Příspěvky uživatele

efe:

Počkej, jak třetího roku??? Vždyť tu nedávno bylo štěkanátko malinké na statku…😲

za pět týdnů mu budou tři roky… Jeho ségra už je mamina…

my dneska vyrazili okouknout přehradu na Černé Nise (jedeme jen 10 minut autem a tak je to pro nás relativně běžná venčící trasa) a pak obejdeme okruh tak dvě a kus hodiny  - sice jen 10 kiláčků, ale s převýšením 300 metrů. Nikde nikdo, pes byl skoro celou cestu na volno a vydržel dělat vzorňáka nejvzorňákovatějšího. A když jsme výjimečně potkali houbaře (stále rostou, my už nesbíráme), stál na fleku na tichý pokyn. Zdá se, že opravdu kolem třetího roku začíná maličko rozum brát (tak a teď jsem to zakřikla)

sutrik:

Taky jsem přemýšlela o téhle variantě. První injekci měla do pravého stehna. A třeba zánět mízní uzliny… Snad ne nic horšího. Ale že bych byla až takový slepoň a všimla si toho až v neděli. Jako, ono je u mě možný všechno.  

Bonnie v neděli spadla na pravý bok na štěrkové lesňačce, to nahrává hematomu. Měla pláštěnku, tak se neodřela. Piraňa ji předbíhala a drcla do ní.  Viděla to jen veterinární sestra, která ji při kastraci uspávala, je od nás ze stáje. Taky si myslí, že je to hematom. Já vždycky v duchu maluju i nejhorší scénáře. Ale na veterinu se mi nechce, pohmat by k diagnostice nestačil a Bonnie není nadšená, když na ni sahá někdo cizí.  Chci počkat, jak se to bude vyvíjet. 

mě jednou boule na boku vyděsila u Nighta. A opravdu to byla boule po ATB a vynořila se velmi rychle až po měsíci - a prý je to u jistých látek typické. Jak rychle vylezla, tak se zmenšovala pomaleji, ale viditelně se to lepšilo

impact:

Děkuji. Zatím je to mizérie. 😔

Jsem měla plány na prodloužený víkend: na dnešek velkou prochajdu, zítra komplet pouklízet dvůr a nachystat na to, abych příští týden koupila dřevo na zimu. A na pondělí někam na kopečky. 🤩

A tak prd akorát. 😏

Tak aspoň ty boty, no. 😂

já četla a na pondělí někam na kapačky… Tak přeji, ať se záda odblokují i bez kapaček…  Zdá se, že je poslední zbytek hezkého podzimu, než ho první sníh pokazí (jestli jim předpověď vyjde) a byla by škoda ho proležet.

kdyby tu bouli neměla ve slabině, ale na boku, tak bych řekla, že se vynořila (klidně po měsíci) boule po injekci s ATB (byla čubinka na kastraci, jestli se nemýlím). Ale ta slabina je divné umístění…

souhlasím s Verun - pokud je suknička rýhovaná a houba má alespoň někde růžové tóny - je to růžovka. Klidně i s tlustou nohou. Ale jakmile jsou pochybnosti… nejíst.

a teď ty nepsí - podzimní

tento týden se venčilo krásně - nádherné slunné dny, nadšené blbnoucí psisko… co víc si přát. Nejprve fotky psí: ty od páté do sedmé fotky je dementní pes v záchvatu trýýýsového točení se do kolečka do kola… až drny lítaly. A ty předposlední fotky ukazují, že do kaluží se našlape… i kdyby měl hlavou klády prorazit. Ale vybral to dokonale…

orionka-2:

Měla jsem  kryptorchického psa. Neměl sestouplé ani jedno varle. Se psy neměl problém, docela ho i respektovali. Ale přikládám to tomu, že chodil ve dvojce s fenou, svou matkou. Tu si hlídal jako policajt. Žádný pes k ní nesměl čuchnout. A kupodivu ho žádný pes neserval. Cca v šesti letech za ním začali psi běhat jako za háravkou, varlata šla ven ( poučená jsem byla i četbou Heriota ). Bylo to za 5 minut 12, na jednom varleti byl nádor velikosti větší špendlíkové hlavičky. Ani pak se chování psů k němu nezměnilo. A ani jeho chování se nezměnilo. Stále jsme čekali, kdy “přijde do rozumu”.

