Ječí jen v případě, že na ni pes už přímou čarou rychle běží a je už dva, tři metry od ní. Když jde k ní pomalu, kluše nebo si jí nevšímá, je v pohodě. A je to fakt vyjeknutí, vykviknutí, ze strachu, nejde o štěkot. Bohužel to začla dělat po několika špatných zkušenostech. Třeba když hárala, šla u nohy, ale pán na ní pustil maliňáka (psa, ne fenu), že o nic nejde, když je malá. A podobně.
Už si nepamatuju přesný model. Podle fotky určitě najdete. Dala jsem na recenze, tuším ještě na ifauně. A pak jsem porovnala jen několik parametrů. Už taky nevím.
Úplně nejhorší je, že musíme o tomhle vůbec přemýšlet. Protože se to děje, a děje se to často ☹️
Nezodpovědných majitelů psů přibývá. A u pidipsů je o hubu, i když si přiběhne těžší pes “jen hrát”. Bonnie už preventivně ječí, když k ní rychle běží větší pes. Ono stačí párkrát být hravě pošťouchnuta tlapou většího psa. A z malého socializovaného psa se stane preventivně štěkač na všechno velké. Naštěstí tak daleko ještě nejsme.
Já myslím, že téměř pro všechny, kteří nejsou cvičení na boj a nikomu ještě fyzicky neublížili. A jsou v hlavě “normální”. Když se nezkušený člověk rozhodne použít nůž, nemusí tam být potřebná razance, i když třeba nad použitím nezaváhá. Prostě máme jako lidi zábrany, i když si myslíme něco jiného. A při těch zábranách v hlavě je lehčí paralyzér - není tam krev, neřešíš místo, nemusí to být s razancí.
impact:Já myslím, že to tak Vahine myslela - že by tomu psovi nemohla ublížit, protože on za to nemůže.
Jinak fyzicky na to nemá žádnej normální smrtelník. Takový dvě hovada. Proto nožem jedna dobře mířená mezi žebra, vypustit vzduch a nazdar. V tomhle jsem absolutně nekompromisní.
I utopení trvá několik minut, než se projeví nedostatek kyslíku. Jo, propíchnutá plíce psa zastaví. Ale ne hned. Třeba až za minuty. Proto mi připadá lepší paralyzér, tam je to o vteřinách. A nehraje roli místo těla, kde se použije.
Já bych to stoprocentně fyzicky nedala. V tomhle případě by mně možná nepomohla ani střelná zbraň. Když si to rozeberu:
- První vteřina, přibíhají nečekaně psi.
- Druhá vteřina, uvědomuju si, co se děje.
- Třetí a čtvrtá vteřina, vytahuju zbraň, pokud bych byla extra rychlá. Tou dobou by ale můj pidipes byl zřejmě mrtvý nebo těžce zraněný. Záleží, jak moc by do toho šli hned vážně.
- Další vteřiny, střílím na jednoho psa. Pokud tomu nebrání přítomnost lidí a vím s jistotou, že nezastřelím ani svého psa (pokud ještě žije).
- Dál... Předpokládám, že druhý útočící pes se obrátí proti mě. V případě rotvíků, německých ovčáků, u bulíků možná ne.
No, ale střelnou zbraň nemám. Ani zbroják.
V tomhle případě bych vzala malou do náruče, i když bych sama riskovala. Kdyby byla hned u mě popelnice, hodila bych psa dovnitř. No, bolelo by to pekelně, i pokud bychom se obě vyhnuly nějakou náhodou těžkým zraněním. Když si vzpomenu na můj nedávný náraz hlavou s rotvajlerem... A to byl rozběhnutý jen dva metry, nešel po nás, jen jsem překážela v cestě.
Když jdu se psem do města, tahám s sebou paralyzér. Ale to je tak proti jednomu psu, kdybych měla raptora na vodítku, a tak se útočící dostal blízko mně. A než by se zakousl. Takže se zaváháním útočícího, stačí dvě vteřiny. A kdybych o útočícím věděla dopředu, ne když přiběhne nečekaně zpoza rohu. Na delší vzdálenost by byl lepší pepřák, nemám.
