prosím prodiskutovat podnětnou připomínku.
Podlý příživník, prokletý parazit přisátý pod pláťáky. Prsty přemístěn, prozkoumán - plochý, pacičky plandavé, přichcíplý parazit. Proč?? Panička přeci protiklíšťáku prostá! Psík pásek příkrční případně pipetu postrádá, pouze pilulku před pár půlměsíci pozřel. Pilulka pohlazením psa protiklíšťově promořila paničku?? Paráda 😄 ?? Potíž ??
jinak sestry sousedi mají pomeriánku (tedy už víc pomeriánů). Fenku si ještě zdaleka ne roční koupila jakási rodina pro malou dcerku, která chtěla jezdit po výstavách. Fenka byla s PP, jen to tedy nebyl PP od FCI. Když jim to jejich veterinářka vysvětlila, že moc výstav nenavštíví…tak se naštvali, chovatelce fenku nevrátili (že s ní nechtějí nic mít) a obratem ji prodali s jasně uvedenými informacemi… má PP co není tak úplně PP. A koupila si ji ona sousedka - na výstavy nechtěli, chovat nechtěli... Fenečka byla úžasná, hodná, pěkně jedla, kulatila se (však je to přeci kulaťoučké plemeno), pak začala zalízat do temných koutů (že by jí něco bylo??), pak začala hrabat… a jeli na veterinu a ejhle - měli tři štěňátka - císařem od nedospělé puberťačky… a krmili z lahve a masírovali bříška - a už je nedokázali prodat. A tak nyní, když dorazíme na návštěvu se Yoda nestačí divit - přes plot na něj ječí čtyři stejné, krásné, typické koule…
ano - i biewři mají nově registrovaný klub pod ČMKU a můžou vystavovat ve skupině neuznaných plemen.
procházkové pěšiny - pustá poušť. Potoky poloprázdné. Podhoubí přesušené. Přepršek pramálo. Pořádná průtrž potřebná. Pokaždé přemění předpověď, předevčírem plánovali perfektní pršení, pouze plané představy…
Kilian:..tak ještě jedna várka motýla….
krása - paní fotografka umí. A hlavně motýl nemá chybu, takže se fotí krásně
orionka-2:Jste dobří, že jste to ustáli, já bych ječela jako Viktorka. Jestli to bylo nad “lesákem”, tak tam kdysi magor zastřelil na cestě pejska, který se vracel k rodině s dětmi. Brokovnicí. Tenkrát to byla docela aféra. MVDr Krobotová mu tehdy tahala broky, pejsek stejně nepřežil.
nee - kousek od Javorového vrchu…
efe:Právě jsme započali pokus s himalájskou tyčkou…
kouká dost zadumaně 😉 Asi přemýšlí, jestli to má zničit hned a nebo až za chvíli
tak jsme dneska venčili při ostré střelbě… Nepochopím. Profík v zeleném (auto lesy české republiky), rozhodně ne stařík (tak 40), zastřeluje loveckou malorážku z okna auta do krabice od bot položené na CESTĚ… před terénní vlnou. Na široké cestě v příměstském lese, kde rozhodně nechodíme jenom my. Naštěstí jsme nešli v obráceném směru (a to jsme váhali, kudy půjdeme), jinak by to do nás klidně napral…Výstřel padnul, když jsme byli od auta max deset metrů a on o nás nevěděl - pak se tvářil jak pablb a hezky nahlas nás zdravil. Jediné pozitivum bylo, že Yoda nehnul brvou - předvedl krásný klid při výstřelu… a my taky zachovali klid a hezky jsme na pozdrav odpověděli… Ještě že když jsem auto uviděla, tak jsem si Yodu (byl navolno) zavolala a připnula na vodítko. Neboť si nejsem jistá, jestli by mi ho takový inteligent klidně nevyměnil za tu krabici od bot.
A to máme s místními lesáky jinak velmi dobré zkušenosti, nikdy žádný problém…
lupus4:omluva za OT,
včera přivedli hýlové na krmítko 3 letošní mladé a na rozhraní lesa a louky první 2 hřiby"kováři" (v 900 mnm)😉
koňadry a modřinky v budkách ještě intenzivně krmí
u nás bývali první kováři na přelomu května a června. Letos nevím nevím - je děsné sucho, v lese skoro potoky netečou, kde bývalo vlhko, je poušť... Až včera zapršelo trošku víc (i tak jen 5.8 mm), jinak jsme se vyhýbali celý květen úplně všem dešťům. A pak že nočník Evropy…
Na slunečnici létají snad všichni - od vrabců, pěnkav, sýkor, hrdliček, hřivnáčů… i hýlové, dlaskové a strakapoudi. Je větší provoz, než v druhé půlce zimy-nezimy
rorýsi jsou jediní naši ptáci, kteří vlastně trvale lítají (nelítají jen když sedí na vejcích). Za rok prý nalétají zhruba 250 000 kilometrů. Ve vzduchu jí, pijí, páří se a dokonce i spí. Spotřebují na to hodně energie - a tu získávají jen z uloveného hmyzu. Jsou tu od května do července - jsou nejdelší dny (tedy nejdéle se loví), je nejvíce teplých dní (v dešti hmyz nelítá)… vyvedou mladé (ti vyskočí z hnízda a už jen celý den létají) a rychle zpátky směr jih…
Orionko, jsi si jistá?? Ono se jim ta agenda ke vzteklině zpřísnila…
JInak si myslím, že se ti veterináři, kteří odmítají naočkovat neočipavané psy, zbavují problematických majitelů. A jiných mají asi dost…
kometa:Je tam prstnatec a rosnatka? Nebo blbě vidím?
