Otázka pro všechny: co vám spolehlivě unaví psa psychicky? Je to čmuchání, výcvik, hlavolamy….?
rodinné návštěvy 😄 U všeho musí být (a někdo je na zahradě a někdo v kuchyni a jiný hraje pinec…), přitom se musí ovládat (neskákat, nechytat lidi za ruce), všude jsou pochutiny (a děti jsou schopni odložit kus nakousané buchty i na místa neobvyklá), všude je binec, který nesmí nosit (hračky, sluchátka, cizí boty)… a když všichni vypadnou… je pes zcela a úplně mrtev
a pak ještě pobyt v civilizaci. Náš lesní pes po procházce centrem města je taky unavenější - a to se přitom tváří, že mu ruch nevadí. Ale unaví ho to výrazně víc, než lítání terénem
1 - že někdo sype soukromé zprávy těm, kteří o ně nestojí. A předpokládám, že i když diskutovat nechtějí a ozvou se - tak to nepřestává. Pamatuji to i ze starého dobrého Zvířetníku - odkud některé osobnosti zmizeli, neboť neustáli nechtěný zájem o “kamarádství a stálé povídání si” … prostě to nešlo. Jsou to vysávači energie a těžko se s nimi bojuje…
2 - že někdo píše pod cizím jménem (tedy nepřihlášeným) za zády pravého autora. Tady by pomohlo to přihlašování se, ale sama vím, že pokud bych chtěla reagovat z počítače manžela nebo z tabletu… tak se přihlašovat nebudu a taky budu jako nepřihlášená Xerxová… Je to drzost veliká a možná by stálo za to, hlídat alespoň IP adresy, odkud kopie odešly…
teď jsme potkali cestou z lesa hnědou královačku. Na krátko střiženou, nesmírně poslušnou, Yodislava se ale tak trochu bála (těžký osud XXXL plemen). A tak ten mohl jen stát poblíž a vrtichvostit… Paničku měla na vozíku, chvilku jsme se bavili. Pudlina byla šťastná, veselá, na volno pobíhající - prý dokonalý rychle se učící a skvěle reagující parťák.
Některá otravná nekonečná vlákna by už Thielli nebila do očí a nevytvářela balast.
já nemyslím, že jde o to, aby to nebilo do očí. Jde o to, že se třeba chci o něčem něco dozvědět - a vím, že tam budou cenné rady a zkušenosti, které chci číst. Ale mezi tím je také balast. Ten buď můžu přelítnout a nevzrušovat se tím (kdo co komu kde kdy) - ale to neumí každý… a nebo třeba ten balast si nasunu do hlavy a nebudu mít lehko na duši.
Jasně že občas v diskuzi ujedeme - asi skoro všichni. Někdy mi ten odklon od tématu vadí hodně, někdy málo a někdy je to veselé odklonění… a návrat k podstatě člověku vůbec nechybí. Je to zcela subjektivní, je to o náladě mojí, o náladě v té diskuzi… o času který zrovna mám či nemám… Co vadí jednomu, nemusí vadit druhému. To co jeden přeběhne očima a je mu obsah ukraden, druhého může zasáhnout. A naopak.
A pak někdy někdo volá “chyťte zloděje” a před pár dny byla situace opačná a byl on také “zloděj tématu”. Vždy to bude i o sympatiích (co projde jednomu, nemusí druhému), o celkové náladě a atmosféře.
Asi se tomu úplně zabránit nedá - můžeme se trošku víc snažit a upozorňovat se na nutnost přesunout diskuzi do správných kolejí… Chvíli to bude fungovat a pak se zase i věci podstatné naředí. Protože i určitá drbárna je to, co drží tuhle bandu pohromadě.
Některá témata nemám aktivní (nejen politiku), některá přelétám rychlostí blesku… někdy vrtím hlavou, co můžou inteligentní lidi vypustit z úst… ale v zásadě je to tady poměrně kulturní prostředí. Snad nám to vydrží. A pokud někdo opravdu vědomě škodí, určitě to jde vyřešit přes adminy.
my dneska vyrazili okouknout přehradu na Černé Nise (jedeme jen 10 minut autem a tak je to pro nás relativně běžná venčící trasa) a pak obejdeme okruh tak dvě a kus hodiny - sice jen 10 kiláčků, ale s převýšením 300 metrů. Nikde nikdo, pes byl skoro celou cestu na volno a vydržel dělat vzorňáka nejvzorňákovatějšího. A když jsme výjimečně potkali houbaře (stále rostou, my už nesbíráme), stál na fleku na tichý pokyn. Zdá se, že opravdu kolem třetího roku začíná maličko rozum brát (tak a teď jsem to zakřikla)
Taky jsem přemýšlela o téhle variantě. První injekci měla do pravého stehna. A třeba zánět mízní uzliny… Snad ne nic horšího. Ale že bych byla až takový slepoň a všimla si toho až v neděli. Jako, ono je u mě možný všechno.