Byl to krasavec - stejně jako jeho mamina vždy vzorně upravený, moc hezky se na ty dva střeďáky pepřovaté koukalo. Xerxes je měl rád - a nikdy žádný konflikt nebyl, ale ani se o něho nezajímal. Xerxes se spíš zajímal, co mají jiné paničky v kapse za mlsky… než že by vyhledával psí společné hrátky. Nepamatuji se, že by se k němu choval jinak, než k jiným psům

my si ráno užívali v lese. Krásně bylo, docela teplo (stačilo mi jen triko a vesta), houby už jen pohledem pohladíme (máme dost a tak je necháváme v lese) a je jich spousta všech možných druhů. Psisko si užívalo krásné ráno, blbnul v závějích listí, tahal větve, lovil nás… prostě pohodička pohoda

Bobca:

Moc děkuji za pochvalu💪😇..Dnes nastupuju do FN v Olmiku,zítra jdu na laparo s meniskem..Tak se asi chvíli odmlčím..uvidím..budu mít sebou tablet..

tak ať vše proběhne v pohodě a bez potíží. A koleno si brzy vzpomene na slušné vychování - a ne že bude zlobit…

chudák malý král… já je mívám na zahradě poskakující v borovici. Naštěstí živé

a teď ty nepsí - podzim je povedený… hezky se výletuje. Dnes jsem vyhlásila zákaz sběru hub - a tak jsme jich v lese nechali stovky. Za celý výlet jsme nepotkali živáčka… asi 12 km kolem Brtníků. A ve středu kvetl celý rybník u pramenů Ploučnice něžnými bílými kvítky

tak nejprve Yoda za humny, ale i v Osečné a dnes ve Švýcarsku (tedy tom českém u Brtníků)

u nás je děsněj fučák… Až jsem měla strach, aby nám na hlavu večer i teď nepřistál nějaký ten strom… Ale potkali jsme jen samostatně a bez dozoru se pohybující popelnici - Yodu to dost překvapilo… když mu jela naproti…

janaa:

hele,blbá situace,ale zase je lepší,když zůstal stát a čekal, a nesnažil se něco vymyslet a někudy se prodrat nebo nelítal. To teď zažívám se starou Bárou, beru jí jednou týdně do lesa na procházku, jsou tam cesty a relativně můžu najít místo,kde nepůjdeme do nějakých obr kopců,takže si tam spokojeně ťape. Jenže jsou tam různý strže,obvykle zakončený pidi lomama s vodou,ty mají samozřejmě holky zmonitorovaný a lítaj tam. No, a Baruna si je taky pamatuje,takže když zapomenu, rozeběhne se a letí, z kopce a ze svahu to jde snadno, zprasí se ,namočí, a pak zjistí, že sama nevyleze, páč má prasklou tu achilovku. No a pak tam lítá, kouká kudy, pak tedy většinou zastaví, jakože matko,dělej něco, takže jí musím jít pomoct. Samozřejmě,když jí ukazuju,kudy má jít,kde to půjde nejlíp, tak si myslí svoje, tam já nejdu, já půjdu tady - nejlépe svah kolmo nahoru🤣

chůdě Bára - naštěstí je mi jasné, že matka dělá, co feňuli na očích vidí a pomůže i do toho nejstrmějšího kopce.

