Příspěvky uživatele

o víkendu dorazili k nám na sever rorýsi

jak se spalo ?? Počasí je pěkně turistické (alespoň tady u nás)

už Betka na neurologické potíže měla doporučenou milgammu - a zobala až do smrti jednu tabletu za den. A to na ní ještě žádná reklama neběžela. Nervové buňky potřebují Béčko - a tady jsou ta různá béčka (včetně B12) asi solidně poskládaná. Když jsme vysadili - bylo to poznat - a proto jsme více neexperimentovali… a dávali stále.

Ronja s motejlem:

U nás většinou roste rukavicovník, narazila jsem ale i na trenkovník😮. Tomu vašemu bych se vyhnula - takový malý Blair Witch😁. 

My včera potkali výletní kočky - na kšírkách a vodítku. Nejdřív jsem myslela, že paní venčí vychovaný čivavy, ale kdepak. Šlapaly u nohy jak hodinky, zajímavá podívaná, jeden z nás to nemohl pochopit😁.

jednou jsme v lese, dost daleko od civilizace potkali vzácný podprsenkovník 😄

a to jsme ještě potkali luxusního a perfektně poslušného hnědého králováka. Moc pěkné pokoukání na něj bylo.

krásné kvítí, krásné výhledy a krásní koně na obří pastvině (sdílené i se stádem daňků)

Yoda byl focením kytiček zhnusen - měl sedět a nemotat se v kytkách, tak raději ulehl…

my dali dvacítku ve Středohoří - začali jsme ráno na orchidejových pláních (Bílá stráň) a pak šli a šli a šli…  přes Lbín, Dlouhý vrch, Křížovou horu, Laffitovu vyhlídka… skoro pět hodin máme v tlapkách…

Varaxi:

Já vím, mně se to kecá - třeba za patnáct let si prohodíme role. 🙂

jak je ?? Předpokládám, že spokojená mamina má spokojeného človíčka 💕

jak jsem ráda, že nám stačí gumový kartáč na občasné vyčesání a vlhký froťák na sebrání vyčesaných chlupů a naleštění 

Liberec, bývalý nočník Evropy hlásí sucho…pořádně nepršelo ani nepamatuji, dneska taky nic - jen dvakrát lehce mžilo, ale srážkový úhrn na zahradě neměřitelný.

ona i pěnkava má výrazné bílé pruhy. A velikostně mi přijde blíž, než dlask. Ale nevím…

nezachytila se za něco ? Na zahradě u nás chodí dogy i bez obojku - Arona se dokázala stahovákem zavěsit za větev… ještě, že jsme u toho byli… a pokud by se Baruška někde zachytila, odkousla se v “sebeobraně”

efe:

No není to zlatíčko? 😠

asi měla jiný vkus než ty 😉

jak donutím Yodu jít bez očního kontaktu?? Bez něho mi to jasné je… 

trochu koně načtené mám (jezdili jsme jeden čas poměrně dost, s postupujícími roky se raději na koníky už jen díváme), ale nevím, kdy by se tato zvědavost a poměrně blízký kontakt mohl překlopit v agresivní reakci vůči Yodovi. Jak se chovat - Počkat? (to by mohl začít “bublat” pes, neb by se mohl cítil ohrožen těmi obry kolem). Jít rozhodně dál a koně ignorovat? (co když překročím jejich bezpečnou vzdálenost??). Obejít je, jít jim z cesty? (tady to šlo, ale co když by to nešlo??) Nebojím se koní, ale mám respekt. “Svobodných” koní jsme na svých cestách potkali už víc (nejhezčí asi při stoupání na Monte Calvo - nejvyšší horu poloostrova Gargáno), ale takto se k nám neseběhli nikdy (a to doga pochopitelně turistovala s námi - tenkrát Beta).

Bobca:

Jako vždy-nádherné fotky👌..jak Yoda snášel tu dlouhou cestu autem?Z něho čiší taková ta majestátnost…a pohoda😇

Všechny naše dogy snášely naše dovolenkové velecesty stejně pohodově. Prostě pokud je v autě zavazadel víc než na jednodenní akcičku, tak to zvíře brzy v kufru chrápe nahlas a nevzrušuje se až do zaparkování. Pak se protáhnou nohy, poběhá se po parkovišti, napojí se (vodu vozím na cesty v množství větším než malém), poměrně často dostane i něco dobrého k jídlu (většinou maso) a jede se dál. Přes den stavíme tak každé tři čtyři hodiny, v noci klidně jedeme i šest… A tak jsme byli i dvakrát ve Skotsku či na Sicílii či Andalusii. Nikdy žádná potíž.

