u nás ani kapka… potoky malé netečou, velké maličko a u řady tůněk nadávám Yodovi, že tohle bahno může pít už jen čuně a ne elegantní psík…
Do lesa chodíme brzičko ráno, takže ještě před pracovním procesem je psisko vyprocházkované dostatečně. Kupodivu začaly růst hříbci (praví i kováři), dnes jsme donesli i křemenáčky. Vše mladé a úplně zdravé. Přes den se pes válí doma či na zahradě ve stínu a na večerní procházku chodíme až se setměním. Takže to vedro nějak přežít jde.
a teď nepsí - z lesů za humny i ze včerejší Jizerky brzy ráno - bylo mlžno, chladno, prostě krásně.
Na šesté fotce je podivně zabarvená kravka mezi skotskými - má stejnou srst a rohy… jen má šedý melír. Asi kříženec. Na osmé byl pokus vyfotit srnku mizející v dálce 😄 a na následující je zázračné místo - skoro všude v Jizerkách borůvky vymrzly. A najednou jsme se ocitli na relativně malém místě, kde bylo modro obřích zralých borůvek. A poslední fotka ukazuje, že navzdory teplotám i předpovědím je podzim za dveřmi. Vykvetly hořce
já zapomněla, že byla včera sobota… Takže fotky z tohoto týdne až nyní. Nejprve psí - konečně prý zase v lesích za humny a ne dovolenková města na vodítku…
my teď přijeli z Jizerek - ráno chladno, mlžno - na každé pavučině korálky rosy. Už kvetou hořce - podzim je pomalu tady. A donesla jsem dost mladých malých praváků - jiné jedlé houby vidět nebyly
venčení ve vedru je takové nijaké. Teď jsme se vrátili - ale ani foťák s námi nešel - světlo už nebylo a navíc stejně bylo vedro - tj. přichcíplý pomalochodný pes. A předpověď je děsná - já chci mlhu a déšť a zimu 😉 - prostě normální liberecké počasí (jaké už tady v posledních letech nebývá)
známá kočkám do škopku s vodou dávala živé plevelné rybky.
Milgamma je béčko - tedy hodně různých béček
mám pocit, že s ohledem na jedovatost listí není ořešák jako ořešák. Takže spíš se přikláním ke kombinaci faktorů - stín jako největší problém, pak i sebrání živin velkým stromem navíc jedovatým (více či méně) a také pochopitelně hodně exponovaným místem, kde se vše hůř opravuje, než když je to nějaké místo stranou dění.
My dali na nejvíc bahnité (používané a zastíněné) místo u vchodu do trávníku (tam pravidelně dosíváme trávní semínka dvakrát ročně, je to lepší, než až když tam trávník vůbec není) nášlapné dlaždice. Sice když má psisko radost a rozjede se, tak na nějaké dlaždice nehledí, ale jinak i on rád klade tlapátka na bezbahnitá místa a využívá “chodníček”
efe:Ještě že už bude škola, děti trpí samomluvou…
a nebo bude následovat doporučení na uklidňující lektvar a nebo soukromou psí školku soužívání 😄 Holt z jedné IP adresy je divné se ptát i si odpovídat…
krása. Mám ráda přírodu, když vstává. Ale přiznám se, že už jsem zlenivěla, a pod šírákem už se mi spát nechce. Hotely a davy lidí nemusíme ani jeden. Nevadí nám o dovolené si vařit… a postel, sprcha a splachovací záchod je tak nějak u našich cest už nutností.
efe:Dnes ráno mi záda dovolila spát až do osmi(!!!) a tak jsme vyrazily do lesa pozdě a už bylo děsný vedro…
taky jsme šli do lesa o chvilku déle než obvykle a bylo už dusné vedro. Stýská se mi po chladném dánském pobřeží… tam bylo celé čtyři dny počasí, jaké se mi moc líbí. Sluníčko občas vystřídala kratičká přeháňka, a teplota byla kolem dvaceti stupňů. Paráda.
jasně že Kodaní se končilo - virtuální lízátko klidně můžete spokojeně vylízat a podrbat malé chlupatce🙂
ale cestou jsme toho stihli moc - nejprve dva dny v Polsku skanzen Wolin, město varhan Kamieň Pomorski (na oba dny nějaké to koupání, neb bylo 33 stupňů) a slavný větrný mlýn v Swinoujšcie. Za tři německé dny jsme stihli při přejezdu město Wolgast, a pak výletili na vodní zámek s krásným parkem Schwerin, večerní hanzovní město Wiesmar (s mostem prasátek i zbytkem věže katedrály) a další den do Lübecku. Každý den byla i nějaká ta oddychová procházka po pobřeží, aby si dítka užila moře a pes hrabání v písku neb Yoda do vody nee.
Při přejezdu do Dánska na ostrov Fyn jsme se stavili ve městečku Ribe, kde žila Dagmar Dánská - před korunovací Markéta Přemyslovna (dcera Přemysla Otakara I.) Mimochodem Waldemara II., krále dánského, si brala v katedrále v Lübecku, kde jsme byli den předtím. No a pak jsem se s Yodou den procházela po pobřeží a děti řádily v Legolandu a také povinně navštívili město Jelling s runovými kameny Gorma Starého a Haralda Modrozuba. Předposlední den byl vyhrazen na průzkum ostrova Fyn - viděli jsme kousek Odense (katedrálu a rodný domek H. CH. Andersena), namočili si nohy ve vlnách ostrůvku Helnaes, dobyli “horu” Lerbjerg (má 126 mnm - fakt kopec 😄 ) a prošli překrásný park u renezančního vodního zámku Egeskov. Na den poslední zbyla Kodaň. Zase jen takový základní, relativně malý okruh - abychom neotrávili Trpajzlíky (co už vůbec nejsou Trpajzlíci - neb ten starší mě už přerostl přes hlavu) ani psa. Poslední kratičká zastávka cestou byla v Ringstedu - u hrobu královny Dagmar.
