u nás právě svítí sluníčko… teplota je mínus 5,5 a po sněhu ani památky. Dopoledne jsme obešli Jezevčí vrch na okraji Lužických hor - a byla jsem ráda, že jsem Yodovi zabalila kabát… neb vichr mrazivý silný a k tomu občas mrak ledové krupice. Tak šel oblečen - ale to mu vůbec nevadí, kabát mu v trýskání nepřekáží. Vrchol Jezevčáku ojíněn, kaluže zamrzlé - celé dvě hodiny bylo opravdu nevlídně. I já vytáhla rukavice a nakonec i čelenku - a to se stává výjimečně.
a nepotkali jsme ani nohu, jen pár kopýtek se mihlo v dálce
a je tu první venčící týden roku 2024… nejprve fotky nepsí - začínáme první minutou nového roku (rachejtlují sousedi) a končíme rašícím devětsilem - chudák neví, co ho příští týden čeká za mrazík…
určitě bych ještě zblblého psíka nekrmila…dohled nad vodou.
Myslím, že ti naši miláčci nějakou tuto krátkodobou nepohodu snesou bez újmy na vztazích a zdraví, jedinej kdo se nemůže najíst a může jsme my….pes by to viděl😎
tam jde o míru zblblosti - to už byl pes, který sice trošku opilecky, ale chodil, došel se ven vyčůrat… už se bez problémů napil… a začal olizovat prázdné misky. Dostal hrst mletiny - a opět upadl na pelech dospávat. A po chvíli se opilecky zvedl - a šel olizovat misky… tak dostal další hrst.
cysty na prostatě si pořídl Night v posledním roce života. Po nasazení Ypozanu příznaky vymizely opravdu rychle - a žádné vedlejší účinky jsem nezaznamenala. Na 85 kilového psa fungoval lék bezproblémově osm měsíců - pak bohužel torze žaludku a sleziny ukončila Nightí cestu životem… takže celkovou účinnost nevím
Jdeme po víkendu na RTG kvůli kulhání, máme nařízenou hladovku 20h. Přijde mi to hrozně moc, zvlášť, když jde o 8měs štěně. Nicméně doktor byl neoblomný 😖
my byli s Yodou před rokem - také kompletní RTG v “přispání” kvůli odlehčování pravé zadní - to mu bylo 13 měsíců. Měl nařízenou hladovku minimálně dvanáct hodin - a protože šel až po obědě, dala jsem mu ještě lehce stravitelnou (mleté maso) druhou večeři.
Je pak potřeba hladového a ještě zblblého psíka rozkrmovat pomalu - opravdu jsem začínala (zase mletým masem) pomalu z ruky po troškách vždy po chvilce… neb by byl schopen se udusit, jak byl hladový. Naštěstí nezvracel a vracel se do normálu rychle.
viděla jsem asistenční psy smutné - opravdu jen kompenzační pomůcky dobře fungující bez nároku na úsměv, hru, pohlazení… i asistenční psy nadšeně pracující a navíc milované, volně lítající v čase, kdy se práce dala na chvilku přerušit. Psy, kteří jasně rozlišovali “mám vestičku" pracuji, “nemám vestičku” - můžu být normální čoklík, co se může hladit, uplácet se mlsky, může řádit i trošku zlobit… A to uměli pracovat dlouho, pečlivě a nesmírně zodpovědně. A byli unavení - asistence je dřina.
Jj byl to boží výlet, moc se mi tyhle naše “humna” líbí. Ve čtvrtek jsme ještě vylezli na (zmrzlý) Velký Jelení vrch, byly vidět i zasněžené Krkonoše, dokonalý výhled. Bylo to trochu o hu*u ty zmrzlý čedičový píšťaly, ale nádhera.
to je taky dobrý kopec - ten mám taky ráda… i když to stoupání je děsný. Naposledy jsem tam táhla vnuka - a na vrcholku se docela bál… Když tam se nedá nahoru se psem - takže střídáme a když je zima, tak se dole docela vymrzne…
jsem vášemu kraji dělala “reklamu” i na Zvířetníku - to už je dáááávno
Ještě posílám foto z Hradčanské vyhlídky (bohužel mi, zřejmě kvůli formátu, nejde vložit panoramatická fotka).
