tak jistě mít smlouvu - a v ní i uvedené, jak se bude řešit vrácení peněz, pokud se štěňata nenarodí, případně se jich narodí málo. 

Nevím, přijde mi normální “zapsat se do pořadníku” - ale zálohu bych platila až po narození štěňat…

zvyknout si musí oba - nic nevyřeší králík v kleci - musíte už od počátku učit oba bezproblémové soužití. Tudíž štěně nesmí honit králíka a králík nesmí být drsoň na štěně. Chce to nejlépe dva lidi - jeden hlídá psa, druhý králíka. Štěně belgičana bude dobrá šelma… o něj bych se nebála. Takže pro jistotu vodítko - a snažit se o klidové činnosti (při pobíhání to půjde hůř). Klidně kousek mrkve králík, kousek mrkve štěně… zkoušet kontakt opakovaně, často, nenechat je bez dozoru.

edit - jasně že králík v kleci něco vyřeší - nebude sežrán - ale předpokládám, že mu volný výběh nechcete sebrat. Takže cvičit a cvičit a cvičit - a pokud to nepůjde, tak holt střídat pobyt na volno a nebo každý svoji místnost…

a není pozdě na páření?? Vždycky jsem si myslela, že užovky se páří na jaře… a máme polovinu léta

Vahine:

Je to hezký, ale bála bych se, aby si to pak jinde nespletla s nějakou jinou rostlinou či keřem s plody podobnými borůvkám, ovšem jedovatými…průšvih by byl hned!

Je krásná moc ta Vaše princezna 🙂

já myslím, že jim některé instinkty přetrvávají. Borůvky milovaly všechny dogy, vraní oko neláká ani jednu…

vždy pes jezdí s námi. I k moři. Nikdy jsem neměli žádnou potíž. Máte výhodu, že minipsa případně vezmete do náruče, takže nemusíte řešit případné rozpálené chodníky či písek. 

Neexperimentujte se stravou (vezměte mu to, na co je zvyklý), nezapomeňte na vyšší potřebu pití (přeci jen tam asi bude tepleji), nenechte ho pít z moře (kupodivu to některým psům chutná). 

K tomu co napsala Bodlinka: Od roku 1995 jsme se psem v zahraničí skoro každý rok. A ´tuk, ťuk (raději to zaklepu) nikdy jsem neřešili žádný veterinární (ani jiný) problém. Po návratu to chce odčervit určitě na srdeční červivost, pokud jsou v oblasti komáři, tak používat raději repelent. V případě zdravotních problémů po návratu (včetně větší unavitelnosti) to chce na veterině hned nahlásit, že jste byli na Jihu… Opravdu se dají dovést i hodně blbé nemoci… naše veterinářka se taky chytá za hlavu, když ví, že zase jedeme na JIh… neb zkušenosti má ona pochopitelně jen ty špatné, které u ní skončí. 

Yoda dneska potkal malou vlkošedku ovčandu. Dvouměsíční dračice na něj vyjížděla a štěkala tak, že jsem si říkala, že jim dá asi pěkně zabrat. Po dohodě jsem jim Yodu “půjčila”  na kontakt, ale chudák nevěděl, co si s těmi mléčnými vyceněnými tesáčky má počít… Ale byl vzorný a něžný. Ale holka se neuklidnila. Prý na cvičáku po chvíli štěkat přestane a začne si i hrát - ale obr se jí nelíbil vůbec. Byla krásná

Luňák je v posledních letech běžně k vidění, jejich počet narůstá - z oblastí, kde se pohybuji byl nejprve na Českolipsku, ale nyní už je vidět i na Liberecku. Kde jsou časy, kdy jsem z nich byla nadšená v Británii, že je u nás nevidím…

jen nevím, proč se tak jasný drak jmenuje Karlova koruna 🙃

tak jednoho draka tam efe  v lese má…

Arona, Xerxes, Beta, Night a Yoda - všem dogám jsme říkali stejně, jako měly v PP. A pochopitelně zazněly i různé úpravy… Možnost volby jména jsme měli dvakrát - Beta a Yoda jsou “naše”… zadané bylo jen počáteční písmenko

orionka:

Já se zvědavě zeptám, kde jste měli auto ? Popsaná cesta je tedy štrapáce a odevšad ještě kus na Č.v. 

Edit : Aby to nevypadalo, že pochybuju. To není nedůvěra, ale obdiv !

Edit 2 : A povzdech !

nepleteš si Černý vrch a Černou horu ?? Obě jsou to tisícovky… na jedné je Čertův kámen a na druhé Čertův odpočinek a tak se pletou často. 

