Příspěvky uživatele

Jojo, to chápu, malý hlásič dá vědět jinší síle. Sousedovic jezevčice je v tomhle spolehlivá.

Měla bych taky dotaz do pléna. Nemáte někdo tip na venkovní altán, který vydrží poryvy vichru, neproteče hned, neváží tunu, nestojí majlant, dá se dobře složit a vydrží roky? Rozměry ideál 3x3 metry, prostě klasika party stan, ale bytelnější, vytuněnější. Než začnu hledat něco na příští rok pro naši kempovací sezónu na netu, třeba někdo poradí zde. Dík.

Já jsem od Falca brala léta, občas se něco drobně nepovedlo. Třeba to byla jen blbá šarže, neházela bych hned flintu do žita. Ale zrovna ty dršťky si pamatuju, asi před rokem a něco místo nepraných přišel hnus mix praných a zelených, matlalo se to, smrdělo to. Vyhodila jsem to.

Ono to z textu vyznívá jako nespokojenost. Až teď chápu, že tomu je naopak.

No co, ve výslovnosti se to nepozná. Křesýlko bylo asi z tvrdýho dřeva. 🙂

Skoro jak madrace. S téčkem zní tak nějak pohodlněji. 

Možná si nerozumíme, můj chronický ledvinář má alergickou reakci po podání Librely na nějakou její složku. Nedrbe se kvůli breberkám. Pohybově se mu neskutečně ulevilo, jen to je v jeho případu zase “něco za něco”.

Podrbání psí babče, je radost sledovat, když se bolestivému zvířeti najednou uleví. 🙂 Ať se dlouho dobře daří.

V tlamě mistra Yody vypadá i míč jako míček… 😀

Emočnímu výblitku moc rozumím a soucítím. Nás čeká podobný prázdno v časově blízkým horizontu, Vořech se i přes veškerou snahu rozbíjí pořád víc. ☹️

Impacte, člověk vyhoří snadno a rychle, možná by nebylo od věci si dát pauzu. Porovnat se sama se sebou, vydechnout, oklepat se a začít novou kapitolu, i setrvačník může mít všeho dost. Píše se to lehce, hůř udělá. Ale jestli jsou teď převládající pocity jako ve výblitku, vážně bych nad tím zauvažovala. Třeba by to prospělo oběma stranám. Impactovi i pejskům, o které tolik let pečuje…🌹 

Xerxová, míčková foto je příšerňácky dokonalá! 😀 Držím palce ohledně cyst a prostaty, ať problém u mladého mamuta vyřešíte nejlepším možným způsobem.

Je to normální, odeznít to s věkem může a nemusí. Známých jezevčice mě stále převelmi vítá. I když nepištím, nešišlám, nedělám emoční veletoče, vždycky si radostí ukrápne, nemá to ani na 4 letech pod kontrolou. Majitele také enormně vítá, ale oni přetáčí příchody na můj vkus příliš do extrému, intonace, velevítačka, excitace. 

U 3měsíčního štěněte bych zavedla rituály při odchodu a příchodu, hlídala bych si svůj hlasový projev. Také je otázkou, po jaké době od vyvenčení tak malé štěně členy rodiny vítá, v tomhle věku bývají štěnda jak průtokáč, měchýř pod kontrolou nemají. 

Milý úžasný týme, měla bych návrh, prosbu ohledně oznámení o SZ. Už se mi na pc stalo, že při otevřené diskuzi nezaroluji až úplně nahoru a nevšimnu si nové zprávy. Nešlo by udělat u přihlášeného uživatele u ikonky vedle zeleného puntíka třeba obálečku, vykřičník, něco takového, že by to trklo daného člověka i v diskuzi hned do očí “máš zprávu”?  Nebo nějak více zvýraznit přijaté zprávy ve stávajícím poli vpravo nahoře, případně toto oznámení posunout někam níž, ať je více na očích...

Děkuji předem, jsem se tady řádně rozmazlila, že si dovolím takhle vymýšlet. 😊

 ☹️ Hladím po pacce a posílám hodně sil. 😢

Po dvou týdnech od druhé dávky musím smutně konstatovat, že v případě Vořecha došlo k repete jeho specifických problémů. Špičky uší opět krvavé, strupovaté, svědí ho pes, i situace s pravou zadní se opakovala (totál trojnožka jeden den). Teď se to nějak ustálilo, je z něj happy dog, kterého musím zase hlídat, aby se nějak nepřetáhnul.

Je to unikátní chronicky ledvinový a i jinak postižený živočich, věřím, že nikdo další nebude tyhle trable po podání Librely řešit. 

Poslušně hlásím, že Vořech dostal druhou dávku L. po měsíci. Možná by první vydržela i déle, ale vzhledem k dovolenkovým plánům jsme neriskovali. Vyfasoval i spešl mast, kdyby se zase začal osypávat a drbat, jen na lokál použití na rypák a uši pro případ nouze. Jestli bude mít výraznější drbací projevy, jsme do budoucna v pérdeli, pane Hrábě.

