Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 30.09.2023, 23:47:05
To je tedy sprosťárna!!! Takový kocour už potřebuje hlavně hodně odpočinku, nikoho už nebude otravovat rozpustilým kotěcím chováním, vyhrabováním kytek, škrábáním gauče nebo šplháním po záclonách. Mám doma 18 letého kocoura a i když má každý den “záchvaty energie” kdy lítá jak prdlouš, tak to trvá jen chvilku než se unaví a i na jídlo ho musím vzbudit. Neumím si představit, že se rodina v rámci dědictví nepostará o kočičího důchodce z důvodu času. To jezdí všichni pravidelně na pár dní pracovně pryč?
Tohle bych pochopila třeba v případě, že by měli doma psa co kočky zabíjí, ale i tak mi neříkejte, že by se nikde v rodině nebo okruhu známých nenašel někdo, kdo by si ho nevzal.
Na zahradě se potkává retrívr 32kg pes a 18 kg ohařka. Pes na zahradě nohu nezvedá, lehce si přidřepne a vyčůrá se. Venku značkuje klasicky, ale zase tak moc to neprožívá. Feně říkáme průtokový ohřívač. Ta učůrává každou chvíli a vždy po troškách. Oba kastrovaní.
U nás tedy kola v trávníku od obou, ale víc tedy od feny. Už jen tím, že se na zahradě vyskytuje častěji. Pes chodí častěji ven.
Na začátku měsíce jsme měli na hlídání psa malého vzrůstu, nekastrovaného a to byla značkovací katastrofa. Pár kapek musel hodit na vše, co aspoň trochu trčelo. Procházka s ním byla za trest, protože neustále někde zvedal nohu nebo hledal, co by přeznačkoval.
Vase kocky nemaj na cizich pozemcich bez dozoru co delat dle zakona. Takze mate smulu. Bud si zabezpecte pozemek aby nezdrhaly nebo se modlete a nepindejte az zdechnou.
S tím couráním po cizích pozemcích se naprosto ztotožňuji. U otrávených myší je bohužel stejně riziko, že dolezou i na zabezpečenou zahradu/do voliéry. Ale ta pravděpodobnost je už o dost menší. Navíc odpadají ostatní rizika pro kočku (auto, pes, lopata naštvaného souseda….)
…švihl ho po tlamě. Ale byl OK a od té doby jsme měli přivolání na jedničku.
trefit sutrikem mezi oci….poslouchala jak hodinky.
těmi klíči trefila.. z téhle situace nakonec profituji už několik let 🤭
TAKŽE: Assil! Arosek! Odberryho!
Je vám jasné, co tady teď právě propagujete? ☝️☝️☝️
Pošlu na vás Martu Kubišovou! 😄
Úplně jsem si vzpomněla na tátovo “škoda rány, která padne vedle” 😂 Bylo to tedy myšleno na nás děti a to nás ani fyzicky netrestal 🤪
Já kdybych se trefit chtěla, tak to v životě nedokážu. Většinou ty klíče i na krátkou vzdálenost dopadaly dva metry od psa, takže u mě by to plošně výchovně zavést ani nešlo 🙃
Jooo, klíče jsou super věc. Jednou jsem ho nechtíc těmi klíči trefila. A ještě do tlamy. Myslela jsem, že jsem mu snad zlomila nějaký zub. Od té doby v nouzi nejvyšší stačí klíčema zachrastit v kapse. Výčitky jsem měla dlouho (vážně vždy stačilo hodit je poblíž k přerušení nežádoucího chování, ale tehdy uskočil přímo do dráhy letu a ještě to bylo daleko, takže jsem těmi klíči do dálky řádně švihla), ale z téhle situace nakonec profituji už několik let 🤭
Náš GR se občas s klidem po cestě “ke mně” ještě pozastaví něco dočuchnout. Někdy bych řekla, že má poruchu pozornosti, kdy po cestě zapomene, že jde ke mně 😂 Moje krátké hluboké HEJ!!! mu to rychle připomene.
Ovšem co se týče jídla a jiných libůstek, tak mapu má uloženou dokonale. K místu posledního odpočinku ježka (v křoví) ho to naklánělo snad půl roku. Když při procházce přejdeme nějaký sajrajt, je stoprocentní jistota, že zatímco já zapomenu, tak on cestou zpět půjde na jistotu . A přesně ví, ve kterém obchodě dostal kdy u jakého pultu nějakou dobrotu a tam pak pravidelně všechny skenuje při procházení pohledem. Občas mu to hodí další dobrotu. Rezignovala jsem. Je zkažený. Ale většinou to zaměstnancům zlepší den, když mu můžou podstrčit mlsku. A o těch drobných radostech na obou stranách ten život taky je 😀
S těma dásněma se dá dělat to, že jí vytrhaly zuby, takže se za pár týdnů vyléčí i dásně…samy. Nejsou zuby - není problém.
