tak přeji, aby si to labutě vzaly k srdci a už blokády neprovozovaly. Diskuzi se nedivím, obdobně nadávám taky - naposled to schytalo stádo daňků, které nám přes cestu postupně přešlo třikrát…
byli jsme teď zkontrolovat kytičky v karlovských bučinách - lilie kvetou naplno, z orchidejek hlístníci odkvetlí, kruštíci mají zatím jen poupata, okrotici zase někdo sežral (asi srnčí), vemeník kvete…
Na konci jsem se naštvala - přebíháme koleje docela frekventované tratě po vyšlapané cestě, Yoda pochopitelně na vodítku a najednou se na nás řítí mladý výmarák. Yoda vydržel dlouho v klidu, až když mládežník začal víc prudit, tak se ozval a zabručel. Psík zareagoval správně a konečně si vzpomněl, že k němu patří ta osoba, co v dáli ječí Merlinéééé, Mééérlííínéééé. Paní se omlouvala, že je mladý a nemůže ho pouštět v lese, že by utekl, tak ho pouští jen na cestě. Problémy měli pak i na vodítku (a zase tak mladý nebyl, pohlavně byl již plně vyvinut), paní ho moc nezvládala… Když jsme je předcházeli, povelovala neustále a pes se přesto zmítal a zamotal, nohu mu málem urvala… Dala jsem nevyžádanou radu, že pokud ho nepouští v lese, tak pouštět ho na kolejích mi přijde ještě horší nápad… (mimochodem, když už tam potkáme srnčí, tak nejčastěji právě kolem trati - proto tam vždy Yoda chodí na vodítku - neboť zvěř a koleje mi přijde hodně blbá kombinace)
nemáme včely a tak nám žluny na zahradě nevadí - ani když dělají krátery do trávníku - neb se prokutávají do mravenišť. Ale kráter od žlun je výrazně ménězlomnohový, než co umí (i když teď už výjimečně) vytvořit Yodislav.
impact:Juj, jaká Barunka? Teď si asi sedím na vedení. 😄
A jo, dopadlo to tak, jak to dopadlo. Nechtěla jsem žádnýho dalšího psa a už vůbec ne psa-psa. 🙄 Ale ozvali se mi na něj dva zájemci (jeden s nevhodnými podmínkami a druhý toho o sobě moc nenapsal, takže nedokážu posoudit) a já najednou zjistila, že se ho po tom půl roce piplání si a vychovávání nedokážu vzdát. 😔
mysleli asi Báru od Efe
zavářka je hmota na játrové knedlíčky. Taky ochutnávám a ujídám… a pak buď poctivě koulím knedlíčky, nebo častěji prostěrkuji hmotu přes ploché hrubé struhadlo položené přes hrnec a vytvořím játrové mininočky. Od pátku budou vnoučata, v neděli nás pak bude doma plný dům… tudíž si píšu koupit játra dvoje - jedny psovi na sušenky, druhé do polívky…
tak tedy Arona Ruprechtice (únor 1994 - červenec 2000), Xerxes Bonoda (květen 2000 - červen 2006), Beta Black Triumf (červen 2006 - duben 2014), Night de Garaba (únor 2014 - leden 2022), Yoda Catley Ranch (prosinec 2021 - ?)
takže zůstává doma… a rozšiřuje smečku ?? 😉
nádhera - překrásná kombinace bílého psa a makového pole
Sarah01:Pes mnoha tváří 😍
mě nepřestává za ty roky s dogama bavit ta škála různých kombinací plácavých uší a pysků. Každý výraz je jiný - jeden praštěnější než druhý. A protože ho pohyb baví - umí trýýýýskat do kolečka kolem nás - a i většina přivolání je stylem letííííím, tak se některé fotky i podaří (hodně je i totálně mázlých fleků). A zajímavý je i pohled na práci svalů a varhánky kůže…
Dneska si chlapec u mě našplhal - celou dlouhou procházku v lese reagoval vždy ihned a moc hezky a aktivně a blbnul a dělal ptákoviny…
a teď nepsí. Od mlžné neděle na České chalupě, přes jedinou třešeň, která nám nezmrzla (už ji špačkové sklidili), přes houby a veverku v lese za humny, louky kolem Ostašova - ruiny jezírka z bývalé zahrady kolem Broscheho vily (STB v ní mimo jiné věznila kardinála Berana, v šedesátých letech byla vila zbourána a arboretum vykácené) a poslední fotka je mezi poli ukrytý hřbitov zajatců z obřího zajateckého lágru první světové války (ve stanech bydlelo 50 000 zajatců - většinou Italů a Rusů)
nejprve ty psí - procházky od neděle do dneška jen za humny - všechna parkování do 10 minut od vrat… Chlapec si je užíval
chůdě Megí, šlehačky si zaslouží hodně… (tady zase aby se nepoto…)
Maličký Night jednu koupil - byl to ohradník kolem koridoru na pastvinu a standardně byl vypnutý, pokud koně byli na pastvě. Koně se pásli, já byla v klidu, štěník na vodítku, čenichal v trávě… a ohradník tenkrát zapomněli vypnout… Plakal Nightík hodně - a od té doby kolem ohradníků psisko na vodítku a bedlivě sleduju, kam strká čenich (a mlátí ocasem). Zrovna dneska páník smlouval, ať Yodu vypustím, že je cesta tak hezky fotogenická… ale nee, kravičky byly sice v dálce, ale ohradník byl blízko…
pokud kočka byla vidět, “jak dělá salto nad obilím” - tak k tomu měla důvod - tudíž ji chytil a pak se divil, že má kočka zuby… Myslím, že i proto zanechal pronásledování a rád poslechl a přišel. Jasně že je to věštění z koule - ale kočka tam prokazatelně byla a tudíž pravděpodobnost rány od ní je mnohem vyšší, než že v obilí byla zmije.
