tak hlavně akademik má výjimku v zákoníku práce - nemusí být na pracovišti jindy, než v rozvrhovaných časech (výuka, konzultace, porady…). Jinak je jedno, jestli píše výzkumnou zprávu či bádá a přemýšlí, připravuje či opravuje testy, píše přednášky a vymýšlí příklady či měří a experimentuje na pracovišti, doma, v cizí laboratoři nebo na Madagaskaru. On nevykazuje 8 hodin za den - vždyť když něco opravdu dělá, nekouká na hodinky… Na stranu druhou nemá pravidelnou pracovní dobu a výuka je i v časech nepopulárních - první blok u nás začíná v sedm ráno, poslední končí v půl osmé večer. A dálkaři jsou i v pátek odpoledne a v sobotu.
Hodně lidí mi závidí, že zpravidla jsem odpoledne doma a mizím do lesa. Tu druhou “směnu” - kterou si v klídku dělám doma večer už nevidí. A já jsem moc ráda, že tu možnost mám. A myslím, že Yoda je taky rád…
je to druhá strana města od nás - ale střídají se lijavce tady dnes po celý den - občas i s bouřkou. Ta odpolední přišla zcela rychle - a ve Vratislavicích byla velká akce, Den dětí, park plný starých stromů - začne liják - první reakce lidí je schovat se - i pod strom… a práskne to. Bohužel. Myslím, že tomu zabránit nešlo.
Mimochodem teď jsme šli na poslední procházku - vycházíme za svěžího večera, po asi deseti minutách jsme doběhli mokří jak myši. Pes ani nechtěl běžet domů (měl to už jen 100 metrů), chtěl zalézat pod velký tis… Prostě otočená konev - naštěstí bez bouřky.
tak nejprve Yoda tento týden (tedy bez neděle, ta už tady byla) - prozkoumávali jsme jen lesy za humny a ve středu Karlov - to je taky kousíček, ale jsou to květné bučiny na ještědské straně města, na rozdíl od těch jizerskohorských
já ráno stihla procházku ještě v suchu - a navíc s ohledem na předpověď bude tento víkend víc flákací - čeká jahodová marmeláda a upečeme chleba… a tak… Ven se půjde jen za humna v mezerách mezi kapkami deště. U nás se snad nic srážkově hrozného dít nemá… prší tak nějak normálně a hory to tady potřebují - bylo sucho
v devět nám odpojili areál od proudu a vyhnali nás domů (neb celodenní odstávka - jen nám to technický úsek zapomněl nahlásit…). Psík se tváří, že ho ruším - jen se tedy přesunul z pelechu v kuchyni na pelech ven… že dopolední dospávání bude lepší za řevu špačků a kosáků.
já dneska měla trošku šok. Byli jsme v karlovských bučinách na kytičkách - kvetou první lilie zlatohlávci (i když většinu spásla přemnožená spárkatá, vypadají, jako by je někdo vzal křoviňákem 10 cm nad zemí), raší kruštíky, okrotice, dokvétají hlístníky, je tam hodně vraních ok… No a pokud se chci kochat kytičkama (které nejsou taky hned vidět a musí se po nich koukat), tak mám Yodu na vodítku - neboť pokud je na volno, musím být víc ve střehu a kytičky si neužiju… Ještě že tak. Ostré boční světla, takový ten pruhovaný les - světlo stín, stoupáme po lesní široké cestě (značená naučná stezka) a nejednou jen slyším od Pepy “BACHA” - ze zatáčky se vyřítili (fakt ostrý sjezd) dva cyklisti. Pes byl naštěstí u mě (jinak při 5 metrech vodítka by to mohla být sranda). Musím cyklistům přiznat, že velmi intenzivně brzdili (až jim kola podkluzovala) a nás nakonec míjeli už tak nějak normálně. Ale pokud by pes stál na druhé straně cesty než já… tak to před vodítkem úplně nedobrzdí
