Příspěvky uživatele

a teď ty nepsí - z lesů za humny i ze včerejšího Valdštejna s vnoučaty. Na té páté fotce je turisticky značená trasa. Jasně, jde dříví obejít lesem - ale stejně nás to trošku překvapilo…

venčilo se stále dobře - občas šedivák, občas docela teplo. Sluníčka bylo dost. Houby už nesbíráme, ale dalo by se… Yoda je stále hravý a dravý - přihodila jsem pár fotek z našich hrátek (ulov si paničku)

my dnes venčili pro nás netradičně. Páník nás vysadil ve městě - a tak si Yoda užil ruch centra, cestu kolem tří škol, cyklostezku (je to tedy i cesta pro pěšáky - vstup se psy povolen), tam koloběžky, kola, spoustu dětí, kočárků, psů velkých i malých… Jediné místo, kde byl trošku vykulen byl stadion Slovanu - prochází se průchodem pod tribunou a na tréninkových plochách se ozýval pískot trenérů, rány do míčů, a hemžilo se těsně za plotem spousta budoucích Maradonů a Ronaldů… Šli jsme domů něco přes hodinu a celou dobu jsem měla vzorného, klidného, spolupracujícího mamuta. 

Myslela jsem, že doma padne - a nee, otravoval s hračkama a když jsem pochvíli chtěla začít pracovat, prudil a nakonec dotáhl svůj pelech - to ví, že mě dozajista zvedne od stroje… byl sprdnut, odvelen na uklizený pelech (a dostal tam žužlací mlsek). Ale stejně byl ve velmi veselém rozpoložení.

Verun:

Dotaz: dá se ledňáček v zimě přikrmovat ve volné přírodě? Veme si rybku z větve? a může to být mořská  grundle z Kaufu? Na sněhu by to asi snědly kočky, kuny, vydry a jiné lasičky……🤔

podle mě ne. Je to lovec, žere čerstvě ulovenou kořist, přelétá v zimě na nezamrzající místa. Nějak se mi nechce věřit, že by v zimě polykal “zmražené” rybky. 

efe:

Moc díky, to je sice přesně ono, jenže pro mopse jsou ty mísy moc hluboký :/ Asi hledám něco, co neexistuje…

ta první by jistě šla snížit nůžkama… prostě odstřihnout vršek

Orionka:

Normálka a česká paní si prapsa přeložila = ohař 😉

a nebo paní lámanou češtinou vysvětlili, že jsou to psi i na lov… a ohař byl na světě

nemusím mít na chov čápa povolení?? I když je koupen ze zájmového chovu?? Pak by asi nově měl být dán jen u ptáků, kteří nejsou zdraví a nemohou se o sebe starat v přírodě. A to, že je to mládě bez strachu z lidí, mládě tak “zkažené”, že se neuživí… pak by to neměl být důvod k povolení a mělo by zůstat u chovatele, který to umožnil…

Když se polokrotcí hendikepovaní čápi ze záchranných stanic (nebo mediálně známí nelétající čápi - třeba kdysi Malena) mohou rozmnožovat a jejich potomci (i když vyrůstající v blízkosti lidí) normálně odletí s “čapími verbíři” a ostatní omladinou a žijí plnohodnotný život svobodného tvora… nevím, proč je v další generaci chovat v zajetí.

krmím už teď - na krmítku je “všehochuť” - vrabci domácí i polní, sýkorky modřinky, koňadry, častý je i uhelníček a pravidelně je k vidění i párek parukářek. Brhlíci jsou běžní, stejně tak strakapoudi, hrdličky, pěnkavy a občas i dlask a hýlové. Ne přímo v krmítku, ale pod válci s lojovými koulemi paběrkuje červenka (ono jich je asi víc, ale jak se navzájem nemají v lásce, bývá vidět vždy jen jedna), kosáci (ale ti se živí hlavně na nesklizených jablkách u sousedů) a i střízlík je občas vidět. Králíček jen výjimečně a neviděla jsem ho na krmítku, ani na zemi pod ním. Straky a sojky a šedivky si zatím najdou ořechy a ovoce - na lojovky se zatím nedobývají. 

Jo a včera nás navštívil “ptáček” v tmavohnědém kabátku - veverka

Rehkové už jsou pryč. Ještě před pár dny vidět byli, ale přeci jen před studenou vlnou se raději posunuli jinam.

kometa:

To mě taky napadlo. Ale na fotce feny se štěňaty to není výmarák ani omylem. 

aha, já na fotky nekoukala. 

kometa:

proto mám holoprtky.

Mám dotaz na ohařího člověka. V inzerci někdo nabízí čistokrevná štěňata vietnamského ohaře. Takové plemeno opravdu existuje?

to spíš bude automatická oprava z výmaráka… lidi po sobě nečtou

kometa:

Druhá fotka - Predátor, sedmá fotka - opět Pes baskervilský - tohle potkat v reálu, tak prchám, přeskakuji metrové potoky a šplhám na nejbližší strom.🙂

 😜 vždyť je to jedno z nejklidnějších a nejelegantnějších psích plemen. Přeci Apollon mezi psy (to se fakt píše ve standardu) 😄 A navíc  pohyb je zdravý a jestli by vás to motivovalo k výrazné aktivitě (běh, skok, šplh), je to jistě pozitivum.

Ale vážně - jakmile máme někoho potkat, jde na vodítko (nebo alespoň ho přidržím za obojek). Takže setkání v trysku a skoku s náhodnými kolemjdoucími nebývají na pořadu dne.

