Arona brodila, neplavala. Moře ráda neměla (hýbá se to). Xerxes byl taky brodič, moře tak po kotníky… Beta další neplavec, na hýbající moře si musela zvyknout, ale pak jí voda po břicho nevadila.
A přišel Night. Už jako štěník se vrhal do každé kaluže, do každého rybníčku. Plaval - krásně, klidně bez cákání. Vodu miloval. Vlny v moři mu nevadily - naopak, řádil v nich jak malý děcko. I ho vlna občas doběhla. Plaval bezkontaktně, nebála jsem se “topit” vnoučata a mít u toho černého chlupatého plavčíka.
A pro změnu Yoda. Hystericky se bál vstoupit do vody, přes potok se vrhal mohutnými skoky, aby se snad nenamočil. Už se to trošku zlepšilo, když není zbytí (a nedá se to skočit), tak přebrodí. Ale nerad. Plavání nehrozí. Nutit ho není důvod.
fotodokumentace je tedy jen Nightí - od tříměsíčního štěníka, po počátky plaveckého výcviku (já pro jistotu s tričkem) až po mořského šílence i klidného plavce. Vodu si opravdu užíval
já bych to zas tipoval na 1 kmotru + 3 nápadníky 😉
překvapilo mě, jak poklidné, bezštěkavé, hrabající ve sněhu (myší oběd??) kmotry (či kmotři) lišky byly. Nějak jsem námluvy čekala “akčnější”. Koukali jsme na ně dost dlouho… jen když se cesta po chvíli stočila k nim, odběhly.
před pár lety jsme za mrazivého dne v polovině ledna pozorovali čtyři pohodově se tvářící a spolu komunikující lišky. Bylo to kousek od Žitavy. Moc jasné mi to nebylo - zkoušela jsem dohledat, jak si vysvětlit “smečku” v zimě… asi nejpravděpodobnější byla verze, že se jednalo o odrostlá mláďata, že prý se umí lišky při příznivých potravních příležitostech rozmnožovat skoro kdykoli.
Fotky jsou Night a pak zdálky ty 4 šelmičky… Blíž nás nepustily, zdrhly…
tak dokonce právě dneska je to třicet let, co se Arona narodila. Jsem koukla do databáze, nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli to bylo 20. 2. a nebo 24. 2… Lépe se pamatují kluci Xerxes (5. 5. narozen a dovezen 7. 7. ) a na Hromnice se narodil Night (2. 2.) … samá cimrmanovská data 😄
Ono je to asi o perspektivě, mému psovi bude 8 teď zanedlouho a představa, že je to +- konečná a konec přijde každým dnem je pro mě fakt děsná, takhle vím, že je tak +- v půlce a i tu další půlku se štěstím dá v pohodě.
já vím - ale je to těžké. Zamilovali jsme se do těch obrů a ten krátký společně prožitý čas je vykoupen vzájemnou kompatibilitou… Občas se bavíme, co po Yodovi… Jestli návrat k pudlům (Pepa vyrůstal se střeďáky), nebo raději něco “bezúdržbového” (ale co?? Thielli mě na jednu stranu inspiruje, na druhou odrazuje 😄)… a nebo ještě jednoho mamuta (žíhanou holčičku?? - byla by menší a lehčí než psi… a byl by to návrat zase zpátky na počátek)
Tento týden je to třicet let, co se v Liberci narodila naše první… Arona Ruprechtice. Na fotce dvouměsíční s jedním psím kamarádem
jdu sem s dotazem - někde někdy někdo (Efe?? Buggyra??) diskutoval o bederním prohřívacím pásu (infra odrazivost ??) pro lidi. Prosím, dejte mi odkaz. Nejde sice o moje záda, ale potřebovala bych doporučit osvědčený výrobek
u některých psích mimin se projevuje poměrně silný atavismus - třeba i to, že se čůrá jen v bezpečí domova, že se při procházce nikde nesmí zanechat pach zranitelného mimina. To přejde.
Jen poznámka - taky se může objevit jiný atavismus - období strachu. Ten vymyslela matka příroda pro štěňata, aby se nevzdalovala od domova, a neztratila se, když třeba smečka loví… Občas v určitém období nechtějí štěňata opustit zahradu, dvorek… prostě nejbližší okolí. Stačí je odnést někam o kousek dál - a už to je normálně průzkumnické štěnítko, které sleduje (i občas nesleduje) svého člověka. Zase je to jen časově krátká epizoda v počátku soužití. Zase to vymizí a štěník se bude těšit na každé cinknutí vodítka…
přihodím dnešní procházku na Černou Nisu a Pilzberk (tedy dnes Milíř). Bylo umrzlo, sluníčko se snažilo, ještě se daly najít zbytky sněhu. Psisko si to užilo, my taky…
Když se potká buková suchá větev, správná vlhkost a správný mráz… je z větvičky rázem mrazivá chlupatice (předposlední fotka)
Jizerky jsou krásný, a vrcholových žulových masivů s vyhlídkami je hodně - nejen Ořešník, ale i Paličník, Jizera, Frýdlantské cimbuří… máme je prochozené křížem krážem… Zítra taky asi nějaký ten kus prošlápneme. Jen je to zatím takové šedivě smutné - sníh není, námraza není a do jásavě zelené jarní bučiny je ještě daleko.
a teď ty nepsí - všechny z pátečních Jizerek - vodopády Velkého Štolpichu a masiv Ořešníku
na osmé fotce je vidět, kde jsme byli (ten nejvyšší hrb mezi stromy), na předposlední je jediný zbyteček sněhu a na poslední odložený Yoda pod Ořešníkem
A zkoušeli jste koupit v zahraničí? Někdy se tam píše “nákupem kupující prohlašuje, že je držitel…”. Kvůli tamtomu do ostřikovačů (autí) po mně chtěli IČ, ale jiný obchod zase ne…
to mě nenapadlo. Ale snad by mělo zabrat Belanty nebo jak se to jmenuje. Vyzkoušíme… A to nemám postřiky na zahradě ráda, ale jinak bychom byli bez višní a všeho podobného…
u nás hodně bojujeme s monoliozou… Krásně zabíral postřik Horizon… ale ten se už druhý rok nesmí prodávat “malopěstitelům” co nemají papír na práci s jedy… A tak jsem loni přišla o mladou sakurku a asi i mirabelu…
to jo - mně šlo o konstantní chybu - tedy pokud by chyba byla stále například 42 stupňů, jestli venku kolísala teplota mezi ráno 2 (vašich 44) a odpoledníma 11 stupni (vašich 53).
Jana píše, že to ukazuje venkovní teplotu. To si myslím, že člověk potřebuje vědět, kvůli přizpůsobení se jízdy povětrnostním podmínkám.
a tak donedávna to auta neukazovala - a řídilo se. Na sněhu, na ledu … a prostě se muselo počítat s tím, že když je teplota někde kolem nuly… musí se přizpůsobit jízda.
Je fajn zjistit, zda je chyba konstantní - a nebo ne. Pokud je to konstanta, pak bych neřešila a odečítala (třeba 42 stupňů)… Pokud se chyba mění, tak holt se bude muset našetřit na výměnu čidla… Ale do další zimy je času dost. A teď na jaře holt dávat pozor…