Mně z příspěvku přišlo, že zuby nemá už delší dobu a dásně ještě jinak problematické. Pokud je to jen než se zhojí po vytržení zubů, tak to se číče určitě náramně uleví. Náš měl pusu sešitou a stejně šel s chutí na granule. Bolest zubů byla větší, než pak bolest sešitých dásní. Doteď mě štve, že ten týden po vyčištění na jiné veterině zbytečně trpěl, než se na klinice zděsili a navrhli vytrhat.
Odpověď na příspěvek uživatele Thielli z 19.09.2023, 12:47:22
Tak právě objednáno z peliskypropsy, rozepínací všude, kde to jde a uvidíme, jestli budou mít kocouři další pelech 😇 A že jsou teď slevy je nejvíc boží 🤗
Trochu mě tam tedy mátlo, že pro labradora doporučují o dost menší pelech, nakonec jsem vzala ten největší s ohledem na to, že ty polštáře vnitřní prostor zmenšují.
Lehátka Anadi znám, ale ta naše princezna blonďatá nechce lézt nahoru. Manžel mu udělal super postel, matrace jsme vyzkoušeli tři a stejně nahoru jde jen při povelu.
Teď jsem tedy rozpolcena, co mu pořídit 😂, ale vážně děkuji i za negativní recenze. Pes sám o sobě nic neničí, ale kocouři jsou blázni 😀 Ne, že by drbali, ale když se honí, tak přistávají na pelíšcích a kloužou se s nimi 🤦
Odpověď na příspěvek uživatele Thielli z 19.09.2023, 07:11:50
Peliskypropsy jsem otevřené měla a pelechy se mi i líbily. Pravdou je, že v případě, že se dá doplňovat, tak mohu tu tuhost i ovlivnit. Najdu si vlákno o pelíšcích a projdu ho (nenašla jsem tu funkci vyhledávání, ale to je asi mou negramotností 🤭)
Díky všem za postřehy, ani jsem netušila, že to je až tak sci-fi, aby rantl držel. Asi dostane manžel za úkol upgrade….už jeden kočičí pelech vystužil pevnými dráty, když ho náš MCO několikrát rozvalil a deset let se ten pelech už ani nehne a kocouři ho milují. Pes se tam ale nevejde 😂
Všechny zdravím a po neúspěchu při vlastním výběru se obracím s prosbou o radu k vám.
Náš retrívr má strašně rád něco pod hlavou. Rozhodla jsem se mu udělat radost novým pelíškem a dost jsem šlápla vedle. V pelechu teď spí jen kocouři, protože…
….je příliš měkký
…. šustí
….když už si opře hlavu, jakoby tam ten rantl ani nebyl.
Pes si do něj odmítá lehat a raději leží vedle.
Sháním tedy pelech, do kterého se GR vejde, ale nebude zase příliš velký (takže max 120x80). Nejde ani do postele, protože ta je moc rozměrná. Když si lehne k nám na gauč, namáčkne se úplně do kraje. Sháním takový, který bude pevný a nebude mu tedy “mizet pod nohama”. To vážně nemá rád. Nesmí šustit - na to nevleze. Okraj na opírání hlavy z obou stran (pelech bude mezi kuchyní a obývákem a potřebuje vidět tam,kde zrovna jsme). Okraje musí držet, ne se někam ohýbat. Zatím ho klouby nebolí, ale ortopedický/paměťová pěna…. výhoda. Nikdo nemládne.
A z mé strany bych ocenila pratelný potah.
Je něco, s čím jsou spokojení vaši podobně nároční parťáci?🐕
Našeho GR jsme učili štěkat skoro dva měsíce. On v podstatě neštěkal vůbec. Tak dvakrát do roka bafnul, když se lekl svého stínu na zahradě, ale jinak ho nevyhecovali ani jiní štěkající psi.
