Příspěvky uživatele

nedělní Jizerky už jsme vywebila, takže jen něco málo za humny, středeční okruh kolem Růžové (rozhledna Růženka a Dolský mlýn a vrch Růžák) a dnešní lesy kolem  Chrastné plné hříbků

nejprve ty nepsí

Orionka:

Já jsem se pro změnu venčila v Jizerkách (Bedřichov, Šámalka, Hřebínek), houbařů asi milion a plné nebo aspoň poloplné koše - podle velikosti. Nejvíc praváků, ale i kováře. 

tak to už se to rozjede i za humny… Sice nasušeno mám, ale ještě nějaké ty zásoby se vždycky hodí

Anonymní:

Jeřáby jsem ve volnosti ještě neviděl, bílé volavky ano ale jeřáby ne.

zajeďte na Českolipsko - tam je to opravdu už zcela běžný pták. A bílých volavek je také víc a víc - zrovna dneska na Chrastenském rybníku jich bylo podstatně víc, než těch popelavek…

dneska jsem si vyžádala placatou procházku (nějak se mi nechtělo lézt do kopců) - a tak tedy byly naplánované borové lesy kousek od Hamru na Jezeře, Chrastenský vodopád, Chrastenský a Děvínský rybník… A zatímco u nás ani prašivka, tak tam hřib vedle hřiba. Mladé, zdravé, krásné. A pak taky záplava klouzků. Přinesli jsme ruksak praváků - část vezu sestře, tři velké dlouhonohé dostala sousedka Václava k svátku… a zbytek už se nasuší a podusí…

Houby nerostou. Vůbec. Uvidíme - ještě čekám podzimní vlnu, podle mě jsou podmínky dokonalé… ale podle hub nee. I v těch šílených vedrech se občas houba našla - teď nic

čerpám dva dny dovolené - a míchám čištění oken (mám ráda čistá okna, nemám záclony - navíc mám Yodu…) a výletění. Dneska jsme dopoledne zvládli naučnou stezku kolem Růžové (České Švýcarsko) - asi 10 km s děsným klesáním k starému mlýnu (Pyšná princezna) a děsným stoupáním zase nahoru… A teď ta okna…

chodím nejvíc v botách na běh v terénu - vyhovuje mi měkká ohebná podrážka - vydrží rok… a je jedno, jak jsou drahé a od které značky. Pepa kvalitní pevné turistické boty - má dva roky, sype se vnitřek bot a stěžuje si i na změnu podrážky - že víc klouže (a je to vibram). A lehké pumy se mu sypou po roce - tam se sype hadr, za chvíli bude mít palec venku… 

megi-the-pes:

Hledali ho i u nás, zastavilo auto a paní povídá, esi ho někdo neviděl, no
a nějaká babka řekla, jo, ten pobíhá támhle za kolejema.

Nepobíhá, to je Baron a je to špringer, náš kamarád.
Nikdo ho vlastně vidět nemusel, protože viz Baronek. Velikost ani barva neodpovídají, ale ta babka nebyla jediná, co to takto řekla.

Myslím, že je zastřelenej, nebo se ztratil v NP, tam se hledat moc nedá, prasata, skály, vodopády, vlci, už je to hrozně dlouho. 

V těch lesích kolem Harr. a na polské straně jsem měla Megi jen jednou, tam snad není centimetr, kde by nechytala ultra lovecký mód, zatmělé oči a mění se v tank, z toho psa šel strach, nenapadlo by mě pustit vodítko… a už ji tam nikdy nevezmu. A to není stopař. Ale je tam toho moc. 

souhlas - nechce se mi věřit, že by se o sebe půlroku staral a zcela zdivočel. Že by se nepřidal třeba k nějakému psisku. Nebo nechodil stále do stejné zahrady do stejné misky loupit… Pomezí Jizerek a Krkonoš je na jednu stranu divoké - na stranu druhou cyklistů, turistů, pejskařů se dá potkat na obou stranách hranice hodně.

Kokr s neupravenou srstí plnou větviček a bodláků nemusí být vůbec podobný fotkám hledaného psa. A volně lítajících bílo černých pejsků, kteří se mihnou lesem je jistě vidět dost a splést se dá snadno…

nevim, esi se to eště říká, ale místo spolujezdce je… se říkalo

já vím - ale naše Lída jezdila vepředu hned, jak se v devadesátkách objevily první podprdelníky (a konečně bylo po zvracení - i s kinedrylem jí bývalo děsně blbě) a s jejím starším dítkem se historie opakovala. Malá naštěstí nic -  ta to nezdědila. Od malička mladík (dnes již pubertální) jezdí vpředu (a tedy umí velmi dobře navigovat) a já jezdím vzadu. Koneckonců jsem na to byla zvyklá… 

