já se dneska taky lekla - jdeme po zasněžené silničce lesem, Yoda navolno (podle sněhu jsme byli jasní prvochodci, takže já zcela v klídku)… a najednou se z prudké zatáčky v protisměru ze solidního klesání vyřítí lyžař (sněhu minimum - pět cm toho nebylo a žádný podklad, ale holt někteří běžkaři už to nevydrželi a vyrazili) doprovázený bílým ovčákem navolno. Já houkla na Yodu “STŮJ” (funguje líp než "ke mně") a ten stál na fleku a nechal se chytit za obojek, lyžař plužil a lovil za jízdy za obojek ovčáka (ten byl taky vzorný)… a míjeli jsme se pak jen za temného vrčení obou psích účastníků. Takže nakonec pohodička pohoda…
Tak včera jsem se dozvěděla, že můj zubař jde do důchodu. A nyní jsem v Jbc obvolala téměř všechny zubaře a ani jeden nepříjímá. A VZP, která je ze zákona povinna mi zubaře zajistit do 35 min. dojezdové vzdálenosti - mi poslala seznam zubařů v Novém Městě pod Smrkem(asi vtip)
nikde v okolí volní nejsou… my nakonec chodíme k zubaři, co nemá smlouvu s žádnou pojišťovnou a platíme si všechno… Ale holt když chci mít zuby…
myslím, že se to měří i s ledovcem - jinak by tam skoro žádné kopečky neměli… Co jsem vyčetla, tak grónský ledový štít má průměrnou tloušťku ledu 1790 metrů a jihovýchodně od středu ostrova dosahuje 3290 metrů nadmořské výšky. Ale nejvyšší hora ostrova z něj vykukuje - skála je vyšší a proráží ledovec (3700mnm)
Jo, máte pravdu. Teď to tu s manželem studujeme. My jsme severozápad, blíže Frýdlantu. Tak Hemrich bude sever, jasný. Já zas už brala Liberec do Lužických hor, a ne jih Jizerek, to bude tedy asi Bedřichov a spol.
Chicht - Liberec nejsou Lužické ani náhodou - Ještěd nejsou Lužky - to je příbuzný Kozákova (Ještědsko-kozákovský hřbet)… dneska by vás v zeměpisu hnali, kdybyste říkala, že je Ještěd nejvyšší horou hor Lužických. To je Luž…
Asi bychom si měli tedy určit, co je severni strana Jizerek 😁 my sídlíme asi na té jižní, proto jsem brala to Polsko. Ale máte pravdu. Je naprosto peckovní na jaře, když bučiny začnou pouštět ty čistý zelený nový listy a do toho zasvítí sluníčko.
Pokud bereme severní část hor jako tu na sever od hlavního hřebene (Bukovec - Černá hora - Jizera - Holubník - Kančí vrch) … tak severní strana je ta k Hejnicím a Frýdlantu. Pokud správně určuju vaše koníky ( i toho lišáka jsme minule z auta pozorovali, jak silnici od pastvin k lesu přechází)… pak jste spíš na západní straně hor - ale k té severní máte blíž…
já myslím, že by tahle pohádka lákala kdekoho, ale skoro každého by brzy přestala bavit. On ten hluboký sníh skoro půlroku na život snadný není… k tomu většinou rozumná cesta nezačíná u vchodu, obchod a doktor jsou z ruky… mnohokrát sníme o něčem takovém… a pak se jen usmějeme a jdeme dál… (takový bývalý Hojerův dům nad Velkou jizerskou loukou se nám jako místo moc líbí 😏)
včera odpoledne jsme venčili za prvního sněhového poprašku - psisko si to užívalo, žral sníh (to si vzpomněl hned, že je to zmrzlinka), řádil. Dneska ráno (učím až odpoledne) jsme vyrazili opět - a pohodička to byla taky. Nikde ani noha, ani kopýtko… neb počasí nebylo zrovna procházkám přívětivé. V lese hluk, jako by jezdily kolem kamiony - to se větříček (síly značné) proháněl v korunách stromů. Sněžilo, pršosněžilo i občas ostré krupky padaly - a vše se větrem hnalo na nás i na nebohého psíčka. Ani se netvářil uraženě, že jsme to poměrně brzy otočili zpátky k autu - raději si prý sedne do křesla a dá si s námi kávičku…
Otepluje se, zahrada už je zase zelená… a voda padá a padá a ptáci na krmítku se cou a cpou… oni ví, že oteplení dlouho trvat nebude
Zkuste severní svahy Jizerských hor. Ano, lidi lezou všude, musíte jít za hnusného počasí 🙂)
tak zrovna Coudas posílat na severní stranu Jizerek… 😉 Ale má Orionka pravdu, že u nás je řada lesů v pořádku. I v Lužkách se něco najde - ale ty kůrovec vzal na řadě míst taky dost…
jen upřesním - jezevčíci od Alušky mají opravdu velkou nálož pohybu v terénu - lítání po lese, lovecká praxe… jsou výborně nasvalení - a pak jim ty schody nevadí. Jezevčík chodící na vodítku po rovných cestách byť na delší procházky…nebude tak nasvalený a bude na potíže s páteří náchylnější.
