Příspěvky uživatele

dnes hned po ránu cesta údolím Velkého Štolpichu. Vodopády tečou (ale už je sníh z této strany hor úplně pryč, takže jarní tání jsme nestihli), stromy vrzaly v silném větru, ptáci řvali jak pominutí. Návrat přes bučiny a žulové kamení kolem Ořešníku (pohled od vrcholového kříže úchvatný, jen tedy na nechráněném skalisku byl fučák obrovský). No a už jsme doma a vesele pracujeme. Oběd je připravený od včera… takže to vyšlo úplně báječně.

Myslím, že psíček bude dobře spinkat…

ještě dopíšu: že tedy uprostřed února jít po vrcholcích hor jen v mikině a vestě… a za celou cestu najít jeden asi tak metr čtverečný navátého sněhu na zastíněném místě (Yoda zajásal a hrabal a hrabal a žral ten firn…)… nikde ani zbytky ušlapaného ledu. Nic. Podivná zima

janaa:

Už jsem taky někde viděla fotky, a zrovna dnes obnovovala naše veterinární zásoby,kdyby zas nějaká bloncka chtěla hrát s majkou nějaký hry😎

Jinak my nevenčíme, z posledního víkendového honu přinesly holky psincák, zatímco účastnice závodu si třikrát chrchly a dost, tak u babuše se to rozjelo ve velkém. Tak se jen teď modlím,aby nezačaly chrchlat placatky. A protože u nás každý den prší, zavelela jsem klidový režim v suchu, a krátké procházky jen když pršet nebude.

ach jo - tak ať to zvládnete co nejlíp. U Yody se to rozjelo děsně rychle - ale taky se to po nasazení léků poměrně rychle zcela uklidnilo

to je jako ve Francii. Tam mají zakázaná plemena. A pak taky zakázané křížence - a ti mají přesný popis, jaké znaky nesmějí mít… Pokud vypadají “dle seznamu” mají smůlu… Pro jistotu jsem nedorostlému Yodovi vezla s sebou PP, neb vykazoval na půlroce znaky zakázaných psů - a nechtěla jsem riskovat, že ho nějaký policista označí jako křížence zakázaného typu…

Mě na těch obřích psech děsí jejich krátkověkost. Napřed dlouho štěně, nemůžete na dlouhé procházky, kvůli kloubům. Potom 4-5let chodí a rádi, pak najednou nemoci , pes zestárne a dalších pár let mu pomalu musíte pomáhat i vstát, výlet nepřipadá v úvahu.

Krátkověké dogy jsou. Před pár lety jsem počítala průměr věku z oficiálních dat (ale ta nejsou zdaleka kompletní, úhyny skoro nikdo nehlásí) a vycházel průměr okolo 6 let. Ale aktivní bývají už mladé a všechny moje dogy nebyly nemohoucí - byli aktivní až do konce.

Arona Ruprechtice. Na šesti letech měla jedinou známku stáří - šedivou hubu. Od malička pohybově zatěžovaná (spíš přetěžovaná - vyrůstala se skautským oddílem). Na šesti a půl letech začala náhle kulhat. RTH kyčlí úplně vzorné - komentoval veterinář, že tak čisté snímky nemají ani roční jedinci. Byl to osteosarkom… a uspána byla po dvou měsících od kulhání. Aktivní, jen skákající po třech… (ale nádor byl již velký a hrozilo prasknutí stehenní kosti).

Xerxes Bonoda. Na čtyřech letech bloknutá záda. Nikdy se to neopakovalo - tehdy asi týden kulhal, dokonce první den překluboval. Opět od malička zatěžován, na roce šel z Lipna na Plešné jezero a zase zpátky… když pominu ten jeden měsíc klidového režimu, tak byl bez problémů až do smrti. Zalomil to náhle uprostřed veselé procházky (pitva prokázala přetočení sleziny přes hlavní cévu v těle a tudíž okamžitý kolaps). Bylo mu kousek přes šest let. Mám pitevní zprávu na úplně zdravého psa…