takže dítka měla kus historie - skanzen starých Slovanů a Vikingů, povídání o Markétě Přemyslovně i o hanzovních městech. Došlo na zeměpis (konečně vím, co je to Kattegat), na přírodopis (na cestách už jsou čápi, jeřábi, husy, špačkové - viděli jsme jich pořádná hejna… ale viděli jsme i hodně zajíců, srnek a třeba i mývala (tedy ten byl sražený na silnici), v moři rybičky, mušle i medúzy, motýly, vážky, můry…), na architekturu - zase od prvních domků ve skanzenu až po moderní stavby Kodaně… prostě jsme si to užili.
pes taky zvládal, perfektně jedl i spal. Jen tedy když jsou s námi děti a někam odchází, tak je výrazně neklidnější, než když ho opouštím jen já nebo páník. Prostě je nerad viděl mizet od smečky a nejraději by s nimi lezl i po lanech povedených opičích drah pro puberťáky. Jedinou potíž za těch 10 dní měl po návratu z Kodaně - asi toho města bylo na něj už moc a jednorázově se posr…l. Ale teď doma ani moc neodpadl - nadšeně obíhá zahradu a tváří se, že bychom mohli něco pořádného dělat (ne jen prát a žehlit a sbírat popadaná jablka) a kam že vyrazíme ven…
dostala nálož kultury vnoučata a nálož socializace a ušoupaných tlapátek dostal i psík. Přežili všichni 🙂 a prý kam to bude příště…
a tak tedy venčení uplynulých 10 dní… můžete zkusit hádat, kde všude se Yodislav toulal. Bezpsích je hodně, psích fotek bude málo, neb kde je pes jsou většinou i fnoučata…
začali jsme jedním skanzenem, pokračovali přístavním městem, které bývá spojováno s varhanní hudbou, pak jeden větrný mlýn kousek od hranic dvou států. Čtvrtá fotka je z města na řece Pěna (slovanština tam je stále v místních názvů patrná). Následuje jeden slavný vodní zámek. šestka je z mostu prasat ve městě, kde z katedrály zbyla jen věž. Osmička je radnice, co vypadá jak ministerstvo kouzel… Pak socha jedné královny, kterou dodnes milují v zemi, která má spoustu ostrovů a krásných pobřeží… Na místo dvanáct sice pes může (a zadarmo), přesto jsem Yodu nechala den odpočívat a toulali jsme se spolu po pobřeží. Třináctka je kámen spojený s Modrozubem (a má to spojitost i s bluetooth), další fotka je z města, kde má rodný domek slavný pohádkář (jeho pohádky mám pocit nejsou moc pro děti - takové Děvčátko se sirkami…). Pak trocha krajiny, jeden krásný renezanční vodní zámek (i s kamenným pudlíkem) a na závěr město Malé mořské víly a katedrála, kde je pohřbena ta královna z deváté fotky.
proto vždy říkám, že nemám psa vycvičeného a vychovaného ho mám jen tak, jak to potřebujeme my. Tudíž to, co mně nevadí (a můj pes dělá) by třeba někoho jiného děsně štvalo (kolegyně nechápe to, že se se psem Yodí velikosti peru a nechám si okusovat ruce) a naopak, jsou chvíle, kdy zase já nechápu, proč je to pro jiného psa potíž, když je to samozřejmé (třeba zvládat výletění mezi davy turistů - to by zase jiná známá svému pejkovi nikdy neudělala…)...
Takže důležité je vychovat si psa na váš životní styl (a počítat s tím, že holt někdy budou vybočující okamžiky a bylo by fajn, kdyby se s tím pes dokázal vypořádat - a on to vyrovnaný pes nějak zvládne). Takže bych se moc z té psí výchovy nehroutila - zdá se, že máte normální pohodové psisko a normálně bych s ním žila a řešila věci tak nějak za pochodu a za pohody.
opravdu se nebojte, zvládnete to…
my je na zahradě máme, některý rok maličko, jiný (třeba letos) jich bylo docela dost. Tuším, že ty, co leží v záhonku s bylinkami a moc se nenamáhají s pohybem jsou samičky a ty hodně poletující jsou samečci… Ale registruji je pochopitelně jen pár dní kolem svatého Jána… Kolik by jich bylo potřeba vypustit na rozumnou životaschopnou kolonii netuším.
Jeden nám letos vletěl do ložnice a Yoda z toho měl šok… svítilo to a lítalo to… Musela jsem použít svoji “odchytovou sadu” - sklenička a pevná průsvitná folie (staré tuhé bílé desky) a chudáčka dogáka zachránit odlovením a vypuštěním svatojánka ven.
Varaxi:Odborně odchovali s minimem kontaktu a vrátili do přírody v místech, kde by měl největší šanci.
ano - jejich cílem není zvířata chovat za plotem - ale dostat je do normální kondice k přežití a vypustit zpátky do přírody.
impact:No do prdele. 😂🤣😂🤣😂
no co - dle standardu je doga Apollem mezi rasami psů. Prostě elegán každým coulem 😄
a ty nepsí z tohoto týdne
nejprve Yoda - v týdnu jen krátké procházky za humny, řádění na zahradě, dneska výstup na Klíč a malý okruh kolem (6 km) a pak návštěva Lindavy a Kunratic - křišťálový kostel a skleněná zahrada
