pes se umí (když chce) vyvléknout skoro ze všeho… Beta jednou opustila postroj (manmat guard) a vůbec jsem nepochopila, jak se jí to povedlo a jak rychle. A to bylo nadšením a ne strachem - jen jsem ji na můj vkus odepínala pomalu…
Nejdůležitější je, od počátku štěně učit, že bezpečí jsem já a nenechat ho zmítat strachy a snažit se od nebezpečí zdrhnout. Jasně - stát se může všechno, neštěstí se zabránit nedá nikdy… Ale pokud malé štěně nenechám hystericky couvat a vyvlíkat hlavu (to jde snadno skoro u všech plemen a u všech obojků a u úzkohlavců ještě líp), tak jednak neví, že to jde (neboť pokud zjistí, že se vyvlíknout může, nezapomene to…) a jednak mu nedávám důvod přejít do hysterie… Takže při krizích doporučuji nespoléhat na obojky či kšíry, ale na vlastní ruce - netahat za obojek (tím snáze jde hlava prorvat ven), ale obejmout kolem hrudníčku a klidnit a pozorovat nebezpečí společně
Prosim vás, zachraňte mě někdo, kde je sakra ten blbej mobil na tom koberci?
Bobča to popsala dobře - u pravé nohy stolku. V pásu ornamentů koberce jsou najednou kytičky (zřejmě kytkovaný obal na mobil) - a šířka mobilu je stejná jako šířka pásu na koberci…
Kdyby to byly záda, vypadá to jinak, s tím mám zkušenost. Vyšetřit jí samozřejmě nechám.
achjo - tak ať se třeba jen opravdu blbě hnula a bude zase dobře. Vždyť je aktivní od počátku a zatím byla v pohodě. S Yodou taky řádila a nic… Moc na Vás myslím
tak jsme dneska dali další zajímavý výlet “na konci světa”. Začnu zeměpisnou otázkou: Protéká řeka Spréva nejen Berlínem, ale i Českou republikou?? Překvapivě protéká - a dokonce ne jako hraniční tok, ale pár metrů máme ještě i na druhém břehu… Osud velké vesnice Fukov byl i na Sudety smutný - zakončený v roce 1960 odstřelením budovy školy a odstřelením kostela tak silnou náloží, aby se zničil i přilehlý hřbitov a křížová cesta… Nezbylo nic - jen podivný výrůstek ze Šluknovského výběžku směrem do Německa. ( Osada Kopec - Fukov (hemm.cz) )
Jen tedy cestou staví cyklostezku a i proto most přes Sprévu je nahrazen provizorní lávkou… Yoda nezaváhal a tak byla Spréva dokonale zaflusána - až do Berlína jim to doteče 😄. Okruh z vesnice Království byl hezký - asi 18 kiláčků jsme zvládli rychle - neboť to nebylo moc kopcovaté.
Na 4. fotce zkoumám, kde sídlila prodejna Baťa, kde švec, krejčí, pekař, škola, prodejna ovoce a zeleniny, hotel, hospoda, holič… opravdu velká obec byl Fukov. Křížová cesta včetně výjevů ze zatčení Krista a z Getsemanské zahrady je z Království. Zvědaví koně i děsně zvědavé kravky (ve stádě byl obří býk) se nablízko Yodovi nelíbili - bál se. Ono tedy to rozeběhlé stádo krav stálo za pohled…
a těch nepsích bude víc - protože i když jsem nedělní dvacítku kolem Lipové už se dala, tak jsme toho stihli nějak moc… První tři jsou z Karlova (tam chodíme na orchidejky a lilie, ale zatím jen podbílek a jarní hrachory), pak klasika - narcisy na Jizerce a říčka Jizerka, páteční okruh z Albrechtic přes Kančí vrch na Oldřichovský Špičák (bučiny už raší) a pak páníkovy hrátky s makrem a trocha toho jara u nás na zahradě
Yoda tento týden - a přihodila jsem kravičky z Jizerky a našeho domácího špačka. Za tu předposlední jsem ráda - náhodou jsme se srazili s cizím psíkem - a i když on povrkával, tak to Yoda ustál a krásně s námi v klidu šel dál. Uff…
at se nechlubím cizím peřím,fotky jako od profíka!
Maw umí - to já vím (a vím, že to k sobě nemáte daleko)
My dneska odpoledne znovu vyrazili do hor - a docela jsme dali dlouhý okruh - asi 15 kiláčků kolem Oldřichovského Špičáku a Kančího vrchu. Psík odpadl, prý ani na večerní procházku nemusí- vypustil se na zahradě a zaplul do pelechu (mého)
U nás už jsou narcisy odkvetlé,ale jinak to kvete všechno.
to u nás taky - ale osada Jizerka je vyhlášená mrazová kotlina - a narcisy před Hnojákem jsou jedním ze symbolů Jizerských hor. Chodíme na ně každoročně - většinou tedy o květnových svátcích, letos je to nějak podivné🙃
ráno šedivák, pak krásně jasno. A tak jsme odpoledne zajeli na Jizerku, neboť letos si prý narcisy před Hnojovým domem pospíšily. A opravdu kvetou - skoro o měsíc dřív.
