Příspěvky uživatele

efe:

Já tudy nedávno jela okolo autem a chtělo se mi brečet, jak jsou tam ty lesy vymydlený 😢

a na německé straně snad ještě víc. Tam nás pobavily tyto cedule (dříví bylo složeno na české straně hranice, neb tam je sjízdná cesta)

efe:

Tohle je moje dětství… Měli jsme chalupu na Horním Sedle a co jsme se jako haranti po těch všech skalách a lesích nalezli…. ❤️

my šli tentokrát z Dolního Sedla… Haranti na skalách jsou jen o málo lepší, než psi na skalách. Snažím se včas připnout čokla na vodítko (jinak tak, jako Betka i Night, se Yoda snaží chodit koukat na okraje skal a zasněně čumí do dáli) a i při odložení ho přivážu. Jinak jo - byl to šikovný kamzík, tentokrát mi “utekly” Kohoutí skály - byly blíž, než jsme si pamatovala a připnout jsem nestihla. Když jsem koukla, už byl na hraně… a pak neřvu přivolání, neb se bojím, aby to zmateně nezačal řešit nejkratší cestou a ne nejbezpečnější cestou. A poslední fotka v sobě skrývá zviřátka… byť mají dobré mimikry

taky jsem článek četla - nebudu se chovat jinak, než v letech předchozích. Na zahradě máme hodně ptáků - od střízlíka a králíčka, až po vrány šedivky… Sypu slunečnici do krmítek (dřevěných) a slunečnici a nějaké směsky různých zrní na zem. Lojové koule používám bez sítěk - a mizí rychle. 

Zatím krmím od minulého týdne jen slunečnici (do krmítek i na zem)- a už tu byly sýkorky koňadry, modřinky, uhelníčci a moje oblíbené (celoročně v borovici poskakující) parukářky. Babka má zatím absenci. Lítá spousta brhlíků, kosáci, strakapoudi, zvonci, vrabčáci (domácí), hrdličky, straky, sojky i dlask a červenka už dorazili. Kromě pěnkav tu byl i jíkavec - už loni jsme měla pocit, že je někde v okolí celoročně. Lítávali v lednu - když byla velká zima tak v prosinci - a už druhý rok jsou již brzy na podzim. Je jich maličko (pár??) - ale jsou. Jo a podle hromady peří je jasné, že nadále ke strávníkům patří i krahujík.

fotky z let minulých 

dnešní Lužky - ta druhá fotka je úžasný výhled na Jizerky, Lužky, Německo, Středohoří… jen to chce trošku představivosti. Jo a je to sluníčko - ne měsíček 🤭

Orionka:

To u nás 😉

jojo - ráno měl Ještěd hezkou sněhovou čepici - ale dole ani vločka. Byli jsme dneska v Lužkách - z Popovy skály byla vidět jen jednolitá šeď, přes kterou na nás zírala bledé slunce. Pak přes Kohoutí kameny do Cikánského koutu - a po německé straně na Českou bránu. Kolem Tobiášovy borovice a Krásným dolem zpátky. Poslední kilometr byl sice po značené cestě - ale to nebyla cesta, to bylo jedno obří bahniště. V jednom místě Pepa sprostě zařval - já se otočila, a on zajel do nějaké pod listím ukryté jámy až po koleno. Ta jáma byla plná tekoucího jemného smradlavého bahýnka… A tak jsem ve velké kaluži neustále máchala Yodův ručníček flusníček… a smývala mu nánosy bahna z riflí od kolene dolů… Už peru druhou pračku… jinak to bylo až na ty některé úseky rozježděných cest moc hezké podzimní putování.

a teď Yoda - většinou létající… jak jinak

a je tu Martin - na bílém koni zatím nedojel…

nejdříve ty bezpsí - typicky podzimní. Od marného čekání na polární záři až po dnešní Holubův kříž. Jo a houby stále rostou - i praváci

pohlazení pro Pefe… Poslední placatka…💔

nevím - nikdy jsem nic takového neviděla (a myslím, že jsem psů viděla dost). Nechtěla bych něco takového ani zadarmo…

dle čeho tak bylo lze soudit? (😀)

měla reflexní vestičku, kšíry a táhla za sebou stopku. Měli s sebou aport. Když jsme se k nim blížili, tak za aportem zdolávala ne příliš snadný terén. Vzorně předsedává… Prostě mi přijde, že s ní pracují. Určitě víc, než většina jiných. Jestli je to odpovídající její povaze a temperamentu, nevím…

