dneska jsme ráno vyrazili do Jizerek - kouknout na Čihadla. A rašeliniště je krásné, jezírka mají vody dost. A viděli jsme sokola - takto zblízka a zcela jasně identifikovatelného jsme ho ještě neviděli. Paráda (jen tedy fotka není). Navíc jsou hory přehoubované - během chvíle jsem měla plný batoh hřibů - a zakázala sbírat další (tak stovka jich tam zůstala) a to nepočítám starší obry, které byly jen pro fotky… Psík nadšen a my taky. Během tří hodin jsme potkali jednu paní s psiskem a dva houbaře… Sice jsme kus cesty šli po stezkách neznačených (i když pamatujeme doby, kdy ta cesta byla oficiálně turisticky značená, ale to je dááávno), ale poctivě polovinu jsme šli po “hlavní” trase hor. Klika - bylo krásné studené ráno
sousedi nechávali operovat malou kýlu u berňačky, pak měla i bezproblémové tři vrhy štěňat a dožila se požehnaného věku. Zvládla operaci (byla maličká - kolik měsíců jí bylo netuším - ale tak tři) výborně, pamatuji si, jak ji klidnili a ona se nechtěla dát… A to už je dost let, takže si myslím, že to jistě veterina zvládne bez komplikací a Vaše krasavice za pár dní nebude o ničem vědět
Odpověď na příspěvek uživatele Ronja s motejlem z 22.09.2023, 21:30:10
a nemohl to být tak dnes populární kříženec F1 pudla a zlaťáka?? Jeden z těch amerických oodlů… ?? U nás jeden chodí a je to vzhledově zajímavé zvířátko a úplně světlé…
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 22.09.2023, 21:52:42
gratuluji k plánovanému štěníkovi do rodinné smečky. Jen tedy musím podotknout, že jsem znala jediného psa vybraného plemene - a sice byl krásný, ale nevyzpytatelný vztekloun a se psy to snadné s ním nebylo. Prý je to plemeno hodně nevyrovnané v povaze - inu máločetné, relativně nově vyšlechtěné atraktivní plemeno. Takže ať mladí kouknou nejen na rodiče, ale i na příbuzné kolem…
já bohužel dneska přišla o jedno báječné setkání (i když kluci cenili zuby a kamarádit nechtěli…) Ozvali se majitelé “dvojčete” Yody - Yukiho (jsou si hodně podobní, oba plášťoví bráchové), že jsou výjimečně v Liberci a že přijedou na kafe. A já přesně v té době měla imatrikulaci prváků… a tam jsem prostě být musela.
Oba kluci na vodítku, na větší vzdálenost pohoda, na blízko na sebe cenili zuby (venku na neutrální půdě by to šlo, takto jsme tušili, že na zahradě či u stolu to na velké kamarádění nebude)… Ale holt fotek moc nebude, páník byl na Yodislava sám.
neběháme - chodíme. Svižně. Někdy míň (hlavně v týdnu), někdy víc (víkendy a někdy i v týdnu). Do dvaceti kiláků nám to přijde jako normální délka, nad 25 kiláků na horách už je to někdy nepohodlný - a už si v “našem věku” netrháme plíce a delší trasy neplánujeme.
Oba jsme si teď libovali, že něco málo přes dvacet kiláků se značným převýšením (z 1000 mnm v Elmau na 1860 mnm vysoký hřeben s nějakým tím zvlněním cestou u Schachen see) jsme zvládli zcela v pohodě a nohy nás ani trochu nebolely. A šli jsme s ohledem na trasu svižně. Navíc s plnými batohy. Pepa pořád tahá objektivy a to se pronese, já nosím jídlo a pití a přibylo pro jistotu oblečení na horší počasí a jídla na těch dost hodin taky málo nebylo. Takže byť si nějaká ta svoje kila navíc nosíme, zatím se uneseme… a ani moc nefuníme
bohužel se to snadno zvrhne ve výdělečný podnik a ne že ne… A i tam, kde jim nejde o peníze na prvním místě, zase snadno sklouznou do stereotypu a nekoukají na osobnost zvířete, ale berou to kus jako kus. Proto raději psa z kvalitní chovky (raději podpořím korunami poctivého chovatele, kterému na plemeni záleží) a nebo když už, tak jedince v nouzi. Ale tam, kde vím, od koho je a proč se do potíží dostal. Jinak “podnikavci s psí nouzí” ode mě nevidí a neuvidí ani korunu.