Takže pokud bude ochotna čerstvá důchodkyně lítat se psem po lesích a hájích - pak je to paráda a jezevčík bude nadšen a řádně nasvalen. Pokud ne - pak je lépe používat výtah…
Poslední náprstník nemá chybu. A ta kamenná miska je prosím kde?
na pasece nad lesní silničkou (se zákazem vjezdu) mezi elektrárnou a rozcestníkem “pod Javorovým vrchem” a dál směr Fojtka. Prostě u nás v lese za humny - v mapách cz má označení skalní věž Hnát.
na té první fotce ze silnice je maličko vidět vedle kmene levého modřínu. Na druhé je Yoda u jeho spodního bloku
tak nejprve ty nepsí - počasí bylo od sluníčka, přes mlhu, námrazu, první sněžení, déšť… prostě podzim… Stále se dají nalézt krásné houby (jen na focení), až mě to překvapuje
strojila jsem jen staré už ne tak pohyblivé dogy a nebo starší psy za opravdu extrémního počasí. Ale postupně vyměkávám (taky tu garderobu máme doma) a když je ošklivo (tedy vichr v zimě a nebo velký mráz), tak dogušu strojím. Zatím jsem oblečky nevytáhla - Yodislav je hodně v pohybu a rozhodně se neklepe.
Betka měla dvě doma ušité (jedna byla původně moje) flísové dečky. Tu větší podědil Night a na jeho poslední zimu jsem mu koupila na míru ušitou zimní bundu. Neb na psa jeho velikosti nekoupíte nic. Bunda byla hodně zateplená a tak jsem byla ráda, když kamarádka (která si na svého dogáka nechala ušít stejnou ale nezateplenou) s chovem dog skončila a nezateplený kabát jsme “zdědili”. Takže má Yodislav oblečků dost - ale zatím je jako mladík skoro nenosí. Nejvíc oblečený chodil jako mimino - přeci jen k nám přijel v lednu… a i když to bylo statné a otužilé (i doma u maminky si chodili hrát na chvilku do sněhu) štěně, tak nosil oblečky popůjčované na katedře (velikost střední pudlík)
fotky: stará Betuška v mé bundě, Night v modrém pyžamku po Betce (všité černé klíny, neb se nevešel), Night v tlusté bundě, mimino Yoda a Yoda loni
u nás včera šedo, ale jen o kousínek výš - v lese za humny byla zimní předsněhová pohádka - namrzlé podzimní trávy, stříbrné buky, jinovatka na každé větvičce a modré nebe a sluníčko.
Dneska bylo na nebi šedo, ale snáší se dolů první vločky. Ležet nezůstávají - ale chytají se do pavučin, leží na suchých listech… paní Zima se hlásí. A něž jsem to dopsala, roztrhla se peřina a sype se. Tohle pokud bude chvíli trvat, tak ležet zůstane…
Yoda je děsný hladovec - a tak, aby měl něco i v poledne do pupku… tak dostává trošku masa a zelí. Raději bílé než červené, ale schroupe kus každý den. Jinak taky může skoro všechno - květák, brokolici, papriku, rajče… a ovoce taky miluje. Jo a ještě miluje ředkvičky (a ředkve) a klidně je sežere i s těmi chlupatými listy… Ale on by sežral i sedláka se senem, děvečku s jetelem… nebo jak to v tom Otesánkovi bylo. Nevím - u té chemické kastrace se píše, že může způsobovat žravost… ale taky se tam píše účinnost 6 až 12 měsíců - u velkých plemen méně a u Yody drží už 15 měsíců… Holt nebyl dospělý a sešlo se to všechno blbě
večer jsme vezli vnoučata do Prahy - od Turnova dál mlha jak mlíko. Jen u nás na Severu jasno a krásně. I teď jsme venčili Yodu pod jasným nebem se spoustou hvězdiček
nějaký pevník (plstnatý ??) Ehmmm - zrovna dělám s vnukem “miniatlas podzimních hub” - jasně že to má zítra odevzdat a ví to 14 dní… Ještě že stihnul za ty dva dny u nás nafotit hub dost a něco přihodil děda… a úkol bude splněn.
včera se Yoda šel napít k leknínům a najednou odskočil a opatrně očichával prostor pod skalníkem. Něčeho se bál (je velmi statečný) a říkala jsem si, že na ropuchu už je opravdu zima. A dneska je mi to jasné - teď jsem z okna pozorovala myšici temnopásou, jak si tam hospodaří. Mám radost - už asi dva roky jsem ji na zahradě neviděla…