ale ta čubina mi nepřijde labilní - mě přijde opravdu “ostrá”. A to od těch devíti týdnů, kdy jsme ji potkali poprvé. Nechtěla jsem se vykecávat (ono to na úzké silničce - nahoru stráň, dolů stráň) jde v takový moment špatně…  ale myslím, že s ní pracují. Jako maličká Yodu sebevědomě potkala a on byl velmi milý a opatrný… - a vzápětí ho seřvala s vyceněnými zuby… Dnes už jen hrozila… 

písnu to sem - teď jsem přišla z lesa (před odpolední počítačovou prací, aby mi někdo moc nezáviděl 🙃 ) a při návratu k autu (Yoda už byl na vodítku) jsme potkali pracovní německou ovčačku. Před časem jsme ji viděli jako psí mimino - a už tehdy nás zcela nekompromisně chtěla sežrat… a oba páníci říkali, že bude ta jejich holka velká výzva… Teď jí může být tak půl roku - a musím říct, že opravdu (pán nás varoval dopředu, že bude štěkat) ne štěkala, ale řvala a strašila… dokonale předvedená zloba. Pán se jí snažil “ucpat” aportem - ale marně. Držel ji za kšíry - ale nic moc potkávačka - dokonce se Yoda neudržel a začal vrčet. Evidentně pracovně vedená, ale takový výlev agrese jsem snad neviděla. Je to normální?? A jak se s tím dá pracovat??

bacha na únavové zlomeniny…

a ty psí - je tam i dnešní strmé schodiště ve skalách i Yoda s chovatelkou a sestrou Yesterday

tak nejprve ty nepsí - Jizerky a přehrada na Černé Nise… a “naše” ruprechtická kaplička a taky dnešní Studený průchod (spíš dnes mokrý průchod) u Drábských světniček a o kus dál smutné ruiny statku

já teda za sebe musím říct, že mě to “povrčávání” u dogy překvapuje. Teda ne že bych to měla nějak z praxe a nebo načteno, ale vždycky jsem z dog měla pocit, že jako plémě jsou k ostatním psům buď přátelští nebo minimálně tolerantní..opravdový PAN PES…nad věcí a že to už by muselo být, aby je něco rozhodilo. Vlastně si třeba vůbec neumím představit v reálu, že by se doga třeba s jiným psem porvala.

Doga je sice nesmírně tolerantní a nad věcí, ale ne každá snese, že stojí s cizím psem kontaktně nalepaná…  Vrčením si často jen udržuje “komfortní” rozestup, něco ve smyslu “nelez ke mně, hrát si nebudu”. Navíc jsou často i uvrčení v dobrém - prostě při hře vrčí a bublají a ne všichni jsou to schopni přečíst správně a tak je rozumnější předcházet jakýmkoli sporům - notabene v trošku nervózním prostředí.

Yoda  mi udělal radost - byl v té nepříjemné hale v Boleslavi zcela v pohodě. Dvě hodiny strávil v přítomnosti dog (i jiná plemena by se našla), pokecal se sestrou Yesterday i neteří Zorandou, pozdravil se bezproblémově s bráchy Yukim, Yeagrem i synovcem Zoránkem.  Nechala jsem si ho změřit - 86 cm v kohoutku. Jen je škoda, že jsme se nedokázali nafotit venku - ale fronta na posouzení byla hodně dlouhá… a čekat na konec se nám nechtělo.

na dnešní venčení jsem zvědavá - nejdříve skalní město v podzimních barvách a pak jedeme kouknout na bonitaci - docela zajímavé, že se tam potkají ze pěti Ypsilonavých štěňat čtyři (když tedy započítám i nebonitujícího se Yodu) a z o měsích mladších Zetek dvě… Takže chovatelka může mít radost - bude tam taky… má doma Yody sestru. Jedeme pokecat - vezu kafe a buchtu… uvidíme, jak se na sebe kluci budou tvářit. Na výstavě o prázdninách potřebovali malý rozestup, na blízko povrčávali…

Plako, plakej, pokecej po placce, přátelé poslouchají, potěší, pomůžou. Pruhatec péči příkladnou pobíral, pár pátků prodloužen pobyt poblíž paničky, protože panička péčí, penězi přeprat problémy  pokoušela.

Parťačka pruhatce (psice přesilná, potvora pracovní 😉přítulná), potřebuje paničku pevnou, pošlapete psími pěšinkami pospolu… Parťačka psí pomůže. Pohlaď Pruhatce i parťačku.

Pekel poznám povícero. Proslavené porosty “pledulí” ??  

Ploužnice, Ploučnice, pískovcové podivné průrvy, prudké pahorky, prostě parádní příroda. Proč přespolní památky?? Pefe překrásné procházkové prostory poblíž penzionu používá.