Ne - není to nic proti této kosmetice, to rozhodně nee, ale já mám ten pojem spojen s jednou prázdninovou akcí, na kterou se nezapomíná. Hrad Uriáš je u nás doma často citován - a opravdu to s onou kosmetikou souvisí - Night chlemtal a brodil slavnou vodu moc rád…
Jedete s dítky (deset a skoro osm let) a NIghtem (šest a půl roku) na první větší “puťák” Evropou. Je těsně pocovidový červenec 2020. Expedice se jmenuje Francouzsko (podle té malé jedeme do Švýcarska, Německa a Francouzska 😉 ) Cestou bydlíme různě a jedno ubytování chceme jen na jednu noc - někde mezi pobřežím bílých koní a černých býků a švýcarským Sionem… No a nejlevnější byl apartmán v místě Saint Martin de Uriage… zkrátím to - bydleli jsme ve hradní věži (to z bookingu poznat nebylo). Nighta jsme dolů první úsek točitých strmých uzoučkých schodů víceméně snášeli… a dostat se ke dveřím a otevřít je byla vlastně únikovka od majitele pokoje… Dítka na to vzpomínají dodnes, já už se taky směju… ale lázně Uriage máme spojené s výhledy z věže. Někde asi najdu text psaný pro Zvířetník a tam budou asi i fotky…
naštěstí libereckou MHD využívám minimálně - buď mám soukromého taxikáře (Pepa mě ráno do školy vozí), nebo chodím pěšky (cesta přes hezké parky krásnými kusy města max 30 minut). Venčit můžu v obřím lesoparku před barákem (2 minuty sídlištěm a jsme tam) a nebo raději popojedeme pár minut autem (asi 5) na kraj Jizerek… a pak už v lesích za humny můžeme nachodit spoustu kiláčků a nepotkat člověka.
Občas se mi nechce jít pěšky od maminy (bydlí u sestry asi 30 minut od nás) a pak dostanu papírovou jízdenku od maminky (abych neměla náklady 😊, prostě jinak nedá a jízdenky kupuje jen pro mě, ona už roky jezdí zadarmo). Jinak mám aplikaci v mobilu - ale projedu tak jednu jízdenku za měsíc…
jo a kolik hodin pes prospí je velmi individuální i v rámci jednoho plemene. Třeba Yoda je doga poměrně nespací. A nesouvisí to jen s aktivitou - i po náročnějším výletě má menší potřebu odpočinku a ráno vstává vždy brzy bez ohledu na náročnost předchozího dne.
Sice je to spoustu komentářů daleko, ale: Necháváte kartony a polínka i bez dozoru na zabavení u štěněte?
Případně jaké dřevo (je to jedno?). V bytě úplně polínka nemáme, ale můžu si nechat něco donést od známých 😀…Koupila jsem akorát klacek z kávového dřeva, že by neměl mít třísky, ale přijde mi dost tvrdý.
Co vlastně v té ohrádce můžu všechno nechat, když budeme cvičit samotu? Jakože..šikovný štěně může asi během půl hodiny udělat paseku z čehokoliv…já se bojím toho, že to bude žrát. Kvůli tomu si asi pořídím i kameru.
není jedno, jaké dřevo. Třeba vyschlá naštípaná polena ke krbu jsou blbá - umí se štěpit na velmi dlouhé ostré třísky… Používám tak třicet centimetrů dlouhé kusy čerstvých silnějších větví ze zahradní lísky, z vrby, z ovocných stromků. Loupou z toho kůru, občas to žvýkají, občas s tím hrají fotbal… No a papír nechávám v koši na sběr - občas ho roztahají, občas si ho nevšimnou. Papír je relativně bezpečný a dobře se uklízí…
Štěňata rychle střídají aktivitu a spánek, takže chvíli spí, chvíli řádí, chvíli zkoumají… Ale protože máme oba nepravidelnou (a do jisté míry variabilní) pracovní dobu, tak u nás nikdy nebývají extra dlouho štěňata sama. Na straně druhé od druhého dne doma jsou sama alespoň 30 minut a brzy to natahujeme na tři hodiny - aby si zvykla hned od začátku, že s nimi nemusí nikdo doma být. Opouštíme unavené (ale ne přetažené), najedené, vyvenčené štěně.
