kdy hárala?? Pokud zhruba před dvěma měsíci, pak to může být falešná březost
ještě dodám, že i na novém majiteli
žádná doga nebyla z deště nadšená, ale procházka v dešti se neodmítá. Naopak je velmi vítaná. A voda v kožichu v tom případě vůbec nevadí. Naštěstí nám taky nee - a tak jsme včera v dešti šli alespoň krátkou procházku podél Černé Nisy (vodopádky tekly) a dneska v přeháňkách proběhla kontrola růstu hub…
kometa:Ale u nás můžou růst taky, ne? Přece nebudou mít privilegium jenom Jizerky.🙂
jasně že můžou růst všude - jen prostě jsou houby mršky a rostou dost často lokálně… A tady zatím nic moc - spíš nic než moc. Jsme v lese skoro každý den a většinou to byl jeden hříbek kovář, jindy pár pěkných růžovek či hrst lišek - ale od počátku sezóny nikdy vlastě nerostly houby v množství alespoň malém. Spíš kusovka. Dneska to vypadá nadějně - navíc ani jeden červ, zato hodně nacucané vodou. Však u nás leje a leje aa leje už třetí den více méně nonstop
kometa:Nejen Buggyra zpozorní.
ale Buggyra myslím bydlí od nás jen kousíček - druhá strana hor (a ony jsou Jizerky malé)
teď jsme přišli po hodině z lesa (zmokli jsme jen dvakrát, ale pozor - i dvakrát vykouklo slůňo). Potoky tečou naplno, voda stojí v každém příkopu, krásně to čvachtá pod nohama. Ale Buggyra zpozorní 😜 začaly růst praváci, klouzci, kozáci, křemenáčci - mladé je to, nacucané je to… ale už to začíná
Nighta jsme si ze Španělska přivezli na dvanácti týdnech. Byl perfektně socializovaný na psí společnost (přes 30 dog na jedné obří zahradě od bandy štěňat po veterány už asi nikdy neuvidím), ale myslím, že štěně nikdy zahradu neopustilo. I očkovák byl komplet vyplněn chovatelem, veterinář tam žádné razítko nedal - prý je to tam normální, že si velké chovky všechno dělají sami). Obojek jsem štěníkovi nasadila, vodítko připnula na prvním parkovišti u dálnice… a byl úplně v pohodě. Nejen že zvládnul celou tu předlouhou cestu, ale i doma byl bezproblémové štěně. I čistota doma byla skoro stoprocentní (pár loužiček a jeden bobek, když venku lilo a zdrhnul do sucha) - uměl se holt venčit na trávě venku - a tak se venčil jen venku.
Měla jsem jedno štěně odebrané na přesně 50 dnech, dvě osmitýdenní, jedno devítitýdenní a to skoro tříměsíční. A rozdíl byl jediný - to nejmladší v noci potřebovalo častěji čůrat, jinak rozdíl nevidím
a kolik mu je let a jaké je to plemeno… Ale rozumím tomu, že chcete v tomto případě pomoc osobní
kila ani centimetry vám nikdo neřekne. Je to silně individuální. Já měla pocit, že z nynějšího štěněte dogy vyroste mamut, byl jednoznačně nejmohutnější štěně, které jsme kdy měli… a on se zastavil v růstu na 9 měsících. Pes… Takže dorostl standard, ale výškově je spíš menší.
Pokud je v dobré kondici, není tlustá - tak to neřešte
je to krásná holka - hlavně hodně zdraví, bezproblémový růst a ať přinese spoustu radosti
jeli jsme jednou se štěníkem (Night de Garaba) nonstop 2200 km (26 hodin, zastávky tak po třech hodinách) - to byl extrém - a štěník to zvládnul přímo skvěle. Jinak tři štěníky jsme vezli z Moravy (Xerxes, Beta i Yoda) tři až čtyři hodiny - a vždy jsme alespoň jednu zastávku čůrací a protahovací udělali. Jeli pod nohama u předního sedadla - někteří posléze na klíně… A první Arona to měla domů 500 metrů… ta to měla nejsnazší.
Všichni auto zvládali dobře, všichni nadšeně nastupovali do vozu celý život. Žádnému špatně nebylo (a že jsem se před tou cestou ze Španělska bála, neboť to by byla velká nepříjemnost)
i softshel umí dýchat - záleží na konstrukci (má různé hodnoty prodyšnosti i nepromokavosti), ale ty kvalitní jsou dost drahé…
Membránové věci mají často krátkou životnost - ale zase holt je člověk v suchu.
je to individuální - někdo reaguje na každé plemeno, někdo jen na určitý druh srsti. Asi se vyplatí zkusit si vybrané plemeno delší dobu pochovat, pomazlit, nechat se oslintat… a uvidíte, jak a jestli vůbec zareagujete.
já mám ráda déšť i mlhu a voda ve vlasech ani za krkem mi vlastně nevadí… A tak jsem teď ráno venčila (od půlnoci napadlo už 14 mm) v tričku (je léto 😉) a sandálech. Teda měla jsem i kalhoty (pod kolena). Psík se tvářil, že pro pár kapek (no pršelo dost) se první procházka zkracovat nebude, ale teď doma se nechal vysloveně požitkářsky vydrbat ručníkem. A voda padá a padá…
a pak kousek toho lesa za humny - okolí Javorového vrchu. Kruštíky odkvetly, v lese v posledních letech vybudovaly spoustu vodních malých ploch, je tam hezky…
sobotní souhrn venčení - nejprve opět nějaké ty lítací pysky a uši… aneb Yoda v akci
něco jiného je polohování (a tedy prohřívání) pacienta a něco jiného mít psa jako pozitivní prvek, který má přinést úlevu psychickou či má funkci rehabilitační (česání, hlazení, podávání pamlsků…)
znala jsem jen jednu bulinu (klasicky velkou, s PP). Vyrůstala s dospělou kočkou, přesto ji na necelém roce zabila (doma, v kuchyni). S naší fenkou (s Betou) se snesla jen jako úplně maličká - a to Beta byla k fenám nekonfliktní. Odešla hodně brzy na selhání ledvin - jedno ze zdravotních prokletí bulíků. Už si další nepořídili…
takto to nejde určitě napsat. Ano - jsou tam i psi přítelští a milí… ale rozhodně to není pravidlo. Často jsou tam psi problémoví a jejich problémy se nemusí projevit na první pohled…
Pes rozhodně za domov neděkuje - to mu dáváte lidské vlastnosti. Ano - pokud se tam bude cítit dobře a bude naladěn s páníky na stejnou vlnu - může vše být úplně krásné a pohodové. Nemusí
dvakrát jsme byli v Dánsku (se psy i malými dětmi úžasná dovolená - krásná příroda a nikde nikdo a žádný hic) a dvakrát jsme tam potkávali dovolenkující se smečky loveckých psů - na požádání ubytovávali právě i vícečetné smečky - neb Dánové jsou velmi psomilní a prostředí u malých domků v dunách je vyhovující a nikdo nikomu na kilometrech volných pláží nepřekážel.
my tam byli jednou ještě s Betkou a podruhé s Nightem