Parkovali jsme pod Bukovcem na Mořině - šli kus po Promenádní a kus po Jezdecké cestě, a pak jsme se vydali po stezníčku na Černý vrch. To nejsou trasy, které bych někomu radila - vždy říkám, že jsou jen pro ty, kteří znají hory jak své boty, prošli hory po cestách značených i neznačených za každého počasí - a mají je moc rádi. Psa tam mám vždy na vodítku, nelezu tam v době hnízdění tetřívků… Pak jsme klesli stezníkem do údolí Jizerky, přebrodili jí a vydali se do protistráně směr Pytlácké kameny. Na JIzerku jsme šli kus po značce (přes Jelení stráň), kus zase cestičkami neznačenými a do JIzerky došli po staré Celní cestě. Asi 17 kiláků, převýšení nic moc - ani 400 metrů to nebylo. Mokří jsme byli do pasu (chodníčky lemovala podzimní tráva úplně mokrá po nočním dešti), občas jsme zajeli nohou do podmáčených mechovišť až nad kotníky (to se pak brodí bez zbytečného sundávání bot, neb vlhkost v nich je  stejně 1000%)

Psík spokojen, i svačinu jsem mu nesla, aby nestrádal…

ještě doplním, že na parkovišti jsme byli v 7 hodin ráno a před půl dvanáctou už jeli domů. Překvapilo mě, že ani na Pytláckých kamenech nikdo nebyl (a to už byl čas normální…) Střídali jsme se při výstupu na vrchol, dávali tam svačinu a nikde nikdo… až dole u Jelení stráně byli turisti… Zato na Jizerce masakr cyklisto turistický, ale to už byl Yoda zcela vzorný…

koupit “reklamní” polštářek někde ve výprodeji a nebo měkkého velkého plyšáka v sekáči…

a nakonec včerejší delší Jizerky (hory) - ráno bylo mlžno, krásně voda čvachtala pod nohama (vylezli jsme na vrchol Černého vrchu a tam vede jen podmáčený stezníček), přebradili jsme malou Jizerku (říčku) a vylezli na Pytlácké kameny. Místní skála Mozek byla ukázána Yodovi, že by ho taky někdy potřeboval…To již sluníčko občas vykouklo a když jsme se vraceli přes Jizerku (osadu), tak už sluníčko svítilo a lidí tam bylo víc, než na Václaváku…

pak troška těch nepsích - hmyzáci v lese lítají, i motýli jsou vidět. Náprstníky dokvítají, orchidejky kruštíci jsou v plném květu. Hmyzáci mají rádi všechno kvítí

včera jsem úplně zapomněla, že je sobota a to shrnuju venčení… tak až dneska nejprve fotky Yodislava

já bych koupila přepravku na dospěláka a vycpala ji polštářem. Vozila jsem tak štěňata dogy v kufru auta - měla tam velký péřový polštář jako vycpávku…

Assil nepíše nic teoretického - moc dobře ví, co umí mladé bordery. To jen aby to nevypadalo, že se ti tu jen káže bez znalosti reálií…

megi-the-pes:

však to tam chudák s tou výškou nedojede, zvostane na pařezu kymácet se jak želva votočená na zádech 

ale přirovnání mě rozesmálo 🙂

to jsme jednou šli Jizerkama cestou necestou. A najednou na lesní cestě hodně špatně sjízdné luxusní bavorák s nízkým podvozkem, v něm vyděšený mládežník a krásná slečna… Spali na Mariánkách v půjčené chatě a kdosi jim řekl, že se dá projet i na druhou stranu hor a že závory bývají nezamčené, zámky jen navlečené (a fakt často jo - občas na ně kouknu, když už jsem se to tehdy dozvěděla 🙃 ). Ptali se na cestu a měli výraz asi jak Jeníček s Mařenkou, když viděli Ježibabu… Přesvědčili jsme je, ať to na pasece otočí, že dál bude už jen hůř… Škoda, že nemáme fotku - ten drahý sporťák v bahně a kamení cest… 

hlavně bych pastevce nenabízela jako možnost lidem, kteří zadají tak naivní dotaz… Prostě pastevec chce člověka, který ví, proč ho chce, co po něm chce a jak se s ním domluví…

plánuješ další studium? Vysokou školu? Pak je vysoce pravděpodobné, že pes zůstane doma u rodičů a musí to být plemeno, které bez problémů zvládnou. Těžko po nich chtít, aby lítali po cvičáku, učili další a další cviky - prostě aby borderu uspokojili…

Pokus víš, co obnáší toto plemeno, tak vol dobře chovný pár rodičů. Nech si poradit, ať máš šanci psa dobře zvládnout. Možná by jako první pes byla lepší “normální” kolie, ať už dlouhosrstá a nebo krátkosrstá. A nebo šeltie (ale tam taky pozor na povahu) či pudlík. Cviky budou nadšeně dělat všichni a jsou přeci jen jednodušší na život s nimi.