Odpověď na příspěvek uživatele Straky z 29.05.2024, 12:40:51
nevím jak datel černý, ale žluna zelená to tak má. Mladé žluny létají takové “balistické křivky” - vyletí ze země, neberou výšku a o kus dál zase žuchnou. A tak se postupně přemístí k nějakému kmenu, na který vyšplhají a ječí, že chtějí od rodičů něco do zobáku… Několikrát jsme je pozorovali u nás na zahradě… naštěstí dogy bývají nad věcí a “pipinky” se neloví. Nevím, jak Yoda… tomu bych až tak nevěřila. Ale možná by mě taky překvapil
večerní šílení štěňat je úplně normální - nejlepší byl Night, který se svojí láskou k vodě vždy vyrval nějaký kus leknínu či kosatce a i s bahnem a vodou a tím kvítím tryskem vletěl do obýváku… Prostě zdravý štěník - nebojte, za pár měsíců bude (o něco) líp 😄
Nerozebral, asi to na něj bylo moc těžké. Věnoval se jen tomu Kongu, do krabice hrabal packou dle kamery sem tam ji okousával ze stran a pak začal jančit a nakonec šel spát. Příště ji nechám otevřenou a zmuchlám do ní nějaké papíry a rozházím tam mlsky.
Přišlo mi, že by právě zvládl i déle, ale nechtěla jsem to hned první den přepálit.
tu krabici musí znát, musí se těšit - naučte ho hledat v ní dobrůtky… a posléze z toho udělejte výjimečnou situaci, na kterou je třeba se těšit. Pak si možná v zápalu boje se škatulí ani nevšimne, že už je sám… a že se někdo loučil…
Dobré ráno, jak se projevovalo to vyvádění? Osobně bych nezvyšovala ten čas samoty tak moc. Musí si být jistý, že se vrátíte a když mu to hned o tolik navýšíte, více ho znejistíte a mohla byste tím podpořit naopak ty negativní projevy samoty. Prodlužovala bych o něco pomaleji, pokud je prostor….co na to ostatní tady?
u už rozjeté separačky starších psů pomalu, ale u tvárného malého štěněte bych to moc neřešila - naopak, co nejrychleji ho naučila, že pár hodin prostě bude občas sám.
pozoruje populace podívanou populární, psi polehávají podél páníků, pokřikují… procházka proto poklidná - pustoprázdno podvečerní, posléze posezení na terase při pohárku portugala, pozorování přírody příjemnější…
dnešní ráno na okraji Jizerek - nejprve velké stoupání úzkou pěšinkou mezi žulovými bloky s krásnými výhledy na město pod námi. Pak pohodlné lesní cesty, tak příjemné pro tlapátka a na závěr bučina s prvními kováři (ten velký tam zůstal - evidentně byl velmi oblíbenou hospůdkou). A náprstníky už kvetou - léto dorazilo do hor…
ono totiž štěně, které musí být u všeho, asistovat v kuchyni, hlídat kde jsou kočky, kam jde panička, co se to děje všude kolem… nemá vlastně chvilku klidu… je podstatně unavenější vším tím ruchem okolo, než štěně vzorně naučené klidu v ohrádce.
Máte teď za úkol nastavit si postup odchodu - třeba obléknout se, vzít klíče a kabelku, zavolat štěně do ohrádky, dát mu tam nějakou práci (vysbírat ňamky), zavřít ohrádku, říct jeden vždy stejný povel (ahoj, hezky tady hlídej) a odejít. Nevracet se - zamknout a jít (všichni - ne že partner bude vedle v místnosti). A podle mě se nevyplatí 5 minut - dejte mu chvilku času na to, aby se uklidnil, pokud ho odchod rozhodí… A nebo aby si vůbec všimnul, že jste pryč, pokud je to kliďas, co sbírá ňamky a nevnímá váš odchod…
