Příspěvky uživatele

fotky psí z tohoto týdne - od nedělního Bedřichova, přes les za humny až po dnešní Višňovou. Na té šesté fotce by se chtěl jít kamarádit - ale buldočce se až tak nelíbil

tak dneska mě Yoda naštval. V klidu pozoroval srnku (byl na vodítku). O kus dál jsem vytáhla mobil (křižovatka neznačených cest a chtěla jsem si ujistit trasu) a vodítko standardně hodila na zem. A ten zmetek to odpíchnul po chvíli z nuly na sto. Vyrazil po cestě (orientuje se výhradně zrakem - takže srnku z úvozové cesty neviděl a spíš jen vybíjel adrenalin, co v něm byl, tak blbej snad není, že by nevěděl kde stojí), na moje zařvání to otočil a tryskem se vracel. Proč to najednou stočil ze stráně do hustníku (přesně na druhou stranu od srny) netuším a už se to nedozvím. Zapraskaly větve a rozhostilo se ticho.

Já utíkala zpátky na původní cestu (nebyl), Pepa stál na odbočce, kde zmizel - nebyl. Ve mně by se krve nedořezal neb srna stále byla v klidu v dohledu (mám pocit, že byla tak trošku krotká a nebo blbá 😄  dokonce i když jsme už kompletní odcházeli, stála jen o kousek dál - a to jsme mezi tím pískali a volali…). Pes nám nikdy nezmizel na déle než minutku… vždy se hned vracel a tentokrát navíc byl na vodítkách (spojené dvě - takže víc smyček a karabin…). A najednou nebyl a bylo ticho (jinak je slyšet dusot tlapek, v terénu doga tichá není). Vlezla jsem do hustníku, sestoupila k potoku - a tam stál Yoda na úzkém pásu trávníku mezi potokem a ohradníkem… Mile na mě vrtichvostil (já srdeční zástavu) a že je fajn, že ho přes ten potok přenesu. Že bez rozběhu to nedá a ten blbej ohradník je hned za ním…  Celou dobu, co jsem lítala kolem (asi tak 5 minut - i když mi to připadalo děsně dlouho) tak stál 10 metrů od nás… Nekňučel, neštěkal, čekal, že dorazíme… Možná ani ránu nedostal (myslím, že by zaječel), od malička ho učím, že ohradníky jsou tabu…  čekal… Naštvaně jsem ho protáhla potokem, i když vodu nerad… prolezla hustník na cestu, obrala se z pavučin a chmýří…a šlo se dál.

Jinak to byla krásná procházka kolem Višňové - mrazivé ráno se vstávajícím sluníčkem, krásné koníci, stáda spokojených kravek, jinovatka, barevné javory… krásný podzimní výlet

Zuzika:

Ahoj, chtěla bych pomoct s výběrem pejska. Váhám mezi NO a Irským setrem. Pozemek mám velký. Které plemeno je náročnější na výchovu a na péči. Jdou tato dvě plemena nějak porovnat vlastnostmi? Děkuji předem.

irský setr ocení dlouhé procházky v přírodě. Dlouhé neznamená půlhodinka. Navíc za každého počasí. Musíte zvládnout lovecký pud, musíte naučit klid v přítomnosti zvěře. To je opravdu hodně práce. Intenzivní práce. Nejšťastnější bude s vámi venku. Je to pracovní plemeno - bez práce bude nešťastné a pobyt na zahrádce mu je k ničemu (rozhodně není vyšlechtěno k hlídání). Navíc je to lovecký pes - tudíž bude ostrý na kočky a jiné šelmičky… a zase se správné chování musí důsledně a neustále učit.

Německý ovčák je všestrannější - ale zase platí, že je to pracovní plemeno. Takže musíte vychovávat, cvičit, pracovat. Zahrada je fajn, ale společnost a činnost psovi nedá… U německého ovčáka pozor na zdraví rodičů - je to plemeno, které není po zdravotní stránce až tak bezproblémové…

Důležité je, co chcete se psem dělat, proč chcete právě tato plemena. Kolik máte času na psa (a kolik ho budete mít v následujících třeba 10 letech), kolik prostředků máte na psa (nejen strava, ale i veterina, výcvik…), jak to máte s dovolenými, kdo se postará v době vaší nepřítomnosti (nemoc, služební cesta)… prostě si to chce dobře rozmyslet.  Vůbec vás nezrazuji od plánu pořídit si psa - jen říkám, opravdu si to dobře rozmyslete

hodně směsí zrní ptákům nechutná. Já krmím nejraději neloupanou černou slunečnici a lojové bezsíťkové koule. Mimochodem my máme už měsíc na krmítku neskutečný provoz - slunečnice mizí po kilech

dneska mi udělal radost Yoda - vracíme se v první kratičké procházky, já ho ve vrátkách odstrojím i z obojku… a on hop - a stojí uprostřed zahrady nad ježkem. A nejen že neštěkal - jen se důležitě podíval, jestli vím o tom, co našel - ale i se nechal krásně odvolat domů. Jen doufám, že si nějaké ty blešky nestihly přestoupit do jiného lokálu 🙃

orionka-2:

