my to máme jednoduchý - klec, ve které by se pohodlně otočila, protáhla, rozvalila… doga, je rozměrově stejná, jako náš nejmenší pokoj… Od prvního dne učím štěňata být sama, od předprvního dne je domácnost upravena pro štěně (nepřístupné kabely, nasazené dveře do obýváku (normálně bydlí vysazené ve sklepě), žádný ubrus a nic, co by na sebe mohla strhnout… kartony jsou k dispozici, polínka snadno hryzatelná jsou k dispozici… a zatím všech pět dogat se naučilo báječně domácnost akceptovat a od pátého měsíce už mají celý dům k dispozici (i ty dveře už zase bydlí ve sklepě) a chovají se nedestruktivně a vzorně.
Všichni umí (někteří snadno, někteří to přežijí s nějakým malým diskomfortem) být na chvíli zavření v kuchyni či malém pokoji (třeba když se elektrikář hodně bál psů). Jinak jako tvoři smečkoví mají vstup všude. V cizím prostředí se někteří dali odložit zcela v pohodě, u některých to nešlo, neb sice neničili, ale nebyli rádi. A nechci, aby výlety a dovolené měli za trest. Uvidíme, co Yoda - zatím vypadá, že by se dal v cizím prostředí odložit bez připomínek.
Nácvik na klec nedělám - koneckonců letecká přeprava u dogy nehrozí (stejná pravidla jsou na transport nosorožce… do tabulek leteckých společností pro přepravu psů se nevejde), v případě průšvihu zdravotního máme malou ložničku v přízemí, případně předsíň s výhledem do zahrady. A po vnoučatech máme vrátka na schodiště - ta se dají nasadit kamkoli.
dnešní dvacetikilometrová procházka vedrem po Zadní zemi
lipová alej z Lipové - zatopený žulový lom - dole je Lobendava - Anenský vrch - kaple svaté Anny otvorem ve dveřích - zajímavá Getsemanská zahrada - Yoda měl ještě hodně sil - křížovou cestu opravuje obec Lobendava - po neznačené cestě na vrch Jáchym - zdejší areál opravily Lesy ČR - zastavení zůstala v původní němčině - kaple svatého Jáchyma - Yoda už se s narůstajícími kilometry i narůstající teplotou klidní - oběd na hraniční stezce - Třípanský kámen (hranice Čech, Saska a Lužice) - jasně zelené jaro - zaniklý hřbitov v Liščí (torzo kaple prosvítá v hustém křáčí) - Zámecký rybník - zámek Lipová (nesmírně cenná a zajímavá stavba… bohužel německý lazaret, český domov důchodců, vojenská posádka a následně i špatný prodej… teď pracují, snaží se… ale obnovit vše půjde ztuha) - Lipová má ty prastaré lípy všude (a nové taky vysazují kde se dá)
a teď ty nepsí venčící - nedělní Kamenice a Josefodolská přehrada (viditelnost ještě saharská), pátá fotka je Příšovická pískovna ze středy a za naší magnólií jsou včerejší Jizerky. Bílá Desná (po tragickém protržení přehrady byla regulována již jen řadou pravidelných fotogenických stupňů občas proložených nějakým tím vodopádkem) a od rozhledny na Světlém vrchu jsme dolů klesali po Mariánských schodech. Jsou staré, ošlapané žulové, je jich 365 a děsně klouzaly…
a tak viděla jsem straku, jak ulovila mladičkou špatně létavou sýkorku a umlátila ji o okap. To je příroda. Strak i sojek máme hodně, ale počet malých opeřenců výrazně neklesá.
Jak říká moje kolegyně - horolezka - je hezký, když se na oznámení o uzavření horolezeckých cest z důvodu hnízdění sokola objeví dovětek - hnízdo chráněného sokola vyplenil chráněný výr - lezení povoleno, je dohnízděno…
když jsem viděla naživo první dudky, fascinovalo mě, že chocholku nemají roztaženou, ale složenou a vypadají, jako by měli skrz hlavu prostrčený klacek - na jedné straně zobák a na druhé chocholka 😄
skalní brána u Hradčan ?? Tam je to moc pěkný kus přírody.
Já dneska měla dálkaře, tak si to vynahradíme zítra - chceme obejít kus zapomenutého kusu světa - tam kolem Lobendavy a Lipové. A protože mi to vychází asi na dvacet kiláčků, musím teď smažit řízky (to máme už roky zažité pravidlo, že nad dvacítku nesu řízečky).
Máme na zahradě dudka chocholatého. Tak jsem měla k blonckám proslov,ať ho neruší. On tady stejně asi jen prolítává při návratu na hnízdiště,ale stejně mě to moc potěšilo,dlouho jsem ho neviděla,a u nás nebývají. Předváděl se mi v celé nádheře😍 ale vyfotit se nenechal,pacholek
gratuluju. Ty znám jen ze zahraničí - Španělsko, Francie… tam jich byla spousta. Ale u nás vidět nejsou, ještě jsem na ně štěstí neměla
my dneska dopoledne obešli kousek Jizerek (asi deset horských kiláčků) - neb jsem si práci odložila na večer (řeším kolize v rozvrzích na další rok) a na zítřek (laborky s dálkaři). Zítra tedy bude s psíkem procházka jen kratičká ráno, zato na neděli chystám pořádné protažení tlapátek směr Šluknovsko
Ještě doplnění - u pudla stejně jako u mnohých jiných psů je u charakteristiky uvedeno, že jde o jemné zvíře, které tvrdostí můžete zlomit. A já se pořád o svou pokousanou ovečku bála, abych ji nezlomila, až to odskákal cizí pes. Takže jsem posunula ručku “tvrdosti” o stupeň doprava. Moje ovečka se nezlomila a začala mě vnímat. Ale jak jsem psala nahoře, ta černá má ručku tvrdosti úplně vlevo. A dnes už vím, že hledání nastavení je u každého psa prostě hodinářská práce a stačí málo a je to blbě buď jedním nebo druhým směrem.