ano - prstnatec májový a rosnatky. Na jedné naučné stezce jen kousíček od sebe. Chodíme tam rádi - v loukách mají vysekané chodníčky, lavičky… kvetou tam nyní takové ty klasické louky - kopretiny, zvonky, jetely, šťovíky, jestřábníky, kouhoutci, rdesna a mezi tím i ty vstavače…
a ty nepsí jsou jednak z lesa za humny, ale hlavně z dnešní procházky na květných loukách u Rádla (tyhle kytičky máme blízko - zítra asi pojedeme o kus dál)
souhrn tohoto týdne - nejprve fotky Yody - občas je chlapec sluníčkem znavený (pak má i statické fotky), dneska za vlhka a mžení byl jak klokan - věčně jsem ho měla nad hlavou…
běžně účet na veterině tisknout nechci - škoda papíru… vím, že všechno mají v kartě. Ale ondá jsem si účet donesla (aktivní studentík na středoškolské praxi) a teď jsem na to koukla - má tam v kolonce pacient napsáno německá doga Yoda a za tím číslo čipu.
U běžného ošetření nebo očkování čip nenačítají - jen na vstupní prohlídce štěněte, při vzteklině (to je jednou za tři roky) a jinak si říkám - a oni ochotně čip načtou
když poprvé dorazím na veterinu se štěníkem (a pasem), tak první co nastane, je kontrola čipu. Pak čip kontroluje automaticky veterinářka u vztekliny - a u nás ještě před výjezdy do zahraničí, ale o to poprosím. Aby se nám na hranicích nestalo, že si úředník vzpomene a čip třeba bude lehce odstěhovaný jinam a nebude načtený na první pokus.
Jak jsem byla ráda, že jsme čip kontrolovali u Nighta před cestou do Skotska - neb čip odputoval na zcela nestandardní místo a hledali jsme ho na veterině dost dlouho. Na hranicích Británie jsem ho pak načetla ihned a bez problémů… Řešit to až na hranicích, tak mám infarkt
redistrují se - a i dovezený Night se španělským pasem byl zaregitrován veterinářkou do naší veterinární databáze hned při první návštěvě.
já taky ve sportovních sandálech naboso chodím hodně. A jindy do nich dám ponožky - mám pocit, že uprostřed luhů a hájů módní policii nepotkám 😀.
Kde chodí turisti ve vysokých pohorách, nosím “botasky”. Kde nosí botasky, chodím v sandálech (od jara do podzimu) nebo v rozšněrovaných prodyšných “bačkorách” . A kde nosí sandály, chodím bosa, nebo v bosobotkách…
balu:Tak já bych nesnesla, neboť bych se musela držet oběma rukama 🙂.
Snad je člověk natolik soudný, že si trasu nejprve projde na mapě a zjistí si, jestli je vhodná pro psa (stejně tak když jde s dítětem, zda je vhodná pro dítě, atd ).
projdu si trasu a často nic nevím… pokud tam nejsou fotky, tak není rozdíl mezi širokými schody tvořenými kládou a zeminou… a nebo žebříkem kovovým kolmým… jen podle vrstevnic můžu hádat…
Nejlepší je, když vyšlapané schody ve skále (v pohodě se zvyklým psem schůdné) nečekaně nahradí dřevěným žebříkem, který tak psovi neumožní použít stupy ve skále a žebřík vzdálený od skály tak na zlomení nohy nedá. A pak se sunete vedlejší skalní průrvou, tlačíte před sebou psa, odpočíváte u pokroucené jediné borovice a doufáte, že se k tomu autu poblíž dosoukáte. Vyšlo to. Cestu jsme znali - vždy byla schůdná…
A nebo při cestě francouzským středohořím (úžasný kus světa) se vyhnete cestě (značené) kde jsou schody (a bojíte se tam žebříku) a zvolíte jinou (taky značenou), kde schody nejsou. A jak následně pravila moje polovička - nebyly tam proto, že je tam nikdo nechtěl lézt vybudovat… Ale párkrát jsou Nightovi pomohli zvednout pozadí na velkém schodu, párkrát jsme trnuli, že se vracet opravdu nechceme… a zvládli jsme to a ceta to byla báječná.
ještě je třeba upřesnit, co je dlouhá horská túra. Pokud je to kolem třiceti kiláčků standardním terénem (hatě, chodníčky, skalnaté chodníčky) - zvládne to každé psí plemeno s výjimkou extrémně krátkolebých. Koneckonců naše dogy jsou jasným příkladem kamzíků nejen jizerskohorských.
Pokud chcete hory s nějakými těmi řetězy a žebříky - pak to musí být lehkonohé obratné plemeno, které zvládnete vysadit “o parto výš”, pokud je to potřeba.
Pokud zatěžujete zdravé štěně od malička postupně, na roce už zvládne solidní zátěž. No a pak přeji hodně společně našlapaných kilometrů
