se psem dorazím a chci si dát kafe, klidně psa někam připnu na vodítko. Nebo vyrazím s dítětem na dětskou oslavu, den dětí, beru psa, protože je to hezká procházka, ale asistence psa je nežádoucí, tak ho klidně uvážu ke stromu nebo plotu. Ani tohle bych netrénovala dopředu nasucho, ale prostě psa uvázala, aby na mne viděl a já na něj. Neumím to zdůvodnit, ale všechny moje pesy, ať hromadně nebo po jedné by chvíli stály, koukaly, co se děje a pak by si lehly a dál koukaly. Když by to bylo na koukání nezajímavé (kafe s kamarádkou), asi by i spaly. 

balu:

My jsme jednu dobu trochu trénovali i úvaz, že psa uvážu, sednu si pár metrů od něj mimo dosah, vytáhnu knížku a strávím tak hodinku dvě (tři, čtyři …). Pes má ležet na místě, pokud dělá něco jiného, přijdu ho opravit, případně napomenu na dálku, atd. Cílem je podpořit vzorec “nelíbí se mi tu a nudím se - tak budu spát”.

Tohle jsem se psem nikdy nenacvičovala. Vždycky stačilo mít nacvičený povel “zůstaň”. Popravdě, nedovedu si představit situaci, kdy psa někam na několik hodin uvážu. Buď budu s ním a tudíž s ním budu i komunikovat a nebudu tupě vyžadovat, aby několik hodin ležel, tedy nezměnil polohu do sedu, stoje, podle toho, jak by chtěl, nebo bude někde uvázán jen mnohem kratší dobu, a na tu bude stačit povel “zůstaň” a bude to klasické odložení byť bude pro můj klid uvázán. 

Tak já si to dokážu představit úplně přesně.

Máte víc psů a jedete s nimi na trénink (závody) a jeden pes cvičí a druhý je uvázaný u stromu ve stínu a střídáte je. Nechcete necvičícího psa vodit do auta, nechcete vytahovat klece z auta, prostě ho uvážete ke stromu. My máme celkem 4 pesy, jedna je stará a slepá, takže už netrénuje. I ona jezdí na tréninky s ostatními, necvičí a je uvázaná pod stromem s ostatními nebo je v ohrádce, ale je s ostatními. Není někde jinde sama. Žádná z nich nevydrží odložená hodiny a tak jsou na vodítkách. Je to bezpečné pro všechny. Zažila jsem na agi závodech, že jeden pes zůstal odložen na volno (páníček asi nesledoval, nevím) a  panička běžela s druhým. Odložený pes vystřelil na parkur a závodil taky. Bylo to krásné, protože to byli stejní psi a běželi stejně, vypadali jako aquabely, krása. Ale zrovna závodicí pes byl v běhu diskvalifikován.                                                        

Tenurri:

Tak ono hodně věcí bude vyplívat ze životního stylu. Takže ano, my musíme některé věci složitě nacvičovat, protože to jsou situace které u nás běžně vůbec nenastávají. Zatímco spousta lidí bude trávit čas večer venku, v hospodě, někde na akcích, tak my jsme nejraději spolu doma a hrajeme třeba deskové hry…a ven jdeme právě s tím psem. Každý má ty situace a život nastaven jinak a podle toho se s tím musí popasovat a řešit to.

Trošku mi uniká (nebo jsem si toho nevšimla), proč se tedy snažíte cvičit samostatnost, když je to zřejmě situace, která nenastane. Většinou se učí samostatnost, protože pes musí být doma sám, když jsou všichni v práci/ve škole. Jestli to dobře chápu, berete si psa do práce, jste s ním doma, ven chodíte jenom s ním….. Proč trénujete samostatnost? Nota bene, když to děláte na sílu, Jack to ví.