Provoz děsný, blbců za volantem mraky… ale prostě se vše odeliminovat nedá… a musí se věřit řidiči a taky štěstí…

tak tedy dnešní výlet - máme rovnodennost, už je podzim…

stoupání ze Smědavy - rostou - po povodni ani stopy - hledej červenou značku - Velká Klečová louka (co jsem neviděla) - naštvaně stojím na hatích - Čihadla - Yoda pod vyhlídkovou věží na Čihadlech - pak tři fotky z cesty kolem Knajpy ke Smědavské hoře - pohled na Jizeru - pohled na Smrk (rozhledna je vidět)

a nebo pes v kufru tak, jak je zvyklý. Kočár a další věci komplet na zadním sedadle (dají se připevnit pásy a dítko na přední sedadlo (pokud lze vypnout airbag - což standardně lze). Na cesty v jednom dospělákovi je to řešení

tak jsem se dneska docela naštvala - byli jsme v Jizerkách (mimochodem voda z hor je pryč - ani v příkopech nezůstala, hory ji vypily, potoky jsou poloprázdné).

Na Klečové loučky (rašeliniště) je jediné místo k focení - dlouhé hatě zakončené malou oplocenou pozorovatelnou. A tam vstávají a větrají spacáky a vaří si snídani lidi s belgičáky (maliny). Ta plocha je tak 3 x 3 metry - tam se nedá vyhnout… Feny vyjely po Pepovi (byť pán na něho volal ať klidně jde), měl jednu ječící čubu opřenou o hrudník… a já to s Yodou otočila a Klečovou louku neviděla… Fakt sobci - hory jsou obrovské, mohli se vyspat kdekoli… a ne na jediném místě, které stojí za to  vidět.

Čihadla ale pak nezklamala a i zbytek cesty se povedl - ale naštvaná jsem byla hodně (a asi i dost nahlas jsem komentovala cosi o sobcích a idiotech…). Ani náznak nějaké ochoty (typu - počkejte, já vezmu feny pryč a vrátím se až za chvilku…) nic …

Dafi:

BOŽÍ!!Dáváte si některý na zed,nebo děláte si kalendáře??

vnoučatům děláme fotoknihy z cest (aby věděli, kde že to byli 😄 ). A pak každá doga, když odejde, dostane fotokoláž ze svého života. Už nám visí v předsíni čtyři… Jinak páník má fotodeník na webu, kde pak zpětně třeba dohledám počasí, výlety… takový časosběrný prostor našich doguší i nás

efe:

Jj, je to tak. Kája už je za duhou a tohle je její nástupkyně Alfa. 

Kája byla úžasná vládkyně statku. Dožila se báječného věku a Alfě přeji také krásný dlouhý život ❤️

efe:

…a protože jich máme málo, vyfásli jsme další štěkanátko…

nová statková borderka ?? 

a Yoda se tvářil spokojeně - koneckonců jako vždy… jen možná ty louže všude by nemusel - neb on vodu akceptuje maximálně po tlapátka

od nedělní velmi mokré procházky - přes ty za humny, kde je vidět, jak se voda u nás rychle vrátila do normálu. Ve středu ráno jsme vystoupali nad mlhu na Císařský kámen a dnes oběhli Ještěd…

u nás kufr plně zabere pes. Takže pokud jsme jezdili s maličkými vnoučaty (v okolí - většinou lesy za humny), tak to byla logisticky náročná operace. Ten dvouletý v sedačce, ta mrňavá ve “vajíčku” , já nacpaná mezi nimi a na předním sedadle jel rozebraný kočárek pro Františku a v korbě byla ještě nacpaná krosnička (nebo i odrážedlo) pro Viléma.

Občas to bylo i zvukově nesmírně náročné - Betka v kufru kvílela nadočkavé “kdy už tam budéééém” a funěla z kufru do obličeje mrňavé slečně (mrňavka seděla ještě v protisměru). Ta nadšeně ječela a chytala dogu za pysky a když se smála malá, přidal se i její bráška a ječel neskutečně vysokým hláskem… A já je chtěla v tu chvíli vysadit do příkopu všechny…

fotodokumentace, co všechno se nacpalo do auta (a to byl prosím Yaris 😄 )
 

brzy ráno jsme vyjeli autem až na Ještědku - vyběhli na Ještěd a kochali se krásným ránem. A pak malý okruh (se značným převýšením) kolem vrcholu a už sedíme u dopolední kávy 🙂 Krásný poslední letní výlet - zítra už je rovnodennost a přijde podzim 

Orionka:

Na prvním obrázku je ananasovník lesní? A houba na druhém?

na prvním je starý rozpraskaný polosušený hřib, který zmoknul a nacucal se vodou (zůstal na místě). Na druhém jsou mladé růžovky - těch je najednou u nás plný les (výjimečně taky zůstaly, neboť bych z nich v ruksaku donesla rozlámané kousky)