Příspěvky uživatele

Klífa na těch 18 teď začínal. Z moči máme podruhé za sebou na tři křížky ze čtyř. Netuším, jak rychle to má nebo nemá klesat, ale kdyby mi z moče cukr najednou nevycházel, asi bych měla strach z hypoglykémie a jestli ji vůbec poznám. 

Fido bere inzulin 2x denně? Nevím, kde jsem si v sobě uložila, že jednou. Zvládáte přesně po 12ti hodinách? Já zjistila, že večer budu lítat -+ půl hodiny…. takže hodinu rozptyl. Ještě za předpokladu, že o víkendu dokážu vstát v pět ráno 😱

A to nemluvím o tom, že rodinu (rodiče a sourozence) jsem viděla naposledy před Vánoci, protože od té doby tu pořád řeším na střídačku péči o kocoury. A 200km do HK na otočku nedám. Manžel něco zvládne obstarat, ale injekci rozhodně nedá, z těch má hrůzu 😀

No, jako už mě napadlo, že moje nepřítomnost bude trochu sci-fi. Třídenní výlet na lodích už jsem zrušila, ale máme jet v červenci do Itálie a kdo mi bude chodit po 12ti hodinách píchat kocoura, zatím netuším. Třeba to také půjde převést na jednou denně a pak bych měla adeptku. Ale bydlíme v malé obci kus od Plzně a přímo tady není nikdo, kdo by byl ochotný a já mu dostatečně věřila 🤔

Ale něco vymyslet musím, děti by mi to neodpustily, že zase moře ne. Naposledy jsme byly před covidem. 

Mám klasickou stříkačku, s tou problém nemám a kocour ani nehne brvou. 

Název nového přípravku nevím, doktorka mi řekla, že jen abych věděla, proč mi tento nový lék nenabídla. Ale nezmínila konkrétně. 

Jinak co se týče té glykémie z ucha, říkala, že ta křivka lítá jak špatně natočené EKG a je to jak střílet na zhasnutém stadionu na branku, kterou někdo přenáší a rozsvítí jen na chvíli. 

Nějaký zahraniční specialista (jmenovala, ale já to neudržela) prý už tyhle testy v podstatě nedělá a řídí se jen klinickým stavem kočky. Ale že ona se toho úplně vzdát nechce, když ji to pomáhá určit správnou léčbu. 

Nám prý teď bude do hladiny cukru zasahovat ještě kortikoid, než ho úplně vysadíme. A z té moči je to prý pro začátek ideální. Jen problematičtější získat správný vzorek. 

Glukometr mi doporučila obstarat konkrétně FORA diamond prima. Tak snad budu umět získat dost krve. To mi prý ukáže příště, aby mě nezahltila informacemi. 

Máme Lantus, dvě jednotky 2x denně.

 Glykemickou křivku začneme stanovovat zřejmě od příštího pátku, teď máme 2x denně dělat test z moči.  Mezitím si seženu glukometr. Zrovna se to sešlo s prací MVDr. na uvádění nového přípravku  na trh (a teď pozor ..ta ironie) při léčbě cukrovky. Bohužel tento nový přípravek vzhledem k ostatním zdravotním výsledkům není pro našeho vhodný. 

Mám mail přímo na paní doktorku, kdyby se cokoliv dělo, cokoliv mi bylo nejasné, mám hned psát. Ale samozřejmě ji nechci zbytečně rušit, když toho má teď pracovně nad hlavu. Včera se nám věnovala přes  hodinu a půl a to tam oficiálně ani nebyla, byli jsme objednaní k jiné Dr. 

Takže děkuji za nabídku, je dost možné, že využiju. ❤️

A souhlas….11 let je dle mých měřítek také ještě pořád pán v nejlepších letech….žádný důchodce 😻

Achjo, dnešní kontrola a samé špatné zprávy. Kortikoidy vyvolaly cukrovku. O tomhle riziku jsme věděli. Nakonec přeci jen komplikace “dlouhodobě” stihly vzniknout. Navíc mu začaly selhávat játra. Zatím baští s chutí, je veselý. 