každý pes je individualita - je úžasné pozorovat, jak se Váš pudlí svět rozšiřuje o další a další střípky soužití s tím “bezproblémovým a samovychovatelným” plemenem. Smůla na kus - ale stejně má kliku ten kudrnatý atypický “kus” na paničku. Byť začátečník, tak doválčíte vše do zdárného konce a bude společně báječně i před prahem… nejen v přírodě. A třeba po soustě let přijde odměna v pohodové a vyrovnané a dokonalé pudlí dámě, která bude jak z učebnice… a možná se bude paničce stýskat a říkat jí: “jó tenkrát, když teta Hnědá s tetou Černou…”
Taky Yodovi vyprávím, jó to teta Beta, nebo strejda Xerín…. my už těch předchůdců máme celou řádku - každý byl úplně jiný, každý (snad až na Xerxe) měl nějakou “chybku”… ale se všemi to nakonec šlo a bylo to fajn.
v jaké situaci napadá mladší fenku?? Taky třeba se ještě cítí oslabená a nechce si hrát… a preventivně jde do “protiútoku” s cílem mít od mladé klid… Možností je mnoho - a pravdu mají předřečníci - vy jste od toho, abyste hlídala klid ve smečce. Ve vaší nepřítomnosti zvažte oddělení holek
neočkuji. Vím, že se tvrdilo, že vakcína je na jiné kmeny, než které jsou v ČR běžné. A pak, že málokdy pes onemocní boreliozou, že jsou podstatně běžnější (a někdy zaměněné) jiné nemoci klíšťaty přenášené. Co je a není pověra netuším.
Holt používám hnusnou chemii, aby klíšťata nepřežila a minimalizoval se možný přenos všech možných nákaz…
tak tedy cesta do Středohoří - první tři fotky jsou z hradu Sukoslav nad Kostomlaty, pak botanická nádhera z Oblíku, při sestupu se Yoda trošku rozjel a měl skákavou a přetahovací… a pak jeden menhir a na konec Panenský Týnec. Parádní den
Jak na Vás působil nedostavěný chrám? Pocítila jste na sobě energii proudící z nebes nebo jste na to neměla čas ani chuť? Ta energie neproudí na vyšlapaném místě skoro uprostřed, ale u levého východu vpravo u zdi. Úžasné! Musím se tam ještě někdy podívat. U menhiru byl pobyt také působivý, je to krásné místo.
Jinak se usmívám, když čtu o autíčkách na dálkáč, z toho byl bělouš taky vedle ondynoj, ale snažil se ho chytat. Byl z toho a z dětí pak taky vyčerpaný…ať se Yoda hezky vyhajá ☺
menhirek byl lepší… já prostě na ty energie nejsem - takže ani energetický bod na Oblíku mi nic neříká - na rozdíl od té pláně hlaváčků… A přiznám se, že některé ruiny starých anglických a skotských abbey na mě působily víc. Ne ve smyslu energie, ale tak nějak tím místem, klidem…
v pátek si švagrová odvezla na tři dny babču - a my slíbili, že si ji dneska odpoledne vyzvedneme. A tak cestou k Berounu jsme se trošku protáhli…
Nejprve jsme dobyli hrad nad Kostomlaty pod Milešovkou, pak vystoupali na Oblík (úžasné pláně obřích hlaváčků, spousta dymnivek všech barev, podléšek, plicníků, sasanek pryskyřníkovitých... no prostě parádní botanická procházka), následovala kratičká zastávka u Zkamenělého pastýře (prastarý menhir) a pak jsme ještě stihli kouknout na Panenský Týnec. A u příbuzných zahrada plná dětí (skončila tam snad celá vesnice) - a žádné se Yody nebálo - naopak, zapojily ho do her (hlavně honění chudáčka pejska autíčky na dálkové ovládání nemělo chybu) a myslím, že spát bude pes až do dalšího víkendu. V pátek Lužky, v sobotu a včera Jizerky a dneska tohle…
a teď ty nepsí - Hamerský potok, kyčelnice (měla jsem radost, že jsem ji určila), starý náhon, přehrada Naděje, hrad Milštejn se skalní bránou (bylo tam lidí jak na Václaváku), skalní kaplička nad vodou (by mě zajímalo, jak do té vázy dávají kvítí, je to dost vysoko a přístup jen z vody) a na závěr dnešní Jizerky i s výhledem z Paličníku
a je tu sobotní výběr z uplynulého týdne. Nejprve Yoda - Měl to náročné - kromě běžných cest za humny byl i v Lužických horách na Naději a na Milštejně a dneska v Jizerkách na Paličníku. Tam, kde se panička usmívá jak blbeček je návrat z úplně temné štoly starého náhonu (volně přístupná na červené turistické značce na Hamerském potoce pod přehradou Naděje) a Yoda to v pohodě zvládnul.
žádné jednotné dělení není - takže jeden to rozděluje podle výšky, jiný podle hmotnosti… nejčastěji podle výrobců granulí, co napíšou na pytel… či podle propozic sportovních disciplín. Já mám někde zasunuté dělení, že malí psi jsou do 10 kg, střední do 25 kg a obří nad 50 kg. Mezi obří a střední se vejdou ta velká plemena…
A pak se ještě někdy vydělují extra malí.
je to nejednotné i proto, že fenky jsou často výrazně menší, a je i variabilita velikosti v rámci stejného plemene. Znám dogy, co mají pod šedesát kilo i ty, co mají skoro metrák…
ještě doplním, že bych borderu mezi malá plemena neřadila