Dogáka mi je líto hodně - protože moc dobře vím, jaká to jsou trdla na roce, a jak dlouho trvá, než se dodělají fyzicky i psychicky… tak si říkám, chudák nikdy nedospěje, nikdy se nezklidní, nikdy z něho “pan pes” nebude. Škoda.
často se jedou linie matka - dcera - vnučka… a doma žádný samec není, za psy na krytí se jezdí. A jsou majitelé, kteří mají třeba více krycích psů a zase nemají fenky.
Nevydržela jsem a položila jsem otázku, ohledně tohoto psa, naší dočaskářce, je z tohoto spolku. Jsme v kontaktu, posílám běloušovy fotky.
Zajímá mě, proč právě jednoroček a s PP a dogoušek k tomu. Nebude to teda mít nový majitel lehký, jestli se někdo najde….
by mě opravdu zajímalo, co Vám odpoví. Protože na roce doga dospělá není. Ještě u fenky bych to nějak pochopila, ale u psa?? Vykastrovat v pubertě - vůbec tam nepřemýšlí, asi neví, že doga není zrovna standardní plemeno a chovají se k ní jak k plemeni, co je na roce již dospělé.
nevím - právě jsem si ho vygooglila, že je to velmi blízký Yodův příbuzný (Yodův tatík je Apolla dědeček). Bylo jich dvanáct ve vrhu - první vrh stanice… takže se jistě štěňata hůř prodávala. Prodávat štěňata dogy na splátky je cesta do pekel. A tento případ to jasně dokazuje. Vždyť to není drahé plemeno, navíc šedý tygr je levnější (na výstavách automaticky hůře hodnocené zbarvení, do chovu je pouští až v posledních pár letech)…
Chudák pejsek, on za nic nemůže, ale opravdu ne - tohle propagovat nebudu. Chytit za nos se musí chovatel, majitel, útulek i ten veterinář, co štěně vykastroval. A ano, myslím, že kastroval útulek, majitel asi neměl moc prostředků a proč by to u bezproblémového psa dělal.
Nejoblíbenější poloha a panička může nespat kvůli torzi 🙈. Nejlepší je to před usnutím zdokonalit tím, že se budeme aspoň desetkrát, po krmení válet z prava do leva 🤣
torze je sviňa veliká - ale co vím )a snažím se vědět co nejvíc), tak ani pohyb po jídle, ani spací polohy nic neřeší. takže klííííd.
Paničko Xerxová, nevěděla byste o někom v okolí, kdo by potřeboval krásného, milého, hodného a mladého ročního dogouška??? Nemohla jsem ho nechat bez povšimnutí…takhle by mohl mít naději…koukněte prosím, jaký je to božan 😉
roční dogák a už kastrovaný… chudák. Do dospělosti fyzické mu chybí čas a do psychické ještě větší. Kdybych byla hnusná, tak řeknu, že ať si ho v té dočasce nechají…
vnímám to jako psí týrání. Začněte intenzivně pracovat na klidu, trénujte stále, stojí to čas a určitě i nervy… Možností jsou dnes i kamery s přenosem zvuku - znám psa, který se nechá na dálku utišit paniččiným pokynem přes mikrofonu
a teď ty nepsí - opět mix Bavoří a Jizerek. Ten snímek ořešníka je sice z Alp (bylo jich tam obrovské množství - nejčastější pták v oblasti), ale tento krásně vybarvený zloděj oříšků je v tomto čase k zastižení i na naší zahradě. Zase nám nic nenechá - zmetek jeden puntíkovanej 😉
k té kultuře stolování… Na cestu měl Yoda konzervu (ondá ji dostal jako dárek k nákupu) a do hor a na výlety jsem mu brala “psí salámy”. Oboje se v teple a na cestách blbě podává - omatlané misky, mastné ruce… ale už to mám vychytané. Beru totiž polévkovou lžíci a jak pravila naše devadesátiletá babča, pes jí pak podstatně kultivovaněji, než její pravnoučata 😄 Naberu vrchovatou lžíci - podám vzorně sedícímu dogounovi - on to slízne, já naberu lžíci… U přístavu na CHiemsee si nás točili a fotili… Yoda byl velikou atrakcí. My tam měli oběd, tak ho nenechám v náročném dni hladového 🤭
Jinak pije z každého potoka, rybníka, jezera, studánky raději, než z misky. A to se mu tahám s miskou i vodou. Hlavně tam, kde to neznám a nevím, jak je to s možností napití
