Ja zacinam mit pocit, ze budu nabizet moje goldiky nekterym k tak 14 dennimu pronajmu, aby si poupravili nazor na GR 😀
Obzvlaste trio E+F+P dohromady vyleci i zatvrzele presvedcene, ze GR neni vyzva 😀 Pro slabsi povahy mozno rozdelit 😀
Pravdou je, že mám asi štěstí na samé přespříliš pohodáře. Znám jediného, co se k němu nemůže přiblížit jiný pes, majitelka má co dělat, aby ho udržela, ale ten mi přijde, že je nepovedené křížení “oba rodiče PP”. Je takový vyšší, štíhlejší a má protáhlejší čumák….jak kdyby tam měl přimíchaného něco jako fleťáka…. takže toho úplně jako GR brát nemůžu. Ač mi paní tvrdila, že je to zaručeně zlaťák.
Však to nebylo na vás, to bylo všeobecně, že jsou i rozdíly v povaze u jednoho plemena. Je jasné, že každému vyhovuje něco jiného, jinak by tolik plemen nebylo. Já jsem v minulosti vždycky chtěla NO, ale teď už ne. A nebudu asi radši psát proč, stejně všichni víme a jeho vlastníci by se tady na mě sesypali jak vosy. 😊
Ač můj osudový pes Arex byl NO, tak teď bych toto plemeno opravdu nechtěla. Jsem si úplně jistá, že bych si zkazila “chuť”. Výstavní linie by neměla co nabídnout mně a pracovnímu bych zase nestačila já 😀
Dcera, ač má raději kočky, tak se shlédla v sibiřském husky. No, je jí 12 let, takže dost času ji vysvětlit, co by ji s huskym čekalo a věřím, že pro ni, která nemá ráda zbytečné komplikace, by to bylo neštěstí. Já zase mám ráda malé výzvy. Sebevrah nejsem, síly odhadnu, ale s GR je to v tomto smyslu hrozná nuda. Muchlací méďa řízený žaludkem. Ani urazit se to neumí 😀❤️
Určitě je to zejména tím. Já osobně bych si GR nikdy nevybrala a teď když ho máme, tak vím i proč 😀 Je přesně takový, jaký GR má být. Vzhledem krásný pes, vizuálně mi vůbec “nevadí”, ale ta otevřená přátelská povaha, věčně vytlemený a všechny lidi na světě milující duše - s tím já bojuju. Povahově jsme prostě nekompatibilní a proto nechápu, že si někdo vybírá psa podle vzhledu. 🙈
Ale jak jsem psala, je to pes pro syna, manžel je z něho také paf. A já dělám vše proto, aby dostal vše, co potřebuje. Miluju ho samozřejmě také, není to tak, že bych litovala, že ho máme. Ale to souznění tam není. Neustále mu “musím říkat”, co po něm chci. Na procházkách, když má volno, vůbec se mnou nekomunikuje.
Arex mě asi strašně rozmazlil. I když měl volno, navazoval kontakt, v pravidelných intervalech přicházel, ducnul čumákem, jestli jako vše v pohodě. Všude mě následoval, ale když jsem byla bez nápadu, stačilo říct “kam půjdeme?” a vedl on mě. Říkám si, jestli to byl vůbec pes 😀 Na střední se mnou v jednom ročníku chodil dokonce i do školy …jako učební pomůcka v předmětu “chov a nemoci drobných zvířat”. Možná to pouto bylo tak silné právě proto, že se mnou prošel všechny ty důležité milníky v životě.
A přesně proto má syn GR a přesně proto má dcera kocoura MCO (není psí člověk). Až je budeme štvát my, jako rodiče, aby se měli na koho obrátit 🐶😻
Vyrůstala jsem mezi NO. Jako “mého prvního” považuji čtvrtého v pořadí, co u nás žil. Byl to pejsek, co se u nás narodil. V tom deseti hlavém vrhu jsem se úplně zbláznila do jedné fenečky. Strašně jsem chtěla, aby zůstala doma. Táta ale nechal doma psa a že si ho sám vycvičí. Neměla jsem toho psa ráda, on byl důvod, proč nemohla zůstat “Čvachtová” (pracovní jméno dle stylu jejího stolování 😀). Když byl psovi rok a neslyšel ani na své jméno, začala jsem ho za zády táty trénovat. Tehdy mi bylo asi 13 let.