Beta Black Triumf. Blbě jako štěně vstřebávala vápník. Vápnili jsme ji jak Jizerky v době kyselých dešťů. Komunikace veterinářů (dogař a místní) vynikající. Vyrostla. Hodně a navíc byla těžká. Spíš pes než fena. Zatěžovaná zpočátku míň, pak už zase hodně. Jizerky měla prochozené křížem krážem. A nejen Jizerky. Aktivní do posledního dne. Odešla na akutní zánět dělohy dva měsíce před osmými narozeninami. Poslední rok a půl se hůř zvedala - dostávala občas léky na bolest, pak i Trocoxil. Ale dvouhodinová procházka v terénu jí rozhodně nevadila.

Night de Garaba. Jeli jsme si pro něj daleko - až do centrálního Španělska. Můj vysněný vysoký, štíhlý, lehký typ. Opět zatěžován víc než míň. Na roce obešel Máchovo jezero, lítal po horách… Na šesti letech se objevily první příznaky spondylozy, ale nikdy trvalou medikaci nepotřeboval. Odešel na torzi pár dní před veteránskou osmičkou. V té době výlet kolem patnácti kilometrů nic neznamenal.

Proč to píšu?? Nemám pocit, že by byl krátký čas na aktivní žití. Jasně, doga je extrémně krátkověká. Ale už od malička normálně procházkujeme, na půl roce už vůbec pohyb neřeším. A nález na kloubech neměla žádná. Yody režim tady znáte - a RTG na 13 měsících zcela čisté. Jeho pravý brácha má taky velmi aktivní majitele (dobývají mimochodem rozhledny) a má oficiální RTG kyčlí i loktů taky bezchybné…

Spíš odejdou dřív, než zestárnou - vidí, slyší, běhají… Alespoň ti mí všichni čtyři tak odešli. Z plné síly…

a ještě poznámka k velikosti - fakt velký pes má kohoutek nad stolem. Když člověk sedí na židli, kouká si s ním z očí do očí. Může klidně pít z umyvadla a má všechny čtyři pohodlně na zemi. Na lince dostane kamkoli. Ocasem umí při nadšeném vrtichvostění poslat z obývákového stolku sklenku s vínem přes celý pokoj. Nebo srazit velkou konvici s čajem. A ani si nevšimne, že se něco “za ním” dělo. A taky sestřelit batole. Vůbec to nemyslí zle, naopak má velikou radost. Prostě zezadu je podstatně nebezpečnější, než zepředu… I když taky umí hrábnout pacinkou a díky velikosti a hmotnosti packy je (sice výjimečně, ale stane se) z něžné psí prosby řádka modřin…

Mi to už nepřijde - ale pokud se s fakt velikým psem potkají majitelé “normálních” velkých psích plemen… tak hlásí, že rozdíl je neskutečný.

jako ilustrace oblíbený posez v křesle (a to jsem pořídila vysoká pohodlná křesla místo kanapátka, aby se tam pes necpal), má rád odpolední kávičku (vyžebrá něco sladkého) i večerní sklenku vína (nevyžebrá nic), ale posedí s námi

já bych do obřího křížence nešla. Doga je velmi snadno uchovnitelná - a dogy bez PP jsou od rodičů, kteří buď opravdu měli závažné (většinou pohybové) problémy a nebo byli neodbonitováni pro bázlivost či agresi…

Ostatní obři na tom budou obdobně.

Určitá ostrost fouska v obřím těle dogy… to by mě  děsilo. Nene, mám ráda klídek, raději podpořím kvalitní chov. Sice Yoda úplně snadný v povaze není (bohužel asi ta přetržená puberta je trochu vidět), ale pořád je to pohodička pohoda…

myslím, že už za těch třicet let s dogou něco o životě s mamutem tuším…

Jednak není mamut jako mamut. Pastevec (typ kavkazák) je něco jiného než hlídač (třeba leon) a než přerostlá dekorace (doga). Tedy německá doga - u těch jiných (argentina, fila…) je to zase jinak. Ale to už tady padlo.