No já si připadala jak totální neschopný blb - sháním psa (nemám ráda, když potkáváme lítající bezprizorné psy - a že se dají potkat poměrně často), pískám, volám (nemám to ráda, v přírodě se neřve), nadávám si, že jsem mu sama tu srnku ukazovala (a tím ho vybudila)… už jsem se opravdu začala bát, že si někde na tom obojku srazil vaz, když nikde není slyšet, jak se vrací… a on si zatím stojí a čumí … 

Dobře to dopadlo, a i když to trvalo jen chvilku, doufám, že se to opakovat nebude

Doron:

Myslím, že ránu asi dostal, když tam tak bezradně stál. Nebo se jí alespoň bál. To přece není jeho obvyklé chování. 

On není přehnaně statečný. A hlavně vodu opravdu rád nemá a do potoků nevstupuje bez “nátlaku”. A nebo ji přechází tam, kde to už zná. Krav a koní nablízko se bojí - chodí po druhé straně cesty u ohrad, a pokud se koníci ženou k nám, tak se snaží mizet… U ohrad vždy na vodítku.

Když běhá lesem, tak bývá na dohled, vždy o nás ví a užívá si pohyb třeba v několika bláznivých okruzích…  Často ho k tomu vyprovokuje pohyb třeba ptáka - nejde po něm, jen řádí. I míhající se stíny větví ho umí rozjet. Ale nikdy se zatím nedostal do situace, kde si neuměl poradit. Až tady…

Myslím, že jak se rozjetý ke mně vracel (byl celou dobu na dohled - běžel po rovné cestě tam a po otočce zase zpátky, srna se pásla na poli nad ním za hradbou keřů), zaregistroval další pohyb (ty kravky, jiná srna, pták??) a seběhl do té rokle a jak byl rozjetý, přeskočil potok. A těsně před ním najednou ohrada a v ní krávy. Adrenalin vyprchal… uvězněn mezi vodou a ohradou. A tak stál a čekal. V té rokli byl děsný binec - kdyby tam pobíhal (navíc s těmi vodítky), tak by byl slyšet. Kdyby dostal ránu - myslím, že by vyjek - a já měla uši nastražené… čekala jsem dusot a praskot popadaných větví… A když se rozhostilo ticho, tak jsem blbě předpokládala, že zaběhl dál… a už není slyšet.

Nedozvím se to - bylo to nekonečných 5 minut a pes stál jak špalek 10 metrů vzdušnou čarou. Ale nevypadal vyděšeně - spíš spokojeně, že konečně jdu. Žádný viditelný stres, ten přišel, když jsem ho nas..aně za obojek protáhla tou vodou…

Když na výletě třeba dojdeme ke strmým skalním schodům - taky je nemusí - tak na mě počká, až ho chytím na krátko, řekneme si, že to přece zvládneme a zvládneme to. Ale chce berličku. V davech lidí (třeba centrum Kodaně) se taky přijde “přitulit”, že chce jít nakrátko - prostě panička ochrání… a tady panička nebyla a nebyl nikdo, kdo by s ním tu blbou vodu překonal.

u malých psů (a to bude, když může u vás do metra) bývají se špičáky občas potíže a musí se vytrhnout… Pokud má vyrostlé nové, měly by staré jít pryč. Můžete se snažit - viklat, viklat, tahat se o hadry… ale někdy musí holt veterinář uspat a vytrhnout

Sardullah:

No tak hlavně, že to dobře dopadlo.  … uf uf…

škoda že ho ty dráty nepraštily tak, že zaječel - nemusela jsem se nervovat a věděla o něm hned. Trochu mě děsí, jak v klidu a tiše čekal na vysvobození z problému. Vždy se suverénně a rychle vrací, pokud ho chytne trýskací amok. Takže teď vím, že kdyby se někde zachytil vodítkem, tak nehlesne - a možná ani nezkusí tu hlavu z obojku vytáhnout (má ho relativně volný, určitě by ji protáhnul) a bude jak oslík čekat…

 teď ty nepsí - výhledy ze sjezdovek nad Bedřichovem, svatý obrázek u pramene u bývalé Hašlerovy chaty, taky dnešní Pohanské kameny na Višňovou. I ta srnka z útěku Yody se najde. Na předposlední fotce je Smědá. Už zase je to mělká říčka poklidně tekoucí z hor…