Teď už umí. Ale ty začátky, kdy už věděl, co chceme, ale zdráhal se, jsme byli mrtví smíchy. Různě špulil pysky, krčil nos, přešlapoval předními a vyloženě se odhodlával. Když už štěknul, sám sebe se lekl, uskočil a když jsme všichni vypukli v neuvěřitelný jásot, div neuletěl, jak nadšeně vrtěl ocasem 😂
A i teď, když mu řeknu, aby štekal, našpulí pusu a znovu se na mě podívá, jestli jako opravdu má štěknout a chvilku mu trvá, než se správně postaví a zjistí se, že opravdu je připraven na štěknutí. Jak kdyby ladil nástroj. A pak má pořád tu stejnou upřímnou radost, že se mu to povedlo 😀
Spíš začne občůrávat nekastrovaná kočka/nekastrovaný kocour než zvíře po kastraci.
Pokud už je dříve čistotná kočka z ničeho nic nečistotná, tak to zpravidla z ničeho nic není. Jen my ten důvod hned nevidíme.
Některé kočky tak můžou reagovat na nepohodlí nebo bolest, jiné to můžou dělat ze stresu (stěhování, významná změna - např.dítě, nové zvíře, nový partner), ale většina koček až takhle citlivá není. Jen samozřejmě většinou člověk narazí na diskuze, kde si na to někdo stěžuje. Většina spokojených majitelů nebude zakládat diskusi na téma “moje kočka chodí čůrat a kadit jen tam, kam má” 😉
Dva týdny jsou málo na všechno okolo psa, jen ty tiky se mi dostavují už teď 😄
Většinu toho, co dělal a už skoro nedělá, jsem nějak záměrně netrénovala. Neštěkám, když štěká. Nehysterčím, když hysterčí on. Jen se ho snažím udržovat v co největším klidu, aby se zbytečně nepřetáčel. Nevítám se s ním a ani neloučím. Stačilo oslovení při odchodu, aby začal hrabat na dveře. Naštěstí stačilo rázně křiknout a hned přestal. To bychom fakt kámoši nebyli. A muž by nás zabil oba 😂
Přivolání a sedni/lehni bylo jediné cílené cvičení….jako štěně, vše přes veselý tón a s pamlskem po ruce. Ale třeba teď jsme přišli z procházky, pustila jsem ho z vodítka, šel na zahradu a prděl na mě. Přivolat se nedal. Ale beru, že už byl unavený. Šli jsme podél hlavní silnice do vedlejší vsi. Cestou zpět jsme si mezi obcemi sedli a vyhlíželi motorky. Sledoval je, ale za žádnou nevyběhl. Provoz byl teď hustý, takže jsme měli štěstí i na hodně různorodých motorek.
Foto pro ilustraci, jak jsme měli silnici na dosah 🤫
Tak to je první hlídání, kdy budu ráda, že jde zvíře konečně pryč 🙄
Pátek nachcáno, dnes nachcáno. Venčit se na zahradě už nechce, takže když ho děti vezmou jen na zahradu, vyvenčí se doma. Se mnou chodí jedině ven ( ráno cca kilák …s ním to jde fakt pomalu), odpoledne do těch max pěti km(teplo, vodu nosím s sebou, ale i tak je vidět, že víc nedá) a večer jdeme jen k vodě (což je kousek, ale blbne tam s ohařkou, stafbulíčkem a našim GR) a tam býváme cca 2 hodiny. Noční venčení jen na otočku ven a zpět.
Tím, že jsem s ním věčně venku, doma sotva něco udělám. A když už musím něco dělat, tak prát a vytírat. Opět dvakrát rozhrabal misku s vodou. Což je nakonec vlastně ještě pohoda 🙃
Na vodítku netahá, umí jít už i u nohy, do dveří se necpe, doma už neštěká na všechno, co se šustne, v 90% přiběhne na zavolání, sedne i lehne. Reaguje na jednu motorku z deseti (předtím šílel u každé) a dobrou polovinu psů už taky dokáže minout bez povšimnutí. Na tu druhou polovinu zkusí naskočit a když se to psovi samozřejmě nezdá, tak po něm i vyjede.
Drápky jsme stříhali už 4x a pořád jsou dlouhé. Nechci to vzít moc, ať neteče krev, takže vždy jen kousek a pak jdeme na beton. Denně cca dva kiláky jen po tvrdém. Přitom mi nepřijde, že by ty drápy měl přerostlé až tolik, že by si je nemohl i obrousit, ale vážně mu rostou nějak pekelně rychle.
Víc starostí než radosti. Doufám, že mi páníčci nezapomenou přivézt to koření, co jsem si přála 😂
