No bůh ví, co píchají do kuřat, které žere 😁
Ona takhle trhlá není většinu času, to by se nedalo. Umí se chovat a chodit i důstojně 😁 Do tohotu módu ji dostalo krákání. Na kurzu minulý víkend získala od ostatních přezdívku klíště. Drží se mě jak klíště. A já k tomu musím dodat, že se dá i snadno vytočit.
Je fakt, že se hnala tak od 35. kilometru, kdy jsme zůstaly za dvojicí žena a fena, se kterými jsme šly hodně dlouho.
Do půl roku dokazuje prodejce, ale kupující musí poskytnout koupenou věc k posouzení. To tu jaksi nejde.
Tak tenhle MID byl pro mě těžší než první. První 3,5 hodiny déšť. Nic prudkého, i tak se pesanka tvářila, že se asi rozpustí. Fakt jsem přemýšlela, jestli to nevzdat. Ale když jsme šly v lese, kde pršelo míň, tak vždy zázračně ožila.
Zkouška nových bot koupených na poslední chvíli, bo se boty rozpadly, se neosvědčila. Doma jsem s nimi ušla jen 13 km, ale zdálo se to v cajku. Rozhodně jsem netušila, že si začnu zadělávat na puchýře na už devátém kilometru. To se mi u běžeckých bot ještě nestalo. Ty většinou nasadím a jdu klidně půl dne.
Trasa byla o 5 km další než v propozicích (v cíli se většina shodla na 50 km). A samozřejmě jsme si to o kousek protáhli, protože jsme při kecání přešli kontrolu a museli se vracet. Pro lupuse - sedmou 🙂
Trasa vedla tentokrát do Žďárských vrchů, včetně 9 skal. Moc se mi líbila. Ve spojení s famózní živou kontrolou (dala jsem si meloun, čočkovku a čepované pivo) jsme nějakou zvláštní náhodou strávily na trase asi o 1,5 hodinu déle než v Šlapanicích. A ta černá můra měla i po 10 hodinách sílu a chuť štěkat na vrány, viz video. A o kousek dál zkusila chytit slepici. Je to ďábel!
Kartičku mají asi stejnou pro všechny trasy, jen se liší barvou kategorie. Máme 10 kontrol.
Podle papírové mapy chodí stále dost lidí. Ani se nikam neženou, bivakují a chodí od knihovny ke knihovně.
Jsem zvědavá, jestli To vytáhnu v dešti ven. Po ranním venčení odmítá opustit spacák.
Včera jsem zjistila, že jsou u nás zralé borůvky. O 6 týdnů dřív než obvykle.
Další dvě noci strávíme v kempu Moře u rybníka Řeka 🙂 Loni jsme tu s Bonnie šly první “dogtrekkingovou” trasu - kočárkovou 5 km. Štěkanátku bylo 8 měsíců. Letí to rychle. Pokud nezhorší předpověď počasí (z “má pršet” na “má chcát nebo bouřit”), tak zítra půjdeme druhou MIDovou trasu.
Ronja s motejlem:Pěkně vám to šlape, gratuluju k parťačce na vyjížďky a přeju, ať si to co nejvíc užíváte.
Děkuju za milé přání. Příští týden to bude 10 let, co jsme se s kobylkou spárovaly. Tak to beru od holek jako dárek k výročí 🙂
Dnes dopoledne první společná vyjížďka. Zkusila jsem si sednout už loni v červnu na pár kroků kousek od stáje, od té doby ne. Nějak to nevycházelo - v červnu jsem řešila zajíce, přes léto tu byl tábor, puberta a reaktivnost na cizí lidi, stany, ruch. Chtěla jsem na podzim, ale nemoc, hárání… V zimě se Bonnie tvářila ublíženě i na procházky. Na jaře jsem kobylu rozjížděla, protože měla po nakopnutí pauzu a tvářila se, že venku to vůbec nezná. Pak zase hárání…
Ale jo, už to půjde. Jen jsem musela vysvětlit, že se chodí v kroku před koněm. V klusu rozhodně ne hned za zadkem. Zvládly jsme to všechny tři i s rušivkami - kachny na cestě, cyklista, který se na polňačce vynořil za zatáčkou (a choval se tak, jako kdyby nevěděl, že koně kopou).
Protože jsem se po únorových zetkových zkouškách dostala na trénink “jedniček” v rally obedience jednou v březnu a jednou v dubnu (nemám auto a tréninky jsou dál než byly v zimě), hledala jsem před 14 dny kurz. A přihlásila se na jeden už jen jako náhradník. A ono to vyšlo. Tento týden telefon, jestli můžu přijet. Perfektní akce, jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit. I když jsem kvůli tomu, že jsem nedostala dovolenou, musela vynechat pátek.
Přikládám i video z dnešního dopoledne. Protože začínáme s těžším a rozhodila se nám chůze u nohy mezi kartami, vrátila jsem se k pamlskování i během chůze. Ono to půjde, půjde!
Bobčo, to je kousek od nás v Železných horách. Máme tu celou linii rybníků a rybníčků. Pěšmo dostupné i při procházkách i v pracovní dny dvě přehrady. A kupu zatopených lomů.
Konkrétně jde o tenhle: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%99ezn%C3%BD_rybn%C3%ADk
Tahle zimní, co jsem sem dávala, je ze stejného rybníku.
Kilian:…..v sobotu byla na cvičáku profi fotografka psů….
Krásný fotky, obě přidané várky. A jak vysoko skáče!
Povel volno přišel příliš brzy, viz fotka. I tak mám radost. Akorát zajíci mi zase dělají starosti.