To pouto, co mezi námi vzniklo, se nedá ani popsat. Arex nakonec v mé přítomnosti neposlechl nikoho jiného a z celé rodiny nejméně poslouchal tátu 😅 Většinu puberty jsem s ním strávila venku …celé víkendy v přírodě. Když jsem měla splín, chodili jsme v noci po městě. On byl důvod, proč jsem to v kritickém období, kdy jsem si chtěla sáhnout na život, nevzdala.
Po něm si naši pořídili dvě BŠO, ale to už jsem tam nebydlela. My teď máme GR. Ale není to “můj”pes. Je skvělý pro manžela a syna. Starám se o něho z 90% já, ale ať dělám co dělám, moje krevní skupina to není.
Příští rok nejspíš budeme pořizovat štěně a já doufám, že ta jiskra znovu přeskočí. Ještě jednou bych to chtěla zažít. Myslím, že povahou i temperamentem bychom si měli vyjít vstříc, ale jestli tam bude ta správná chemie dopředu asi nepoznám.
Ahoj všem, příští rok bych si ráda pořídila saarloose. O povaze vím, toto rozhodnutí ve mně zraje už několik let. Ale jak je to se zdravím? Zjišťovala jsem si cenu pojištění a překvapilo mě, že předběžná kalkulace vychází u dvou pojišťoven (na víc jsem nekoukala) dráž než např. u německého ovčáka. A zrovna toho za vzor zdravého plemene nemám.
Je důvod, že jej pojišťovny vnímají jako rizikovější?
Už jsem to řešila na vet, když rostl. Nestaví ji takhe vždycky…za chůze jsem si toho nevšimla. Poslední dobou to ale dělá čím dál častěji, že ji takhle zkroutí do boku když stojí nebo sedí. Tehdá mi řekli, že se mi to jen zdá, že je to optický klam z toho zbarvení.
Nekulhá, nezdá se, že by ho to obtěžovalo. Řešit? Sledovat?
Odpověď na příspěvek uživatele bambule z 27.06.2024, 12:57:53
Achjo ☹️ Hlavně, že už je lépe. Tyhle nežrací epizody jsou neuvěřitelně stresující. Tak snad jste zažehnali a už bude ok. Inzulín tedy dostala až po té, co začala sama papat? Jak vůbec řešíte v takové situaci dávkování?
U nás také zakřiknuto. Klífa má cca každý druhý až třetí den průjem. Vůbec neumím vypozorovat proč. Jsem zpět na každodenní dávce Sporimunu, dávám probiotika, v mezidobí enterozoogel a i když jí pořád to samé ve stejné časy (analergenní granule plus Cosma konzervu. Už jsme vyřadili i toho Felixe), tak pevná stolice maximálně dva dny. Pak den průjem a opět pevná stolice. Vůbec se mi nechce na veterinu ze strachu, že snahou to vyřešit ho zase celého rozbijeme.
Bambule, to se tak krásně čte! Já jsem taky v těchto věcech hodně přesná a důsledná….vycepoval mě syn - porucha autistického spektra. V stereotypu fungoval nejlépe, takže jsme se tak naučili existovat všichni. Vetka mě prosila, ať časy okrouhluji, že nepotřebuje vědět, že měření bylo 16:03 nebo 15:56. Že pro ni je to pořád 16 hod 😅
Fikovnice, snad to tak už vydrží napořád. Když už nepůjde vysadit úplně, tak á 48 hod je dobrý “kompromis” 👍
U nás svévolně prodlužuji aplikaci Sporimunu 🙈
Dvakrát jsem zapomněla, takže měl dvakrát svoji dávku obden a paradoxně následující den po vynechání večerní dávky měl stolici pevnou. Konzultovala jsem s vet, jestli takto neupravit, ale té se do toho nechce. Já ji na jednu stranu chápu, už ho letos zachránila tolikrát, že je ráda, když se teď nic zásadního neděje. Ale mně to v hlavě vrtá, takže jednou týdně zkouším zapomenout a potvrdit si, že to není náhoda a zatím 4x stejný výsledek.
Kocourovi trochu zarostla ta holá místa, ale jinak je kožich hodně prořídlý….to je poprvé v životě, kdy je péče o něho vyloženě radost 😁 žádné cucky a dredy…. rouhám se, když bych si přála, aby už nezarostl? 😅
Mám dva PP kocoury a oba díky zdravotním problémům stáli při léčbě několik desítek tisíc korun. To se prostě stává, že i když tomu štěstí nejdete naproti, tak si domů odnesete prcka s černým Petrem. Pořád je to živý tvor a stát se může spousta věcí, které ani chovatel nemá jak ovlivnit.