Pohybově je na tom bezvadně. 🙂 Jak se tu někdo ptal - ano, rozbitýho psa nenechat dělat vylomeniny, nepřetěžovat, stálý režim a nic navíc bych ani nepřidávala. Vivat Librela. 

Pes, který štěká, nekouše. 😀

Trávu, zejména jarní, si psiska vysloveně užívají jak gurmáni. Snad každý pes si zobne tu a tam nějaké stéblo.

Pak je další styl žraní trávy, kdy pes začne mlaskat, vylítne třeba ze spánku a začne do huby rvát cokoliv zeleného v okolí. Nebo trávu žere na vycházkách nadměrně, hltá ji ve velkém, když má příležitost. S tlakem, rosným bodem to nemá nic společného, znamená to, že psovi je špatně. Snaží se vyrovnat pH žaludku, může se snažit obalit nějaký ekl v žaludku (kost, kus hračky), může to být i projev hlubšího problému (gastroenteritida, u feny třeba i pyometra). 

Keriton, nemůže být příčina drbání částečně i v psychice, naučené chování útulkáče? Se drbe všude po těle nebo jen extra partie?

Šla bych taky k dermatologovi, pro jistotu nechte udělat stěry. Co má za grancle? Mně se rozbitej Vořech začal extra drbat na Marpu, dva roky mu vyhovovaly, pak drobná změna v receptuře - alergie na nějakou novou/změněnou složku jak vyšitá. Přešla jsem na jinou řadu M. a dobrý, ťukám na dřevo a všechno.

Kříženec teriéra a jezevčíka,

Pekelná kombinace. 

Asi nejste v podobném problému samy. V rámci brainstormingu mě napadá - co kontaktovat majitele M+M a třeba jim dát link na tuhle diskuzi? Možná řeší nemlich stejné trable, mohli by si počíst, zauvažovat, nahlédnout do nitra slečny Hnědé, zkusit se přeci jen zamyslet nad společným řešením. Sluníčkový nápad, ale třeba by to klaplo? 🙂 

Edit

Koukám, že zde vyšel můj oblíbený článek od Zrzavců. 

Zkuste si počíst a místo lovení dosadit bojení. Určo vyzobete pár velmi dobrých rad.😉

Já jsem tak ráda, že si tu můžeme vyměňovat v klidu názory. 🙂

Ale hnědá - hnědá mé moci nevěří. Prostě má v hlavě, že co si sama neohlídá, to není. A to cvičíme stále dokola, že by mě minimálně na vodítku neměla předcházet, že ze dveří první ani náhodou, že při míjení jsem já ten mezisloup mezi ní a druhým psem, že jsem od ní zahnala nejednoho drzouna, který si nedal říct a mermomocí jí hodlal čenichem provést rektální vyšetření… Prostě tu důvěru nemám

Tak si u ní tu důvěru musíte vybudovat. Nekoukejte na to, že se dřív něco stalo. Berte ji jako nové zvířátko. Neznáte se. Přišla k vám dnes slečna Hnědá z útulku, nevíte, co má za minulost a problémy. Chová se divně v jistých situacích, co uděláte, když se pořádně neznáte? Vybudujete si důvěru. 🙂

Do doby, než se v dálce objeví ta podobná “bílá mrcha”. To pak nad hnědým psem úplně vidím bublinu s textem: "ty voe, co to meleš?!!! to neni pes, pejsek, kamarád, to je ta svině bílá, zlá !!!

Ať si má bublinu, názor, ale mě to nezajímá, když to řeknu hnusně. Já chci, aby splnila povel. Tudíž jí podmínky ke splnění vytvořím, klidně i přes vodítko, delší šňůru. Uznávám a soucítím, v přelidněném a přepsovaném místě to jde těžko. Že nechytnete malou svini napadající ze zálohy, za to si netřeba rvát vlasy. Ale i tam by měl fungat v hlavě psa princip “něco se děje, jdu za paničkou se schovat”.

Jsem chytrá, že. 😀 Kromě rtw mě hlavně vyučil Vořech. Labil, stresař. Nebudu popisovat všechny příhody, které mi zatím připravil a připravuje dozajista další.

Ještě mě napadá, že bych klidně zejména slečně Hnědé dala na nějakou dobu calming přípravek. Má za sebou velkou operaci, rekonvalescenci, muselo to pro ni být náročné. U Vořecha mi skvěle zafungal alavis calming, ale možností je více, mrkněte, přírodní přípravky, které lze dlouhodobě podávat. Třeba by jí jedna bobule před procházkou prospěla na procházení po “nepřátelském” území. Btw, jak jsou na tom holky pudlí ohledně bouřek, petard?

Edit - jsem přála hodně štěstí při mávání s pečeným čuníkem a ať dáte vědět, koukám, že jsem zase neodeslala vše komplet.

Thielli:

Zdravím své kolegy/ně pejskaře a prosím ty, kteří již mají zkušenosti, zda by se o ně podělili.

