Abych vytáhla Bonnie ráno na procházku, musí být více než 15 °C, sluníčko a bezvětří 😀
Dneska jsem to zkusila, i když nebyly splněné základní podmínky. Protože má téměř celý den pršet. A Bonnie má názor, že do deště se chodí, jen když je velké teplo. Když je “jen” teplo, ještě toleruje začátek vycházky za mírného deštíku. Pak jí to je už jedno, pokud není vyloženě slejvák. Důležitý je začátek.
Vyšly jsem na zahradu. Tvářila se při 12 °C a větříku zimomřivě. Nandala jsem dvouvrstvou pláštěnku. A že půjdeme na procházku. Začalo krápat. Před barákem se 15 minut tvářila, že neví, kam chce. Na procházku určitě ne. Domů asi taky ne. Neví, není si jistá. Tak bloumala a čichala kolem baráku. Pak se teprve nechala přemluvit. Už začalo lehce pršet, ale vyrazila poměrně nadšeně dopředu na procházku. Po 5 minutách začalo pršet více, nahodila výraz týraného psa. Tak jsme šly domů.
V zimě a brzy na jaře to bylo to samé. Chodí se na procházku mezi 9 až 10 hodinou. Tak je to nastavené, dané a můžu si trhnout nohou, pokud to chci jinak 😂Když jsem zrovna v práci (mám home office), tak holt až odpoledne. Když prší a jsem doma, tak mám opět smolíka, ven se nejde, ale demontuje se byt. Vybuchuje pelech atd. 😂
Odpověď na příspěvek uživatele Drvodělka fialová z 05.08.2023, 13:40:05
Nepřipadá mi to jako nesmysl. Jde o ubití. Jedno, jestli sekerou, krumpáčem, holí, klackem.., jedná se o umlácení. Hnusná smrt. I pokud by to byla rána do hlavy.
Ahoj, rád bych se vás zeptal na jednu věc a poprosil vás o objasnění. Mám na to svůj názor ale možná by mi pomohl i nějaký seriózní pohled z ,,druhé" strany. Rád bych se choval kultivovaně a ne jako hulvát ale už mi dochází trpělivost, takže buď dotyčné lidi budu posílat do řiti nebo mi někdo řeknete konstruktivní pohled na věc, já to pochopím, přijmu a zařídím se podle toho. Jde o úplně banální věc a sice o to, že jdu venčit psa (Yorkshire, pes 7.let) skrz město (bydlím v centru velkého města a je to jediná nejbližší možnost ,,volného" venčení) na odlehlý úsek, kde ho vzhledem k jeho nepříliš klidné povaze můžu pustit z vodítka protože tam nejezdí auta- je to polní cesta vedoucí kolem řeky. Za ne příliš dlouhou dobu je to dnes podruhé kdy na mě majitel/ka z úst vypustila jedy ve smyslu proč si jako toho svýho psa neuvážu, když vidím, že ona ho taky uvazovala když nás viděla a sice proto, že pes druhé strany je agresivní. Podotýkám, že můj pes je absolutně nekonfliktní, otravuje akorát feny a když se dostane do kontaktu s agresivním psem, tak si ho nevšímá a pokračuje si ve své cestě. A to je to na co bych chtěl znát váš pohled. Jsem toho názoru, že pokud má někdo agresivního psa, měl by si ho hlídat sám aby nikomu nic neudělal-on je za něj zodpovědný. Proč bych já měl omezovat svého psa, který je absolutně nekonfliktní a upírat mu volnost? Protože druhá strana má psa agresivního? Situace v reálu vypadá tak, že pokud je můj na volno a běží k agresivnímu psovi, který je na vodítku, tak agresor ho vyštěká, můj se otočí a jde pryč. Děkuji všem za případné a konstruktivní reakce 🙂
Je slušnost zajistit psa, aby neběžel bez schválení druhého majitele k cizímu psu. Jestli je třeba připnout ho na vodítku, nebo to pes zvládne bez vodítka, je jedno.
Vyjádření “pokud je můj na volno a běží k agresivnímu psovi” a “otravuje akorát feny” napovídá, že Váš pes to bez vodítka nezvládá. Je jedno, že je malý. Ten agresivní pes ve skutečnosti může mít strach, blbou zkušenost s jiným psem. A majitel může pokoušet o odstranění strachu, Vy mu to kazíte. Ne, ani Váš malý pes nemá otravovat jiné psy. A to píšu jako majitelka také malého psa.
Kennelku mám. Pro cestování autem. Učila jsem na ni doma, nejprve s otevřenými dvířky, později na pár minut se zavřenými. Aby toho na Ratloraptora nebylo v autě najednou moc nového.
Proti tomuhle asi nikdo nebude nic namítat. Ale.. Využila jsem kennelku i na dovolené. A jak jsem byla ráda, že ji mám.
Byly jsme s kamarádkou se štěňaty v penzionu. Raptorovi bylo 8,5 měsíce, chlupaté piraně 7,5 měsíce. První noc - všechny jsme byly nevyspalé, piraňa uprostřed noci několikrát se štěkotem vyskočila paničce z postele. Druhý den po dopolední procházce štěňata usínala. Ale v cizím prostředí jim to nedalo, nechala se rozptylovat, nebo jedno provokovalo druhé usínající štěně. Nakonec jsme je daly s kamarádkou do kennelek a jely na dvě hodiny pryč na kafe, i když jsme to předem neplánovaly. Štěňata zvyklá z auta, že v kennelkách se leží a odpočívá, konečně usnula (bez štěkotu, najednou okolí už neřešila).