Orionka:

Já jsem se dnes venčila na Mniších loukách. Moc hezké územi, v podstatě v České Lípě. Cíleně za jeřábi - neviděla jsem ani pírko. Ale jsou tam neochočení koně ( netvrdí, že divocí) a ti byli úžasňáci.

tak ona většina jeřábů odlétá. I když v posledních letech jde potkat jeřáby (my na ně měli kliku u Kunratic) i v zimě. Koně na spásání snad mají i u Jablonného na upravovaných mokřadech.

Orionka:

Jak psáno výše “ říká se, že to taková umírněnější borderka” a to může být právě ten velký průšvih. Píšu v souvislosti se psy ve Francii.

Speciálně pro Xerxovi: Asi jste mohla znát pana, co chodil s přerostlým dobráckým boxerem Fabian se jmenoval - pes. Když Fabian odešel, pán si pořídil staforda, protože “už jsme přece jen starší a ten boxer je moc velký”. Pamatuju jaké s ním pak měl trápení. Nevím, jestli se mu povedlo ho vychovat, odstěhovala jsem se.

amstaf taky trošku přerostl - a pán ho nakonec perfektně zvládnul. Když skončily psovi bláznivé mladé roky, stal se z něj vyrovnaný sebevědomý pes - chodil na volno, psů si nevšímal, na pánovi mohl oči nechat. Dožil se vysokého věku. Pak si pán pořídil malé plemeno - drsnosrstého krásného rasla. A i když dělal co mohl, z vodítka nakonec pes nemůže. Je opravdu agresivní na psy a i když už je ve značně pokročilém věku (byl o něco starší než Night - za mlada si ještě spolu báječně hráli, pak už to nešlo), tak vyjíždí stále. Takže ta malá velikost taky nemusí být na “stará kolena” výhra

Skeeve:

Jestli to jsou hory, bude to spíš loňské mládě, vývoj jim trvá déle, případně mohou zůstat úplně v neotenii - mloka myslím ( a vůbec ‘ nezávidím’ pozorování 😉) 

hory - spíš podhůří - údolí Černé Nisy u Kateřinek - tohle bylo na cestě v necelých 600 metrech nad mořem. Máme tam místa, že pokud je mokro a relativně teplo, potkáme mloky téměř vždy. A když je mločí počasí, potkáme ne jednoho - ale i deset za procházku. I tento prťavec “měl doprovod” - o kus dál byl standardně velký mlok. Stráně s žulovými balvany a bučinami a potokem v dosahu mají rádi.

a teď ty nepsí - podzim pokročil, bylo víc mlžných rán a mokřejších procházek. Ale i sluníčko se občas ukázalo. A ten salamandřík byl miminko - jeden z nejmenších, které jsme kdy viděli (u nás za humny je mloků relativně hodně, bývají to častá setkání)

tak tedy od pondělní přehrady na Černé Nise, přes procházky v lese za humny až po dnešní Údolí myšího řevu pod Klíčem. Nejprve Yodislav:

efe:

My se dnes s Baruškou toulaly v Yodíkově rajónu ❤️

my dneska byli v Lužkách, neb jsme si říkali, že o prázdninách budou v Jizerkách lidi. Tak jsou na plánu zítra…  Lužky nezklamaly - nikde nikdo - až na konci jsme potkali postupně desítky běžců v neschůdném terénu - evidentně nějaká “firemní akcička” a orienťák se trošku vymknul. No - my si taky mysleli, že ta zkratka k rybníku bude schůdnější - ale to už jsem stejně měla botky několikrát v bahně utopené… takže o nic nešlo.

Když jsem plánovala dnešní trasu, zaujalo mě Údolí myšího řevu… a k tomu jsme přidali Kraví loužek, Bouček,  Popelovou horu, rybníček Lapáček, osadu Řachvaj… prostě samá hezká jména - asi 14 kiláčků mezi Velkým a Malým Bukem a KLíčem.

Baruška byla na Paličníku - a ta voda je Hájený potok?? 

viděla jsem ondá o dovolené (Francie) během pár dní dva australáky ošklivě vyjet po náhodných kolemjdoucích. Byli to různí psi (také turističtí, tj. nehlídali svůj pozemek) na různých místech - a ti kolemjdoucí lidé nedělali nic, co by bylo výjimečné. Překvapilo mě to hodně, neboť jednou psa na vodítku strhli tak tak a ten druhý se dokonce staršímu pánovi pověsil na kabát… Bylo to tam hodně populární plemeno, potkali jsme jich více - ale přesto mě to nepříjemně zarazilo

ty články jsou reklamou na potravinové doplňky, které pan veterinář vyrábí. Takže určitě problémy se zdravím psi mají, ale neviděla bych to tak tragicky

něco pro zasmání… Každé ráno po návratu z první procházky vezmu hrst piškotů (tak osm) a schovám je v obýváku. Položím mezi chapadla šustící chobotnice, na područku křesla, na míč, na stoličku, pod polštářek… a vypustím Yodislava hledat. A on poctivě obhlídne místa, kde piškoty bývají. Pokud leží piškot na místě novém, mine. Nos nepoužívá. A když je vrácen a naveden…tak hlasitě funí a fakt čenichá, nadře se u toho jak u tuny přeházeného kamení…

Ratanové křesílko má prošitý podsedák do čtyř důlků (se čtyřmi knoflíky). Dávám piškot často na místo jednoho knoflíku. Umí je najít. Ondá jsem piškot položila ne na knoflík, ale doprostřed sedáku - nenašel ho… Chápete to??

Stejně marný je v terénu - řídí se zrakem, nos má trvalé prázdniny. Když to porovnám s Nightem… je to neskutečný rozdíl.