jojo - mapy když plánují trasu, tak délka odpovídá jen na rovině. Čím větší převýšení, tím větší rozdíl mezi trasou (i ve stopaři) a realitou. My v horách bychom mohli vyprávět 😄 Jsem vždycky vnoučatům naslibovala podstatně kratší trasu, než to nakonec bylo
Sardullah:Musím říct, že já jsem naprosto udivena tím světem dog.
Já se na živo potkala asi s pěti dospělými jedinci a všechny byly důstojné, klidné a takové nad věcí a myslela jsem si, že takové jsou všechny, že to je jeden z povahových znaků plemene a kdybych si někdy dogu pořídila, tak že mi z ní vyroste přesně taková. No přiznám se, že Yoda tento obrázek o důstojnosti a klidu a tak, úplně rozbil. Ve snu by mě nenapadlo, že doga může být taková
Yoda je super, miluju jeho fotečky, ty úžasný momentky, ale kdybych si před tímhle poznáním pořídila takovouhle dogu, tak bych byla asi hodně překvspená.😂
já myslím, že je to jinak. Kdyby Yoda měl majitele, kteří chtějí kráčet s důstojným dogákem - přizpůsobí se. Zvykne si. My umožňujeme všem našim dogám blbnout, řádit… a ony pohyb milují. Všechny co znám. Žádná naše nebyla důstojná - Xerxes k tomu měl nejblíž, ale taky se uměl rozjet a pohyb navolno v terénu miloval.
Doma je to pak pohodový klidný zvíře. Plácne sebou v naší blízkosti a většinu dne profláká. Jasně - taky ho občas chytne nálada přetahovací, otravovací, běhací, vrčící… ale to není hlavní náplň dne.
A doga v pohybu - to je krása… hra svalů, volné kůže, uší, pysků… pravda, na fotkách je to trochu groteska
kometa:Ta první fotka! Ten pes snad běží současně na všechny 4 světové strany.
jojo - a vyvrcholí to tím, že ti vletí do náruče a chce pochovat… případně ti od hrudníku předvede plaveckou otočku a mizí kdesi v dálce… Ale ne nadarmo jsme Betce říkali Kosatka dravá a Yoda je stejně barevný i stejně praštěný. Takže jsme zvyklí… na klidné, důstojné a elegantní plemeno.
a teď ten bláznivej dogoun, kterého trošku zbrzdí jen vedro… Ale my jsme na něj hodní a chodíme většinou brzičko, aby mohl ty své rovinky a okruhy kolem nás s nadšením a zcela oflusán realizovat
nejdříve ty nepsí - sice jsem měla celý týden dovolenou, ale taky ATB a stehy v puse, takže jsme to výletění moc nepřeháněli… nedělní Vlčí hora, středeční Ještědské terasy a jinak lesy za humny. Kruštíky kvetou, houby trochu rostou…
přesun z Ukrajiny, ubytovny, zřejmě i různí lidé kolem… spousta změn a pokud nemá silnou psychiku, určitě se to na něm podepsalo. Lásku u vás má, tak mu dopřej dost času, aby zjistil, že už natrvalo bude dobře. Myslím, že se uklidní. Holky mu v tom pomůžou
kometa:Já myslela, že kloš lítá, dokud se neusadí na hostiteli. Pak že křídla zahodí.
ano - aby mu nepřekážela, když se pohybuje v srsti. Když je shodí, má smůlu, pokud sedí na blbým hostiteli - třeba na psisku… už neodletí
já nevím - s chrochťákem si ještě nehrál. Ono to s ním není úplně jednoduché - ono na něj dost psů (i fenek) vrčelo i vyjíždělo, když byl dorostenec ( to je jasné, bojí se mamuta a preventivně na něj útočí). A pak jsme ho vykastrovali (sice chemicky, ale to je jedno - a mimochodem už je to skoro rok a stále implantát funguje) a tudíž je pro psy (ai fenky) ještě nepochopitelnější. A i díky některým naskakovačům a provokatérům na některé psy už preventivně vrčí… Proto vždy na začátku jsem ve střehu a k psům pouštím po delší seznamce. Fenky mu nevadí - on tedy vadí některým fenkám, ale neobtěžuje je a pokud se nekamarádí, jde v klidu dál. Nemá potřebu se družit za každou cenu. Ale s Baruškou jsi ho viděla - opatrný a přitom řádící…
Takže to vidím zase na nějakou tu vodítkovou procházku a pak se uvidí. Agrese v něm není, takže spíš bude ustupovat před přesilou blech
byli jste na tom Ještědu??
