Příspěvky uživatele

Thielli:

Žádná 🙈

takže vhodný ženich 😉… To byl pochopitelně pokud o vtip…

a ještě se zeptám - jak velká je shoda v rodokmenu vaší slečny Hnědé a pana Hnědého ??

Thielli:

Musím napsat aktualizaci. Nedalo mi to a na ten inzerát jsem zavolala. S pánem jsem mluvila snad půl hodiny. Řekl, že psa nedá, že už jen byl tak naštvaný a bezradný, že to vyvěsil. A tak jsme si začali povídat, dal to nahlas i pro svou ženu. Řekla bych, že mají to samé, co já, jen s pindíkem 🤣.

A protože i jeho černý pudl je bezproblémový jako je naše černá a i předchozí psi byli bezproblémoví, neví si s něčím takovým rady a co mi tak povídal, prakticky dělá úplně ty samé přešlapy, co já na začátku. Tak jsem mu dělala díru do hlavy se vším, co vím už od vás, se. vším, na co jsem si přišla sama a slíbili jsme si, že zůstaneme v kontaktu a budeme sdílet strastiplnou cestu náprav hnědých kudrn. Jsem za to ráda, snad to tak bude. 🙂

jste báječná. Fakt. 

v přírodě se rozkoukáte - bez čelovky je to výrazně snazší. Jasně že neprolézáme hustníky - ale široká lesní cesta je bezpečná a přehledná, pokud vyleze měsíc, není co řešit. (pes ovladatelný nebo na vodítku je samozřejmostí!) Příměstská zvěř se nevzrušuje… je oprásklá dostatečně.

Mám výhodu akademické půdy - takže sice pes nemá nic jisté (každý den zcela jiný režim), ale nikdy není doma dlouho sám. 

Anet10:

No, mě bylo řečeno, že se to nepřenáší jen kontaktem se psema, ale šíří se to i vzduchem. Nevím,nikdy jsem to u mých psů nezažila. Právě ten, co mi to říkal, tak měl u psa psincák, pes dostal z toho zápal plic a léčba byla náročná, zdlouhavá a drahá. Máme jít ve čtvrtek, Xerxová prosím, když by neměli tu vakcínu do nosu, mám nechat dát jinou, nebo počkat, až  objednají tu nosní?

já bych tam dneska zavolala (napsala e-maila), jestli vakcínu mají, případně jestli ji objednají (myslím, že jim závozy léků dělají velmi často a do čtvrtka by to stihli)

očkuji - vždy vakcínou, co se stříká do nosu - prý je účinnější

krásné fotky - fotopast máte úžasně umístěnou.

My asi potkali rysa (byl dost daleko, ale nic jiného jsme nevymysleli) před dvěma roky. Psala jsem pak i na CHKO - a moc hezky mi odpověděli - a že zkusí umístit fotopast, zdali se jeho výskyt prokáže. Ale jestli migroval… tak že nic nezjistí. V Jizerkách tyto kočičky výjimečně zastiženy byly - ale v posledních letech nee. 

Na rozdíl od setkání s vlkem v Lužkách, rysa nemáme ani na nekvalitní fotce - ale žádný jiný žlutý “pes” na tlustých nohách s kupírovaným ocasem, který nám předvedl suverénní a zcela tichý pohyb ve skalnatém bukovém lese daleko od civilizace nás nenapadl…

dnešní mokré Jizerky - Sněžné věžičky, hatě přes Vánoční loučky (nejvýše položené rašeliniště v Jizerkách), sestup po nekonečných haťových schodech z Černé hory (děsně klouzaly - tam jsem padla a mám hezky vybarvující se modřinu na koleně), opět po 14 dnech rašeliniště na Čihadlech… a pak taky jeden Baskervill. Po hatích jsme celkem nachodili asi 2 kilometry… 