Mám prý dělat vše proto, aby nepřestal jíst. Pak by byla jediná možnost také jícnová sonda, jako u nejstaršího. Ale u tohoto bych do sondy nešla. V jeho  případě by to bylo sobecké oddalování nevyhnutelného. 

Teď vysazujeme zrychleně  kortikoidy, nasazujeme cyklosporiny, inzulín, doplněk na podporu jater a doufáme v zázrak. Který patrně  nepřijde. 

Je fakt, že dřív jsem taky kocoury rozkrmovala konzervou a šup do pusy. Byl to boj, všechno špinavé a jak jsem se blížila, už prchali. 

Toto je opravdu elegantní řešení. Jak jsem z toho měla strašně blbý pocit, že jsem “dopustila ho takhle trápit”, tak teď opravdu vděčím naší vetce, že nad ním nemávla rukou s “co byste chtěla, je starý, bylo mu už 17”. 

Ještě ty první tři dny, když u krmení polykal, jak kdyby mu z toho bylo špatně. Zřejmě, jak měl ten žaludek dlouho prázdný, tak ho to tlačilo a musel si zase na ten pocit plného bříška zvykout . Začali jsme na 12 ml konzervy a po třech dnech měl mít už 36ml a já nevěřila, že by se to do něho mohlo vejít. Teď dostane svých 36 a jde se ještě dojíst ❤️

Zítra vám to klidně vyfotím 😀 Dnes už jsme převazovali. Má to z boku na krku zavedené do jícnu a přichycené stehy. 

Vše schované pod stylovým límečkem, ale včera jsem to začala schovávat ještě pod obinadlo, protože už se mu povedlo drbáním suchý zip rozlepit a dvakrát tahal límec pověšený za sondu za sebou. Na vytažení ještě není správná doba 🙈

Vendy:

Mohu se zeptat, jak pokračujete a jak se daří kocourkovi. Zřejmě budeme řešit to samé. Děkuji

Pořád má sondu zavedenou, teď už to budou dva týdny. 

První týden si nedal v podstatě nic, jen nabíral sílu. 

Po týdnu začal ochutnávat. Během tohoto týdne udělal už velký pokrok, z pěti krmení už jsem ubrala na tři až čtyři krmení denně. Kocour vypadá fantasticky, spokojeně. 

Na to, jak celý život neměl rád manipulaci, tak na jídlo si chodí, okolí sondy si nechá očistit bez jakýchkoliv problémů. 

Jen granulí se zatím ani nedotkl, dávám mu gastro konzervy do kterých přimíchávám lžičku té Recovery, protože mu to tak více chutná.

Nebojte se toho, Bodlinka měla jako vždy pravdu. Tohle nám kocoura jednoznačně zachránilo. 

Kdyby to byl prý klasický lymfom, už by tu nebyl. Ten malobuněčný má prognózu co se délky dožití týče o něco lepší. Jeho zdravotní anamnéza je dost bídná, toto mu na bodech nepřidá. Na leukeranu se opravdu moc zlepšil. I dle sona se stěna  střeva krásně zmenšila. Od vysazení se ještě sono nedělalo. Zatím hlídám hlavně stolici. Že zemře dřív je jasné. Teď spíš jde o to, jak moc brzy to přijde. Je mu šest let. Je to fakt kruté, je pořád tak mladý…

Bodlinka:

prednison je na lymfom jen paliativní záležitost, tam žádný “dlouhodobě” celkem nehrozí.

Díky, že jste to napsala napřímo. Zřejmě  opravdu šanci na “max 2-3 roky” nemá. To byla prognóza, pokud by mohl být na leukeranu. Věděla jsem, že když jsme ho museli vysadit, tak se ta doba nejspíš dost zkrátí. 

Diagnóza malobuněčný lymfom střev. Ty tři týdny leukeranu pomohly v tom, že konečně přestal mít průjmy. Po vysazení, když už červené krvinky klesly příliš, se průjmy naštěstí nevrátily. Dlouhodobě ho doktorka na kortikoidech nechat nechce. Mluvila právě o cyklosporinech, ale s tím, že většinou na ta střeva nemá příliš valný účinek. Ale chtěla to ještě konzultovat s MVDr. Stiborovou. Pak už jsme spolu nemluvily a ani v úterý tam nebude. Do konce dubna je nepřítomná s tím, že kolegové s ní ale můžou její pacienty konzultovat. 

