Příspěvky uživatele

efe:

Po téměř dvoutýdenní absenci zdravím místní osazenstvo. Co je zde nového? O otravě už vím, ufff, naščestí to dobře dopadlo! 

nového asi nic moc. Doufám, že za absenci mohla dovolená a ne zdravotní trable 

tak jedovaté umí být všechny silně modrající hřiby. Ale tepelná úprava u kováře a koloděje jedy odstraní a udělá z nich vynikající jedlou houbu.

Hřib žlučový (hořčák) není jedovatý, jen hnusný.

Problém může dělat kříšť - ale je taky nedobrý a hlavně tepelnou úpravou by neměl udělat takovou potíž.

Satan je věc jiná - tam prý jedno sousto umí udělat i mnohahodinové zvracení… A díky suchu a teplu se výskyt satana i v našich krajích zvyšuje. Nejvíc satanů (a je to překrásná houba) jsem viděla v lesích na severu Toskánska. U nás jsem se s ním nesetkala

Thielli:

Přidávám své počty do statistky. Hnědá i černá fena před lety nacpané Bravectem. Procházka v hostivařském lesoparku. Hodinová. Už při nakládání do auta jsem si všimla, že po nich lezou klíšťata v trojstupech. Cestou domů auto překročilo všechna rychlostní omezení. Doma postup jak při chemickém poplachu. Majitelka do spoďárů, psi přikurtováni v předsíni na světlé podlaze. Žádné sbírání rukou. Stříbrná lepící páska a boj s časem. Lezlo to po nich, lezlo to všude kolem po zemi. Na konci sběru jsem se dala do počítání kusů všech možných velikostí chycených na pásce. U čísla 114 mě to přestalo bavit… 

Toho dne jsme se rozloučili s přípravkem Bravecto a koupili tu hnusné protiklíšťové obojky. 

Myslím, že pokud holky prošly místem, kde byla klíštěcí invaze, je úplně jedno. čím jsou ošetřené. Naše Beta nebyla sběračka klíšťat - ale jednou jsme spolu prošly (po turistické značce) starým jablečným sadem s vysokou trávou… po ní i po mě najednou lezly desítky, stovky klíšťat. Ometala jsem to rukou, hadrem z mých světlých kalhot, z Betky… a u auta jsme ji obírali snad půl hodiny. Za zázrak považuji, že se zakousla jen dvě. Dost horor. A od té doby zase nic 

myslím, že je to na individuální “vůni” jedince - některý je sběrač, jiný ne tak velký. Ale je fakt, že u bíločerného Yody si klíšťata k zakousnutí vybírají bílá místa. Že by růžová kůže byla slabší než tmavě pigmentovaná ?? A nebo je to spíš tím, že bílý je tam, kde se obecně klíšťata ráda zakusují. Ale třeba i na hlavě jsou častěji kousnutá na místech bílých. 

Tím, že je chemicky ošetřen, zase až tak moc klíšťat nenosí. Ale když si vzpomenu, budu si příští sezónu dělat statistiku 😉

my se se sokolem potkali minulou neděli kousek od Čihadel v Jizerkách. Letěl nízko nad námi - nedal se s ničím splést. 

a troška toho teplého skoroletního podzimu

nedělní Jizerky jsem už vywebila, čtvrteční Lužky jsem už vywebila… ale stejně ještě dost létajících uší se najde. A zase jedna z čekání na kávu…  prostě už měsíc sedá na křeslech, dřív to nedělal…

musíte si zjistit, zda přepravují malá zvířata na palubě a za jakých podmínek (je dána maximální hmotnost a velikost přepravky včetně hmotnosti zvířete). Kočka by se s lehkou přepravkou měla do norem vejít.

Přepravka musí být homologovaná pro lety. Musí mít nepropustné dno. Zvíře se nesmí vyndat, musí být v přepravce na určeném místě (většinou pod nohama) po celou dobu letu. Ale jak říkám - první je, zjistit, že zvířata na palubu vůbec letecká společnost bere. A kočka musí být čipovaná a následně očkovaná na vzteklinu, pokud překračuje hranice. (zjistěte si na stránkách státní veterinární správy podmínky vstupu, myslím, že do Španělska stačí jen vzteklina, ale zase platí - ověřte si to)

rozdíl mezi alavisem bez a s cbd jsem u Nighta neviděla.

rána venku jsou báječná - cestou tam elegantní mlhy, na každé louce srnčí, pak taky stádečko divočáků napříč silnicí (my i protijedoucí jim rádi dali přednost). Šikmé světlo, nikde nikdo. A brzy jsme byli doma, i oběd jsme rychle stihli a jedli v poledne. Mám ráda neuspěchané dny - a když se pořádná procházka stihne za dopoledne, zbyde odpoledne na práci i zábavu. Oba jsme vstávací - a tak 7 ráno na Tolštejně nám nevadí.

