Příspěvky uživatele

a teď ty nepsí

tak nejprve Yoda tento týden (tedy bez neděle, ta už tady byla) - prozkoumávali jsme jen lesy za humny a ve středu Karlov - to je taky kousíček, ale jsou to květné bučiny na ještědské straně města, na rozdíl od těch jizerskohorských

já ráno stihla procházku ještě v suchu - a navíc s ohledem na předpověď bude tento víkend víc flákací - čeká jahodová marmeláda a upečeme chleba… a tak…  Ven se půjde jen za humna v mezerách mezi kapkami deště. U nás se snad nic srážkově hrozného dít nemá… prší tak nějak normálně a hory to tady potřebují - bylo sucho

zase platí - jak si to od prvního okamžiku v práci uděláte, takové to budete mít. A to se štěnětem i s kolegy. Držím palce, aby byla pohoda

no nevím - mám pocit, že sem chodí lidi gramotní, co umí číst - a to, jak upravovat lístky si zjistí

v devět nám odpojili areál od proudu a vyhnali nás domů (neb celodenní odstávka - jen nám to technický úsek zapomněl nahlásit…). Psík se tváří, že ho ruším - jen se tedy přesunul z pelechu v kuchyni na pelech ven… že dopolední dospávání bude lepší za řevu špačků a kosáků.

já dneska měla trošku šok. Byli jsme v karlovských bučinách na kytičkách - kvetou první lilie zlatohlávci (i když většinu spásla přemnožená spárkatá, vypadají, jako by je někdo vzal křoviňákem 10 cm nad zemí), raší kruštíky, okrotice, dokvétají hlístníky, je tam hodně vraních ok… No a pokud se chci kochat kytičkama (které nejsou taky hned vidět a musí se po nich koukat), tak mám Yodu na vodítku - neboť pokud je na volno, musím být víc ve střehu a kytičky si neužiju… Ještě že tak. Ostré boční světla, takový ten pruhovaný les - světlo stín, stoupáme po lesní široké cestě (značená naučná stezka) a nejednou jen slyším od Pepy “BACHA” - ze zatáčky se vyřítili (fakt ostrý sjezd) dva cyklisti. Pes byl naštěstí u mě (jinak při 5 metrech vodítka by to mohla být sranda). Musím cyklistům přiznat, že velmi intenzivně brzdili (až jim kola podkluzovala) a nás nakonec míjeli už tak nějak normálně. Ale pokud by pes stál na druhé straně cesty než já… tak to před vodítkem úplně nedobrzdí

nevím jak datel černý, ale žluna zelená to tak má. Mladé žluny létají takové “balistické křivky” - vyletí ze země, neberou výšku a o kus dál zase žuchnou. A tak se postupně přemístí k nějakému kmenu, na který vyšplhají a ječí, že chtějí od rodičů něco do zobáku… Několikrát jsme je pozorovali u nás na zahradě… naštěstí dogy bývají nad věcí a “pipinky” se neloví. Nevím, jak Yoda… tomu bych až tak nevěřila. Ale možná by mě taky překvapil

večerní šílení štěňat je úplně normální - nejlepší byl Night, který se svojí láskou k vodě vždy vyrval nějaký kus leknínu či kosatce a i s bahnem a vodou a tím kvítím tryskem vletěl do obýváku… Prostě zdravý štěník - nebojte, za pár měsíců bude (o něco) líp 😄

Tenurri:

Nerozebral, asi to na něj bylo moc těžké. Věnoval se jen tomu Kongu, do krabice hrabal packou dle kamery sem tam ji okousával ze stran a pak začal jančit a nakonec šel spát. Příště ji nechám otevřenou a zmuchlám do ní nějaké papíry a rozházím tam mlsky.