Bonnie v neděli spadla na pravý bok na štěrkové lesňačce, to nahrává hematomu. Měla pláštěnku, tak se neodřela. Piraňa ji předbíhala a drcla do ní. Viděla to jen veterinární sestra, která ji při kastraci uspávala, je od nás ze stáje. Taky si myslí, že je to hematom. Já vždycky v duchu maluju i nejhorší scénáře. Ale na veterinu se mi nechce, pohmat by k diagnostice nestačil a Bonnie není nadšená, když na ni sahá někdo cizí. Chci počkat, jak se to bude vyvíjet.
mě jednou boule na boku vyděsila u Nighta. A opravdu to byla boule po ATB a vynořila se velmi rychle až po měsíci - a prý je to u jistých látek typické. Jak rychle vylezla, tak se zmenšovala pomaleji, ale viditelně se to lepšilo
Jsem měla plány na prodloužený víkend: na dnešek velkou prochajdu, zítra komplet pouklízet dvůr a nachystat na to, abych příští týden koupila dřevo na zimu. A na pondělí někam na kopečky. 🤩
A tak prd akorát. 😏
Tak aspoň ty boty, no. 😂
já četla a na pondělí někam na kapačky… Tak přeji, ať se záda odblokují i bez kapaček… Zdá se, že je poslední zbytek hezkého podzimu, než ho první sníh pokazí (jestli jim předpověď vyjde) a byla by škoda ho proležet.
Odpověď na příspěvek uživatele sutrik z 26.10.2024, 20:01:31
kdyby tu bouli neměla ve slabině, ale na boku, tak bych řekla, že se vynořila (klidně po měsíci) boule po injekci s ATB (byla čubinka na kastraci, jestli se nemýlím). Ale ta slabina je divné umístění…
souhlasím s Verun - pokud je suknička rýhovaná a houba má alespoň někde růžové tóny - je to růžovka. Klidně i s tlustou nohou. Ale jakmile jsou pochybnosti… nejíst.
tento týden se venčilo krásně - nádherné slunné dny, nadšené blbnoucí psisko… co víc si přát. Nejprve fotky psí: ty od páté do sedmé fotky je dementní pes v záchvatu trýýýsového točení se do kolečka do kola… až drny lítaly. A ty předposlední fotky ukazují, že do kaluží se našlape… i kdyby měl hlavou klády prorazit. Ale vybral to dokonale…
Měla jsem kryptorchického psa. Neměl sestouplé ani jedno varle. Se psy neměl problém, docela ho i respektovali. Ale přikládám to tomu, že chodil ve dvojce s fenou, svou matkou. Tu si hlídal jako policajt. Žádný pes k ní nesměl čuchnout. A kupodivu ho žádný pes neserval. Cca v šesti letech za ním začali psi běhat jako za háravkou, varlata šla ven ( poučená jsem byla i četbou Heriota ). Bylo to za 5 minut 12, na jednom varleti byl nádor velikosti větší špendlíkové hlavičky. Ani pak se chování psů k němu nezměnilo. A ani jeho chování se nezměnilo. Stále jsme čekali, kdy “přijde do rozumu”.
Byl to krasavec - stejně jako jeho mamina vždy vzorně upravený, moc hezky se na ty dva střeďáky pepřovaté koukalo. Xerxes je měl rád - a nikdy žádný konflikt nebyl, ale ani se o něho nezajímal. Xerxes se spíš zajímal, co mají jiné paničky v kapse za mlsky… než že by vyhledával psí společné hrátky. Nepamatuji se, že by se k němu choval jinak, než k jiným psům
my si ráno užívali v lese. Krásně bylo, docela teplo (stačilo mi jen triko a vesta), houby už jen pohledem pohladíme (máme dost a tak je necháváme v lese) a je jich spousta všech možných druhů. Psisko si užívalo krásné ráno, blbnul v závějích listí, tahal větve, lovil nás… prostě pohodička pohoda
a teď ty nepsí - podzim je povedený… hezky se výletuje. Dnes jsem vyhlásila zákaz sběru hub - a tak jsme jich v lese nechali stovky. Za celý výlet jsme nepotkali živáčka… asi 12 km kolem Brtníků. A ve středu kvetl celý rybník u pramenů Ploučnice něžnými bílými kvítky
u nás je děsněj fučák… Až jsem měla strach, aby nám na hlavu večer i teď nepřistál nějaký ten strom… Ale potkali jsme jen samostatně a bez dozoru se pohybující popelnici - Yodu to dost překvapilo… když mu jela naproti…
