Doron:Je to raketa.🤣
Co je tréning RO prosím ?
Rally obedience. Viz ve videu představení sportu. Začly jsme s Bonnie v zimě, měly jsme pátý trénink. A příští týden možná zkoušky. Jestli nevycouvám. Jsem trémař. A Bonnie je teď nevycválaná.
Dnes měl ratloraptor nový postroj, který chci používat na dogtrekking a dlouhé túry. Suší, paní, suší.
V týdnu jsme s Bonnie měly po skoro 14 dnech další trénink RO. Zase zkoušela něco udělat po svém. Ten její pohled - ona se tím baví, fakt.
Prý si z toho nemám nic dělat, říkala trenérka. Že trénuje i jednoho primitiva. Udělá jednu zkoušku klidně na plný počet bodů a za hodinu se sekne a neprojde.
No, prostě je to pinč, občas to zkusí jinak. Se šibalským výrazem: “Podívej, umím to i jinak!”
Teď na ratloraptora leze jaro, má zvýšenou potřebu lítání. Video zachycuje konec. Jako obvykle jsem první intenzivnější běh nestihla natočit.
Tak samozřejmě mladice jsem 😀 Jako pár let dospělá jsem měla úraz u koní - kopnutí mimo jiné zasáhlo čelistní kloub. A protože jde o párové a spojené klouby, vada na jednom se projeví časem i na druhém.
A u ostatních kloubů mi zatím pomáhají procházky se psem. Svalový korzet dokáže hodně podržet.
Největší bolesti jsem měla cca 3 až 5 let od poškození kloubů úrazem. Cca ještě 10 let se objevovala bolest často, už mě ale neomezovala v běžném životě. Pak se to zlepšilo.
Takže věřím, že se časem může bolest z artrózy zmenšit. Třeba srůsty a zmenšením pohyblivosti. Letos to bude 25 let (no ty vo.e) a není to horší než před 15 lety. To mi bylo nabídnuto jen snížení pohyblivosti (a tím možná i bolestivosti) kloubů pravidelnými injekcemi (tuším, že plazmy). Nešla jsem do toho.
Endoprotéza v případě “mých kloubů” se téměř nepoužívala, protože znamenala doživotně výrazně omezený pohyb kloubů. Tak jak to tu čtu, napadlo mě mrknout se na web, jestli je v endoprotézách nějaká novinka. Třeba 3D tisk přinesl zlepšení. A když ne, tak děkuju za inspiraci na látky proti bolesti.
Letos první výlet autobusem a pěšky zpátky.
1. Vystoupili jsme s ratloraptorem v Slatiňanech.
2. a 3. A pokračovali jsme přes sad a lesem dál.
4. a 5. Dál a dál až letos prvně do údolí Strádovského pekla a Krkanky.
V Nasavrkách oběd a ob pár vesnic domů.
O “knihovnách” jsem četla ve starších dogtrekkingových diskuzích 😂 Láká mě to, né že ne. Dogtrekking, ne “knihovny”.
Kondici uběhnout to už asi nikdy nebudu mít. Ani psa na běh. Tempem prckovi má chůze vyhovuje. I když bych prý mohla občas i rychleji, hlavně do kopce. Takže občasné poklusání by se prckovi mohlo líbit. Ale do 15 hodin bych to nedala. To je takový můj limit v hlavě, aby to pro psa nebylo přes čáru. S bivakem fajn, to ale zase nemusím platit závod. A můžu se domluvit s někým na tůru, pokud mi půjde i společnost.
Ale třeba to příští rok s bivakem zkusím. Jestli to dá kyčel, chodidlo… A jestli to bude bavit psa.
Přiznám, že letos chci zkusit MID. Vím, že to není plnohodnotná trasa, ale na vyzkoušení, co kyčel a prcek, to bude dobré. Už jsem jeden MID před asi 13 lety šla. S půjčeným psem, s výbornou kondicí z kola, ale bez návyku na chůzi. A s puchýřem na patě už z předchozího dne… Teď nemám kondičku, mám skoro o 10 kilo víc, bolavou kyčel, kříž, ale zato jsem zvyklá chodit na procházky. I když v prosinci naordinovala pesanka přestávku, protože zima… Tak uvidím. Jestli to přežiju, napíšu 😂
Bože, drobečci. Co s nimi bude, dostali se do útulku?
Tyhle psy obdivuju z mnoha důvodů. Nadšení, vytrvalost, síla, rychlost, schopnost rychlé regenerace, to je jasné. A když si uvědomím, kolik spánku psi potřebují, a tihle běží den co den s málem volných hodin v porovnání s jejich přirozenou potřebou, tak je obdivuju ještě víc.