A pak, že se na některá plemena (zvlášť bul - nebo bull(?) ) nedá vsehnat náhubek .

z kevlarového multifilu by to asi bylo i funkční 😄

my dneska zcela neplánovaně za humny sdíleli kus trasy s extrémním během Spartan. Tisíce běžců funělo kolem nás, tahali břemena, ručkovali, padali, házeli oštěpy… a my si v klídku sbírali hříbky. Jen Yodu jsem nepustila, aby se někomu nepřimotal pod nohy - i když řada hlavně závodnic si ho chtěla půjčit (hlavně ve stoupáních)

málokterý z těchto psů má padnoucí košík… ony se na ty krátkotlamy shání špatně a myslím, že na ty XXXL Bully to bude velká potíž. Jasně že to nikoho neomlouvá, ale nevěřila bych ani bullovi s košíkem - ten miničenich snadno z blbě padnoucího košíku vyndá.

a teď pár nepsích

venčí se již zcela podzimně… Nejprve Yodislav

jasně že když houknu - “a jdeme” - tak jdeme. Otázkou je, jestli chci “násilím” (byť bez násilí) nutit psa k něčemu, co opravdu nechce. Takže když hodně prší, tak je pes ráno “vypovelován” k nutnému vyvenčení, ale pak se klidně nechám velmi svižně odvléct domů, do sucha… a celá procházka se smrskne v nejnutnější minimum.

mě včera překvapil hřivnáč - už před časem od nás odletěli a včera se jeden nacpal do krmítka… až jsem se bála, že odletí i s ním

ještě tu jsou. Odlétají pozdě - a řekla bych že až podle počasí, které aktuálně hrozí. Vědí víc, než my…

efe:

Jsem marod, ale s pejskama jsem odpo aspoň na chvíli musela. Tolik lidí, co dneska, jsem u nás v lese nepotkala za celej rok dohromady…. ufff. Asi rostou.

přeji brzký návrat k plnohodnotnému výletění. U nás houby stále nic, ale kolem toho Hamru masakr - takže asi i u vás rostou.

Já ráno šok - vycházím s Yodou na první procházku v šest ráno - a od kostela z kopce klikatě jede směrem na chodník bílé auto… Fakt jsem se vyděsila, kam asi tak uhneme… Naštěstí hodilo pár obloučků a zastavilo na blikny kus od chodníku - a ono bylo celé namrzlé a dotyčný (dotyčná - nebylo skrz zamrzlá skla poznat) se prostě rozjel a neviděl vůbec ven. A tak stál a šudlal stěračema a stál a stál (nevystoupil)… když jsme se vraceli, tak už byl naštěstí pryč. Inteligent. Prostě zima se hlásí

a ty psí… prý kolem třetího roku se doga výrazně zklidní… Doufám, že alespoň maličko…

nedělní Jizerky už jsme vywebila, takže jen něco málo za humny, středeční okruh kolem Růžové (rozhledna Růženka a Dolský mlýn a vrch Růžák) a dnešní lesy kolem  Chrastné plné hříbků

nejprve ty nepsí

Orionka:

Já jsem se pro změnu venčila v Jizerkách (Bedřichov, Šámalka, Hřebínek), houbařů asi milion a plné nebo aspoň poloplné koše - podle velikosti. Nejvíc praváků, ale i kováře. 

tak to už se to rozjede i za humny… Sice nasušeno mám, ale ještě nějaké ty zásoby se vždycky hodí

Anonymní:

Jeřáby jsem ve volnosti ještě neviděl, bílé volavky ano ale jeřáby ne.

zajeďte na Českolipsko - tam je to opravdu už zcela běžný pták. A bílých volavek je také víc a víc - zrovna dneska na Chrastenském rybníku jich bylo podstatně víc, než těch popelavek…

dneska jsem si vyžádala placatou procházku (nějak se mi nechtělo lézt do kopců) - a tak tedy byly naplánované borové lesy kousek od Hamru na Jezeře, Chrastenský vodopád, Chrastenský a Děvínský rybník… A zatímco u nás ani prašivka, tak tam hřib vedle hřiba. Mladé, zdravé, krásné. A pak taky záplava klouzků. Přinesli jsme ruksak praváků - část vezu sestře, tři velké dlouhonohé dostala sousedka Václava k svátku… a zbytek už se nasuší a podusí…

Houby nerostou. Vůbec. Uvidíme - ještě čekám podzimní vlnu, podle mě jsou podmínky dokonalé… ale podle hub nee. I v těch šílených vedrech se občas houba našla - teď nic