efe:Čápů je u nás po loukách taky nějak víc vidět, nebývalo zvykem…
Btw. necete se stavit, když máte tu dovču? ;)
o víkendu tu máme neteř s rodinou - a zítra jsem slíbila mamince, že vyrazíme do města (to já nerada, ale co bych pro ni neudělala…) takže s psiskem zase vyrazíme brzy ráno - a někde poblíž. Takže tento týden to na venčení s partou blech nevidím. Ale někdy to zkusíme, doufám, že Vasila řešit Yoda nebude…
balu:Těch 13 stupňů vám závidím. Tady je teď 23, ale je pořád nějak dusno.
právě že včera bylo před šestou ráno taky 23 stupňů, takže těch dnešních 13 byla čirá radost… a hned jsme razili ven. Celý týden mám dovolenou, tak máme hodně volný režim…
už v půl sedmé jsme byli na Výpřeži - a bylo úžasných 13 stupňů. Takže ani stoupání na Kamenná vrata nám nevadilo, naopak jsme se kochali krásným ránem. A pak přes mohylu letců a vyhlídku na Červeném kameni (krásný výhled nejen na Ještěd, ale i na JIzerky, Lužky, Trosky, Bezděz…) jsme se v klídku vrátili na parkoviště a v devět si už dávali kafe na terase.
a ještě dopíšu, že jsme viděli letět bandu asi 12 bílých čápů - asi přelétající nehnízdící mládežníci, a když jsme se vraceli autem domů, tak nad sjezdem z rychlostky kroužil pro změnu čáp černý. Ale ten u nás občas přelétává - jsou častěji k vidění, než tomu bylo dřív. Takže taky dnes to můžu nazvat čapím výletěním
orionka-2:Blbnul víc, protože bylo před deštěm ? Za Ještědem už je po dešti.
tomu ani nejde říci déšť - spadlo 0,5 mm a hlavně ta přeháňka přišla až dost dlouho po návratu - šli jsme na procházku v šest ráno. Spíš měl chlapec dost energie - včera se poflakoval a tak měl za relativně rozumné teploty náladu radostnou blbnoucí…
tento týden se dovolenkuju, tak nic nebránilo tomu, vyrazit do lesa brzičko, abychom se neuvařili. I tak už v šest ráno bylo 23 stupňů. Psisko si poběhalo (měl silně trýskací náladu, lovil nás, blbnul víc než v předchozích dnech), našli jsme pár hub (hlavně klouzci a lišky, ale i kozák a hříbek se našel), protáhli jsme těla a nepotkali ani živáčka. Hezké ráno to bylo.
lesnizinka:No páni, ten je krásný👍 A taky jen jedno tykadlo jak ten, co jsem onehdá na ,,brouky" dávala já. Já jsem se těšila, že v Liberci bude třeba jen těch 25st a houby, je tu hlášeno 29👎 To se na ten Ještěd jistě vyhrabu🙄Teda možná jo a pak zdechnu👎
použijte sedačkovou lanovku na Skalku a dojdete už jen asi 1.5 km s nevelkým převýšením.
my taky dneska vyráželi brzy - od Vlčí hory na zříceninu Krásný Buk a údolím Křinice zpátky přes kapli sv. Anny a Kamenný vrch. Vedro, děsně překlošováno, nikde nikdo - jen jeden sebevražedný bílý knírač, který paničku nechal dost za sebou… ale nakonec sice držkujíc, ale obešel Yodu (ten byl nakrátko u nohy) bezpečným obloukem. Moc mě jeho pobavila panička, když se jí nepodařilo psa odvolat, jak na nás volala: “ale je ten váš hodný, že??” Nepotěšila jsem jí, odpověděla jsem “jak kdy”.