Přišlo mi, že by právě zvládl i déle, ale nechtěla jsem to hned první den přepálit. 

tu krabici musí znát, musí se těšit - naučte ho hledat v ní dobrůtky… a posléze z toho udělejte výjimečnou situaci, na kterou je třeba se těšit. Pak si možná v zápalu boje se škatulí ani nevšimne, že už je sám… a že se někdo loučil…

Vahine:

Dobré ráno, jak se projevovalo to vyvádění? Osobně bych nezvyšovala ten čas samoty tak moc. Musí si být jistý, že se vrátíte a když mu to hned o tolik navýšíte, více ho znejistíte a mohla byste tím podpořit naopak ty negativní projevy samoty. Prodlužovala bych o něco pomaleji, pokud je prostor….co na to ostatní tady? 

u už rozjeté separačky starších psů pomalu, ale u tvárného malého štěněte bych to moc neřešila - naopak, co nejrychleji ho naučila, že pár hodin prostě bude občas sám.

krabici s piškotky rozebral?? 

Myslím, že to zvládnul v pohodě (a vy jste to taky zvládla) . To půjde - je mladičký a tvárný. Jak si to nastavíte, takové to budete mít.

pozoruje populace podívanou populární, psi polehávají podél páníků, pokřikují… procházka proto poklidná - pustoprázdno podvečerní, posléze posezení na terase při pohárku portugala, pozorování přírody příjemnější… 

všechna moje štěňata (bylo jich za ty roky pět kousků) měnila zuby postupně a bezproblémově. Ani u jednoho si nepamatuji žádné zažívací potíže. 

dnešní ráno na okraji Jizerek - nejprve velké stoupání úzkou pěšinkou mezi žulovými bloky s krásnými výhledy na město pod námi. Pak pohodlné lesní cesty, tak příjemné pro tlapátka a na závěr bučina s prvními kováři (ten velký tam zůstal - evidentně byl velmi oblíbenou hospůdkou). A náprstníky už kvetou - léto dorazilo do hor…

ono totiž štěně, které musí být u všeho, asistovat v kuchyni, hlídat kde jsou kočky, kam jde panička, co se to děje všude kolem… nemá vlastně chvilku klidu… je podstatně unavenější vším tím ruchem okolo, než  štěně vzorně naučené klidu v ohrádce.

Máte teď za úkol nastavit si postup odchodu - třeba obléknout se, vzít klíče a kabelku, zavolat štěně do ohrádky, dát mu tam nějakou práci (vysbírat ňamky), zavřít ohrádku, říct jeden vždy stejný povel (ahoj, hezky tady hlídej) a odejít. Nevracet se - zamknout a jít (všichni - ne že partner bude vedle v místnosti). A podle mě se nevyplatí 5 minut - dejte mu chvilku času na to, aby se uklidnil, pokud ho odchod rozhodí… A nebo aby si vůbec všimnul, že jste pryč, pokud je to kliďas, co sbírá ňamky a nevnímá váš odchod…

kometa:

A zase pes baskervilský! 

Jak známo, baskervill byl kříženec dogy dánské (což by sedělo, neb Great Dane je doga německá 🙃 ) a vlkodava (což Yodislavovi v rodokmenu chybí). Takže nemůžu souhlasit 😄

Na baskervillská blata měl s námi jet Xerda. Umřel zcela náhle během pár sekund měsíc před odjezdem…

dneska jsme tradičně brzy vstali a jeli autem jen kousíček - a průzkumničili ve strmých stráních nad Kateřinkami. Našli jsme pro nás novou krásnou cestičku mezi žulovými bloky na bukových pláních - moc hezká procházka z toho byla. Našli jsme první dva kováře (a dalšího obrovského skoro úplně sežraného jsme tam nechali, i kříšť už byl k vidění). I když Yoda mezi skalami byl na vodítku (nechci, aby tam začal řádit a někde propadl), tak zbytek výpravy už vodítko neviděl… Nepotkali jsme ani nohu - což se na našich trasách ani nedivím (i když kus byl i po značené cestě - ale v neděli v sedm ráno)… Pes teď chrápe nahlas a u toho ze spaní běhá... ale na zmrzlinku ke kávě jistě vstane 😄

a teď ty nepsí. Zámek Liblice a jeho louky, skalní útvar Čap, náš kosáček, pak páteční liják a s ním spojená mločí procházka a dnešní Černá Nisa

ve neděli jsme jeli do Liblic a na Čap, v týdnu se toulali za humny a dneska vyběhli na Černou Nisu. Chlapec se dost vyřádil - blbnul hodně, ale krásně poslouchal - ty lítací jsou jen čirá radost z pohybu