Paralyzér netahám na procházky po okolí. Nebo když plánuju popojet busem, vlakem, jdu jen přes vesnice. Jo, taky na nás může vylítnout pes. Ale měst se bojím víc.
Nepsala jsem to tu. Před měsícem na nás vylítla stafordka. Nebo pitbulka. Připadají mi stejný. Z vedlejší vesnice. Doslova zpoza rohu. Viděla jsem hlavy lidí, ale za křovím jsem neviděla psa. Než jsme došly ke křižovatce cest, stafordka nás zmerčila a plnou parou vyrazila. Malá naštěstí byla bez vodítka. A běhala kolem mě, stafordka za ní. Když ji několikrát doběhla, malá vždy rychle změnila směr a huba útočnice sklapla navolno. Paralyzér jsem neměla. Jen jsem běhala za nimi a byla připravená na stafordku skočit, kdyby došlo ke zpomalení. Jenže - krátká srst, obojku jsem si nevšimla. Těžko říci, jestli bych ji mohla aspoň chvilku přidržet, než bych omotala vodítko kolem krku a začala škrtit. A jestli by to při to nepoměru velikostí k něčemu bylo. Jedna vteřina a můžu mít psa vejpůl.
U rotvíka bych skok ani nezkoušela. Leda přehodit vodítko kolem krku. Ale zase - musel by být jen jeden. A je pravděpodobnější, že by šel i po mě, nejen po psovi. A musel by být na jednom místě, abych to stihla, takže už asi zakousnutý.
PS: paralyzér mi připadá lepší než nůž, než se pes zakousne. Obojí je na krátkou vzdálenost. Nožem se musím trefit na správné místo, aby to mělo rychlý účinek. A i v případě srdce to trvá několik vteřin. Paralyzér stačí kdekoli na těle zabodnout a podržet těch pár vteřin. Klidně na noze, zádech. V případě zakousnutí můžou nastat křeče zakousnutého i při použití nože.
A psychicky je rozhodně lehčí použít paralyzér než nůž. A to může hrát roli. Stačí chviličku zaváhat, zda nůž použít. Nebo máchnout nožem na místo těla, kde to psa akorát rozdráždí. Nebo to nebude v zápalu vnímat.
Kilian:..na krásném víkendu ve Volenicich se potkali Kilián s Guliverem z Fideláku…my tady trénovali a Guliverek závodil ve stopařině…..
Jak se kluci od sebe odtahují: “Já s tím prckem vedle nemám nic společného. Já jsem velký pes, protože závodím mezi velkými!” 😀
Jak čučí z brašny 😂
Bonnie budu mít koncem listopadu 2 roky. S Lindou (koněm) jsem oslavila v červnu 10 let. Bez pesanky jsem strávila na statku mnohem víc času, i když ne přímo u koně. Teď se snažím, lepím čas, práci dodělávám často do noci.
Přiznám se. V srpnu nastal zlom. Dva měsíce se Lindě nevěnuju. Co pár dnů ji přijdu jen zkontrolovat do výběhu, podrbu, dám pamlsek a mizím. Nejezdím, nelonžuju, nečistím, nekrmím (je obézní)… Linda se spokojeně pase, dál kyne, po letech nemá ani náhubek, je ve stádě, nic jí nechybí. Když jdu kolem ohrady se psem a všimne si nás, má tendenci odpojit se od stáda a přijít ke mně. Asi taky tu pauzu potřebovala, taková koňská dovolená. A já potřebovala po 10 letech oraz a na chvilku zvolnit tempo.
Už mám zase chuť začít, tak uvidím o víkendu. Ona ta motivace pro koně se mně hledá hůř. Jezdím kvůli tomu, aby Linda měla pohyb a nekynula moc. Že by to Lindu nějak bavilo, se nedá říci. A výběr mezi koňským “nechce se mi ” a psím “hurá, jdeme ven” je jasný. Tak snad příští rok vyjdou společné vyjížďky. V červnu jsem začala a po několika pokusech skončila.
