Zajímavá je informace v článku, že nutrie může zabít jen myslivecká stráž. V tom případě je u nás myslivecká stráž kupa myslivců. Spíš bych si myslela, že potíž je ve městech v tom, že tam nejde jen tak střílet. Ani po nutriích.
Že nutrie může zabít psa, mě nepřekvapuje. Dávám si pozor i na labutě.
Trickyvoo:Docela mě zajímá jaký byl terén, asfalt, kopce?
Mě to poslední dobou láka, ale nejspíš by mě to zabilo 😄. Jednou jsem šla netrénovaná 30 km a nemohla jsem pak na záda. V poslední době jsem šla 17km naročným terénem, tedy půl trasy a poslední dva km jsem si říkala, že mě to už neba. No a teď jsem byla nemocná a pak dcera ,tak jsem moc nechodila a pak jsem šla asi 9 km a měla totálně vše namožené. Trasa byla do kopce a já hnala, jak urvanej vagón. Takže jsem totální chcípáček, ale přesto mě laká něco takového vyzkoušet. 🙂
Na můj vkus bylo hodně štěrkových širokých cest. Asfaltu taky, tomu se ale nedá z Šlapanic vyhnout, než se dojde do Moravského krasu a zpátky. Když trasa vedla furt po širokých cestách zhruba mezi 28. až 35. kilometrem, říkala jsem si, že je to snad kvůli tomu, aby nás pořadatelé navedli na pěkné pěšiny. A bylo to tak 🙂
Kopce nebyly výrazné, spíš pozvolná stoupání a klesání. Kde se nešlo po turistické, bylo značení závodu. A to závodní značení bylo perfektní, lepší než turistické značky. Celkově to byla hodně běhavá trasa. Zázemí bylo skvělé, pořadatelé perfektní.
Chodí se i kratší. I když na nich bude ještě více běžců. Mrkněte sem: https://dogmid.cz/.
Jsou ale i neoficiální “dogtrekkingy” (v závorce proto, že většinou pod 80 km). Mně se loni moc líbily Dogtrekkingové hrátky v Českém ráji, které Bonnie šla v necelém roce věku. Trasa byla skvělá, až na začátek a konec do kempu hodně po pěšinách a příjemných cestách. Méně běžců, více kochačů. Mimo turistické trasy to nebylo značené, ale s mapou se to v pohodě dalo. Jestli budeme s Bonnie obě zdravé, dám Českému ráji v září přednost před oficiálním dogmidem.
☹️ Šmudla malej. Držím pěsti, ať je brzy v pořádku. A Vy se držte.
Nádherný výkon! Paní s bíglicemi spala kousek od nás.
Doron:To je neuvěřitelný ! Ještě takový čas! Vy máte teda formu. Gratuluju! 🎉
Já bych to šla takových dvanáct hodin, nebo spíš čtrnáct, už by na mě v cíli asi nikdo nečekal.🤣
Díky za pochvalu. Čekala jsem horší čas. Nikdy jsem takovou vzdálenost nešla. Kdysi dávno jsem šla 40 km, bez návyku na chůzi, všude jsem jezdila na kole. Byla jsem týden totálně zlámaná. Mile mě teď překvapilo, že kromě jednoho puchýře jsem v cajku. Že bude Bonnie v pořádku, jsem čekala. Už včera pár hodin po příjezdu domů se honila s piraňou a vypadala úplně normálně.
Limit je 24 hodin. Šli to i pomaleji než já. A běželi to mnohem rychleji. Jsem časově v polovině žen, nejrychlejší ženy to měly za 5 hodin! A trasu přes 92 km uběhla nejrychlejší žena za 12 hodin a fousek. 😲
Foto z poloviny, cca 23. km. Na to malé černé se těžko zaostřuje, s oranžovým postrojem je to téměř nemožné.
Ještě pár fotek z trati a před startem. A v cíli odpočinek 👍
48 km, 9:17 hodin. Rýma to po 2 hodinách vzdala.
V Šlapanicích u Brna.
Děkuju.
Cesta autobusem, vlakem, prvně na eskalátorech, trolejbus, revizor (nesežrán 😂). Prvně stan. A zítra prvně MIDová trasa dogtrekkingu, pokud na tom nebudu ráno hůř než teď. Jsem 14 dnů nachcípaná, stresem mě bolí hlava a odpoledne jsem nemohla už nic sníst. Super načasování 😕
U nás už kvete řepka 😕
Protože netušil, odkud rána přišla. Bylo to nečekané. Tak silné to u ovcí není. Stejným procesem prochází i novorozená jehňata, i ta se to musí naučit. Nikdo by si je tímhle nepozabíjel.
Pecka od kravského ohradníku je větší. I tak to zabije jen velmi malá zvířata (myši a tak). Nevím, jestli to má sílu jinak než šokem zabít i větší savce třeba s kardiovaskulární poruchou.
Naučí se to rozlišovat stejně jako koně a krávy. Slyší, když je ohradník pod proudem. Třeba mu jedna zkušenost k pochopení stačila.