Nedá se zvládnout silou. Často si lidi stěžují, jak s nimi mávají pubertální bulíci, lovečáci… jasně mají jinde těžiště, ale jakmile je to hovado nad sedmdesát kilo, je jedno, kde to těžiště má… kila jsou prostě znát. A není pravda, že by se to obří zvířátko třeba v pubertě nikdy nepokusilo vymezit a jít se podívat někam, kam nechceme aby šlo… Takže je potřeba i solidní fyzička - ale hlavně psychička… (přesně na třech a půl měsících měl 29 kilo - takže rozjetá rozverná přezubující piraňa byla opravdu solidní dělová koule)

Nedá se unést. Není problém jen při nemoci a stáří, ale třeba i ve skalním městě, kde místo starých dobrých kamenných schodů natáhnou holý kovový žebřík… Yoda umí do auta nastoupit po rampě. Nepotřebuje to, ale jednou za kvartál to zase zkusíme. Protože může přijít čas, kdy to bude potřeba. 

Sice je to skladný tvor, ale plocha pelechů v domácnosti je značná, prostor v autě taky potřebuje velký. Oblečky se musí nechat ušít na míru, často nestačí ani standardní rozměry postrojů či botiček.

Náklady nejsou malé. Nejde jen o stravu, ale náklady za léky při nemoci jsou vysoké. Skoro vše je na kila… Kyblík kvalitního doplňku na šlachy (GAG od Caniny) je v tisících… a má to na pár měsíců.

Hodně lidí se bojí. Je to veliké zvíře, cítí se ohrožení. Takže v civilizaci používám vodítko vždy. Na druhé straně mamut láká lidi k předvádění se. Takže třeba nečekaně kolemjdoucí tatík posadí na hřbet psa batole… a křičí hyjéééé (naštěstí Betka byla nad věcí).

Rezzzy má velkou rodinu - zatím jsou to dítka malá, ale až vyrostou, budou k nim chodit možná kamarádi - a pozor, to, co je bezproblémové u dítek vlastních, nemusí být akceptováno jako zábava při křiku a strkanicích s cizími dětmi. Naše dogy děti sousedů z obou stran zahrady vůbec neřešily. Ale jakmile je tam návštěva - stráží u plotu a občas i blafnou… Takže taky myslet na to, jestli zvládnou psa i děti (třeba i zavřít). 

Jo a taky obří pes má menší okruh potenciálních hlídačů či venčičů. Prostě je to balvan, který se jen tak snadno neodloží. Nám to nevadí - s tím jsme do toho šli, že se musíme postarat.

kousek od nás si pořídili bráchy berňáky. Papírové. Zkušenosti se psy měli - a stejně v dospělosti jednoho museli věnovat. Rvali se děsně… a nedařilo se je korigovat. Než volit kotec a důsledné oddělování, ve zhruba dvou letech jeden šel…

Daja:

Dodatek, fenečka ani jednou nehárala. Jinak mě je to jedno, každý je zodpovědný za své zvířatko a doufám, že lidičky jsou soudní. Já jsem proti kastraci pokud to není ze zdravotních problémů. Asi tak.

Dája

to máme stejné - já taky nikdy neměla fenky ani psy kastrované. Až teď chemicky Yodu - a to je kvůli zdravotnímu průšvihu a štve mě to hodně…

Daja:

Dobré ránko 😉,

nekoukala, ale i u nás sousedka bišonku asi snad v 9 měsícich nechaly taky kastrovat .Než šly kastrovat všelijak jsem ji kastrací rozmlouvala, dávala argumenty a nic nepomohlo, prostě vet řekl , tak kastrujem. 

No je jí teď dva roky a je to stálé štěně. Oni prozatím nic zleho nevidí, vidí jen hravého psa. Doufám, že jim to vyjde a fenečka bude OK celý život, proto že je to opravdu hodný pes.

