za mlada to neřešila žádná z našich dosavadních pěti dog. A postupně se vzrůstajícím věkem se dostavoval rok za rokem nejprve drobný neklid, postupně znatelná nervozita… a u Betky na skoro osmi letech už v největším rachotu o půlnoci dorazil i třes a tisknutí se na mě. Night vydržel bez jakékoli reakce do šesti let - ale i u něho se překvapivě v posledních dvou Silvestrech drobný neklid objevil. Yoda je zatím mladík - stejně jako ostatní v tomto věku zatím zcela bez reakce.
Je to zajímavé - proč první roky nic … a nakonec stejně k diskomfortu dojde…
my včera u Hamru na Jezeře viděli mořského orla. Včera jsme stihli ještě dopolední delší procházku - pak nás tu bylo devět a dneska celý den třináct… Takže dneska procházka kratičká, a o to delší pobyt v kuchyni… Ale bylo to moc fajn
prší a zbytky sněhu rychle mizí. Ráno bylo osm stupňů… takže už je zahrada víc zelená, než bílá. Ale včera to překvapivě vydrželo, byly u nás bílé Vánoce - napadlo toho v sobotu opravdu hodně.
včera u nás sněhové nadělení. Hustě sněžilo celý den, večer bylo mokrého sněhu mocmoc. Borovice nebyly vidět, větve sklopené až na zem. A stále sněžilo. V noci obleva - ve čtyři hodiny ze sněhu byl liják a skok teploty naráz o 4 stupně (nyní 4,3 nad nulou) a od té doby prší. Sněhu stále hodně - ale proházet chodníček je strašná dřina, je to vodou nasáklá těžká hmota. Stromy naštěstí odtávají tak nějak normálně - nefouká. Jen tedy padají obří vodní "bomby"... do lesa se nebude dát jít. Ráno v šest jsme se s Yodou dobrodili domů - na pohled hezké, ale voda do půlky lejtek... No a teď jsme přišli z “civilizační” procházky - neboť u lesa by zaparkovat kvůli bariérám sněhu nešlo a stejně padají větve a hromady tajícího sněhu ze stromů. A tak jsme obešli naše domovské Ruprechtice. Všude sněhu dost - ale je to břečka čvachtavá. Hezky to vypadá, dokud se do toho nešlápne… Chudáci lidi u vody... myslím, že se v podhůří všude vyleje
Jestli to bylo ve “vašem” lese, tak už vás zná, pozná a ví, že jste neškodní. Já to takhle mám s “mými” srnkami 😉.
možná zná - chodíme tam často. Ale je pravda, že tolik zvěře tam nikdy nebylo (venčíme tam pravidelně už skoro dvacet let). Vysoká na každém rohu, srnčí a nově se objevila i prasata. Lišky a kuny a veverky taky vídáme pravidelně. Dnes tedy jen jedna veverka a jedno prase. A čtyři běžci (ne spolu) - asi vojáci mají zimní trénink, neb toto není běžná sportovní trasa a lidi nahoře potkáváme výjimečně…
v lese bílá pohádka (pravda, sněžilo hodně a vítr to hnal dost rychle), v jesličkách na nás nečekalo miminko, ale prasátko... nebylo zlaté a nebylo to prasátko, ale prase veliké... Poodběhlo (Yoda chodí kolem krmelců na vodítku - jinak by to asi zkusil, jít se kamarádit), a koukalo na nás, ať už vypadneme a může se vrátit...
Divné - prase samotář a ještě oprásklé, nechalo nás dojít blízko - sojky už dávno od krmelce odletěly a hlasitě nadávaly, takže o nás muselo vědět. Fotka není - neboť hustě sněžilo a mezi stromy a skalkami stálo a zíralo jen jako další tmavý flek.
vánočka: kilo mouky (⅔ polohrubé a ⅓ hladké), 220 g cukru, 220 g másla, 400 ml mléka (někdy víc, do pekárny míň - do ní dávám necelých 400 ml), 4 žloutky, 1,5 kostky droždí (60g), rovná lžíce (ne lžička!!) soli, vanilkový cukr (nedávám vanilinový), citronová kůra z jednoho citrónu, rozinky a mandle
Já zadělávám v pekárně (umatlání těsta trvá určitě 30 minut - těch přednastavených 10 minut to nespojí) - ale kynout už dávám do mísy mimo. Do pekárny se nedělám s kváskem - naleju mléko, žloutky, na kostičky pokrájené máslo… pak vsypu sypké složky, na vrch nadrobím droždí… a nechám to dohromady umatlat techniku. Máme rádi tužší vánočky, takže i těsto dělám tuhé - delší dobu kyne… a po upletení vánoček pak ještě nechám znovu dokynout na plechu. Omatlám vajíčkem, ozdobím mandlemi… a vrazím upéct. Z kila mouky dělám dvě a peču je skoro hodinu - chvíli na víc, pak je dopékám na míň stupňů
ráno sem tam poletovaly vločky - to bylo kolem šesté. Pak jsem byla ve škole - a koukala, jak vítr nabírá na síle. A v půl desáté mi Pepa před školou vysadil Yodase a já šla pěšky s psiskem domů. Přes tři parky, takže si počmuchal. Ale tedy fučák obří… a střídá se sluníčko se sněhovou vánicí…
Doma jsme dosypali krmítka - neb opět začaly pipiny konat nálety na “jídelny”
A jdu péct vánočky - protože u nás nejmilejší cukroví je poctivá vánočka… a tak tedy tři velké pro nás a tři maličké pro sousedky…
Četla jsem Tomovi, co psaly holky, hlavně Xerxová a že: kam se k takovým doktorům chodí, páč tady to takhle nefunguje.