dneska byly Jizerky úžasné. Zima. Fakt i na rukavičky by to bylo (ale nebyly). Mokro. Sice celonoční déšť ustal, ale v lese jak známo prší dvakrát. A navíc voda byla všude kolem - po cestách tekly potůčky, v potokách tekly proudy vody, rašeliniště byla plná. Nádhera čvachtavá - tak jak na podzim hory mají být. Zašli jsme tak trošku stylově na Sněžné věžičky, Vánoční loučku, Bílou smrt 😉 ale i Černou horu či Čihadla. Krásných 15 kiláčků cestou i necestou. Už se ohřívá polívka a mám suché teplé ponožky. A pes se nacpal (a to měl dvě svačiny cestou) a odpadl. Užil si to. A mile překvapil - na necestě, kde bych ráno za deště a mlhy čekala leda tak jelena... jsme potkali tůristu. Byl překvapen úplně stejně 😲 hlavně když nejprve uviděl Yodu. Ale psisko na tichý (ale důrazný) povel STUJ! stálo jak přibité a jen lehce vrtichvostilo. Pohoda.

a teď ty nepsí - začíná se podzim už maličko barvit

a teď ty klasické - Yoda - občas v letu, občas i jako stojící (teď nemyslím na zadních)…

tuší, jaký měl režim se starým pánem? Kdy vstávali? Zvyk je železná košile a už je to starý pan pes…

nejprve sem dám milované Jizerky - fotky jsou z neděle - Hájený potok a kus neznačených cest směr polská hranice

kolegyně má dvě velké černé kníračky - a obě jsou dokonalý domácí pes. Ale panička má dlouholeté kníraččí zkušenosti (knírače střední kdysi i chovala), dobře vybírala štěňata (na vybrané vrhy si počkala) a hodně se jim věnuje. Ne ve smyslu výcviku, ale perfektní výchovy a také dlouhých procházek. Jsou to rodinné čubiny ve velké rodině - tudíž aktivit celá řada.

Obě holky jsou krásné - ale i díky ní tuším, co znamená úprava srsti, aby knírač vždy vypadal tak, jak má…

Orionka:

Jen se zeptám: pamatujete se na Báru paní Dr. Hrbáčové?

jasně - její baset ji našel uvázanou drátem za krk v lese. a když tu vyhublou chudinku zaplstěnou dala dohromady, tak zjistila, že je ve slabině tetovaná… a vyloupla se z ní krasavice. Xerxes měl tu kníračku moc rád - uhučená Bařena…

a nezapomenout na ne úplně jednoduchou úpravu srsti

běžně používám piškoty, a na lepší přivolání v lese nosíme sušené maso nebo játrové sušenky. Maso sušíme doma vždy plnou sušárnu - kuře nebo nejlevnější hovězí, skladuji pro jistotu v mrazáku. Upečenou játrovou placku pokrájím na čtverečky - a většinu taky zamrazím. Odebírám postupně… psík spokojen 😉

na babkách rostou parazitické plísně, které bývají toxické. Ale taky si myslím, že zdravý organismus (byť dětský) by se s tím měl umět poprat

a nemohla to být shoda náhod? A hřib v tom být nevinně? Když si vzpomenu, jak jsme o prázdninách odvezli rychlou do nemocnice babču…a my tím prošli v mnohem lehčím - ale přesto šíleném průběhu dva dny po ní. Hrozné, ale hrozné zvracení i průjem. V nemocnici u babičky identifikován norovir…

Babička od té doby nejí milovaný meloun, že to jistě měla z něho, že byl jistě špatný… Nebyl (jedli jsme ho taky) , ale její mozek to na něj hodil a od té doby je jí blbě, jen meloun vidí.

máme na mládežníky (jako dospěláci po konečném zmohutnění nám z něj většinou vyrostou) “obyčejný” manmat. Ještě teď jsme ho použili na jeden den dovolené, kdy jsme netušili, jak zvládne Yoda naloďování a vyloďování a “děravá” mola… Protože s postrojem snadno vedeme psa mezi sebou, když má nějakou drobnou potíž a není čas se moc rozkoukávat