Fikovnice, díky moc. Fido už si taky prošel lecčím a vy s ním. Vidím, že zvládnout se dá i na oko děsivé věci. Jak jste to všechno zvládala? Snažím se být klidná a nepanikařit, ale když vidím, jak se mi dva kocouři ze tří v krátké době začali ztrácet před očima, tak se úplně děsím, že to bude letos smutný rok.

Díky, dost jste mě uklidnily, že to vlastně není nic jiného, než vedlejší účinek léků. On má tu srst nekvalitní celý život, ale vždycky měl chlupů tak na tři kočky. Teď je to bída ho vidět, jak díky úbytku svalů neskočí ani na linku a ještě je takhle bez srsti. Teď doma ani klimatizaci nechci pouštět, aby ještě nenastydl 😕

Snad se nám povede přejít aspoň na cyklosporiny, nebo MVDr vymyslí ještě něco jiného.  Nerada bych se s ním loučila už letos. 

Věřím, že se ještě do formy vrátí. Je pořád veselý, mazlivý, pohodový a ukecaný. 

U nejstaršího už to také vypadá pozitivněji. Sice pořád krmím jícnovou sondou, ale začíná si k tomu přidávat i sám, takže jsme mohli snížit z pěti na čtyři krmení za den. Vypadá teď skvěle, lépe než v posledních pěti letech, tak už se o něho tolik nebojím. 

To je dotaz spíše na veterináře, ale “naše” teď není a zastupující nevěděla. Možná má zkušenost i někdo jiný.

Kocour bral Leukeran od 28.2. do 21.3. obden. Celkem 11 tablet, než jsme museli pro prohlubující anémii vysadit. Teď bere “jen” kortikoidy Prednicortone. 

Minulý týden jsem zjistila, že mu šíleně vypadává srst. V úterý jdeme znovu na odběry krve, ale já se úplně užírám tím, co to může být. Měla jsem za to, že chemo pro zvířata není v takových dávkách, aby léčila, ale aby prodloužila dobu, kdy bude zvíře pokud možno bez příznaků onemocnění. Je možné, že i při nízké dávce cytostatik po relativně krátkou dobu mohlo dojít k výraznému vypadávání srsti? 

Tak, jak vidíte na foto má obě strany za lokty, obě stehna z vnější strany a v “podpaží”. Prořídlou má i oblast třísel. 

Jakoby nestačilo, že díky kortikoidům mu strašně mizí svalová hmota. 😢

Už toho máte za sebou také dost. Na pozitivní konce věřím, sama jsem kdysi měla Kocoura s opravdu velký K a ten žil krásných deset let…přičemž 8,5 diagnostikovanou leukémii. Bylo to někdy kolem r. 1995, když zemřel a toho jsem na veterinu na utrácení s brekem nesla asi pětkrát v průběhu tří let, kdy jsem opravdu myslela, že už je konec. 

Jinak to byly sražené kočky, gangréna, amputace, FIP (tehdy s rychlým koncem), operace srdíčka….ale čím jsem starší, tím mám asi větší problém to ustát. Co tedy bydlím pryč od rodičů, tak moji kocouři  ven sami nechodí a drtivá většina fujtablů jde mimo nás. 

Fidovi držím palce, ať je stabilní co možná nejdéle. Vy byste pro něho taky dýchala ❤️

Fikovnice:

Ježkovy voči, držte se!!! A přeji, ať se kocourek ještě zlepší! No a pokud se tváří, že mu sonda nevadí, mazlí se…tak zatím není co řešit!🍀

No, jsem poslední týdny už dost na dně. Šestiletému maiňákovi nakonec potvrdili diagnózu malobuněčného lymfomu střev. Tehdy mi řekli prognózu 2-3 roky života . Ale chemoterapie mu prohlubovala anémii, takže teď je na kortikoidech, než se srovná a pak budeme řešit, co dál. 

A když už se s tím plus mínus srovnám, tak přijde tenhle náš děda.

Bodlinka:

jícnová sonda je jeden z nejlepších vynálezů v medicíně koček vůbec.