Kromě bezpečných hraček (brzy zjistíte, co je eventuálně problematická hračka - třeba když ničí plyšáky a žere výplň) u nás má dost volného prostoru, výhled prosklenými dveřmi na dvě strany, staré “zahradní” boty v předsíni (učíme tím nevšímání si obuvi a na počátku volíme takové, kde případná úprava peněženku nezabolí), případně někde položenou starší domácí mikinu. Většina štěňat si do pelechu natahala kořist - mikinu, pantofli… a spokojeně na tom spala…
je první dekáda dubna - a my si dali večerní dvě deci veltlínu na terase, nad námi létali netopýři, při krátké poslední procházce jsme potkali dvakrát kunu (stejnou - už je asi městsky oprásklá, tak se přesouvá bez nějakého šíleného zdrhání) - všechno kvete a je v půl desáté dvacet stupňů nad nulou… Skoro se těším, že přijde změna - déšť a spadnou teploty na normální aprílové počasí…
pokud se nemýlím, je librela lékem, když už nic jiného na bolest pohybového ústrojí nezabírá. V tom případě bych nenechala svého psa podstupovat další a další vyšetření…
Nemusím vědět proč zabírá a nebo nezabírá, nemusí ani můj konkrétní pes zapadat do “tabulek diagnóz a reakcí na léčbu” - z pohledu majitele mi jde o komfort mého zvířete a ne o vědecké bádání veterináře.
miniponíci nemají chybu - s jedním na Malevilu kamarádila Betka - běhali spolu každý na své straně plotu - ona mu žužlala hřívu a on držel, případně do ní drcal hlavou. A když jsme ji odváděli, tak naštvaně hleděl…. byl nižší než ona
my to máme jednoduchý - klec, ve které by se pohodlně otočila, protáhla, rozvalila… doga, je rozměrově stejná, jako náš nejmenší pokoj… Od prvního dne učím štěňata být sama, od předprvního dne je domácnost upravena pro štěně (nepřístupné kabely, nasazené dveře do obýváku (normálně bydlí vysazené ve sklepě), žádný ubrus a nic, co by na sebe mohla strhnout… kartony jsou k dispozici, polínka snadno hryzatelná jsou k dispozici… a zatím všech pět dogat se naučilo báječně domácnost akceptovat a od pátého měsíce už mají celý dům k dispozici (i ty dveře už zase bydlí ve sklepě) a chovají se nedestruktivně a vzorně.
Všichni umí (někteří snadno, někteří to přežijí s nějakým malým diskomfortem) být na chvíli zavření v kuchyni či malém pokoji (třeba když se elektrikář hodně bál psů). Jinak jako tvoři smečkoví mají vstup všude. V cizím prostředí se někteří dali odložit zcela v pohodě, u některých to nešlo, neb sice neničili, ale nebyli rádi. A nechci, aby výlety a dovolené měli za trest. Uvidíme, co Yoda - zatím vypadá, že by se dal v cizím prostředí odložit bez připomínek.
Nácvik na klec nedělám - koneckonců letecká přeprava u dogy nehrozí (stejná pravidla jsou na transport nosorožce… do tabulek leteckých společností pro přepravu psů se nevejde), v případě průšvihu zdravotního máme malou ložničku v přízemí, případně předsíň s výhledem do zahrady. A po vnoučatech máme vrátka na schodiště - ta se dají nasadit kamkoli.
dnešní dvacetikilometrová procházka vedrem po Zadní zemi
lipová alej z Lipové - zatopený žulový lom - dole je Lobendava - Anenský vrch - kaple svaté Anny otvorem ve dveřích - zajímavá Getsemanská zahrada - Yoda měl ještě hodně sil - křížovou cestu opravuje obec Lobendava - po neznačené cestě na vrch Jáchym - zdejší areál opravily Lesy ČR - zastavení zůstala v původní němčině - kaple svatého Jáchyma - Yoda už se s narůstajícími kilometry i narůstající teplotou klidní - oběd na hraniční stezce - Třípanský kámen (hranice Čech, Saska a Lužice) - jasně zelené jaro - zaniklý hřbitov v Liščí (torzo kaple prosvítá v hustém křáčí) - Zámecký rybník - zámek Lipová (nesmírně cenná a zajímavá stavba… bohužel německý lazaret, český domov důchodců, vojenská posádka a následně i špatný prodej… teď pracují, snaží se… ale obnovit vše půjde ztuha) - Lipová má ty prastaré lípy všude (a nové taky vysazují kde se dá)
a teď ty nepsí venčící - nedělní Kamenice a Josefodolská přehrada (viditelnost ještě saharská), pátá fotka je Příšovická pískovna ze středy a za naší magnólií jsou včerejší Jizerky. Bílá Desná (po tragickém protržení přehrady byla regulována již jen řadou pravidelných fotogenických stupňů občas proložených nějakým tím vodopádkem) a od rozhledny na Světlém vrchu jsme dolů klesali po Mariánských schodech. Jsou staré, ošlapané žulové, je jich 365 a děsně klouzaly…