Naše feny celkem zvládly přivolání, a to i od zvěře v lese, takže jsem tento záchranný povel vlastně nikdy nemusela učit. Jenže přišlo opakované pokousání od jiných psů a i nějaký ten start na naší hnědou a hnědá se rozsypala do strachové agrese. Ona sama “jen zahání”, takže i když se mi dostala na menšího psa (zalehla), jen cenila pysky a řvala na něj, ale nekousla. 

Situace řešíme primárně prevencí, tj. oči na stopkách a předcházení neřízenému kontaktu, nicméně i takto se ve městě může stát, že vyjde zpoza rohu problém a pokud ji nechci držet na vodítku celou cestu, chci zkusit naučit tento povel. Vím, že tento recall už nefunguje, jakmile “přepne”, takže bych ho chtěla spíš mít v záloze pro těch pár vteřin předtím.

Feně bude sedm a je mou vinou zmlsaná = Rozmazlila jsem je obě velmi chutnými pamlsky, je pro mě těžké teď najít něco ještě víc extra. Vidím to na půl grilovaného prasete v batohu… 

Máte zkušenosti s učením v takto pozdním věku s problematičtějším psem? Pokud ano, prosím o vyjádření, a pokud si myslíte, že jsem se svým rozhodnutím úplně mimo, prosím rovněž o vyjádření. Unesu, když mi někdo řekne, že jsem z toho a toho důvodu “úplně blbé”, hlavně, že to bude funkční informace.

Díky. 

Pokusím se přispět se svou troškou do mlýna, i když půjdu asi malinko proti proudu skvělých rad zde sepsaných. Pěkně jsem si početla a docela dlouho jsem přemýšlela, jestli se mám vyjádřit. Můj přístup je totiž méně vědecký či jak to říct.

Třeba vám pomůže náhled z jiné perspektivy s odlišným plemenem, snad něco z mých postřehů půjde aplikovat ve vaší situaci. 

Punkt 1 - U mého plemene neexistuje, že by “celkem zvládlo” přivolání, že by “jen zahánělo”, že by “zalehlo” menšího psa a “jen cenilo pysky”. Představte si, že by tyto “jen” činnosti prováděl rotvajler. 😎 ❤️

Měla jsem rtw fenu, kterou se asi na půl roce snažila napadnout boxerka. Mladá holčina si na kolečkových bruslích fičela za placatým zvířetem, viděla jsem je z dálky. Uhnula jsem jim z cesty za strom, děvče zlaté asi ani netušilo, jak má brzdit, jak boxici zastavit, tak radši pustila v panice vodítko a boxerka šla po rotvici natvrdo. Štěně jsem schovala za sebe, boxerku odchytla, nedošlo k žádnému pokousání. Ale i to mé feně stačilo, aby do smrti nenáviděla přibíhající bezprizorní psy a zvuk skateboardu, kolečkových bruslí. Jsou plemena splachovací, moje mezi ně nepatří, sloní paměť… Čuba mi začala po tomhle zážitku víc sledovat okolí přesně jak vaše slečna Hnědá. Odhadovat, kde se kdo vynoří, kdo do ní bude chtít vlítnout. Preventivně rovnou “zabít” psa, který by k ní čuchnul (u ní nešlo o strachovou agresi, spíš to probudilo vnitřního démona). 

Punkt 2 - Řešením pro nás tenkrát (je to 23 let) bylo nedat feně příležitost, aby musela cokoliv analyzovat. Všechny bekané podněty jsem řešila JÁ. To byla naše prevence. “You Shall Not Pass!”  Panička je bohyně, panička se postará, aby nedošlo k nepříjemné události. Nebude mě pouštět s cizákama, stačí mi moje domácí psí kámošky, s radostí budu ostatní ignorovat. Nebude mě vystavovat kontaktu s nevychovancema, naopak je odežene/ postará se, aby vypadli z mé bubliny. Není to ale zadarmo, musím vykonávat jisté povely. Hlavní je odebrat se ihned po povelu k paničce.

Punkt 3 - Opravdu tak jednoduché to bylo. Přivolání. Alfa a omega. Odchod psa do zóny bezpečí/no stresu pod křídla paničky, ať situaci pořeší ona. Odměnou bylo samo přivolání, feně se ulevilo. Když měla moc emocí, tak po přivolání následovala akční hra s přetahovací hračkou, ať se vyvášní (sedět s očním kontaktem by na ni bylo příliš statický). Jindy stačila pochvala a podrbání s náležitou intonací, pamlsky jí v danou chvíli byly u zadele. Ale vždy to bylo o tom, že jsem fenu nenechala vyletět, četla jsem ji předem a stahovala jsem ji povelem (nebo klidně i šňůrou) zavčasu. Dala jsem jí najevo, že ona řešit nic nebude. 

To je ale román. Šlo by to napsat krátce, že. Zamakejte na přivolání, nebudete muset řešit zbytek. 😀 Vymyslete odměny i na jiném principu než pamlsky a pamatujte, že fena nemusí být kámoška s každým psem. 🌹