Takže Xerxová, dej tip, plís😉
normálně na ORL - jen je třeba zvolit doktora, který se tomu věnuje. Je prostě specialista na sluchadla… To jistě vygooglíš - i nějaké ty recenze… Mají zkušenosti (nic jiného nedělají) a mají i výběr různých typů a značek - vyplatí se nešetřit - prý nejlepší v této oblasti jsou dánské firmy…
dneska je opravdu hnusně. Měla jsem dovolenou (neboť zítra mám ještě dálkaře a do školy musím) a tak jsme byli v lese už dopoledne a to nelilo - jen pršelo… zato teď už stojí voda na trávníku… a pes nosí ze zahrady v každé tlapě tunu bahna. Neuklízela jsem zbytečně ?? 😉
kovová škrabka - taková jakoby obří žiletka… já ji poprvé používala, když jsme ze staré skříně dostávali s tatínkem předchozí barevnou vrstvu… to mi mohlo být tak osm…
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 21.12.2023, 12:30:06
vstoupím nezvána - s nevyžádanou radou 😉 Pepa po úrazu neslyší na jedno ucho. A pak mám kolegyni, která začala hluchnout brzy - a stav se rychle horšil… Jak kolegyně, tak i má polovička si sluchadla nemůžou vynachválit.
Ale - rozhodně to není objednané za pár korun - ale jsou od specialisty za pár desítek tisíc… Umí to hodně. Jednak vyšetření sluchu existuje…, jednak ti umí nastavit míru šumu, hlasitost, odfiltrovat rušivé frekvence… zcela individuálně. Navíc chytrá sluchátka mají dálkový ovladač na zvláštní zvukové režimy “kino”, “koncert”, “porada”… kdy právě máš různé úrovně zesilování zvuku zepředu, ze stran, ponížení šumů…
Za uchem nenosí nic - celé je to vložené do ucha (odlitek se dělá na míru - zase to není univerzál), baterky jsou opravdu mini a vydrží týden a mění se snadno a koupíš je v každé lékárně i větším obchodě…
tak cidlinu zrovna znám… znám skoro všechna ta slova - ale upřímně, nedivím se, že hodně těch výrazů mládežníci neznají. Je to mix termínů zastaralých, krajových, cizích, odborných… A ty zastaralé jsou už hodně zastaralé…
Prostě i dětské knížky se vydávají nově a jazyk se modernizuje. Nevadí číst knížky po rodičích, ale po prarodičích už to je někdy psina… Je fajn udržovat jazyk košatý a různorodý (čeština je krásná), ale musí to mít nějakou míru
to já vím, že tisinka je jedlá - jen se nesmí rozkousat… Dokonce znám lidi, co dělají marmeládu z tisinek - jen se musí poctivě “vypeckovat”… hrozná piplačka
u nás se o tisinky (a taky o kuličky cesmíny) postarají kosáci
já jsem někde zaznamenala, že by psi a kočky neměli ani pít vodu z vázy s tulipány… a že nejen cibule je jedovatá… ale jak říkám, nehroutím se z toho a nevěřím všem varováním (neb se často přehání) - jak všichni psi, tak děti sdíleli zahradu i domácnost s řadou jedůvek… a třeba to, že tisinky se jíst nesmí jsme učili už batolata… ale na zahradě s bazénky a řadou nerovností stejně nikdy nebyli prťavci dvou i čtyřnozí bez dozoru
může být i opačná zkušenost? Ne - nechtěla bych, aby to vyznělo, že uvedené rostliny jedovaté nejsou… ale že náhodný okus nemusí být tragédie - i když u nás se jedná vždy o mamuty… nad 60 kg (u fen) a nad 75 kg (u psů).
Máme na zahradě vzrostlý tis. A všichni naši psi pod ním rádi tráví vedro v létě - a upravují si “noru” rvaním a překusováním větví.
Krokusy, tulipány… také jedovaté rostlinky - a v živé paměti mám štěně Yodu, jak se na nich pásl. Ožíral kalichy barevných krokusů a později tulipánů - honila jsem ho od nich (ale kvetou nám na spoustě míst). Byl schopný (ve věku asi 5 měsíců) sežrat i odkvetlé tulipány vyhozené na kompost (stonky i s listím). Naštěstí bez jakékoli újmy na zdraví. Naštěstí z toho vyrost…