Dája

když pominu studie o problémech s kostmi a relativně častou inkontinenci… tak fenky s ohledem na psychiku snáší kastraci lépe, než psi. A nehárají a nejsou falešně březí a nehrozí záněty dělohy a rakovina mléčné žlázy…Fenečka malého plemene je na 9 měsících “skoro dospělá” a jistě alespoň jednou odhárala. Takže sice je to brzo a není to nutné… ale dá se to pochopit a řada lidí (i veterinářů) to vidí jako standardní postup. A ano - často zůstane nedospělá povaha - ale hodně lidí je s tím spokojeno - fence nevadí jiné fenky a zůstanou hravé, nemění se stav vlivem hormonů (falešky, hárání)… 

U psů je to trochu jiné. Vykastrovaný pes má častěji větší problémy s komunikací se psy i fenkami. Když se kastruje v pubertě, zůstává často “praštěný”, nedospěje. V řadě států se proto kastrují právě výrazně mladí nedospělci - aby u nich nepropukla žádná reakce na stejné pohlaví - a zůstali stále “štěněcí”… a hraví a praštění… Prostě uměle zakonzervovaný stav dětství. A už se to projevuje i u nás - nejen za mořem (a nejen tam). Dost děs… 

Takže mi přijde vykastrovaný půlroční samec obřího plemene jako šílenství, nesrovnatelné s devítiměsíční kastrovanou bišonkou… 

a ty nepsí - výhled z rozhledny Výšina (pohár za vysvědčení nafocený není), kamélie v liberecké botanické zahradě, třetí fotka je “jezevčík” (tedy správně Dackel) v jonsdorfském skalním městě (milion schodů nahoru a dolů - Yoda v pohodě), pak výlet kolem Lemberka  a dnešní konečně trošku sluneční výlet na zříceninu Roimund… Pes spal málo - jen když jsme byli plavat a bruslit (v Hrádku nad Nisou jsme na stadionu byli úplně sami… parádní bruslení a opravdu velmi levné) a v botance a v technickém muzeu. Jinak měl neustálou pohotovost…

Yoda měl nesmírně náročný týden - před chvilkou odjela vnoučata - byla tu celý týden. Počasí děsné, ale i tak jsme toho stihli dost. Jen tedy fotek psa málo - neb skoro všude jsou i dítka… a ta sem nepatří. Tak jsem sem dala i jednoho krasavce z Jonsdorfu. Sice je to motýlí dům, ale akvárií a terárií je tam dost

Doron:

Zvlášť psa velikosti dogy..

A nevíte, co se tam stalo ?

německý občan, ale žijící v Krušných horách si koupil dogy. Postupně tři. Chovatelka říká, že neměla problém s prodejem - tvářil se normálně. No a on se nestaral - nekrmil, venčily se pod sebe, byly opravdu týrané fyzicky i psychicky. A hlavně po odebrání blokoval jakoukoli dohodu - neustále se odvolával, nechtěl se jich vzdát ve prospěch útulku, ani odprodat třeba chovateli… nebyly tak právně volné.

Útulek je dal dohromady (až na tu nejmladší, ta to nedala…), vykrmil, vykastroval, naučil je hrát si a běhat… a teď je tedy může po dvou letech konečně vydat zájemcům - ale chtějí, aby šly spolu. Nebude to úplně snadné - socializace v mládí žádná, trpí hltavostí (opravdu zažily hlad), mají citlivé zažívání a snad i ne zcela zažité hygienické návyky… 

Irma19:

Vážně?

Budete rozšiřovat smečku??

ne - stačí jeden… A dospělého psa bez návyků čistoty fakt nee

megi-the-pes:

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-blesk-tlapky/778061/hladove-zanedbane-psychicky-zlomene-majitel-sve-dogy-tyral-presto-se-jich-nechtel-vzdat.html

Dva roky jsou asi standard nebo co. 

to je Yody polobrácha ze stejné chovky…  

ale akademická scéna má nejednoznačné mzdy z různých důvodů - školy dostávají peníze nejen za studenty, ale dnes i za vědecké výstupy - nejen články, publikace, patenty, užitné vzory… a třeba i počet a kvalitu doktorandů… A velkou roli hrají granty a i spolupráce s firmami.