Z běžně dostupných akcí se mi líbí dogtrekking, pěší závody nad 80 km. A myslím si, že pro středně velkého psa v kondici je mnohem příjemnější 100 km zaklusat za 10, 11 hodin. A pak spát. Než jít chůzí v kuse bez spánku 20, 22 hodin. I když člověka ten deficit spánku nerozhodí. Vůči psovi mi připadá lepší jít dva dny s přespáním venku.
To byla ode mě velká odbočka. Prostě je obdivuju. I lidi. Únava, není to jen vézt si p…l, jak si mnozí myslí, vytrvalost (obecná i silová) je nepochybně třeba velká i u lidí. Zima a zima, zmrzlé vše, málo spánku, chvílemi jde o kejhák, potřeba se rychle a správně rozhodnout i při velké únavě, odpovědnost za sebe i psy v extrémních podmínkách … A sto dalších věcí, které si neumím představit, protože jsem to nezažila na vlastní kůži. Jako jo, jsou to čtyřnozí a dvounozí borci.
Dneska byl ve vzduchu cítit příslib jara. Poslední fotka - ratloraptor čekal, až pro něho dojdu a přenesu ho 😂
Znám jen jednoho hovawarta, je boží. Majitel měl dříve i další, taky byl s nimi spokojený.
To vidět na vlastní oči, tak se budu tlemit až do červena.
Kilian:…..no ono s tím podáváním bankovek je docela legrace, když sedíme ve vinárně a někdo chce platit a neprozřetelně položí bankovku na stůl, tak pokud to je poblíž, tak si ji Keliš bez zaváhání stáhne ze stolu a cpe mi ji do ruky…
😂😂 Tak to chce naučit ho ještě být nenapadný a máte vyděláno 😂
megi-the-pes:Hárací období?
Hárala listopad-prosinec. Ale teď hárá chlupatá kamarádka. Hmm, začíná třetí týden. A kromě hraní, běhání atd. se nechá tou mou od minulého týdne “připouštět”. Možná to vliv má, časově se to kryje.
To by měli potíže i třeba boxeři, nebo ne?
Přecvičená určitě není. Viditelně ji to baví, jen si do toho začala vkládat vlastní prvky. A nevím, co to bude. Neopakuje to, příště zkusí něco jiného. Pauzu ale dám, potřebuju ji já. Abych nabrala chuť, po včerejšku jsem ji ztratila.
No jo, když ono rally obedience Z je oproti sportovní kynologii, jak to říci, primitivní… Je povolené mluvení na psa v průběhu, povzbuzování, navádění tělem, pes nemusí jít přesně u nohy, rovně sedat…, jsou místa na pamlskování. Taková poslušnost pro širokou veřejnost.
Začaly jsme koncem listopadu, ale všechny cviky jsme uměly mnohem dřív. Nic těžkého tam není, pokud to nepomotá vodič. A hlavně - fakt jí to šlo o dost líp. To není jen poslední trénink, ten byl sice nejhorší, ale už poslední tři týdny to není žádná sláva. Jsem z toho rozladěná, pes pak ze mě, o to to jde hůř. Já bych i brala, kdybychom to neudělaly třeba kvůli zimě, že si nebude chtít při teplotě kolem nuly bez oblečku lehnout a tak. Jenže při tréninku je v komfortu, v oblečku, ale najednou: “Ses zbláznila, to si mám z lehu sednout? Kašlu na to. A příště si teda ani nelehnu, stejně pak budeš chtít zase něco jinýho. A vůbec, holčička trenérky jí šunku, jdu jí pomoci, ať na to, chudák, není sama.”
Tak to jsem zvědavá, jak na tom bude ratloraptor. Přiznám se, že zuby nečistím.
Dafi:ona je prostě božííííí🙂
tomu se říká,otočit se na patě,že?
Já tomu říkám podle westernu sliding stop a rollback.
No, boží. Včera jsem měla chuť ji při tréninku praštit, rozbrečet se a odejít. Zřejmě má v 16 měsících pubertu. V pořadí už asi pátou 😂 V prosinci bych věřila, že dá základní zkoušku v rally obedience na postup do další kategorie. Včera bychom neobstály, o postupu ani nemluvě. Máme mít za 3 týdny zkoušku. Asi se na to vykašlu. Jsem stresař, při zkoušce to půjde ještě hůř, a když to teď nejde ani při tréninku…
Přikládám ještě navazující fotku na poslední, chvíli postavila obě uši. Kategorie pěkný miniaturní pes na RO bohužel není 😂
Letos prvně jsme šly ke Křižanovické přehradě.
1. Bonnie mě doběhla tryskem a při předbíhání si uvědomila, že by mohla dostat pamlsek. Tak dupla na brzdu a ve smyku se otočila. Ano, stopa v hrabance je od ní.
2. rozhledna Boika
3. a další. Okolí přehrady.
Sestry v triku.
Chlupatá piraňa hárá. Je ve vrcholu. Prý může ratloraptor kousat do hrdla, nohy, ucha, oblečku…, ona touží jen po připouštění.