Proč by to mělo být špatně?
Když se ratloraptorovi nechce, dá mi vědět. Obvykle je to kvůli silnému dešti nebo kombinaci mokra a zimy. Prostě se zastaví a kouká na mě.
Pokud na raptora zavolám, přijde a jdeme dál. Jestli se stále šourá, připnu na chvíli na vodítko. To dělám v případě, že potřebuju někam dojít. Když nikam nejdu a jedná se jen o procházku, tak prostě nejdeme. Většinou prcka zavolám, ujdeme pár kroků, pak sama zahýbám zpátky směrem domů. Má to být procházka pro psa. A pokud si ji nebude užívat, proč ho nutit? Už tak toho má spoustu, co smí a naopak nesmí.
Terven:Děkuju 🙂
Já si tý zkoušky strašně považuju. Zatímco Vikina je profi mazák a kokardy přibejvají jedna za druhou, s pinčovou to není tak jednoduchý.
Záleží, jak se vyspinká, má svoje nálady a démony, občas vypadá úplně zresetovaná a prostě nečuchá- tváří se, že netuší, o co jde.
Zkoušky jsem se fakt hodně bála, ale měla zrovna lepší den. Čuchala jako profík, suverénně označila - pobrečela jsem si, byl to doják🤗
Terven, gratuluji. A chápu Vás.
Tlemím se tu, ten popis je přesný. Občas se na známé a dávno zvládnuté tváří: “O co jde? To neznám!” Nebo spojí víc věcí do jednoho, ideálně zbrkle, a má u toho děsně spokojený výraz, jak to vykoumala.
Souhlasím. Čivava je hodně sportovní pes, pokud se jedná o zdravého jedince. Je škoda, že mnozí z čivav dělají kabelkové psy. Mají výdrž, vytrvalost, rychlost i sílu. A sebevědomí. Kvůli zdraví asi víc než u jiných plemen je třeba vybrat kvalitní chovku.
Pinč patří mezi zdravá plemena. Není geneticky zatížený nějakou častou nemocí. I když u jednotlivců se samozřejmě může objevit i geneticky podmíněná nemoc. Malá výška a absence dlouhých chlupů u očí může vést k potížím s očima. To se ale týká všech vyjmenovaných plemen a záleží na prostředí, kde se pes pohybuje.
Všechna vyjmenovaná plemena potřebují zaměstnat a naučit základní poslušnost. Čivavy a pinčové jsou hodně sebevědomí, drzí, nejsou na výchovu snadní, takže kvalitní socializace je základ. Platí to i u dalších plemen, ale tahle si bez socializace vyloženě koledují. Krysaříci mi připadají “sociálně” klidnější, ale znám jich málo. Toyku jsem potkala za dobu, co patřím do pejskařského světa, asi jen jednou. Takže neznám. Čivavy i pinčové mně připadají stavbou těla víc odolní. Ani nohy nemají jak párátka, jak je u krysaříků, kteří trpí často na zlomeniny končetin.
Podle mě mohou být všechna tato plemena prima. Takže záleží na tom, co sousedé mají v plánu. Já chtěla prcka, co bude mít předpoklad vydržet a užívat si dlouhé trasy, tak jsem šla do pinče. A vyšlo to. Kdybych chtěla malého psa primárně na výcvik poslušnosti nebo jen jako společníka s krátkými procházkami, vybrala bych krysaříka. Z pinče bez pravidelné aktivity se sousedé zblázní. A jejich sousedé taky, pokud jsou v bytě. Hodně, fakt hodně hlídá. A ne, nestačí dvě hodinové procházky za den po sídlišti.
Pinč, krysařík obecně jsou zmrzlíci, i když to samozřejmě neplatí pro všechny jedince. Toy nevím, čivava taky nepatří zrovna mezi teplotně odolné jedince.
Minulý víkend jsme s Bonnie daly další dogmid na 47 km. Tentokrát jsme tam byly jen do počtu, panička měla útlum. I když jsem měla pocit, že ženu, tempo bylo ve srovnání s ostatními hlemýždí.
