Příspěvky uživatele

Quash:

Puberťákův první sníh.

To jsou perfektní fotky.

Tak ratloraptorovi vadil těžký, mokrý sníh. Dnes se při -4 stupních nechala na krátkou procházku po vrstvičce prašanu snadno přemluvit. Uff. To jsem ráda, že nebudu muset čekat s procházkami až do jara 😂

Ano, ratloraptor dostal psincák od pirani, i když ta se jevila ještě zdravá. Dva dny za sebou si holky spolu hrály déle než obvykle. Pěkně se celé oslintaly. Třetí den se u pirani projevil psincák. Ratloraptor se rozhodl pro delší inkubační dobu, tak projevy nemoci byly až po týdnu od posledního setkání s piraňou. 

A majitelka pirani zjistila až se zpožděním, kde to chytla.

Na mokrý sníh Bonnie říká ne. Pro jistotu jsem vyzkoušela všechny zimní oblečky. A že jsem jich nakoupila…. Poslední tři dny venčím jen po vesnici, na milost bere milostpaní i statek. Ale procházka? Ani náhodou. Ale teď už přituhuje a zdá se, že namrzlý sníh bude pro ratloraptora lepší.

A musím se pochlubit. Před chvílí jsme skončily s první lekcí Rally obedience. A mě to baví! A co hlavní, malou to baví! Mám fakt velkou radost. Zdá se, že jsme našly, v čem se můžeme s radostí rozvíjet.

Dnes rok spolu.

Dopoledne procházka v sousedních Žďárských vrších. Vlastně teda prvních pár set metrů ještě v Železných horách, podle několik let pozměněného dělení Českomoravské vrchoviny. Nezvyknu si. No, prostě v 600 m a výše je sníh a sníh, teplota pod nulou a kvůli silnému větru pocitová ještě níže. V tom probíhalo venčení ratloraptora s “bordelkou”. Raptor musel sněhem už skákat. Bohužel jsem zapomněla foťák.

Odpoledne  cesta vlakem do “původních” Železných hor, a pak domů pěšky asi 9, 10 km z  cca 260 m (podzimních, asi nad nulou) do 440 m (lehce zimních, pocitově málo pod nulou, mrznoucí déšť se sněhem). 

To vše ve stejné geomorfologické oblasti, do 30 km od sebe. Miluju tu pestrost ČR. 

Fotky ze sněhu nemám. Tak jen podzimní do hodiny po výstupu z vlaku a večerní ob vesnici doma.

Trpajzlík má v popisu plemene, že sklon k hrabání má malý. Nevím, koho ten popis napadl. U plemene, které bylo určené pro lov myší, krys a potkanů na statcích. Koriguju, kde může hrabat. 

Thielli, radu pro Vás nemám. Ratloraptor taky nemá stabilní chování, ale přičítám to dospívání.

Jen chci napsat, že Vaše příspěvky ohledně hnědé můry sleduju, a povzbudit Vás.  Chápu, že to není snadné s moc citlivým psem. Raptor je v něčem Vaší můře podobný. Tak si to umím představit. Ale u pinče se s tím dá počítat a koupi kvůli chování pořádně promyslet, u pudla bych to nečekala. O to to máte těžší. Držím Vám pěsti, fandím!

Tý jo. 

Koncem jara jsme byly s kamarádkou a pesankami v Jeseníkách. Štěkanátka šla metr před námi po široké polňačce na začátku zahrádkářské kolonie. Že piraňa překračuje malou zmiji jsem si všimla až v době, kdy už měla hada pod břichem. Jen jsem stihla chytit ratloraptora, který šel hned za piraňou. To by zmije už v klidu asi nedala, pod piraňou se začala hýbat. To měly holky o psí fousek.

tetrivek:

Za lajka se nepovažujte, nám ho taky jeden nejmenovaný rozhodčí na svodu loveckých psů. Chytře zařadil jako angličana s dodatkem. Má nějakou divnou hlavu, ten pes…… 😉a to už jsme šli do kolen. A letos na přehlídce loveckých psů, ho zařadili jako dlouhosrstého ohaře. Za ty roky už jsem si zvykla. Naše lajka byla karelský medvědí pes, což jsem chápala. Naše malá je zaručený štěně retvívra. Ještě že jezevčici pozná každý. 🤫

“Ještě že jezevčici pozná každý.”

No. Tak jdu ven s barvou. Ležící Bonnie byla už třikrát označená za jezevčíka:

- Prvně začátkem léta na cvičáku. Když jsem ji po  cvičení odložila na chvíli do kotce. Procházející psovod a pes byli zvyklí, že z toho samého kotce na ně štěká boxer. Pán byl tak překvapený jiným psem, že jen vyhekl:" Koho je ten jezevčík?" Pak se omlouval, že v první chvíli viděl jen dlouhou malou tlamu.

- Druhý a třetí případ byl nedávno na podzim dva dny po sobě ve vlaku, kdy jsem měla Bonnie na klíně. První paní si Bonnie hladila, pak prohlásila, že taky zvažuje koupi jezevčíčka. Druhá paní seděla přes chodbu, dívala se do mobilu. A najednou k nám přiskočila s obrázkem v telefonu, že známé hlídala jezevčíky. 