Jak jsem byla ráda, že jsou na přepravky zvyklá. A možná kdybychom je tam nechaly i přes noc, třeba bychom se všechny čtyři holky vyspaly. Takhle druhá noc měla podobný průběh jako první.
Třetí den byl po dopoledním výletě odjezdový. Štěňata se prospala při obědě v restauraci na Šeráku. A chrápala cestou domů v autě v kennelkách a dospávala to další den doma.
Vnímám naučení na kennelky/klec jako výhodu. Ano, dá se to zneužít, zavírat tam psa, aby “neotravoval”, nerozbíjel. Jako se dá zneužít všechno.
Psi v lese rozhrabali vosí hnízdo, který bylo v pařezu.
Utíkala jsem jak šílená, psi za mnou, vosy za námi.
Teda myslím, že to byly vosy.
Nejvíc to odnesla taková menší fenečka, začala rychle dýchat a pletly se jí nožky.
Tak jsem jí vzala do náručí a utíkala domů, to byste nevěřili, jak se blbých patnáct kilo pronese.
Když jsme doběhli domů, byla už v cajku, nakonec jsme ani nejeli k veterináři.
Leželi jsme pak všichni doma, jak parta lazarů😅. Fujky fujky, ani na to nechci vzpomínat 😅 🤣.
To se stalo mně kdysi dávno na dětském táboru. Měli jsme za úkol hledat v lese zahrabaný poklad. U jednoho stromu jsem si všimla načechrané hlíny. Hned mě napadlo, že tam to bude. Skoro jsem se trefila, něco tam bylo, rozhrabala jsem vosí hnízdo. Tuším, že tuhle hru tam hráli naposled 😀
Nemusíte brát tenhle, pobrouzdejte si po netu, co by Vám vyhovovalo. Mně se líbil tvar a cena. Doporučuju mrknout na youtube na nějaký videa, potrénovat si doma a zvykat i psíka. Držím palce, ať není třeba použítí a užívejte si toulky.
Já věděla, že nějaká doporučení byla na iFauně. Nestihla jsem si je znovu přečíst, než jsem se k tomu rozhýbala.
Jukla jsem včera na pár recenzí toho tazeru, který jste doporučila. A pár testů typu “nejlepší tazery roku 2022” apod. A přišel mi jako dobrá kombinace velikosti, ceny, výkonu, bezpečnostní pojistky a většinou dobrých recenzí. Tak jsem ho včera objednala. Teď mi přišel.
Nebudu ho tahat furt. U nás na vsi je klid, poměrně i v okolí. I když s létem je to horší, potkaly jsme minulý týden s Bonnie např. volně pobíhajícího boxera nějakých chatařů. Vůči Bonnie nebyl konfliktní. Ale stačilo by, aby ji moc otravoval, hárala, bála se velkých psů… A chataři ho začali hledat až po několika minutách…
Taky se Ratloraptor teď drbe víc, než by se mi líbilo. Změny na kůži jsem nenašla, ani cizopasníky. Nejvíc se ale drbe venku a po příchodu z procházek. Napadlo mě, že je poštípaná. I když venku na malé nevidím komáry ani kloše, lítá letos v lese u rybníků bodavé a savé havěti ještě víc než jindy. Mohla by to být možnost i u vás?
Děkuju Vám za odkaz. O paralyzéru jsem přemýšlela, tohle mě rozhoupalo.
S mým miniaturním psem a plánovanými tůrami budu o něco klidnější. Ono na facebooku v pinčích skupinách je hodně případů zle pokousaných mini pinů. Jedno kousnutí a prokousklá lebka, páteř atd. U těhle minatur stačí málo.
Tahle větev spadla před chvílí, kdy jsme se s Bonnie venčily v tůňce za vesnicí. Stály jsme kousek, při focení jsem udělala tak šest kroků k větvi. Bonnie hrabala u tůňky ještě blíž pádu. Jen jsem slyšela prasknutí a zaječela “ke mně”. Běžela hned, pochopila naléhavost v hlase. Fuj. Ještě mi buší srdce.
Druhá fotka vznikla o pět hodin dřív na stejném místě. Na kmeni z první fotky vlevo za spadlou větví si kamarádka všimla netopýra.
No, můru jsem už taky dlouho neviděla. Já mladšího kocoura spíš ponoukám, aby chytal mouchy v bytě. Nějak se mu nechce.🙂
Mně kočky do bytu víc přinesou, než v bytě odchytí. Teda jedna kočka. Mňouká jiným tónem, když do bytu něco nese, tím se vždy prozradila. Se štěnětem nestihne zamňoukat, pes si úlovek přisvojí.
Vylíčím zážitek z minulého týdne…
Někdy kolem třetí ráno mě probouzí štěně. Nadšeně si s něčím hraje. Dlouho. V pět se znovu probouzím. Něco mě tlačí na boku. A on to mrtvý krtek, pěkně uklizený přesně doprostřed postele. Hezky zahřátý mým tělem. Po tom člověk fakt touží 😀
Snad nevadí, když se nevyjádřím přímo k Vašemu dotazu. Napadlo mě, že by Vám ta informace mohla pomoci…
Mám křížence primitivního plemene. Takže taky krátký a silný krk, specifická povaha atd., i když je to velikostně pony. Na odvážení v terénu jiným směrem mi pomohlo naučit a procvičovat dovnitř plec. Teď když tuším, že by mohlo kobylku napadnout vydat se jinam, posunu plec opačným směrem. Třeba když vidím koně vlevo a nejsem si jistá reakcí, udělám dovnitř plec “na pravou ruku” (odsunu plec doprava). A nemusím “držet” koně nebo řešit otěže jiným způsobem. Na ovladatelnost koně je dovnitř plec úžasný cvik, doporučuju.