První fotka je z cesty do kempu, s oranžovým postrojem z trasy. S paní dobrmanovou pro porovnání velikosti.
Tento víkend jsme si udělaly prodloužený a jely i s chlupatou piraňou na kurz. Zkusily jsme si podruhé rally obedience 2. Video ukazuje realitu, je toho před námi hodně. Takže je včetně koumání nad novým posunkem k zastavení ve stoje (zkusily jsme a vrátíme se k původnímu), nedokonalostmi i povedenými úseky a zablouděním na trase.
https://youtu.be/nQxpCvsCoZA?si=849YU7iMABSzSpMc
Jako druhý sport jsme zvolily nosework. Pro nás to byly první lekce. V létě jsem nás přihlásila a v červenci jsem začala navykat na pach skořice, v srpnu skořici schovávat. Kurz byl na vyzkoušení, zda to bude obě bavit. Asi jo 👍
Další fotky i video je z krátkých procházek mezi lekcemi.
https://youtu.be/xtCNMC9fkTI?si=nHCPeABdESWlPye7
Včera jsme s Bonnie popojely autobusem do Hlinska a šly zpět do Nasavrk pěšky. Už jsem tu psala, že v Železných horách jsou na “každém” kroku lomy?
Dneska jsme daly s dvounohou i čtyřnohou kamarádkou krátké procházky kolem zříceniny Lichnice. A na zříceninu Oheb.
Vše bylo v našich Železných horách. Na Šumavu jsme nejely, měly bychom potíž se tam o víkendu i dopravit. Přes zaplavená místa.
Mám nepromokavé ponožky Dexshell. Starší pár 3 roky, loni jsem přikoupila další, na střídačku. Brala jsem nejtenčí model ponožek. Vydržely suché i brodění po kolena v řece v jeskyni. I cca 5, 6 hodin deště na tůře klidnou chůzí. Nesmí být moc teplo nebo svítit slunce, to bych se v nich potila. Nebrala bych je ani na běh. Osvědčily se i v barefootkách při cvičení na mokré trávě.
Nepochybuju o tom, že požadovat po některých plemenech nadšené přiběhnutí při běžném provozním přivolání je jako chtít po pracovně vedené malině, borderce klidnou reakci “bez” emocí po několika dnech nicnedělání.
Nebo chtít po pinčovi, aby se nerozčiloval, když si kámoška nechce hrát. https://youtu.be/Khu6c-2iyLc?si=W2e4xwUppbQ1SLls
Bonnie jsou dnes dva roky. Nechce se mi tomu věřit. Byly jsme v petshopu, vybrala si tam dárek. https://youtu.be/83gzDt1rCzM?si=lv2T3Pp705lvKFpO
Cestou zpět jsme zkoukly jeden z blízkých potoků. Voda už hodně klesla. Ta zátka z větví mohla být nebezpečná. A potkaly jsme stopy po Yettim. Nosí boty.
A vyšla i hra s kočičí kámoškou. https://youtu.be/c_koky8WGJU?si=3r7X6DLJTp0i-ItW
Bobca:Ti koníci jsou na Šutříka zvyklí?🙂že se tak klidně pasou,a on na ně kouká v klidu..
Na šutříka jsou zvyklí. I na mého psa 😉 Pro Bonnie je stáj domácí prostředí, i když je to vedle u sousedů.
Držím pěsti, ať to dobře dopadne.
U nás odpoledne pár hodin nepršelo. Ještě se to má vrátit, přešlo to ze západu na východ a východ to prý pinkne na Českomoravskou vrchovinu zpátky.
Naše vesnička je v pohodě, až na u několika budov vodu zateklou seshora. Několik obcí v okrese se záplavě nevyhlo, situace se v okolí Novohradky odpoledne během minut rychle zhoršila 😕 Jsem zvědavá na Pardubice, až to tam doteče. A dál.
Co se děje v Jeseníkách, je šílený😢