No nezabili byste je? 😀

Včera jsem na tom byla podobně jako bambule, jen  jsem se probudila s bolestí hlavy. Ještě jsme daly s Bonnie dopoledne procházku.  Přikládám pár fotek i z předchozích dnů.

Nebo. Když čůrá, přidřepne si. Nohu zvedá při značkování. Což může znamenat i to, že si nechce počůrat nožičky při značkování 😀

K tomu zdvihání nožičky. Kdesi jsem četla, že u fenek zdvihání nohy při značkování značí dominantní chování. Je to pravda? Nebo fáma? 

Pominu to, že nebylo psáno vůči komu dominantní. Když vezmu v úvahu, že dominance není vlastnost, ale vztah mezi dvěma a více jedinci.

Bonnie zvedá pravou nohu při značkování od prvního dne u mě, tj. minimálně od 10 týdnů. Zprvu to bylo jen přizvednutí, ale brzy to začalo být regulérní zvednutí a někdy v pěti, šesti měsících začala zvedat i levou. Ne obě najednou 😎 Teď si to střídá, podle toho, na jaké straně chce značkovat. U feny jsem to nečekala.

Štěkání z nevybouření nemívá naštěstí často. A není to v kuse. Ale jo, jinak štěká hodně, hlavně na podezřelé lidi. 

Nepředstavujte si ale proštěkanou procházku. Je to hlavně v místech, kde potkáme jen sem tam někoho. Většinu procházek máme bez štěkotu nebo se ozve třeba jednou, dvakrát za několik hodin procházky. Když lidi a psy vidím první, dá se to už řešit přiřazením k noze. Když je nevidím, jsou třeba schovaní mezi stromy nebo za zatáčkou, tak je to horší. Ale i to se zlepšuje. Doufám, že za rok to bude lepší. Teď je to roční puberťák.

Ano, souhlasím. A dodám, že záleží i na aktivitě. A výchově. Mám trpasličího pinče, také je to uřvané plemeno. 

I když ne všichni pinčové štěkají, moje to umí dokonale a hned od prvního štěněčího dne u mě. A venku štěká s oblibou na vše, co se jí nezdá. Pokud je nevyřáděná, štěká o to víc - na začátku procházek v tom případě utíká a štěká jen tak z radosti ze štěkání (když si nenajde důvod v podobě “ten člověk je podezřelý”). A během první půlhodiny to klidně zopakuje, běží a štěká, štěká a běží.

Doma ale téměř neštěká, pokud se nehoní kočky na střeše a podobně.

V květnu jsem s malou byla na kočárkové trase dogtrekingu. Štěkanátko štěkalo celou cestu od auta k prezentaci dovnitř budovy. Několik minut. Vlastního slova nebylo slyšet. Při prezentaci byla před námi sheltie. Štěkala. Dost. Tak moje mlčela. A zaštěkala, až když sheltie přestala. Pokud do toho zrovna nekecal přítomný husky. Když mělo být chvilku ticho, začala zase sheltie. Chudáci ostatní prezentující 😀 

Ráno jsme jely na cvičák, vytáhla jsem Bonnie z auta a zjistila, že začala barvit. Tak jsme šly na krátkou procházku, než docvičila kamarádka s piraňou. 

Od příštího týdne začne u nás ve vsi rally obedience, kamarádka propůjčila koňskou halu. Hurá! Ale taky máme s Ratloraptorem na pár týdnů smolíka, trenérka háravky nebere. Tak snad bude volné místo, až se budeme moci přidat. To by mě dostalo, kdyby nebylo pro nás volno, když kamarádka vyjednala cvičení u nás.

Před polednem jsme šly na procházku do údolí Chrudimky (rezervace Krkanka), přes hráz Křižanovické přehrady, podél přehrady a domů. Lážo plážo tempem 4 hodinky. Dokud to jde. Příští týden má pršet. A pak to bude venčení na provázku a asi nikam daleko, pokud nebudu chtít poskytovat ubytování roztouženým psím klukům.

Listonoška pro hady 😂 Ratloraptor bere výběr povolání zodpovědně. Kopač jam, hlídač a obranář, to je jasné. Listonoš, obraceč sena, dříve i hovnocuc, abych se držela aktuálního tématu…

A stavební inženýr! Protože vyhrabat obyčejnou jámu nic není, ale vyhrabat po obvodu žlab je něco! Fotky jsou z léta.

Listonoška pro hady 😂 Ratloraptor bere výběr povolání zodpovědně. Kopač jam, hlídač a obranář, to je jasné. Listonoš, obraceč sena, dříve i hovnocuc, abych se držela aktuálního tématu…

A stavební inženýr! Protože vyhrabat obyčejnou jámu nic není, ale vyhrabat po obvodu žlab je něco! Fotky jsou z léta.

Speciálně pro Fíkovnici pro zlepšení nálady. Z aktuálního venčení. Přeju brzké uzdravení.

Taky bych to připodobnila k plácání koně po krku, jak zmínila kometa. Podle etologických průzkumů platí, že to koně nevnímají přirozeně jako pochvalu. Spíš jim to připomíná bití. Ale můžou se naučit, že to znamená pochvalu. Pohlazení, u koní podrbání na kohoutku vychází líp.