No a protože peníze získávají hodně za vědu, pak ti, co publikují logicky mají více. Ti, co nepublikují, neřeší granty… mají významně nižší platy. Záleží na hospodaření a strategii fakult, ale i kateder. Základné plat je tabulkový - nízký (nižší než na základních a středních školách)… na zbytek si VŠ musí vydělat…

Platy navzájem neznáme, rozhodně nejsou veřejné. 

nebudu nic a nikoho soudit. Množství psů je jasně nezvládnutelné - je to fabrika na štěňata. Asi zase jedna z těch, co přibírají a přibírají (ne kila, ale psy) a nevidí, že překročili své možnosti. Holt prachy se hodí…

Ale jednou jsem volala “odchyt” (nebylo po ruce auto, abychom ho odvezli) pro malého nechodícího klepajícího se jorka. Srst promotaná větvičkama a bodlákama, nemohl chodit. Vypadal jako starý nemocný. Zabalila jsem ho do deky, nabídla trošku masa…Přijela paní z útulku a hlásila, že je to mladý, opečovávaný, veselý psíček, který se hledá (ztratil se nedaleko od nás). Večer zdrhnul paničce za háravou velkou fenkou… a nenašli ho. A těch ani ne 20 hodin pobytu v přírodě (ve městě) přes noc z normálního jorka udělal chudinku, která vypadala opravdu jak z množírny… Jeden den bez žrádla, noční chladno a k tomu srst, která ho totálně svázala do kozelce…

Verun:

Známí dogu právě měli,  flusy jsem zažila a vím o nich vše 😄 i na vlastní kůži. ….

píšu respekt👍

už poslední reakce - neb to není o štěnítku. Množství flusů je velmi individuální. A není to jen o mohutnosti hlavy a velikosti pysků. Největší flusák byl Night - a měl na samce jemnou hlavu. Yoda je proti němu skoro úplný neflusák.

přihodím slíbenou medvědí fotku - foceno před chvilkou

Verun:

Psiska jsou to pěkná, ale já vím že i kdybych je moc moc taky jednou chtěla mít, tak mi to můj vnitřní “hygienický” autista nedovolí. To není proti nikomu, každý máme úchylku a u mě se s věkem stupňuje (děkuju mami😈),  úklid a  možné zdroje nečistot. Doga by se ještě dala otřít, osprchovat tlapky, ale pití (ne že bulík pije lépe, potopa v celé kuchyni) a slinty, majitelé mají můj respekt💪. Velkej mop leda do garáže🤭, a to by mi bylo líto…

pití problém není - má plastový kyblík, hladina je max v půlce - tudíž nic necáká kolem. Navíc doma pije jen v nouzi nejvyšší - tj. je zamrzlá “leknínová limonáda”. Jinak vždy na zahradě. Po jídle otírám flusy automaticky (pokládám misku a beru do ruky hadr)… 

Ano - do tlap se vejde tuna bahna. Když se oklepe nečekaně a je zrovna oflusaný - umí hodit flus daleko a vysoko. Holt máme předsíň a některé hodně “používané” zdi natřené omyvatelným nátěrem (myslím primalex fortissimo) a jde to. Ale v klidu doma neslintá (pokud babička nedonese mísu teplých koblih). Horší jsou procházky v létě - pak takový průchod centrem turisticky profláklých míst lze jen s ručníčkem v ruce. Mám různé fotky “dámy” v šatech s dogou… a vždy v ruce mám ručník flusník 😄

Doron:

Tak on už to není takový rozdíl, on Framík takových sedmdesát v kohoutku taky mít bude .

Ale zase nelíná, tím se trochu utěšuji

😂

on má Yoda 86 cm měřeno oficiálním metrem neoficiálně… (nechala jsem si ho změřit na bonitaci, i když my jsme nebonitovali) a asi i delší krk než Fram… Prostě ten hřbet vysoko nad deskou jídelního stolu je prostě rozdíl od “normálně” velkých psů…  A když si vzpomenu na Nighta… tak ten byl ještě o kus větší