Myslím, že osvěta ohledně toho, jak má vypadat zdravé kotě, je už velká. To máte jak lidi na motorce …ten, kdo jede v kraťasech a tričku, ten ještě z té motorky nespadl. A kdo je správně oblečen, buď má rozum a vybavil se rovnou, nebo se už o silnici ostrouhal. A u nákupu zvířat je to to samé. Někdo si tu pusu nabít musí, nestačí zkušenosti ostatních. Potřebuje tu vlastní.
Je mi líto ne těch lidí, ale těch zvířat. Dokud se ta nemocná pořád budou prodávat, budou se do těch samých podmínek rodit další. A bohužel teď už je nutno dávat dobrý pozor i na PP množitele. A že jich je také jak hub po dešti.
Odpověď na příspěvek uživatele keriton z 15.06.2024, 07:48:47
Tak to by mě taky zajímalo, jak to mají jinde vyřešené. My máme okna stíněná fóliemi (ne, přední, ale zadní i kufr). Takže když se auto vychladí, drží to celkem dobře. Ale když je teplo, jezdíme většinou přes noc. Teď jsme předsedali z kombíka do sedana a mám pocit, že to proudění vzduchu dozadu je o dost horší 🤔
proč ?? Já měla dojem, že to likviduje “larvy” v krvi - a tak proč odčervovat už v Čechách??
Navíc už bude mít i Advantix - takže bych ho zase nepřechemizovávala (to je slovo 😄 ). Adventix před, tak dětský repelent jako na páníčka a po návratu jednou Milbamax… proč třikrát ??
Mně spíš než to třikrát překvapil měsíční rozestup 😀 Jestli opravdu je vývojové stádium tak dlouhé? Chápala bych po týdnu nebo čtrnácti dnech, ale měsíc je zvláštní. Tak se na to zeptám, až pro ty preparáty půjdu. Milbemax dopředu mi taky nedává smysl ..leda že by to v těle nějakou dobu zůstávalo. Ale odčervit dopředu to, co tady v Čechách (doufám ještě) není 🤔
Výsledky histologie dopadly dobře. Nezhoubný útvar, který se většinou ukáže v místě, kde dochází k dráždění. Což je trochu zvláštní, když nemá zuby. Ale hlavní je, že to není maligní 💪 Takže jedeme dál. Souvislost s užíváním Sporimunu neprokázaná, nic se tedy nemění.
Jedeme jen na týden do kempu, kde jsou psi vítáni a mají tam i svou pláž.
Před chvílí jsem mluvila s veterinářkou (volala mi výsledky kocoura), tak jsem s ní rovnou probrala i toto.
Doporučuje tak týden před odjezdem Spot on advantix, prý působí repelentně, ale že častým koupáním v moři ho postupně smyje. No, náš GR vodu nerad, takže v tomto směru jsem v klidu, namočí se max po bříško, pokud ho nebude hýbající se voda noc děsit 😀
A po návratu tabletky….prý preventivně tři dávky s odstupem tuším měsíc (to se ještě zeptám, až si to budu vyzvedávat)
Jedeme kousek po Ravennu. Ani sever, ani Jih. Turistická oblast.
Jedeme poprvé do Itálie i se psem. Řešíte něco ještě před cestou do těchto míst? Nějaké speciální očkování, odčervení….?
Řeším jen zdravotní stránku …co se týče ektoparazitů, dostává tablety credelio. Vzhledem k tomu, že je asistenční a v úzkém kontaktu se synem, obojek dávat nechci, ale třeba spot-on by problém nebyl.
Máte nějaké vychytávky, které pomůžou, aby jsme si domů nepřivezli nějaké nepříjemnosti?
U nás jsme učili povel “STŮŮJ!”. Bez jména, prostě hlubším a důrazným hlasem toto. Při učení bylo jásání a chvilková hra. Teď už k němu po povelu “stůj” dojdu, klidným hlubokým hlasem řeknu “dobře” a další povel “deme” (jdeme).
Je to jediný povel, za který nikdy nedostal žádný pamlsek. A je to jediný povel, který máme opravdu natrénovaný do úrovně reflexu (houknu a pes zamrzne v pozici). Opakovaně mi za zvěří dřív zdrhnul (ano, nejsem na to pyšná, že měl tolik možností, kdy jsem to zvorala) a teď se zastaví i když mu zajíc vyskočí zpod nohy. Takže to jde, ale tím, že už se stihl rozlovit, jsem si to zbytečně zkomplikovala. Má první zkušenost se psem se silným loveckým pudem v kombinaci se stěhováním do silně zazvěřené oblasti 🙈
Do budoucna doufám, že si to spojí a jak vyběhne zvěř, zastaví rovnou i bez povelu.