Rýmička se mě drží už týden, tak v týdnu jsme s ratloraptorem chodili jen na krátké procházky. Až o víkendu jsme dali delší. Ale ne tak dlouhé, jak bych si představovala. A pomalou chůzí. Musím být cajk do pátku, snad to vyjde.
U mě tak skončila Winka. Jméno má od slova win, vyhrát. Dlouho jsem ji nazývala Vlezkou. Vlezla ke mně oknem, dveřmi, bylo jí to jedno. Ale já ji nechtěla. Prostě Vlezka.
Myslela jsem, že je to kočka sousedky. Už jsem jednu sousedčinu kočku v tu dobu měla. Když jsem nahlas přemýšlela, že si asi pořídím nějakého mazlíka, sousedka navrhla, že bych si mohla vzít její Šíšu. Že se nesnáší s dalšími kočkami.
Dala jsem si čas na rozmyšlenou. Šíša hovor vyslechla a žádný čas mi nedala. Ještě ten týden jsem ji našla sedět na spodním schodu venkovního schodiště, kudy se jde ke mně. Druhý den seděla na horním schodu. Třetí den šla zkontrolovat byt, na chvilku si lehla na gauč. A čtvrtý den už se tam rozvalovala. Pátý den mi dovolila, že u ní můžu zůstat bydlet. Hodná holka, byla jsem ráda, že mám ještě kam složit hlavu.
Šíša opravdu neměla pěkný vztah k dalším kočkám, tak jsem Vlezku z bytu vyháněla. No, stejně se u mě objevily další dvě kočky. Jednou v prosinci krátce za venkovními dveřmi zamňoukalo cosi vyzáblého na kost. Podle veterináře ten rok narozené kotě, nemělo ani 1,5 kg. Bylo 5 dnů v teple, hlazeno. Pátý den odpoledne jsem sledovala zlepšení stavu kotěte. Šestý den jsme měli jít na kontrolu. Noc před kontrolou zemřelo.
A Vlezka se furt snažila vecpat se mi do bytu. I na jaře březí. To jsem teprve promluvila se sousedkou o Vlezce a zjistila, že to není její kočka.
Porodila venku na zahradě. A ukázalo se, že Šíša opravdu nemá ráda jiné kočky. Vyrazila jednomu jejímu kotěti oko, když zkoušelo kolem ní proběhnout do bytu. Spíš mi připadalo, že kotě do rány vběhlo. No, jak by dopadlo jednooké venkovní kotě, které ještě nemělo čas na odstav. Navíc jsem na vině byla já, respektive má kočka. Takže jsem zalarmovala další sousedy (nemám auto) a jeli jsme během chvíle v neděli večer 25 km na pohotovost. A od té doby mám Piráta. Je to sice kočka, ale černá a jednooká, takže když po mě chtěli na pohotovosti jméno, byla volba jasná. Operaci Pirát přežil. A i když věkem nebyl čas k odstavu, musela jsem ho od Vlezky odstavit, bo koťata měla infekci.
A tak jsem měla Šíšu, Piráta a vyháněla z bytu Vlezku. Šíša zemřela, Vlezku jsem už nechala u sebe a tím se z ní stala Winka 😀 Pirátovi bude letos 7 let, Wince nevím kolik.
V pátek jsme s Bonnie šly z Železných hor do Žďárských vrchů. První fotky jsou z Hlinska ze skanzenu Betlém. Fotka u studánky je jeden z pramenů Chrudimky. Nezapomněla jsem na nápad, že projdu co nejblíže toku Chrudimku od pramene do Slatiňan. Pak možná soutok s Labem v Pardubicích.
Další procházky byly jen krátké, protože na mě po 2,5 letech sedla rýmička. Naštěstí se ratloraptor vylítal na statku, viz video.
Nepřítel zneškodněn.
Taky mě to zarazilo. Kamarádka nechala koncem února vykastrovat piraňu, ze zdravotních důvodů. Jizva cca 2, možná 3 cm. Je to sice malý pes, ale i tak mně to připadá nepoměr. Jasně, třeba v případě pyometry a hodně zvětšené dělohy to bude jinak, ta se ďourkou nevejde.
Mimochodem měla piraňa druhé hárání děsné. Po měsíci začala znovu barvit. Dva měsíce byla nesvá, velkou část času neměla zájem ani o hru, ani ratloraptor ji ke hře nevyprovokoval. Bylo vidět, že se trápí. Kastrací prošla v 16 měsících a už měla cystu na vaječníku.
Přidávám pro zlepšení nálady jedno kočičí z minulého týdne. V zimě si holky spolu nehrály.
Já ho taky přehlédla. Na počítači 😀
Oba (zrzavej i černej) vypadají sympaticky. A rošťácky. Nevím, jakou mají povahu, ale socializovaný se psy jsou perfektně. Nechápu, že je zrzoun (nevím, jak černej) bez zájemců. Malý, zdravý, socializovaný pes. Vždyť je to ideál.