Anet10:Teda Arona byla nádherná, žíhaná doga je pro mě TOP barva,žádná jiná se jí nevyrovná
my taky říkáme, že proužkatý jsou nejlepší… Však taky po Aroně přišel žíhaný pes Xerxes Bonoda. A když zcela nečekaně během minuty po šesti letech nebyl, tak jsem volala Milanovi Štouračovi (prostě Bonoďákům), že potřebuju “ihned” žíhaného psa a nebo fenku. No a protože ani žíhaná fenka, ani žlutá nakrytá žíhaným psem mu tenkrát nezabřezly… dovezli jsme si plášťovou fenku po jeho importovaném psovi. Vždycky jsem pak Betušce říkala, že měla být žíhaný pes… Když odešla Beta, sháněla jsem štíhlou dogu lehkého typu - a protože odešla blbě na pyometru, měl to být pes. Žíhaní a žlutí tenkrát nebyli a když byli, tak těžcí a vrásčití… Nakonec jsme si Nighta přivezli až ze středního Španělska - ale holt nebyl ani žíhaný, ani žlutý, ani plášťový… ale štíhlý a lehkonohý byl. To vyšlo. I po odchodu Nighta jsem hledala žíhaného psa. Dokonce jsem i našla vrh (v Německu), který se mi líbil. Ale všechna štěňata už byla zamluvená se zaplacenou zálohou… A tak Yoda. Jen jsme ho koupili (a nelituju), tak se narodila žíhaná štěňátka, kde bych si vybrala… ale holt jsme nechtěli čekat a vždy pořizujeme štěníka náhradníčka brzy… Takže všechny dogy měly být žíhané s černou maskou… a vyšlo to jen u dvou prvních…
a teď pár psích - je vidět, že ať je vedro nebo mokro - umí se rozblbnout vždycky
nejprve ty nepsí z venčení za humny
od malička jsem říkala, že budu mít dogu. Počkala jsem si - až když jsme bydleli v domě se zahradou, tak nadešel správný čas. Já v životě neměla ani křečka (zato jsme měla přečtenou veškerou zvířecí literaturu. Včetně té psí). Manžel vyrůstal se středními pudlíky, tudíž byl zkušenější - a k doze měl jen tři připomínky. Za prvé to bude štěně s papíry, aby z toho vyrostla fakt doga. Za druhé to bude fenka - menší a lehčeji zvládnutelná (to netušil, že naše holky byly vždy podstatně větší osobnosti, než kluci). A za třetí to bude s námi sdílet celý prostor, žádné zakázané komnaty, musí se jí přizpůsobit všechny akce, dovolené… prostě bude to tvor smečkový a náš… No a měl pravdu…
Žíhaná fenečka Arona Ruprechtice se narodila jen kousek od nás. A vůbec jsme do té doby netušili, že tam za plotem mají krásnou dogu - její žlutou mámu Elsu. Arona byla potvora s vlastním názorem - ale naučila nás, že se psem se nemusíme bát jezdit ani do hor, ani k moři, ani na vodu… a že je doga báječný parťák pro každou příležitost. Byla nesmírně pohybově šikovná, nebála se ničeho a nikoho, byla zdravá a veselá. Na šesti letech byla na očkování a pan doktor, který ji znal od narození hlásil, že tak zdravou dogu v báječné kondici nezná. A že by jen potřebovala přetřít čenich černou barvou, aby jí vymizely šediny. A o půl roku později nebyla - osteosarkom je mrcha…
no a Arona může za to, že už nás od toho jara 1994 dogy neopustily a pak přišel Xerxes a Beta a Night a Yoda…
ještě k fotkám - na té první je jako dvouměsíční prťavec, na druhé v milovaných Jizerkách, na třetí důkaz, že i doga se vejde do Vertexky - sjela s námi snad všechny řeky a byla báječný vodácký pes, na čtvrté je ve Francii na Azurovém pobřeží (nebojte, neuvařila se - byla to doga vedro a sluníčko milující) a na poslední je přesně na šesti letech - byla únorové štěňátko