Hlavně ať se to zahojí bez komplikací - chudák psisko, už si toho špatného zažilo ve svém krátkém životě hrozně moc a zaslouží si pohodový čas bez návštěv veteriny
to video mě překvapilo - jak se chlapeček jeden pruhovatý vytáhl do výšky. Zajímavé psisko vyrostlo z malého pitbulíčka. Tak tedy dál přeji pevné nervy - ještě že tvoje holčička širokohubá ti dělá samou radost 🙂
Tenurri - a zůstává někdy sám a nebo už z něho navždy bude pracovní pes?? Protože pokud si teď zvykne v práci, bude se v pozdějším věku hůř navykat na samotu. Nelze to střídat (i s tím, že si protáhnete polední pauzu a dojedete ho pořádně vyběhat) a nebo si ho přivézt do práce až později??
Ono to může v práci fungovat skvěle, ale pak se třeba najde jeden silný alergik a ze dne na den pes do práce nebude moci… Vždy bych preferovala to, že pes samotu umí. A když ji umí, může se to různě kombinovat…
je krásný, jak to máme nastavené každý jinak. A je dobře, když člověk má práci, která mu vyhovuje (a bonus navíc, když ho opravdu baví)
tak hlavně akademik má výjimku v zákoníku práce - nemusí být na pracovišti jindy, než v rozvrhovaných časech (výuka, konzultace, porady…). Jinak je jedno, jestli píše výzkumnou zprávu či bádá a přemýšlí, připravuje či opravuje testy, píše přednášky a vymýšlí příklady či měří a experimentuje na pracovišti, doma, v cizí laboratoři nebo na Madagaskaru. On nevykazuje 8 hodin za den - vždyť když něco opravdu dělá, nekouká na hodinky… Na stranu druhou nemá pravidelnou pracovní dobu a výuka je i v časech nepopulárních - první blok u nás začíná v sedm ráno, poslední končí v půl osmé večer. A dálkaři jsou i v pátek odpoledne a v sobotu.
Hodně lidí mi závidí, že zpravidla jsem odpoledne doma a mizím do lesa. Tu druhou “směnu” - kterou si v klídku dělám doma večer už nevidí. A já jsem moc ráda, že tu možnost mám. A myslím, že Yoda je taky rád…
čápů černých přibývá i u nás (Liberecko). Potkáváme je podstatně častěji, než ještě před pár lety.
K těm alkounům - nemůže to spíš být morčák?? Přeci jen je to běžnější “kačena”
je to druhá strana města od nás - ale střídají se lijavce tady dnes po celý den - občas i s bouřkou. Ta odpolední přišla zcela rychle - a ve Vratislavicích byla velká akce, Den dětí, park plný starých stromů - začne liják - první reakce lidí je schovat se - i pod strom… a práskne to. Bohužel. Myslím, že tomu zabránit nešlo.
Mimochodem teď jsme šli na poslední procházku - vycházíme za svěžího večera, po asi deseti minutách jsme doběhli mokří jak myši. Pes ani nechtěl běžet domů (měl to už jen 100 metrů), chtěl zalézat pod velký tis… Prostě otočená konev - naštěstí bez bouřky.
Fikovnice:Jéé, já Vám teď nerozumím. Jaké krákání?😀
psi reagují často na zvuky ptáků - takže v lese kráká nějaký ten krkavec či vrána - a psí slečna se aktivuje a řádí