ráno bylo ještě úžasné světlo - na Tolštejně i na stráních kolem… Vodu mám ráda já (Velký Jedlový rybník), výhledy Pepa (Malý Stožec). I tu dívčí tvář v opuštěném lomu jsme našli…

zítra i v sobotu mám dálkaře, tak delší výlet musel být už svatováclavský… Yoda si to užíval - ať už na volno, nebo na vodítku… a prokazuje, že i naše pátá doga je vlastně kamzík 😉

nikdy jsem nad kastrací nepřemýšlela - měla jsem vždy psího jedináčka a neviděla jsem důvod. Arona, Xerxes, Beta… nikdy jsem kastraci nezvažovala. Až když Beta odešla na pyometru, tak nějak automaticky přišel pes (Night) a ne fenka… A i nyní bylo rozhodnutí jasné - raději zase psa, ten dělohu ani mléčné lišty nemá. Přišel Yoda… a s ním nakonec hrozba kastrace, navíc v mladém věku… Uvidíme v zimě, jak se léčba daří a jak to bude dál…

my dnes byli na Tolštejně a přes lesní Jedlovské rybníky (mám ráda lesní rybníky) jsme skončili na vrcholku Malého Stožce. Cestou zpátky jsme ještě hledali reliéf dívčí tváře - vlašské znamení hledačů vzácných kovů a kamenů. Celá výprava v pohodě - krásný slunečný podzim, ale na konci mě Yoda taky překvapil, vadil mu štěkající jezevčík (a to je velikost psa, kterou běžně zcela ignoruje). Dokonce nechtěl vnímat… a to byl na vodítku.

A ještě jednou mě překvapil. Na konci suťového pole při sestupu ze Stožce byl větší kamenný schod ve strmé stráni plné kamenů (nahoru vůbec nezaváhal) a tam pravil, že to nedá - a tak byl bez dlouhého přesvědčování popostrčen… oklepal se ze stresu, nadšeně nás poskákal - že to zvládnul a hnal se sestupovat dál…

co vím, je to neuznané plemeno - ve své vlasti sloužil (a slouží) pěstitelům květin - má speciální “cupitavý” lehký krok, který neláme květiny… a tudíž se může pohybovat v rozkvetlých polích.

je to poměrně malé, je to roztomilé, je to nové, je to vzácné - tudíž ideální pro množky a pro ty útulky, které v každém vořechovi vidí nějaké plemeno a pod tím to inzerují (a čím populárnější, tím líp).

Myslím, že osobní zkušenost s tulipánem moc lidí v Čechách mít nebude. Pokud chcete více info, překladače z holandštiny sice budou veselé, ale náhled to jistě přinese dostatečný.

šli jsme od hájovny v Pekle (konec Josefodolu), kus po červené, pak neznačenou kolem lovecké chaty Velcovka na Rozmezí. Potom klasika - ČIhadla, rozcestník Pod Čihadlem a pak neznačeným průsekem na cestu, která dorazí k parkovišti u hájovny od severu. Asi 10 kiláků - krásná a pohodová procházka

dneska jsme ráno vyrazili do Jizerek - kouknout na Čihadla. A rašeliniště je krásné, jezírka mají vody dost. A viděli jsme sokola - takto zblízka a zcela jasně identifikovatelného jsme ho ještě neviděli. Paráda (jen tedy fotka není). Navíc jsou hory přehoubované - během chvíle jsem měla plný batoh hřibů - a zakázala sbírat další (tak stovka jich tam zůstala) a to nepočítám starší obry, které byly jen pro fotky… Psík nadšen a my taky. Během tří hodin jsme potkali jednu paní s psiskem a dva houbaře… Sice jsme kus cesty šli po stezkách neznačených (i když pamatujeme doby, kdy ta cesta byla oficiálně turisticky  značená, ale to je dááávno), ale poctivě polovinu jsme šli po “hlavní” trase hor. Klika - bylo krásné studené ráno

sousedi nechávali operovat malou kýlu u berňačky, pak měla i bezproblémové tři vrhy štěňat a dožila se požehnaného věku. Zvládla operaci (byla maličká - kolik měsíců jí bylo netuším - ale tak tři) výborně, pamatuji si, jak ji klidnili a ona se nechtěla dát… A to už je dost let, takže si myslím, že to jistě veterina zvládne bez komplikací a Vaše krasavice za pár dní nebude o ničem vědět

a ty nepsí (teda já vím, že jedna je psí, ale tu cestu mám moc ráda). Podzim už klepe na vrátka…

tento týden bylo báječně jak na loukách u Jítravy, tak v lese za humny a k tomu návštěva Yukiho, aneb uvrčení bráchové v akci