Díky, tohle jsem asi potřebovala dnes číst. Jak ho vidím s tím límečkem, zachvátil mě pocit, že tohle už je moc. On se tedy vůbec netváří, že by mu to nějak překáželo. To je asi víc můj problém než jeho.

Ahoj,  jdu si pro trochu uklidnění, že máme ještě naději. Kocour - 17 let. Od pátku nejedl, nepovzbudila ho ani hospitalizace a kapačky. Dnes zavedena jícnová sonda s tím, že uvidíme, jestli se chytne. 

Není apatický, má zájem o okolí, mazlí se, vyskočí si na svoji nejvyšší polici na škrabadle .   Jen nechce jíst. Předcházelo tomu intenzivní zvracení v noci na sobotu. Léčí se jinak se štítnou žlázou a dlouhodobě má zvýšené jaterní hodnoty…ne nijak dramaticky. Dnes tedy zjištěno HCM. Jinak na svůj věk v dobré kondici. 

Otázka zní…máte zkušenosti? Rozjedla se vám zase kočka? Kdyby byl apatický, smutný….bylo by to jednodušší. Jsem teď úplně rozhozená, jestli už nejsem za hranicí “sobecky léčím, protože ho nechci nechat jít”. Mám ho teď doma, je trochu oblbnutý po narkóze, ale přišel, lehl si vedle mě na gauč a spokojeně vedle mě spí.

Co bych dala za to, aby mi kocouři baštili pavouky. To je komodita, která je moc nebere ani na hraní (moc pomalí a když do nich strčí, pavouk se zabalí a je nuda). U nás končí jako potrava mouchy, můry a motýli. Ale že bych jim cíleně domů vozila hmyz….. cvrčky nežerou. Máme agamu a šikovného syna, kterému ti cvrčci sem tam ve velkém zdrhnou. Kočky si s nimi maximálně pohrají, ale k jídlu je to nijak nebere. Červi nám ještě nezdrhli a švábů se děti bojí (naštěstí), takže tím krmím agamu já. Takže útěky nejsou.

Fikovnice:

Odberryho - to je vlákno o nejstarším psu, možná jste si nevšimla…?😉

Ale pokud to chcete stočit ke kočkám, tak můj nejvíc dlouhověký kocour byl někdejší chalupový. Přišel k nám už jako dospělý, byl to jen tzv. víkenďák. Úplně šíleně jsem jej milovala, ke stáru se začal ztrácet. A z mně nepochopitelných důvodů vždy odešel do asi 3 km vzdálené vesnice. Nemyslím, že by tam chodil za kočkami v říji - bylo to pak už permanentní. Přijela jsem na chalupu, volali jsme, číčali…a nic. Poprvé jsem to obrečela. Ale pak jsem zjistila, že odchází do té sousední vesnice a vždy už rovnou jsem jezdívala pro něj tam. No a tento kocour pak při jednom z pravidelných příjezdů na chalupu už definitivně nepřišel, nebyl ani v té vedlejší vesnici…a to jsme jej měli 18 let. Už jsem jej pak nikdy nenašla, ani mrtvého. Tudíž se musel dožít nejméně 19 let. Ale byla jsem naprosto konsternovaná jednou sousedkou u nás v baráku, kterou jsem kdysi potkala uplakanou. Když jsem se zeptala, co se jí stalo, tak že jí umřela kočička…a dodala, že ji měla přes 25 let!!! Tomu jsem téměř nechtěla věřit, ale zas nevidím důvod, proč by si to vymýšlela.

Všimla jsem si, že jde o psí vlákno 🙂. Spíš zamyšlení, že v této době se datum narození dost blbě ověřuje, protože ti rekordmané jsou z dob, kdy úplně jednoznačná evidence nebyla krom PP psů (tetování). V rodině jsme měli nejstarší (v rámci rodiny) kočku Áju - 23 let. Tedy, teta říkala. Já byla dítě. Co se týče psa, tak typický vesnický ořech ťapka - ta měla tuším 16 let. Pak už jsme jeli v NO a BŠO a tam bylo nejvíc 13 let. Mamina si vzala po úmrtí rodinných přátel čivku, jejíž první pouť začala množírnou. Ta se dožila skoro patnácti.