měli jsme výpadek v přítomnosti - neb jsme venčili v uplynulých dnech trošku dál…
takže nejprve ty nepsí. U Bačinských jezer jsme bydleli první půlku dovolené - a zvládli první den nejen hradby Dubrovníku, návštěvu Stonu a Malého Ston, ale i procházku po sporném území poloostrova Prevlaka (kvetou jim tam krásné kytičky). Druhý den jsme vylezli na pevnost nad městem Omiš (šílené stoupání mezi balvany a trním), pak dobyli i hrad (ale to už jen pár set metrů po rovině) Nutjak nad Cetinou a také neskutečně krásný 200 metrů hluboký pramen Cetiny. Třetí den to byl Diokleciánův palác ve Splitu a cesta po pobřeží (i na Makarskou došlo) a mělčiny v ústí Neretvy. Při přejezdu do Seline (druhé ubytování) jsme nejprve navštívili Šibenik a pak vodopády na řece Krka. Mačkačka mezi davy, ale ty další vodopády proti proudu (třeba Roški slap) už byly bez lidí a v klidu. No a pak přišlo překvapení - když za sněhem, tak na Jadran… V NP Velký Velebit byly plotny měkoučkého sněhu - psík nadšen a my taky. Pak Vinnetou (Mali Alan i Zrmanja) a Zadar a cestou splátky Plitvičky a taky Bled…
Teď jsem si uvědomila, že na druhý straně toho mlází, který mohlo mít tak cca 20 m vede druhá cesta a po tý šli lidi s mladou labradorkou, na kterou dost hulákají Báro sem a Báro tam, mohli nevědomky vyplašit a ona vypálila na duhou stranu od nich o nás
to by dávalo smysl - prase je vyplašené, utíká do bezpečí a vletí do vás - a je průšvih hotový…
v přírodě jsme často, a často chodíme brzy ráno. Prasata jsme potkali mnohokrát - a zatím naštěstí stále respekt udržují obě strany. Pokud to jde, měníme směr - ale ne žádný úprk. Pokud se míjíme, zvolníme, než čuníci zmizí. Jen jednou jsem řvala na celý les “prasata, uhněte nám z cesty, potřebujeme už jít… prasáci hněte sebou… próóósííím” a tak, neb blokovala širokou cestu. Nakonec je to přestalo bavit a šla (obří stádo včetně proužkatých mimin).
Jen jednou jsem se bála při setkání s živým tvorem - a nebyl to vlk, se kterým jsme se setkali v Lužických horách. Byla to navolno se potulující lama. Krotká prý byla - ale když stála na zadních a kopytama mlátila před sebou na úzké polní úvozové cestě, tak mi dobře nebylo. Ale zvládli jsme to - lama, my i tenkrát Night.
myslím, že u dlouhodobě fungujících přípravků není účinek vždy stejně dlouhý. Yodovi taky stále funguje Suprelorin, i když by už dávno (navíc u mamuta) fungovat neměl… A i u Betky jsme nedávali dlouhodobě fungující léky na bolest (Trocoxil) v pravidelných intervalech, ale tehdy, když byl vidět (spíš jen tušit) návrat problémů - byl to interval od 4 do 7 týdnů
Odpověď na příspěvek uživatele Bobca z 21.04.2024, 15:09:00
jojo - dneska to nebyla rosa, ale mlha na kolejích… Karlovské nádraží má jednu specialitu. Vede z něj cesta do karlovských bučin - značená, navíc po ní jde naučná stezka… a ta cesta přechází koleje a jsou tam trvale spuštěné závory. Stále - již několik let. Občas tam stojí poctivci, které nenapadne, že nikdo nikdy ty závory nezvedne. Vysloveně výchovné… hlavně pro děti.
v karlovských bučinách dneska ráno úžasná snová mlha peroucí se se sluníčkem, šťavnatě zelené rašící buky a poprašek sněhu, na Rozsoše 5 cm sněhu, jasně modré nebe s bílými mraky, potkali jsme dvakrát srnčí, pak lišku a taky veverku - moc hezká procházka - až na to šílené převýšení a následně přenížení... Na zahradě ráno mínus tři…
Doplním sdělení X. Jen tak pro představu, kdo to neznáte - Jizerka Hnojový dům a narcisy.
(Nechci se chlubit cizím peřím, fotka není moje, je stažená. Najít mojí by určitě trvalo hooodně déle. )
zítra ráno by to na Jizerce muselo stát za návštěvu - narcisy kvetou, dneska tam napadla solidní sněhová vrstva a zítra má sluníčko svítit a mrznout… Ale už máme přezuté autíčko a to bych z Kořenova na Mořinu neriskovala… takže si na žluté květy z mrazivého čerstvého sněhu musíme zajít chuť
jinak dnešní venčení bylo s překvapením - vyrazili jsme brzičko, než začne pršet… a uprostřed procházkové cesty k lomu najednou hromady navezeného perku, a úderem sedmé ráno najednou všude chlapi v pláštěnkách - a nakladač a náklaďák a bagřík a dvě “dusadla” a Yoda nevěděl, co na to říct. Duc, duc… ze všech stran… Byl velmi vzorný a dělal vše proto, abychom šli nejkratší cestou pryč.
Sranda je, že když v centru opravují křižovatku, která komplikuje provoz, tak v sobotu v sedm ráno tam nepracuje nikdo - a uprostřed lesa…
prasata jsme potkali mnohokrát - i s malými. A vždy jsme si šli rozumně navzájem z cesty. Tak chci věřit, že tomu bude i nadále. Tento zážitek bych opravdu nemusela prožít.
Tak ať se všichni zahojí a neodnesou si žádné následky na těle i na duši…
A co se týká těch jejich zadních nohou. Vet řekl, že dysplazie by byla opravdu velká náhoda. Prohmatal jí a má prostě na zadních nohách hodně atrofované svaly. Možná z toho, jak byla bůhví jak dlouho na řeťezu a nemohla chodit. Je pravda, že má ten zadeček takovej celej strašně hubeňoučkej. Takže postupně pokračovat v nasvalování, opatrně přidávat zátěž.
ono to je dvousečné - může mít atrofované svaly a proto problémy, ale taky problémy a proto atrofované svaly.
Ale to ty víš a oči máš na Barušku upřené stále - a věřím, že dokonalá fyzička a dobré osvalení u lehkého pejska zaručí dlouhodobé pohodové prospívání, ať je to jak je to. Netřeba se stresovat.
Jo a otrimovaná je krásná - upravená slečna místo rozčepýřené rošťačky. Ale oči se jí smějí stále stejně