Už bych si to měla konečně zapamatovat - žádné zkratky v místech, kde byla kdysi pěšina. A už vůbec ne do strmého svahu k zřícenině. Pak se z několikasetmetrové cesty může stát prolízačka na hodinu.
Dnes objevování nových cest. A míst, kde cesta už asi nikdy nebude. Na fotkách je zřícenina Žumberk. Další koutek mých Železných hor. A video “unaveného pejska” po návratu z několikahodinové procházky.
Naše oblíbená klasika kolem Chrudimky přes rezervace Strádovské peklo a Krkanka na Křižanovickou přehradu. Se zakončením na obědě v hospůdce. A tentokrát i na zákusku, nechce se mi do deště, domů to máme ještě 3 km.
Trochu mě strašíte. Váhala jsem, jestli na podzim kastrovat nebo ne, miska je nakloněná na “ano”.
Bonnie právě končí třetí hárání. Během hárání je lehce na zabití. I když teď mi to připadalo lepší než na podzim. Před začátkem začne být agresivní na lidi na statku. Ona není milovník cizích lidí. Ale jak začne na některé naznačovat chňapání po nohou, vím, že je to tu. Teď to teda bylo až po několika dnech barvení. OK, s tím už počítám.
Dávám si bacha i na auta, první dvě hárání měla tendenci na ně vybíhat. Ráda a hodně venku štěká, ale od druhého týdne hárání to už je moc. Připadám si jako v prvních měsících, když byla štěně, zase musím upozorňovat, že na lidi se neřve. Maximálně se upozorní, když se vynoří někde nečekaně nebo jsou zalezlí v křoví. Haf a konec.
Ale co mě při její velikosti děsí, je to, že je schopná vyvolat během hárání konflikt i se známými fenami. Bez ohledu na jejich velikost. Vlastně ani na těch pár psů (samců), které jsme během hárání potkaly, se netváří zrovna laškovně.
Teď jsou to 3 týdny od začátku hárání, chování se už upravuje. Ale ještě si budu muset měsíc počkat, než bude v normálu. Obávám se, aby se to s dalším háráním nezhoršilo.
Kilian:….mrkněte na zkoušky STPR1, 2,3..je to vyhledávání předmětů vlastnícha na 2 a 3 cizích, můžete sama,vjen si necháte někým předměty natahovat….klasickou vlastní stopu můžete také neomezeně….a nosework take můžete sama a kdekoli po pár lekcích s trenérem, který vás nasměruje…
No jo, sama. Když já nevím, jak správně začít a pokračovat. Až na ten NW, tam potuchu mám. Zkusím o víkendu pohledat nějaké návody na internetu.
ZZO3… To máte krásné přání. A věřím, že Vám to vyjde a sen se stane skutečností.
PH, janaa. Holky, můžu se 100 % jistotou napsat, že se nejednalo o přeskokové chování. Není sebemenší pochyby. To byste musely vidět a znát všechny okolnosti.
Dafi, krásná práce. Obávám se, že tohle bych sama nenaučila. Sednutí, lehnutí apod. ano, k tomu jsem nepotřebovala cvičák ani rady. Ještě si umím představit sama dělat ten nosework, jen si občas dojet někam pro radu.
Ona čichařské kousky předvedla už dříve. Má čich neuvěřitelnej. To neměli ani jezevčíci rodičů. Tak teď přemýšlím, co a jak. Jen pro zpestření.
Nosework by šel, mohla bych trénovat sama, občas někomu zaplatit za radu, prakticky by nevadilo, že nemám řidičák. Ale občas schovávám pamlsky. Víceméně je to z hlediska psa skoro to samé, akorát nalezené pamlsky rovnou sežere, skořici nebo pomeranč by musela označit.
Moc mě láká ta stopa. Ale už bych byla závislá na druhých. S někým se domluvit (copak o to, předběžně už jsem o tom mluvila se známou ze cvičáku) na pomoci. Stopa od dalších “cizích” by prakticky nepřicházela v úvahu, to by pro mě nedělala ani kamarádka, sama má času málo. No a další věc je právě časová náročnost při výrobě stopy.
Pak ještě hledání předmětů a tak, ale to už nepřipadá v úvahu bez auta. Vím o jednom pánovi, tam bych musela pěšky na bus, pak busem a dáááleko zase pěšky. Což o to, od jara do podzimu by to šlo.
To jsou jen úvahy nahlas. Nebo Vás napadá ještě nějaká čichařská aktivita? Záchranařinu nee. Bonnie zrovna nemusí cizí lidi, pochybuju, že by našla motivaci je hledat. A lovecká stopa nejde, hrubosrstí pinčové (knírači) u nás můžou, hladkosrstí pinčové v některých zemích ano, u nás ne.
Holky, Bonnie je raubíř, samá aktivita, zájem o vše. Ale taky to není u nepracovního plemene výhra.
Sice má aktivitu maliny, ale ne tu ovčáckou snahu vyhovět pro radost z práce nebo páníčka. Aktivitu vkládá do momentálního zájmu, který si určí sama. Nebo provede cvik, ale vloží si do něj vlastní prvek. A že samostatného myšlení a jednání má habaděj, je to nevyčerpatelná studna nápadů, jak cvik “zpestřit”.
Už jsem tu zmiňovala, jak jsme skládaly základní zkoušku z rally obedience. Při první zkoušce ji zaujala pachová stopa předchozích psů, jak šli od stanoviště k stanovišti. Trasa se nemění, byla vydupaná. A Asi krásně napachovaná. Šla a nešla u nohy, celou dobu s nosem na zemi. Nikdy jsme stopu necvičily, ale asi začneme 😀
A ještě jedna pulčí ze včerejška z jiného rybníka.
Dneska jsem viděla v rybníku anakondu - z pulců.