Majestátnost… klame tělem, když si ho chce cizí turista pohladit - tak to pes dá v pohodě, ale když se turista začne víc tulit a poplacávat ho - najednou psíkovi zaleskne oko nadšením a HOP - má ho turista v náručí a sluneční brýle má neprůhledně oslizlé… Nejhorší jsou zájezdy Japonců a Číňanů - ječí nadšením (možná vidí pečínku??), chtějí se s ním fotit… ale zároveň se bojí. Když už je to nepříjemné, tak dělám, že nerozumím, nebo rovnou říkám důrazné No!!

Pohoda - snad ano. Rozhodně psík na cestách dobře žere, pije, blbne, přetahuje se o vodítko, tahá klacky, hrabe zákopy… prostě dělá vše úplně normálně. A byl zcela vzorný ve starých centrech - neznačkoval, chodil vzorně nakrátko… ale zase musím přiznat, že jednak jsme tam jezdili brzy, aby bylo bezlidno a jednak jsme tam nebývali dlouho a navíc dostal za odměnu i zmrzlinu… jinak když se psem, tak spíš do přírody a na malé památky - třeba Modré či Červené jezero, poloostrov Ljubač, antické vykopávky Burnum, hledání orchidejí… (konečně jsem vygooglila, že ta podivná orchidejka - 3 fotka je serápie neboli sehnutka)

je krásný - tekoucí voda je vždycky hezká (pokud tedy neteče z prasklé trubky doma). Holt Plitvičky a Krka jsou jedny z největších - ale to nemusí znamenat, že i srdci nejbližší 😉

bylo krásné počasí, větší vedro jen na Krce. Pokud jsme neměli smůlu na klienty obřích hotelových lodí (to byly právě vodopády na Krce), tak jsme všude byli skoro sami. Silnice ve vnitrozemí (široké státovky) až ponuře prázdné - třeba hodinu jsme s výjimkou protijdoucích krav (bez pasáka, bez psů) nepotkali vůbec nikoho. Sami na silnici. Hodně domů prázdných, zničených, polorozpadlých - válka je stále viditelná na každém kroku. Národní parky udržované - ale jinde příroda neschůdná. Velká města jsme navštěvovali ráno (takže jsme Dubrovník, Split, Šibenik i Zadar měli pro sebe, parkoviště v centru volná, uličky starých měst byly ještě prázdné). A v přírodě jsme vůbec bývali sami… až na ty koně a krávy a hady. Nebylo to vyprahlé Chorvatsko z léta - bylo krásně kvetoucí, zelené. Spousta motýlů, dudkové na každém rohu, viděli jsme i žluvu. Moře bylo studené, ale o to nám nešlo. Stejně mají psy u moře skoro všude škrtnuté… a Yoda navíc vodu rád nemá. Takže jsme si občas zabrodili po kolena… a stačilo.

jdu se sem zeptat - věřím, že mi vysvětlíte chování koníků.

Byli jsme na dovolené v Chorvatsku - cesta po městech i přírodě. V národním parku Severní Velebit jsme byli na výletu, zhruba ve výšce 1550 metrů nad mořem. Je to turistická oblast, lidi nejsou výjimeční, bylo to na dohled od jediného parkoviště v oblasti. Na stráních se páslo stádo koní - měli dost velké rozestupy, klídek, pohoda. Pastvu prokládali žraním zbytků sněhu (to měli s Yodou společné). Když jsme s Yodou vyrazili po široké cestě (byl v klidu a na vodítku), začali se koně stahovat k nám. Nepřišlo mi to jako zvědavost (koneckonců lidí, kteří byli na dohled před námi si nevšímali), ale ani jako vyslovená hrozba. Yodu jsem obloukem odvedla z cesty, vyhnula se dvěma dalším příchozím (byli krásní všichni), Pepa v klidu zvládl průchod stádem po cestě… a tak nějak smírně jsme se rozešli. Oni spásat rašící orchideje před kapličku sv. Antonína a my nahoru na vyhlídku. Při návratu koníci byli padlí… relaxovali, jako by je někdo vzal kulovnicí …

Zvědavost??, demonstrace síly a velikosti??… proč lezli dogounovi před nos??

a teď ty psí. Zvládal na jedničku vše až na ty hatě nad divokou řvoucí vodou. Sice je dal taky (a nebylo jich málo) , ale bál se a chodil přikrčeně a širikorozchodně. Nad klidnou vodou mu nevadí. Ale jinak byl vzorný a nadšený cestovatel. Navolno byl minimálně - neboť kde nebyly davy, tam bylo trní, balvany a neskutečné množství hadů. Já vím, že 17 druhů z dvaceti je nejedovatých… ale stejně raději vodítko a vzdálenější průzkum terénu byl zakázán…