stejný mráček na Ralsku máme focený ze skály nad Skalní bránou… prostě jsme byli ve stejný čas na skoro stejném místě. Bylo krásně - zamrzlé kapičky vody na větvičkách, bahýnko zamrzlé, takže cesty schůdné, docela dost neopadaných rudých brusinek a spousta zvěře… a skoro nikde nikdo. Potkali jsme za skoro tři hodiny kromě vstávajících dvou trempíků v “kostele” jen dva postarší turisty a pak šibu s doprovodem…
Tak to jsme se celkem těsně minuli, škoda. Mně nějak pořád na těch procházkách chybí něco, co by kolem mě pobíhalo…
naštěstí jsi zvyklá na koně, tak by ti řádící psíček asi nevadil (ale placatka přízemní to opravdu není ❤️) - ona řada lidí by měla infarkt, když by kolem nich levitoval po zadních náš drobný psíček… Takže v blízkosti “cizích” lidí raději na vodítku, neb když se rozjede a cítí, že by mohl a že je protikus kladně naladěn… tak ti olízne ve výskoku nos či ti nabídne větvičku síly tlustého polínka na hraní a u toho přerazí ruku či stehenní kost… Nějak si zapomněl přečíst standard, že je ušlechtilý, elegantní, vznešený
Jeeee v kolik jste tam byli? My tam na Silvestra vyrazili taky!! Na vyhlídce jsme byli cca v deset, pak jsme šli Kraví roklí a Měděným dolem a Studenou roklí přes naučnou stezku zpět do Hradčan. Bylo nádherně, trochu mrzlo.
asi ve čtvrt na devět jsme byli na parkovišti (u letiště) a hned šli na vyhlídku - takže nějak před devátou…
jo a má Yoda černý puntík - provokovalo nás stádo daňků (přešli nám cestu třikrát) a on se zcela pomátl… a pravil, že by šel s nimi poběhat. Měla jsem chvíli co dělat, abych ho udržela… byl vypnut… Ale nakonec mi ruce neurval a vzpamatoval se… Překvapil mě…
silvestrovský výlet nás zavedl na Hradčanskou vyhlídku, Psí kostel a skalní bránu. Asi dvanáct kiláčků mezi Kamennou, Kraví a Všivou roklí.
Psí kostel pamatujeme jako neuvěřitelně krásný prostor. Ano, bylo tam malé ohniště, ale jinak nic nerušilo hru pískovce, eroze i lidských rukou… Dneska jsou některá skalní okna kládama zarovnaná (aby nefoukalo), všude natahané dříví, obří ohniště, odložené rošty, hrnce, vyrobená podložka na spaní… Nevadí mi trempíci, vadí mi, že krásný prostor předělali na útulnu a sebrali jí její krásu.
koníci snídali v Hradčanech - vyfuněli jsme na Hradčanskou vyhlídku - okraj Psího kostele (uvnitř se vstávalo a snídani nám dát nechtěli) - Skalní brána - lehce zamrzlý Hradčanský rybník
Yoda zcela v klidu. Bouchalo to dost - a hlavně dlouho - od setmění až do půl jedné… inu velké město. Přesto si myslím, že že to bylo o něco klidnější, než v předchozích letech. Zato teď jsme byli venku úplně sami a je klíííídek a ticho
Odpověď na příspěvek uživatele Thielli z 30.12.2023, 18:41:10
náhodou barevný nákrčník je skvělý nápad. Protože v práci zbyl kus reflexního úpletu, našily tam kolegyně nákrčníky skoro pro všechny psy na fakultě… Yodas byl první
Odpověď na příspěvek uživatele Orionka z 30.12.2023, 17:48:43
malý kus jsme po ní šli - motali jsme se kus po naučné stezce hastrmanů, kus po zelené, po žluté… nachodili jsme asi 10 kiláčků - taková pohodlná procházka
tak nejprve nepsí z tohoto týdne: v Ploučnici je vody hodně (Chrastenský vodopád), pohled na Hamerské jezero z Krásné vyhlídky, ráno na České chalupě za humny, rybník v Brništi a nové plastiky ve skalách u Brniště
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 30.12.2023, 11:42:54
asi bych zkusila čas samoty natahovat postupně, ne dvě hodiny naráz. A určitě nejprve “individuál” s mladíkem - a až po návratu unaveného jinocha bych vzala ty dva starší.
Já nikdy smečku neměla, takže spíš jen poznámky k jinému druhu samoty… ale ono to souvisí. Když potřebujeme vypadnout s vnoučaty bez psa (běžky, bazén…), tak nejprve odejde manžel s dětmi - a jedou třeba pro benzín, nebo jen pomalu přejedou od garáže (zadní ulička) na hlavní ulici k brance - stačí opravdu pár minutek. A já jim se psem zamávám… po chvilce položím na pelech pár piškotů (od prvního dne doma signál, že odcházím bez něj) a jdu. Pes je zvyklý, že odcházím - a tento “postupný” odchod neřeší. Yoda je menší závislák, než byl Night… ten už dnes toto “divadlo” nepotřebuje. Stačí ty piškoty na pelechu…
Pokud máte možnost, nenechte psa (když už je problém - u štěňat naopak nechávám unavené štěně hned samotné) zpočátku samotného, nechte tam zcela nevšímající si psa “chůvu” - odrostlejší vnouče, kamarádku - prostě někoho, kdo si ho vůbec nebude všímat, naopak nebude na psa vůbec reagovat (čte si, čučí do mobilu) - klidně v jiné místnosti. Je tam jen jako pojistka pro případné neúnosné smutnění a nebezpečné reakce…
